Gran Paradiso VIII/23

 

Tak konečně zase po čase výzva 4-tisícovky, tentokrát již nikoliv ryze pánská akce, ale rovnou rodinná, poté, co v složité prázdninové logistice v prvním srpnovém týdnu se odsouvá plánovaná dovolenka s loňskými kumpány. Tak možnost další iniciace hocha, 3 rodiny, vyladíme i pro všechny přijatelný nápad tentokrát se dvěma děvčicemi v autě, s řidičskou zálohou, dojdou na chatu jakožto základního tábora a s hochem se přidáme k úderné skupině. Zbylé dvě rodinky mají 2 denní náskok, ruší plán zdolání cestou Dachsteinu a kvůli počasí nás ženou. Ale ta dálka... Plán zakempování a případného polezení někde kolem Gardy se modifikuje. Cesta krácena příslovími, netrpělivě hltáme Báru Hrzánovou až nám ozřejmí, kdože to byl ten Hrdý Budžes, rušný provoz od Benátek, taky dosti otravují italské mýtnice, po buď žesovi zase jedna vražda stíhá druhou. Doufám, že nezanechají negativní stopy na adolescentních duších. 

Dojíždíme k Lago d´Iseo, zastanujem v prvním kempu a skočíme do průzračného jezera. Houbelec, 5x slyšíme completely full, načež odkázání na druhý konec do podřadnější lokace, hodinu čekáme na check-in, než jediná popletená paní si vše poobjíždí. Ale co už. Vměstnání mezi stacionární stany, zatahuje se, ale koupačku si v parnu nenecháme ujít, o nějaké průzračnosti též nemůže být řeč. A teď spací logistika. 4 lidi do 3-stanu asi fakt ne, dáma se obětuje do auta. V noci šturm! Hodinové bouření, jak vypuknutí války, zdá se ale, že někde v dáli...až je to tu. Stan se ohýbá téměř k zemi, prostředkem začíná valit proud. Všichni i stan přežili bez újmy a ráno klid po bouři. 

Předvoj dále popohání, kvůli počasí se program o jeden den urychluje. Dále již ztrácíme spojení. Pádíme asi 3 hoďky do  Pont Breuil, v závěrečném stoupání si navigace šprýmuje s různými zkratkami serpentin. Kemp tentokrát prostorný, pohodový, teplota též rapidně kleslá, ale příjemně. Čeká nás výstup na chatu  Victor- Emmanuel II. Zdá se, že se schyluje k deštíku, ale popohánění dcérky s " nízkou kapacitou plic", má spíše opačný efekt, tak se různě trháme, ale za něco přes 2 hoďky nás vítají kumpání u horní chatky, kde máme luxus vlastního 13-ti lužáku. Kontrola výstroje, zacházení s mačkami u nováčků , pobesedíme u birry, není signál, takže žádné aktualitky stran počasí, takže středa v 5 výstup. 

Ráno není úplně hvězdná obloha. 2 děvčata dospávají v základním táboře, zbytek poznáváme prekérky 11- ti členné grupy. Tu  vyměšovací pauzy,tu další indispozice, taky nejisté počasí, stále více se zatahuje až i drobný deštík rokování, dojde k nutné roztrhání  skupiny s následným dečekáním. Po prolezení strmého balvaniště se slezeme již jen v 9-ti pod ledovcem, vytvoříme 2 lanová družstva. Sice pláštěny sundány, ale viditelnost mizerná. Nisméne pokračujeme po stopách, nenecháme se odradit ani klesajícími skeptickými pobratimy (jakýsi Pepíčkův příbuzný). Na závěrečném hřebínku, i přes nepřízeň počasí poměrně nával i nervozita skrz předbíhající se guidy, zdržující Asiaty, v čekání závěrečných metrů někteří již dost mrznou, pomalejší skupina při přebalování předběhne naše družstvo a shora hází skeptické větičky:  to nemá cenu, tady se nedostanenete. Nenecháme se však odradit, vyčkáme a podlezem na tu správnou cestu přes kramle a můžeme před 11 hod.  přijímat požehnání madonny na Gran Paradisu (4061m), nakonec bez návalu. Viditelnost ale sotva na sošku. Kvůli různým patáliím výstup nakonec sebral téměř 6 hodin.  

Doháníme první družstvo a pobratíme se s Polákem, který zavede na zábavnější  sestupovou trasu směrem  k chatě Chabod, ledovec strmější, dost trhlin v dáli i nějaký ten serák. Nakonec se i trhá oblačnost, tak přichází i dodatečná euforka z krásy. Sundáváme výzbroj a dostáváme se zpět na hřebínek, který vede k Emanuelce, různě se roztrháme, vyměníme polsko-české zkušenosti, míjíme větší stádce kozorožců a na chatě vítají děvčata. To již sluníčko, opalovačka, takže pravá atmoška. Sestupujeme do kempu, dcérka pro změnu utíká, se synkem se nám zdá nekonečným. Parádička, grilovačka, vyhazov smradlavého kuřecího a do auta jde pro změnu juniorka. 

Proběhne složité ranní rokování o dalším programu. I leckdy dominantní vůdce se nechá přesvědčit udělat spíše místní okruh než se trmácet hodinu autem a zpět...Ukáže se jako velmi dobrá volba. Nejprve křivolaké stoupání ke kříži s opětovnými protesty ("nesnáším kopce"!). Počasí nyní nebe a dudy...že my nezůstali u původního plánu". Azuro, nádherné výhledy na naší horu, po strmém úvodu pohodová náhorní plošina, kochačky, poválení se  na dalším návrší, prokličkujeme mezi plesy s velmi osvěžující koupelí, poté však již zas delší sestup nedokončenou cestou . Večer přichází výraznější ochlazení, skautík nás zachraňuje ohýnkem, dogrilujeme zbytky a někteří se dohřejeme ještě volejbalovým tréning s poloprofesionály.

Počasí dále mění plány, neustálé změny, kumpáni se nakonec rozhodnou k návratu neb s přicházející frontou nemá cenu někam lozit. Rozlučka...a auto šéfíka ani škrt. Ostatní jsme aspoň v pohodě...zdánlivě. Přes prvotní signály nejede ani druhé.Holt kempování a spaní v autě dá baterce zabrat. Tak kabely, některé nefungují, půjčíme silnější, moje se chytne, další stále ne, pomůže až autopowerbanka. 

Naše grupa učiní ještě zoufalý pokus stihnout před příchodem mračen feratu u Lago Magiore, ale snad i díky startovací zdržce a navigačním hrátkám s poškrábanými zrcátky, to nestihne. Temná obloha velí si nepohrávat někde na ocelových lanech a obracíme se do městečka Baveno. Projdem kolme jezera, náměstíčko, kostelík a u pizzy ujasníme další program. Do hor nemá cenu, tak nečekaně změna na městskou poznávačku. Cestou historické Bergamo a hlavně Verona, kde tedy booknem hotýlek. Uděláme příjemnou  zastávka v nijak přeplněném Bergamu. Zacheckujem se ve Veroně, z ubytování velké nadšení, dopřáváme si trochu luxusu po méně nákladných nocích a vyrážíme do večerního města To se již spouští liják, na recepci zapůjčíme deštníky a vydáme se kolem amfiteátru, který i v nočních hodinách pulzuje turisty, po stopách dvou Shakespearovských tragédů. 

Ráno opulentní snídaně, jen staff trochu nestíhá. Počasí se umoudřuje, tak již bez deštníku uděláme další již vpravdě turistický, 10 km okruh. Chceme hlavní cíl Šejkspíří muzeum, ale zavřeno,  tak navštívíme náhradní, kolem rádoby Juliiny hrobky, s úžasle zrekonstruovanými freskami, oživíme si některé mytologických postavy a příběhy a pak dále krásným městem, podél řeky, nákupy a dom...za doprovodu Orwellovských zvířat. V Tarvisiu uvízneme na další proklaté mýtnici, od hranic pak již výrazné nevlídno, déšť nás provází až domů. Ještě, že můžeme tentokrát prostřídat za volantem.  

FOTO😎

 

Jihočesko - Rakousko(Traunstein, Hochkar) VII/23

 

První červencový týden, návštěvka úspěšnějších kamarádů na jihu Čech, kam až se jejich novostavba za pár let posunula. Veselí pedagogického silvestra s více jak pár Hulváty a osvěžení Mňágy, Prokopa a dalších nezvyklostí. 

První cyklookruh do Třeboně, pěknou cestou necestou a nelevné rybí občerstvení na náměstí. Chlapácký saunovací večer, zjeví se další srdcekamarád i překvapivě vytížený páter. No mooc milé. (Jen prekérka se zablokovaným přístrojem, kognitivní deficit progreduje, pin se jaksi vypařil, na pobočce pro firemního zákazníka nemají řešení, tak nezbývá než čekat na pracovní den)

Dalšího dne kola na střechu a pádíme ve třech  na Šumavu. Dopoledne nejasné, spíše více zatažené. Cesta delší, parking v Českých Žlebech. Šumava zdá se pustá. První kopečky, ocitáme se na německých hranicích, tak zpět do kopce, pokorná žena nereptá. Překvapivě levnější občerstvení s oblíbenou Březí kozou v Novém Údolí, vyčasuje se, ale trocha fouká, trocha též stoupání, ale stále se nereptá, začátek Schwarzenberského kanálu, pohoda kolem, škoda by bylo nevyšlápnout na Plešné jezero, když to je jen 4 km, ale kopec, pokorná dáma stále nereptá a překvapivě se po chvíli zjeví nahoře. Dále podél kanálu až k jeho expozici v Jelení, sjezd do Nové Pece k Lipnu a pak již krásná rovinka podel Vltavy, trati ...a ejhle, reptání přichází. A to nás čeká závěrečná stříška do Žlebů. No ale krásných 65 km... Večer klobásky s hostitelovic tchány a dobookování, dopojištění již žádné ponocování

Dořeším odblokování mobilu, 2 hod. přesun již ve dvou do Rakouska, pěkné Traunsee, zatahuje se, též dobré, na skále se neuvaříme. Prekérka s parkováním, možno vyčkat na uvolnění místa na ofiko parkingu za 25 E nebo se vracet a  vracet...a plno a plno nebo Privat parking. To bude dílka...ale spásná myšlenka! Dyk máme na střeše kola...tak přiblížko a pak podél jezera na nástup Naturfreundsteigu. No má to býti feráta, první kramle trochu navnadí, ale tímto to skončí, úvazky zbytečné, ale výšlap hutný, s krásnými vyhlídkami. Modříny, sušiny, okno, no fotogenie! Docházíme českou grupu tatíku s užvaněnými a vytrvalými prcky. Občerstvovačka a výstup ke kříží na Traunstein, neplaší kamzící a na chatě Gmundner Hütte jen pár Čechů. Parádní weizen a výlet dokořeněn D-kovou ferátou, ke které nutné nějakých 100m sestoupit...docházejíc apalušskou skupinu. Pár výživnějších výšvihů, ale slušně zakramlováno, takže žádné prekérky na tření apod, zvládneme oba dva...a chata jen pro nás! Omyl, Do trojičky doplňuje více jak komunikativní Němec. No procvičení (s patřičnou frustrací) němčiny fajn, ale čeho je moc, je příliš...hlava třeští, ještě, že se netlačí do do stejného schlafen prostoru. 

A ráno se loučí s JW vizitkou. No žehnej mu Hospodin, ale stačilo.  Strmý sestup podélným skalním vrásněním Hernlersteigem a po 2 hod. parádní osvěžení v jezeře. Nesměle nastolena možnost dalšího výstupu u dalšího jezera Attersee, ale směle odvržena, včerejšek je na dolních končetinách znát. Ještěže jsou ty aplikace, náhradní plán, co tak to vzít přes Hochkar, aspoň zhodnotíme, jak je to bez lyží. Cesta malebná, však klikatá, překvapí olejokontrolka. Doplněno, snad nebude vážnější problém, známou oblastí kolem Salzy a  odpoledne nahoře prázdno. Půlhodinový nástup na Heli-Kraft-Kltrscht, trochu výškrab sutí, ještě i zbytek snehu na černé a úvodní žebř ala Donnerkogel...Pěkné C-kové polezení, resp. nález na skálu, kramle a pak traverz směrem k centru. Jeden lanový most, dva menší další a vrcholový křížek.. Božský klid, kraví zvonky, jen v dáli jakési stroje...V 6 hod odjezd, a za 4 hod. poho cesty vítá morčecí kvikot...

  

a toť na něm stojí: 

Gehe nicht auf Wegen, die nur eben! Gehe Pfade, die noch keiner sind, damit du Spuren hinterlässt und nich nur Staub. 

Leuchtende Tage nich weinen, dass sie vorüber sondern lächeln, dass sie gewesen

Nechoďte po cestách, které jsou pouze rovné! Projděte se po cestách, které ještě nejsou, takže zanecháte stopy a ne jen prach.

Zářivé dny nepláčou, že skončily, ale usmívají se, že byly

Velikonoční Kraków 2023

 

Nynější konstelace a trable nakonec vyústí v prodloužený sváteční víkend  v logisticky dobře dostupném místě. Zahájíme na Bílou sobotu ve Wieliczce, kde se zařadíme do davů návštěvníků úchvatných solných dolů, nejprve nekonečný sestup, pak chodby, síně, náčiní, sochy a nekonečný podzemní pochod k výstupové šachtě. Podaří se ubytovat tentokrát přes Airbnb. Vše funguje včetně výtahového garážování. 

Procházka centrem, velikonoční atmosféra, trhy, večerní vigilie, procesí a bonusové dojemné zpěvy v Kościele Mariackim. 

Nedělní sváteční bohoslužby, katolické i luterské k vyvážení, trocha ochutnávka Wawelu a pak úprk z městského ruchu do Ojcovského národního parku, kde klid, skalky, Rukavice, prehistoričti lidé, z klidu vytrhne stádo divočáků. Sejdeme do údolí kolem pár ruin dřevěnic, zastávka u sádek na uzeného pstruha, zámek v Ojcowie zavřený, ale zrovna večerní mše v Kapličce Na Vodě, tak další verze prázdného hrobu a pro někoho další lekce polštiny. 

Pondělí zase ve víru historického města. Wawel tentokrát otevřený, ale natřískaný, vstup za 2 hodiny, tak návrat do podzemí Sukienic, podzemní městečko. Dále pak starobylý (Zaginiony) Wawel, vykopávky a Skarbiec Koronny se zbytky panovnických rekvizit, trofejí, praporů až po korunovační meč Szczerbiec.  Na závěr ještě katedrála  s Královskými hroby, Zigmundovským zvonem a je čas pelášit. Cestou ještě nějaký ten obwarzanek , rozlučka s trhy a odpolko na nesrovnatelné dálnici, splníc i sváteční rodinné povinnosti s neplánovaným bratrským sejitím.  

 

Nízké Tatry III/23

 

5tice statečných. Kdo auto? Raději stará oktávka. Vejdeme se. Ružomberok, parking, bus Donovaly. Pohledy na odtávající sjezdovky a vstříc dobrodružství. Jarní sníh, ahoj, já som Peťko, opakovaně zdraví běžec...? Kolem to kvete, krokusy neboli šafrány anebo ocúny? Trocha botaniky, jasně, šafránu je zde jak ne šafránu. Krom Peťka již jen maďarská grupa, jinak pusto prázdno. 

První vrchol Kečka a přichází lijavec. No potěš. Pavlík nabere tempo i směr. Proč traverzovat, když můžeme s těžkými bágly přes další vrchol - Kozí chrbát. Naštěstí přestává pršet, krkolomný sestup a úleva pod přístřeškem v Hiadelském sedle. Kdežto pak...galeje. Téměř 600 výškových metrů, zejména stoupání zimní zkratkou, no nářez. Chuděra dámička, křest zimními horami. Od tyče k tyči a hurá vrchol Prašivé (1675m). Rozhledy krásné, ale fičák. Pavel nachází jakousi plošinu, ale žádné velké závětří. Stavíme dva stany. Pro někoho zimní premiéra.Trojka má bujaro, ve dvojce se vcelku zdárně adaptuje na chladné podmínky, na ztuhlé svalstvo se hledá Mg v sýru a meruňce a překonává medvědofobie. Noční lomcování, poryvy, ale kupodivu plátna i tyče ustojí. Někdo oko zamhouří s farmapomocí, někdo skoro vůbec. Ale ráno relativně přívětivé.

 

Následuje vcelku úchvatná hřebenovka: Prašivá, Malá, Veľká Chochuľa(1753m), Košarisko, Skalka...Nikde nikdo až čeští frajeři, no z chaty jdeme asi 2 hodiny.  

No úchvatná, nebýt těch 25 kg na zádech. Občas nějaký ten medvědí exkrement, Veľká hoľa a zase dolů a serpentiny na Latiborskú (1648m). Všudypřítomná paní Kateřina, stěžující si nedrbna...hele, raději běž napřed a zpívej si...

Zámostská, i trocha skalek před Ďurkovou (1750m) a již kýžený sestup, prázdná chata Ďurková! 16 hod, čili nějakých 7 hodin z Prašivé. No dobrá, na těžko, četné přestávky, ale 2 hodin od Skalky ani náhodou. Ten nás teda vodil za nos...  

Včera 50 lidí, dnes sami! Luxus.Čistá latrina, ocení zejména dámičky aj s doporučením, ako vyměšovat v přírodě  (www.nesernato.sk), tak hoky, příště jen s handričkou.  Asi po hodině se zjevuje chatár Paľo, cestou potkal medvíďa. Chatárská pohoda, šošovica, pivko, hygiena v notně zanořené studánce, reminiscence dosavadních příběhů a ráno aj vajcia budú. A celá  půda pro nás. Ženka volí matrac u okna, těšíc se na jarní výhledy. 

A ráno...bílo...Kdyby jen to. To ještě u snídaně úplně netušíme. Volba další trasy. Tímto pokračování na Chabenec, Kotliská ...blbost, letní trasou přes Městskou horu do Magurky... rozpaky. Na hřebeni uvidíme, kudy ústup. No uviděli, houby, nejkratší a nejbezpečnější cestou pryč. Čili chvíli zpět po hřebeni, mokrý mrznoucí fičák. Zápasící siluety jsou obaleny ledovým igelitem. A konečně sestup zimní žlutou trasou do Magurky. Kdo nasadil včas sněžnice vyhrál. Neb v tomto nečase jakýkoliv další úkon jest značně nekomfortní, tak zbylá trojička trpí navíc bořením. Nejmenovaný vůdce trochu pláchne. Pokusíme se u některé doladit přeci jen na zbytek sněžnice, čímž se mezera zvětšuje. V lese již  značně špinavo... Doplahočení na chatu, naštěstí otevřená. trocha vyříkávání...a jak odsud. Upovídaná dáma trocha machruje, kterak to zde mají obšancované jacísi známí a jistě nám zajistí odvoz chatárom...No rozpaky, ale dála se přičinlivě ujme další logistiky, jediné kloudné řešení je taxík. Ale zas nemá tak velký vůz, tak na 2x...Pohněměž, z Liptovské Lužné bus 12:50. Dojíždí první várka...ejhle, jede 40. Z hospody žhavení linek, hlucho...to je průser. Pokusíme se zdržet bus. Řítí se taxirapid, vyskakují hoši...a za ním staví. bus...Ne minuty, ale sekundy. Supr, jsme fšeci. A kde máš hůlky? Do háje...No j si všiml, že na chatě nějaké zůstaly, ale nenapadlo mě... Další telefonáty, no snad oni známí tentokrát pomohou? 

Dořešení čalounice v Hranicích, přestup do vozu hodného manžela, tak někdy zas...ale zda znovu takhle s megabáglem? 

         

Ötztal 23

 

Tak zase ty domluvy. Jarní prázdniny, přelom únor/březen. Společně stará parta? Rádi bychom.

Podzim 22: My něco menšího a levnějšího...my zas větší areál...pak každý po své linii. Booknuta Madonna, na což zpráva - Máme Sölden, nepřidáte se?Ale je již plno... Aha, něco menšího a levnějšího...Mlčení. Předvánoční punč. Jeden, druhý...jak to, že nejedem všichni společně? Euforka. Pojeďte s námi do Madonny. My již zaplacená záloha Sölden. Ustupujeme. Ruší se Itálie, hledá poblíž individualistických sou-druhů. Kde nic, tu nic. Povánoční uzená whiska. Tady je ještě volno a levněji, sice  20km dojíždění, ale co už...k přátelům to máme 6 km, tak se sjedeme. Takže po letech zase 3 rodinky. 

A kombinace skipasů, 4 dny?,my chceme aspoň 5, nerozdělíme, pauza? Pak zas neplatí v jiných střediscích, to aspoň 3 denní. A online sleva, ale zase řádí virozy. Počítáme, kombinujeme až překombinujeme. Odkrývá se rakušácká vykutálenost. Et tu Brute? Tu quoque? Máte možnost až 20%slevy online, týden před však není ani 10, s rizikem nemocí moc nestojí zato , ale máte možnost pojištění storna...které dorovná slevovou cenu. Co to je!! Máte možnost několika středisek. Když pak napočítáme jednodenní skipasy v jednotlivých, tak vyjde levněji než 5denní!! Co to jako je?!   Tož postesky úvodem.

Vytěžme max, kolem i několik běžkařských stop včetně noční osvětlených. Jasně, berem. Pohled na webkamery však přináší vystřízlivění, Längefeld je bez sněhu, ještě ta noční, ale těsně před odjezdem se i zde zelený puntík mění na červený. Stejně balíme, do rakve se vejdou a někam třeba dojedeme...

Odjezd v neděli, od Linze sněžení, v Salzburku asi 20 cm nového, sice na jízdu blbý, ale naděje, že bude i na běžky. Rakouské otravné 100ky, zejména nekonečné do Innsbrucku, zde však opět sníh žádný. 

Ubytko v Umhausenu, maximální spokojenost, patro pro sebe, akorát pro 7 lidí. Vše potřebné k dispozici, jen prostatici ruší vrzající podlahou lehčí spáče. Vyrazíme alespoň na večerní obhlídku městečka, vyzdobená stavení, kostelík, přiblížíme k Ötziho vesničce, i když nalezen na italské straně hor. Odoláme pokušení večerního objevování vodopádu. A opět na přetřesu Kilimandžáro. Večer rodinné hrátky, kdy tentokrát se skrytými jmény odcházíme těsně poraženi. Nepodaří se spojit pomeranč se sedmikráskou, jim naopak mouku s kartou trefným kokainem...

 V pondělí první cesta, 20 km nějak ujde, parkujeme v garážích, ok. Ranní nápor snesitelný, parádní červené rozjezdy, první jízda u jednoho hocha prekérka, tlačí nová bota. Tatík se mu pověnuje, sjíždí pro náhradní, ostatní se spojujeme s první rodinkou. Paráda, nadšení, Přesouváme se na ledovec, odstojíme jedinou sedačkovou spojku. Sjedeme černou FISku, kde se zahajuje svěťák, pak ale narážíme na rychlostní nesoulad takto početnější grupy. Chvíli čekání, prodlužuje se, houstne netrpělivost, čímž i informační šumy, několik svědků pochopí pokyn pomalejší matky jeďte, že nemáme čekat a jde hledat muže se synkem. Tak se ostatní odpojujeme. Opuštěná dcérka sice statně drží tempo, ale trápí se výčitkami, že opustila nebohou matku. Pojezdíme skoro vše možné,  první hospůdka a Kaiserschmarrn a zjištění pro tatíka, že neudrží úspornou linii : pití máte v termosce, dáte si polívku a najíte se doma... Znovushledáním to trochu zajiskří, naštěstí se nerozhoří. Večerní návštěvní udobření u vínka a jede se dál. 

 Další den  a ranní prekérka s mobilem, mrtvý. Snaha přehodit simky, chybný pin. Do háje. Nervozita stoupá, ale nakonec jaksi klapne, ale trocha zděšení ze ztráty dat. Měníme středisko, přidáme pár serpentin na Obergurgl. Dobrá volba. Prázdné parkoviště, azurové počasí, podstatně méně lidstva. Zprvu jsme rozkouskovaní, ranní ptáčata se tradičně vrhají na první lano, další zase řeší, nyní úspěšně, botu novou vložku za pomocí moderních technologií. Lyžařské orgie, dokonalost, vrcholová vyhlídka, funparkové zazávodění s remízou, postupně se dopoledne sjedeme a po vytěžení první části delší kabinkovou spojkou přesouváme na Hochgurgl. Chata na vrcholku, terasa, sice dost lidí, ale rychlá obsluha. Spousta zbytků, tak si na své přijde i šetřivější část. Odpoledne však místy již trocha ledovatě, na jedné černotě nebojácná dcérka letí asi 50m, chvíli tatíkovo vyděšení, ale nakonec úsměv. A večer pánská sauna domluvena v hotýlku poblíž první rodinkyv Au. Sice vystrnadíme nejprve dámičku, pak litevskou grupu, asi za trest nám třetí kolo vypnou heizung. Ale příjemný relax. Chceme recipročně navštívit kolegy, ale jaksi rozpačitě nedopřáno. Přemíra možností a voleb taky přináší jakési napětí dalšího programu. Jedni volí návrat na nejvzdálenější středisko, další by raději zkusili další - Kuhtai. Rozpaky, nedohoda, rozdělení. 

Nakonec 2 rodinky vyrazíme opět na Sölden. Další si trvají na svém. Chvíli samostatně neb spolubydlící trocha pomalejší ve výpravě, sjezdíme leccos kolem 007, pak přilákají atrakce na opačné straně. Výzva paralelního slalomu, teens se proměřují s tatíky. Jednomu se nepodařilo, to jistě horší dráhou, tak výměna. Přemotivovaní synci oba končí na zemi. DNF. Sbírají rozutíkané lyže! V rychlosti taky nic. Tak hoch má aspoň 0,5 s satisfakci ve skicrossu.  Ne že bychom nebyli znaveni, ale je poslední den možnosti osvětleného běžkování v ne až tak vzdáleném Niederthai. Přes úvodní silácké řeči většina rezignuje. Ale se synkem se hecnem, vyrazíme do serpentin, tma, chvíli hledáme...je to tu! Zakroužíme pár okruhů, tatík klasikou synek fotra ubruslí a pak útrpně čeká. Jiný typ pohybu tělo nezničí, nadchne. No den vytěžen na max. 

A co tedy čtvrtek? Máme poslední možnost navštívit Bondovské muzeum a taky si zazávodit, hoch prahne po odvetě. Kolegové se socializují a ustupují od Gurglu. Tak se opět všichni sjedeme na Söldenu. Závodní odveta se však nekoná, v oblasti Giggijochu je přehusto, tak je zvolen předčasný úprk. Doplníme si některé černé, nesjetou část ledovce a bondovský 15 km sjezd, který ale tentokrát rovněž velmi hustý. Akorát stihneme 007 Elements muzeum, no ale s úskalím zavíračky, staff nás popohání a jestli chcete dolů na lyžích, tak 16:15 vypadněte. Některé rekvizity a atrakce letem světem, chtíc ještě vytěžit z nějakých těch Q vychytávek, jsem rázněji vykázán a již zvoní telefon, kde jsi?...Ven výstup do jiného světa. Najednou klid hor, slunečno, zjevují se se i Bonda neúčastní druzi. Moc velká paráda osamělé jízdy z 3-tisícovky. Tak to byl tedy cool závěr!  Podnítíme večírek, s nejistým očekáváním. Přijdou, nepřijdou? Spíš ne, známe paní domu. V 19 hod. tlf. stojíme u dveří. Překvapení. Stylové zakončení, s nějakým planým mudrováním i plánováním, za očekáváného ženského bojkotu. Svět se točí stejně. Do toho probíhá jakési astro měření s 12 min. intervaly, aby nakonec bylo znehodnoceno mráčky. 

Kumpáni dalšího dne vstávají za další matčiny nelibosti na východ slunce a menší výšlap a pak odjezd. Naše část má den navíc a vydává se prozkoumat menší Kühtai. Naše auto se vyburcuje tentokrát na ranní manšestr. Serpentinami do Ochsengarten nejprve na Hochoetz, což menší, komornější středisko. Jedeme první, ale delší sjezdy cestami a zmrzlejšími vroubky příliš neuspokojí. Pár svižných vrcholových jízd a první větší prekérka. Cérka cosi švitoří, na přejezdové cestě se otáčím, ona též- švitoří nikoliv ke mně nýbrž k další cérce, nedívajíc se před sebe, nepředpokládám takovou nepozornost, následuje srážka. Co se nestalo na lidnatých sjezdovkách, se přihodí na poloprázdné cestě a ještě mezi vlastními. No nic, končetiny celé, nic se neděje. Ale děje...kouknu na hůlku- ze které je krásné písmeno J. Ještě tedy, že nedošlo ke kontaktu končetin. Nabídne se naštěstí řešení, na kopci je shop, upustím 25E a svážím torza. Nahoře trocha lepší kopce, škoda, že jsme nedali hned na začátku, přichází smska- ve 12 jede skibus na Kuhtai. Tož to máme co dělat. Ale udělali. 7 km nahoru. Počasí se trochu horší, ale užíváme si pátečních prázdných, většinou svižných sjezdovek, spíše kratších středních délek do 2 km, zajímavého sklonu, jen pár lidí, tak se blížíme rychlostním rekordům. Odpoledne jih již dole dost měkne. Mírným zklamáním řada zavřených černých pro nedostatek sněhu. No bylo to pěkné, intenzivní, ale bylo toho dost. Skibusem zpět k autu a serpentíme do jara.

Sobotní úklid a úprk, ale ještě není dost, alespoň část by ráda použila běžkovací nástroje a když je poblíž ten krásný vodopád, tak škoda hned upalovat. Holčičky běhat odmítají, tak je odpojujeme k Stuibenfall, chlapci si jdeme zakroužit na Niederthai Za denního světla ještě jiné kafe. Výhledy, různé okruhy, trénující ansámbl, lamí farma, ale taky již odtátá pole. Přichází zpráva, že vodopád je supr, tak též neodoláme,  jen nakoukneme...Když vy musíte mít jistě to co my ! Pochopitelně z první vyhlídky to nedá nesestoupit až na visutý most a pokochat se zespodu. No velká krása, vodopádoledopád, majestátní! Ale pak těch schodů nahoru. Děvčátka se zatím občerstvila u lam. Ale naštěstí nemají moc za zlé zdržení a kolem 14 hodiny velíme k návratu. Ještě se sjedeme na dýňovku u Mondsee. Pak už každý se svým pojetím rakouských předpisů. U Vídně si brknem, zda poslední zastávka a ejhle druhé auto daleko za námi, nesjeli u St Pöltenu. Tak nic, žádný mekáč nebude.      

No a klíčová slova výpravy:  kdo je noha, a kdo  gofr?, Kaiserschmarrn, Vegiburger.

 

Mt.Jedová 23

 Původní apalucha se evolučně proměňuje, jednak se stává memoriálem otce spoluzakladatele, dále již odpadá teen generace, naopak se objevuje generace třetí. Vyladěn víkend před pololetním volnem.

Místo s laskavostí paní domácí ponecháno, již v pátek se sejde slušná pánská osádka, oslavuje se krom setkání přijetí na VŠ, průběžně koštuje zdejší pozůstalost v nedožitém sklípku, k tomu slovenský, anglický, potažmo americký a  židovský humor, etymologie anglických vulgarismů , až se v pozdně nočních hodinách postupně na různých místech většina zhorizontalňuje, někteří dlí polovertikálně. 

Nezvyklá ranní disciplína, přiřadí se někteří mladší tatínkové a vyrážíme nyní standartní cestou, žádný provovýstup se tentokrát nekoná. Pole zmrzlá, trocha sněhu, nahoře nečekaně více. Objevují se obavy, zda zdoláme najít založenou mohylu. Mezitím docházejí mladší účastníci, vrcholový ořechový přípitek, chybí však avízovaná meruňka, která dále je i není. Pomníček nalezen na první kopnutí, méně se již daří založení ohně ze zmrzlých větví, nakonec i párečková svačinka proběhne, nutná Pohořanská bouda a odpoledne tradiční dřevní brigáda. Vznikne žonglující řetěz, naštěstí bez zranění pobíhajících mrňat. Tradiční kapustnica, oslava nového prezidenta, konečně jakési vítězství, půlnoční chleba po pobavení se s Clintem a Sárou. Moky všerůzné, i ona meruňka, která nemá býti vypita, neb je valašským majstrštykem, doktora staršího, který je automechanikem, ale místo aut mu to v dílně pálí a taky obdarovanému na ni chodí milá žena...No bude se muset spokojit s vínkem...

Brzké ranní švitoření vyžene z pelechů, nějaké to ztišení, kterým z důvodů hledání nového větru  neprovede zvyklý průvodce a část prchá za konečně sněhem, snažíc se rozpustit ranní kocovinu  lyžoběhem na jesenickém povětří. 

Tož zase moc pěkná chlapárna

     

Církev 21.st.

 Zmítá se v různých bizárech

Konzervativní zakuklenci s více či méně konspiračním poselstvím 

Progresivní Halík propagující necírkevní církev, bez uchopitelnějšího obsahu, kam až ona reforma má zajít, kde jsou meze bezmezné tolerance a lásky, bojující proti rozdělení , sám rozdělujíc a polarizujíc, do značné míry ztotožňujíc duchovní zápasy s těmi politickými, dělíc svět na dobrý západ a špatný východ, na elitářské moudré pokrokáře a nevzdělaný plebs volící populisty. 

Letniční bizáry, plné úderných hesel a frází, emočních výzev typu - kdo chce žít dobrý život- ať se postaví a údernou modlitbou kazatele na něj sestoupí nový duch (různé obměny téhož- nový život, kdo se chce odevzdat, kdo chce žít ve slávě boží- poslední zkušenost). 

Tradiční protestantská (evangelická) opatrnost - která ze strachu ze zmíněných bizárů se uchyluje k neosobnímu mlácení prázdné slámy obecných klišé povšechného dobra, většinou blízké rétorice sekulárních lidskoprávních aktivistů, leckdy se s těmito v zásadě překrývajíc.

Někdy v podobě více intelektuálské, jindy přecházejíc v popové proudy, snažící se podbízet sekulárnímu mainstreamu, či bezhraniční mládeži,  hlavně nikoho neurazit, láska nade vše, avšak leckdy za cenu ztráty či rozmělnění samotné křesťanské identity.  

A s tím spojené novodobé rádoby neformální městské skupiny s různými vesměs anglicky znějícími názvy, křičící do světa, jak křesťané jsou in a cool.   

Quo vadis ecclesia ?     

2022

Leckteré události jsou zastíněny tou hlavní. 

Málokdo předpokládal, že ve 21. století  je možná otevřená agrese rádobymocnosti vůči suverennímu státu. Žili jsme v iluzi, že je lidstvo dál. (Konec dějin dle Fukuyamy)

Ale po pořádku. 

U nás vzniká Nová vláda Velkých (nereálných) nadějí s programem Všechnobylošpatně. Hlavní program sesadit od kormidla chaotického velkopodnikatele se sice povedl, za cenu nepříliš sourodého 5-spolku, který ale kupodivu drží pohromadě. Na druhou stranu nepředvedl téměř nic. Krom slušného předsednictví EU, ale spíše za přizvukování převládajícímu etosu a ideologiím. Bez jakékoliv vlastní invence.Musíme být v souladu...s nesmyslnými eko i energetickými opatřeními. Ačkoliv u nás vyrábíme levně, tak se musíme podrobit vněšjím normám a valnou část roku jen pasivně přihlížíme raketovému růstu energií a tímto pak v zásadě všeho. Až po dlouhém váhání přišlo jakésti stop- strop. K tomu pár populistických výkřiků v podobě rozdání jakési almužny, která nikomu nepomohla, ale kasu dále zatížila. Doba nelehká, covidové dluhy, válka, ale proklamovaně pravicová vláda dále zadlužuje, konsolidace financí jaksi není na obzoru.  

Ještě doznívá covidová podivnost, která najednou zcela končí vypuknutím války. Ale ještě zprvu trochu haraší, pro změnu jakási varianta omicron, kterí sice nikomu neškodí (I/22) , ale co kdyby. Stále se vydávají milióny na testy, doznívají škody firmám nucenými karanténami. Testovací pozitivita i zcela bepříznakových lidí se stala za poslední roky megastrašákem. 

Dozvuky covidu nutí k revizi  zažitých paradigmat, ukazuje slepé uličky tzv. vyspělé společnosti. 

Za morální bylo považované nechávat umírat staré lidi v osamocení, morální byl tedy pravý opak soucitu. Nejsolidárnější se stala samota. "Jak jsme mohli přijmout - pouze ve jménu rizika, které nebylo možné určit -, že lidé, na kterých nám záleží, a obecně lidské bytosti, nejenže zemřeli sami, ale - to, co se nikdy dříve v historii nestalo, od Antigony do dnešních dnů - i jejich mrtvoly byly spáleny bez pohřbu?" 

...  původní nedělitelnost tělesnosti a duchovnosti jsme pod dohledem lékařů, epidemiologů a politiků rozlomili do čistě biologické entity na straně jedné a do kulturního, společenského života, který je zbytný, na straně druhé  (cit Agamben.) 

 A dovětek - po vypuknutí války se nechal virus jaksi běžet...a žádné kataklysma se nekonalo.

Ještě před ní proběhne bizární olympiáda - v Číně, jen na umělém sněhu, s cenzurou, bez diváků a prosycená lží. Ukazuje se, jak svět miluje zvrácenosti a stejně peníz vládne nade vším. 

Olympiáda má hlásat jakousi sounáležitost, jednotu lidstva. Představa, že se symbolem této jednoty a přátelství stala totalitní Čína, je absurdní. Někdo může namítnout, že žádná země není čistá, že i v USA či Evropě se lidská práva omezují. Ano, je to tak, ale stále je možné o tom psát, proti těmto rozhodnutím bojovat, nemizí novináři a v parlamentech se hlasuje...Má býti jakousi oslavou...Slušní lidé ale obyčejně neslaví, když se děje něco velmi zlého. Ale asi není normální slavit v zemi, v které vláda, která oslavu pořádá, vraždí svoje odpůrce, zavírá je do koncentráků...(volně cit.) 

Skončí tato slavnost a ... propuká 24.2.2022 pro leckoho nečekaná VÁLKA, která je výsledkem eskalace rusko-ukrajinského napětí, což se zprvu zdá, že je jen jakési ujasňování pozic s možnostmi jednání a dohod, ale v únoru se ruský vládce odhaluje v plné kráse s projevem nápadně připomínajícím rok 38 a jistého tehdejšího tajtrlíka. (paranoia vůči západu, Ukrajina je a byla vždy naše, sny o Velkém Rusku). Chraň nás Pán Bůh...  

Znovu dostávají na frak paradigmata o vyjednávání, překonávání zla dobrem, které se pro psychopaty tohoto světa stává spíše pohrdanou slabostí. S Hitlerem to Západ kdysi taky původně zkusil, výsledkem byla globální katastrofa.

Máme tedy tady bezprecedentní útok na suverénní stát, Putin se zcela odhalil jako diktátorská zrůda. Ale Evropa a tzv demokratický svět se opět ukázal svou bezzubost a naivitu.  Toto opět,  jak již v historii opakovaně (39, 68?),  zrůdě umožnil. Opět se ukazuje hloupost, hloupost, hloupost - tak my se záměrně, řízeně oslabíme (viz níže) - střelíme se do jedné nohy a divíme se, že hajzl nám podrazí druhou - A naivní dobrotvůrci  nabádají (viz např.Gabal), ať ukážeme řádovým Rusům ten správný svět, nakazíme jej tou správnou demokracii a dobrotou...Ano, jistě řádový Rus bude blaženě vzhlížet k našemu hodnotovému rozvratu a pseudotoleranci, jistě touží se zaobírat genderovým harašením, vrchol svobody vidí v možnosti si každým rokem změnit identitu a na druhou stranu si nechat regulovat každodenní život pro vyšší pseudozelené blaho...     

Jestliže se EU střílí do nohy zelenou transformací, jestliže uměle zatěžuje svoji ekonomiku, jestliže uměle zdražuje a zvyšuje svoji závislost třeba právě na Rusku, nedivme se, že toho šíbři současné světové reálpolitiky Putinova střihu využívají (cit. Kovanda) .

Nicméně bez ohledu na to, zda má někdo sympatie/antipatie k jedné, či druhé straně konfliktu, bez ohledu na to, zda má větší, či menší pochopení k dřívějším argumentům kohokoliv ze zúčastněných, Putinův vpád na Ukrajinu je neomluvitelný. 

Putin očekává blietzkrieg, naštěstí se nekoná, ale místo toho se zcela odhaluje zrůdnost ruského establishmentu, vyhlazené vesnice, města, s totální chucpe propagandou. Buď to my ne, či my jsme museli, abychom zabránili vlastnímu napadení.  Putin již zcela otevřeně hovoří o zhroucení někdejší komunistické velmoci na začátku 90. let jako o největší geopolitické katastrofě a Rusko pod jeho vedením považuje území bývalého SSRR za své výsostné teritorium. Zarážející je však účinek propagandy na vlastní lid, neklesající popularita i podpora celebrit. Směs strachu, pocitů vlastní malosti, kompenzované imperialistickými nároky, fanatismus, zaslepenost... Ve 21. století.  

Rusko opět upadá do časů SSSR nejen svou zaostalostí, ale i morálním úpadkem. Opět se stává impériem zla a lži. Zlo lze vidět v masových hrobech v Buči, Irpini, lži v každé promluvě imperátora a jeho nohsledů (Lavrov, Medveděv, Peskov, Šojgu...). V alternativní realitě, kterou vytvořil ruský prezident: Rusko nikoho nenapadlo, jen se brání, Rusko nepáchá žádné zločiny, to jen Ukrajina vraždí ruský lid, ne ruská propaganda dští nenávist vůči okolnímu světu, ale svět je rusofobní, ne Rusko hrozí atomem, ale Západ vyhrožuje užitím těchto zbraní a oni jen odpovídají, že mohou udělat totéž... 

Po neúspěchu rychloakce až s jistou blamáží bohužel uplatňuje klasické ruské nas mnogo. Cena lidského života žádná, mobilizuje a přechází ve zničující vyčerpávající barbarskou válku, ničíc bazální infrastrukturu, volíc taktiku vykrvácení. 

Svět se dále polarizuje, či přeskupuje. Jakási antipatie vůči západu a různorodé zájmy nevedou  k očekávanému unizono odsouzení. Naopak se vyrýsuje řada spojenců, kteří ve vrahovi vidí jakousi ochranu či příležitost pro své zájmy. 

Západ, jako vždy tápe. Zcela se odhaluje Německo se svým máslem na hlavě. Nejvíce ohrožené státy nejblíže hranicím bijí na poplach, k tomu ještě Británie, USA. Další? Nesměle, aby se neřeklo. S vojenskou pomocí se varýruje, aby to bylo " tak trochu". Zřejmě pochopitelná obava z globálního konfliktu vede jen k udržování defenzivních linií. Bohužel Rus má čas. Ukrajina nikoliv. Jsme též masírovaní propagandou " dobra", takže menší úspěchy Ukrajinců jsou mainstreamovými médii značně zveličované, vyvolává se pocit, že Rus každou chvíli musí padnout. Bohužel nepadá. A dál ostřeluje, ničí, vraždí, rabuje...   

Ve Francii zvolen staronový prezident. Ne, žeby oslnil, ale je jaksi alternativlos. A hned se chopí agilně  zahraniční iniciativy coby mírotvorce. Zatím dost marně.  

Naproti tomu Velká Británie v hledání svého lídra značně tápe a zmítá se v chaosu. Jednoho šaškujícího leč dynamického premiéra vyhodí, místo něj nabídne zmatenou dámu, která se stává nositelkou nepochvalného rekordu, vydržíc v úřadě 45 dní. 

Nicméně stejná země se může pochlubit pro změnu úctyhodným rekordem nejdéle úřadující panovnice. Po 70 letech na trůnu umírá ve svých 96 letech královna Alžběta II. A syn Charles se mění na krále Karla III.

 Navzdory povšechně krizovému stavu, Evropa se stále pasuje do role zachránce planety. I se svým 7% podílem na znečištění svéřepě trvá na opatřeních, které zřejmě nezachrání nic, ale bolet bude všechny. Ideologie je silná, my to dáme za každou cenu. GreenDeal bude, i kdybychom měli zpět na stromy a žrát trávu.  Co na tom, že zchudlému člověku bude srdečně jedno, co hází do kamen a ekologie zapláče z jiných směrů. Jen ideologie, náboženství, nebo něčí záměr? Takže dále kulminuje energetická krize .

Kremelský mužik určitě může za mnoho problémů, ale nesnáze s energiemi existují i v důsledku evropského odklonu od jaderné energie, od příliš rychlého a mohutného prosazování Green Dealu, od předražených emisních povolenek atd. To začalo dávno před ukrajinskou válkou. Evropa včetně Česka dělala nesprávná rozhodnutí, nechala se zaskočit a teď hasí požár. Tak Putin do ohně ještě přilil benzín. 

(I takové pokrytecké paradoxy, kdy se tu nabádá šetřit, ale za zimu vyšle do vzduchu 3 tis. prázdných letadel z podivné zase ekonomické a byrokratické motivace)

Na Východě ďábelský imperátor, na Západě rozklad ve jménu "tolerance". Zcela se stírá hranice jakési normálnosti.  Tolerance k menšině, jinakosti již dávno přešla do ideologie - lgbtismu, a běda, když nesouhlasíš. Vzniká jiná, "liberální" totalita?   

Příkladem budiž vysoce postavený americký jaderný odborník bizarního vzezření způsobů, orientace. Byl jmenován pro svou vysokou odbornost podivnostem navzdory nebo naopak demonstrativně pro ně?

Za posledních 10 let vzrostl počet transegender lidí (zejména však female-to-male) o 800%

Nejedná se o jakousi podivnou křivku, kdy od určitého bodu tolerance dochází k samovytváření jistého jevu?

Již jsme zcela opustili (místo ji rekonstruovat)  Exupéryho Citadelu a ocitáme se na bezbřehé pusté pláni. Není vodou na mlýn novodobým imperátorům? 

To jaksi sociologové nevidí, mluví jen o rozevírajících se sociálních nůžkách, klimatickém napětí, vlivu sociálních sítí atd.

Ze Západu se valí vlny hyperkorektnosti a  Cancel culture, cenzurují a předělávají se literární díla.  Legraci si můžeš udělat jen z "většiny", za stejný fór na "menšinu" v jakémkoli smyslu slova tě budou pranýřovat. Kam až? Začínáme se bát hesla, " já jsme bizár, kdo je víc"  Budeš držet hubu, protože jen já smím říct názor či urazit. Ty nikoli. Pokud ano, zažaluju tě až zčernáš. A vyhraje. Toto je dnešní doba. 

(Zároveň si však současná superhyperkorektnost svou podstatou vlastně protiřečí a popírá vlastní podstatu. Protože podle současného učení korektnosti jsou si lidé rovni ve všem a stírají se rozdíly mezi všemi lidmi. Takže menšiny, za které se neustále bojuje, jsou vlastně něco nepřijatelného a nikdo by neměl být nazýván menšinou, protože lidi nelze třídit nejen např. podle pohlaví ale ani podle jazyka, rasy, náboženství, tělesného postižení atd. Takže pokud někoho nazveme menšinou, vlastně ho tím ponižujeme a dáváme najevo, že je jiný. A jelikož jsme si všichni rovni, tak slovo menšina by mělo být nepřípustné...jen na okraj.) 

Takže výslekdem akce jsou různé protiakce, další radikalizace, informační chaos, slovo dezinformace lítá nesutále etérem, přiživují se různí paňácové, u nás další rádoby vlastenecký dobrodinec, snažící se sjenotit nespokojený dav. Poté, co se z prvního (jakýsi Vrábel) vyklubal podvodník, tak se boji proti establishmentu a bídě ujímá nebídný pan Rajchl.   

Ve Švédsku sílí tzv. extrémní pravice dle  mainstreamových médií, anebo Švédům již dochází trpělivost s hrou na demokratické řešení problémů, s realizací lidskoprávního panoptika, které degraduje život obyčejným lidem. Pravda. Nemáme u nás zatím ozbrojené gangy a množství přepadeni, které znejistily občana Švédska, ale nikde jinde nezaznívá u nás volání po zákonech zaručujících společenskou odpovědnost, jako je tomu u nás kolem našich vyloučených lokalit. Nikde není patrný prohlubující se rozdíl mezi existencí občanských práv spojených s povinnostmi
k občanům a obci a mezi realizací, či spíše výkladem představ o lidských právech bez jakékoliv odpovědnosti.(cit. Křeček) 

V Itálii se stává premiérkou nelevicová a neprogresivistická dáma prahnoucí po jakési normalitě. Na "pokrokové" scéně vzbuzuje poprask. Hned je to fašistka ( i když je tam jakési kontroverzní politické mládí), co na tom, že se prezentuje poměrně rozumně a konstruktivně. 

 

KOMENTÁŘ: Hospodářská katastrofa Západu – Alexander Tomský - Novinky

KOMENTÁŘ: Kdo zavinil válku na Ukrajině? – Alexander Tomský - Novinky

Putin je čiré zlo, ale házet všechny kritiky Fialovy vlády do ruského pytle, je nesmysl | Reflex.cz

Praha je centrem postkomunismu, u volebních uren uctívá minulost - Aktuálně.cz (aktualne.cz) 

 

 

Adventní NePraděd (Jeseníky) No...

    Tentokrát poslední adventní víkend. A po letech změna v cílech. Definitivní vale Švýcárně. 

A místo Pradědu Šerák a okolní kopce.

Lišák plánuje, vymýšlí, měří, stejně je vše jinak. Jízdní řád zavelí opačný postup z Branné, pak se uvidí.  

Nasněženo i v nížinách,  předpověď třeskutá, přesto skalňáci táhnou stany, někteří ani ty ne. 

11- ti členná grupa, z Branné, cestou necestou, nepodaří se najít průstup Jelením potokem, kolem Jelení skály kolmo na Keprník. Neb nepůjdeme přeci trasou pro matky s kočárky. Přidá se skialpinista se zápasícím hafanem. Nahoře již dosti nevlídno. Mlha, na chatě -10st.C. 

A kde je ta cesta, co není cestou, či necesta, co má být cestou?

Posedíme u 12 st. Keprníku. Vy jste si detailně nenastudovali trasu, tak proč vám to posílám?!

Jděte si kam chcete, ale já jdu do Kout, přes Žalostnou, Rudohorský vodopád...a co kdybychom?... Jděte, si jak chcete, ale já jdu svou trasu...

Na přetřesu několik dilemat. Jednak vlastní vnitřní, zda oželit tradiční besídku s vystoupením dcerky či se sám vydávat brzkým ránem na vlak. No snad je mi odpuštěno a shlédnu ze záznamu...  

Jednak, jak skloubit ranní pohodu ubytovaných a venkovní ráno jistě vymrzlých netrpělivců, když se chata otevírá až po 8 hod. Nakonec milé chatařky vyjdou vstříc, klapne kompromis. 

Část se odebere na pokoje, část do svých záhrabů.

V noci nějakých -15.st, 8 statečných  a pes přežilo...a krása. Modro. Jde se na Žalostnou a pak se rozhodne...Záhy po odbočce z hlavní trasy trocha loňské deja-vu. Stromy, kleč, cestička skoro žádná. Začne se zvažovat.  Nebylo by moudřejší zajít na Keprník a pak se zmrzlejším terénem spustit než se tady brodit 3/4 m prašanem? Ten, který jdu svou trasu však neslyší a...jde. Pár z nás se vydá za nim solidárně, čímž se skupina definitivně roztrhá. Velké Já táhne kleč, nekleč, nevidí, neslyší...Mám svou gps...Se zbylou trojkou následujeme chvíli, pak odhadneme lepší terén a záhy nacházíme jakous takous cestu i odbočku ke skalkám. Parádní místo, parádní rozhledy, euforie, čekáme. V dále nacházíme prodírající se Já. Neslyšíme se, signál není. Chvíli zkoušíme se prodrat lesíkem, pak zvolíme návrat po stopách a odbočku v lepším terénu. Podaří se spojit s chytrým Lišákem, pobloudíc nějak skalky dosáhl, po chvilce jej hulákající zahlédneme zahlédneme...Přichází k rozumu a opouští Svou trasu a pokorně nastupuje do našich stop. 

Setkáváme se na Vozkovi, líčí své dno, vysílení z kleče, svedení gpskou a téměř již volání Horské služby. Ale již mu otrnulo, kolem nebetyčná plakátová krása. Spojíme se se zbytkem, rezignovali na Žalostnou, ale nechtěli pokračovat trasou  pro matky s kočárky, tak zvolili svůj prvosestup. Chvíli tedy využijeme jejich prošlap, ale pak máme své prvocíle, na které není důvod rezignovat. Po sestupu traverz a  výstup na Spálený vrch, pak pěkným průsekem na další 1000ku - Klínovou horu. Kruhový výhled- Červená hora, Praděd...i Králičák.  Dostáváme se na cestu a hledáme možnost sestupu, do strmých průsečíků se nakonec nikomu nechce, tak již konvenčně cestou hezky obkroužíme kolem Poniklého vodopádu a v 16 hodin jsme na vlaku v Koutech, zatímco první grupa již v teplech domovů.         

O2 sbohem

Tak nám přestal fungovat domácí internet.

No patálie, ale vše by mělo mít řešení. 

Volám na O2 linku. Vítá mě virtuální Eva. Další pokrok je tady. Již nemusím vyposlechnout celou číselnou řadu ...zmáčkněte od 1...až 9. Stručně nahlaste problém, Eva si s tím poradí. Poradila, nahlaste číslo linky. Vaše služba nebyla identifikována. Možná jsem se překlepl v čísle, tak zkusím algoritmus znova. Stejně tak. Zkusím pro změnu číslo smlouvy. Beze změn... Objeví se však možnost řešit mailem, tentokrát virtuální  pán nabídne mailovou adresu. Napíšu požadavek. Poměrně briskně odpoví již nevirtuální operátor: Vaši službu jsme neidentifikovali. ??! Tak pošlu důkazní fakturu. Aha, vy nejste korporátní zákazník. Jak jsem se dostal na korporátní linku? Nevím. Odkáže na jiné zákaznické číslo. 

Ozve se opět Eva. Zadejte svůj problém. Abyste mohli problém řešit, je nezbytné si stáhnout aplikaci Moje O2. ??  Takže staromilci, majitelé tlačítkových přístrojů mají smůlu ?? Pomnu na konzervativnějšího kamaráda. 

Přihlaste se...opět jsem nebyl identifikován. Zkouším cesty zapomenutého hesla, nové registrace atd. O2 nezná moji e-mailovou adresu. Přihlášení, registrace nemožná...Na to již nemám nervy. Jdu spát, ráno moudřejší večera. 

Nebaví mně ťukat do displeje, třeba půjde vyřešit přes webové stránky. Jejda - jsem opět vyzván, abych si stáhl aplikaci!  Žádná alternativa (Moje O2 | Správa účtu ). Adrenalin opět stoupá. Takže znova do mobilu, data jedou, polovina měsíce a již 2/3 vyčerpané. Registrace nadále nemožná, nefunkční, tu se nepodařilo požadavek vykonat či mě vůbec nepustí přes klávesnici, zadám adresu, bez možnosti odkliknutí. Tudy cesta nepovede. Nabídne se mi jednorázové přihlášení, hurá, je tam možnost chatu. Po pár smyčkách s Evičkou se objeví skutečný operátor. Zasekneme se na přesném typu modemu. Dobře budu řešit doma po 18 hodině. Není problém jsme tady do 22 hod odpoví jakási nevirtuálně virtuální osoba. Dobrá.  V 18 hodin zkouším  nové spojení, vítá mě Eva, odkazujíc na poruchovou linku, odkazy, že si mám restartovat modem apod. dále zvedají adrenalin. Co jsem asi tak dělal, než jsem vám zavolal? Opět se cyklíme, Evička končí spolupráci, já se několikrát pokouším neodbytně navázat spojení. Eva ale vytrvale dělá zagorku ...abych se pak po 2 hod dozvěděl, že dnes se vám již nikdo věnovat nemůže, zkuste zítra od 8 hod...Aha, jsme tady do 22 hod? 

Ne, již nechci žádnou virtuální ani Evu ani Adama. Naklušu na prodejnu, kde se mi chlapík ochotně pověnuje, zadá požadavek, do 24 hod vám bude volat poruchový pracovník. Sotva vyjdu z prodejny, již volá slečna. To je rychlost, že by přeci jen služby? Váš problém není na naší straně, naše linka je v pořádku, identifikovali jsme poruchu modemu. Nabízíme vám řešení pronájmu za 100kč měsíčně po dobu 60 měsíců...Po víkendu k vám přijede technik.  Zprvu bych i rychle odkývl, hlavně, že se problém vyřešil. Po prvotním šoku docvaknou logické počty. Oni chtějí za modem 100x60, čili 6 tis??? To jako vážně?  Slečna mě asertivně opraví na nějakých 5950,-  s tím, že se jedná o vysoce funkční modem pro chytrou domácnost. No tohle opravdu potřebuji. Odmítnu. V tomto případě si  musíte poradit sám, jen se slečna ještě dovolí upozornit, že pokud si pořídím vlastní modem, tak budu mít problémy s konfigurací a další potíže. Ale volba je samozřejmě na vás...Aha děkuji. Taky služby. 

Po pár dalších pokusech s aplikací, přeci nejsem tak blbej, již s principu se chci dostat do služeb, ale dalším opětovném cyklení a odmítání...Velím : Sbohem O2

Dovětek: přecházím k jinému operátorovi, dostávám nový modem...a ejhle, nefunguje. Druhý den je tam technik...Identifikoval problém ...v lince...

Sešlé Beskydy X/22

 

Po loňské jesenické výpravě domluvíme v sešlostní squadře další minipřechod, tentokrát Beskyd. Opět uprostřed října- Nejlevnější chata někde na nějakém hřebeni, jakási Doroťanka. Kudy? Přes Lysou či pohraničím? Zvolí se jednodušší leč též zajímavá a nepolíbená trasa z Bumbálky. 

Poměrně brzké vstávání, Ostrava, jakýsi mhd bus až na hranici.  Sejde se vcelku početná 13-ti členná grupa a pes. 

První zastávka již záhy- na Masarykové chatě, kafe, kofeinista hned tři a pivo bude na Klínku. Nebylo, zavřeno, tak pokračujeme s vlastními zdroji přes kopce více či méně (spíš více) malebným krajem, zastávka bude až vrcholová. První vrchol Lukavice, tak až tady vydatná svačinka. Dále horem dolem a následuje Bobek. To již malebnost veliká. Podzimní barvy, beskydské panorama od Travného přes Lysou po Kněhyni. Ten správný čas na vrcholovku. Vrchol však dobudem jen čtyři, byť 100m vzdálený. 

A za chvíli další občerstvovačka- Bufet na Beskyde, či Korňa? Příjemná paní, příjemné polotmavé pivo, příjemné výhledy. Není kam kvaltit. Cestou houbová nadůroda, dilema sbírat, nesbírat?  Většímu pravákovi však neodoláme a když je poskytnuta jakási plátěná taštička z MŠ přezůvek, tak se záhy naplní, básníme o přípravě ranní smaženice na chatě. Malebností lehce zakufrujeme, sejdeme mírně na Slovensko, tak návrat přes zelenou, Konečnou a docházka na chatu. 

Ujme se nás kyprá, poněkud odtažitá chatárka. No ubytuje, poslouží...při nesmělé žádosti o úpravu houbiček však předvede dokonalou oční hereckou manýru...Bulby povystoupí pár centimetrů vpřed a vzad. No nic, zkusil jsem. 

Příjemná únava, po téměř 20 km, doladíme ranní odchod, rozdělení na různé trasy podle potřeb dojezdu se nakonec sjednotí v jednu. Další pěkný hřeben přes Suľov, ještě i nějaká ta borůvka, ozbrojené složky hlídající lesní hranice před uprchlíky a za 2 hodiny jsme na Bílém Kříži a Visalajích. Do odjezdu 10min. Frýdek- Ostrava, spoje kupodivu navazují a odpoledne doma - s úrodou hub.       

LGBT demagogie

Tak v různých vlnách stále ožívá téma sňatků homosexuálních párů prezentované jako nevyhnutelný pokrok civilizace srovnatelný s volebním právem žen apod. 

Skončeme s nadřazeností , píše M. Fendrych

Skončeme už s nadřazeností, není důvod upírat homosexuálům manželství - Aktuálně.cz (aktualne.cz)

Ochrana "tradiční" rodiny je středověk praví J.Šídlo a staví manželství kohokoliv s kýmkoliv na roveň hlasovacího práva žen. Když máme jistě v minulosti řadu skrytých homosexuálních partnerství. Bolka a Lolka, Pata a Mata? Jistě, satira. Ale nejsme si jist, kam až.  Přátelství mužů je dokladem homosexuality? Snad ne pane Jindřichu.

Šťastné pondělí: Manželství pro všechny a hysterie kolem Barrandova | Stream

Jistá již slavná režisérka rozpráví  (DVTV), že ten, kdo zastává konzervativní postoje o manželství jako svazku muže a ženy je frustrovaný prosťák, kterému se v životě nedaří, tak se upíná k pseudojistotám, jako je v tomto případě tradiční rodina. A taky, že je nácek...aby vše správně zakončila  úchvatnou redukcí.

Očima Saši Mitrofanova: Dnes budu politicky nekorektní. Líbí?

Pan AP cituje pastora Niemöllera: „Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem – nebyl jsem přece komunista. Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem – nebyl jsem přece sociální demokrat. Když přišli pro odboráře, mlčel jsem – nebyl jsem přece odborář. Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mohl ozvat.“

Tak srovnávat postavení lgbtqxy lidi s nacistickým pronásledováním, to už je opravdu těžký kalibr. 

  Kdopak je větší demagog? Skutečně jen paní Jochová? 

 Q lidé se již nemusejí skrývat...Nikoho neohrožují. Nemusejí, neohrožují, a co jako? Co to má společného s jejich sňatky?

LQBTisté s oblibou používají klasické demagogické schéma reductio ad hitlerum, v nynější podobě ad putinum- poukázat na nepřijatelné zastánce jakéhosi názoru a tímto jej devalvovat

" Když Hitler tvrdil, že je tráva zelená, znamená, že je modrá? "

Vycházejí z premisy, že holt se někdo rodí s jinou, nějak menšinovou identitou, kterou museli dosud skrývat, potlačovat, ale civilizačním pokrokem zasluhují naší ochranu, toleranci. Jasně, ale kam až? Je přípustný, tolerovatelný a dokonce společensky hájitelný každý bizár ? Není nějaký jev nadměrnou ochranou a zvýšenou pozorností naopak vytvářen?

Bohužel se  konzervativci  často chytnou do pasti dotazů na možné ohrožení. Většinou Jochové a spol. jsou dotlačeni k odpovědi, že ne, nikoho jiné svazky neohrožují. Ale ANO, ohrožují. Další generace. 

Dle objektivních údajů za poslední roky dramaticky narůstá počet různě pohlavně obojetných a alternativních jedinců. Rapidně přibývá trans-bi,Q, obojetných apod, lidí.  To se jako pánové Fendrychu a Šídlo skutečně domníváte, že se dosud skrývali a až nynější progresivně liberální společnost jim umožnila vyjít z ulity? Ne. Tato společnost je tímto zároveň z velké části vytváří. Jak? Rozmělněním mantinelů. Když je to jedno, jsme zahrnuti všeobjímající tolerancí, pročpak to nezkusit v rámci pubertálního experimentování a hledání identity jinak? Výsledkem je nárůst v identitě zmatených jedinců, kteří neví " čí vlastně jsou"...a roste poptávka po psychologicko-psychiatrických službách.

 Proč se nad tímto nikdo nezamýšlí, že se snažíme zmirňovat úzkost jinak orientovaných jedinců usnadňováním jejich coming-outu, tolerance roste, ale klientů psychiatrických ambulancí přibývá?    

Ano, toto ohrožuje mou rodinu, hledání identity mých dětí a potažmo celou společnost.  Toto není homofobie. Rozhodně nepopírám, že je zde část lidí jiných, jinak orientovaných, kteří si zasluhují naší ochranu, toleranci. Jistě, ale přiznání hodnoty člověku neznamená mít právo na vše.  Žijeme v diferencovaném světě a považovat jakousi normu za nadřazenost? Sorry jako. Svět není a nikdy nebude takto "spravedlivý". Že lékař má právo léčit, psát léky a paní uklízečka ne? To je nadřazenost? Přiznejme jí stejné právo? Že pan Satoranský má přes 2 m a má lepší předpoklady hrát košíkovou a já ne? Jaká je to spravedlnost.

Je manželství právo? Je mít dítě právem? Nebo výsadou, darem?     

 Mimo manželství se rodí více jak polovina dětí, tak co jako...další argument. Že se něco děje ale ještě neznamená, že je to v pořádku. "Normální" rodina dle p. Fendrycha neexistuje, tak proč ji chránit. Per analogiam úplné zdraví neexistuje, tak proč o ně usilovat...