Ötztal 23

 

Tak zase ty domluvy. Jarní prázdniny, přelom únor/březen. Společně stará parta? Rádi bychom.

Podzim 22: My něco menšího a levnějšího...my zas větší areál...pak každý po své linii. Booknuta Madonna, na což zpráva - Máme Sölden, nepřidáte se?Ale je již plno... Aha, něco menšího a levnějšího...Mlčení. Předvánoční punč. Jeden, druhý...jak to, že nejedem všichni společně? Euforka. Pojeďte s námi do Madonny. My již zaplacená záloha Sölden. Ustupujeme. Ruší se Itálie, hledá poblíž individualistických sou-druhů. Kde nic, tu nic. Povánoční uzená whiska. Tady je ještě volno a levněji, sice  20km dojíždění, ale co už...k přátelům to máme 6 km, tak se sjedeme. Takže po letech zase 3 rodinky. 

A kombinace skipasů, 4 dny?,my chceme aspoň 5, nerozdělíme, pauza? Pak zas neplatí v jiných střediscích, to aspoň 3 denní. A online sleva, ale zase řádí virozy. Počítáme, kombinujeme až překombinujeme. Odkrývá se rakušácká vykutálenost. Et tu Brute? Tu quoque? Máte možnost až 20%slevy online, týden před však není ani 10, s rizikem nemocí moc nestojí zato , ale máte možnost pojištění storna...které dorovná slevovou cenu. Co to je!! Máte možnost několika středisek. Když pak napočítáme jednodenní skipasy v jednotlivých, tak vyjde levněji než 5denní!! Co to jako je?!   Tož postesky úvodem.

Vytěžme max, kolem i několik běžkařských stop včetně noční osvětlených. Jasně, berem. Pohled na webkamery však přináší vystřízlivění, Längefeld je bez sněhu, ještě ta noční, ale těsně před odjezdem se i zde zelený puntík mění na červený. Stejně balíme, do rakve se vejdou a někam třeba dojedeme...

Odjezd v neděli, od Linze sněžení, v Salzburku asi 20 cm nového, sice na jízdu blbý, ale naděje, že bude i na běžky. Rakouské otravné 100ky, zejména nekonečné do Innsbrucku, zde však opět sníh žádný. 

Ubytko v Umhausenu, maximální spokojenost, patro pro sebe, akorát pro 7 lidí. Vše potřebné k dispozici, jen prostatici ruší vrzající podlahou lehčí spáče. Vyrazíme alespoň na večerní obhlídku městečka, vyzdobená stavení, kostelík, přiblížíme k Ötziho vesničce, i když nalezen na italské straně hor. Odoláme pokušení večerního objevování vodopádu. A opět na přetřesu Kilimandžáro. Večer rodinné hrátky, kdy tentokrát se skrytými jmény odcházíme těsně poraženi. Nepodaří se spojit pomeranč se sedmikráskou, jim naopak mouku s kartou trefným kokainem...

 V pondělí první cesta, 20 km nějak ujde, parkujeme v garážích, ok. Ranní nápor snesitelný, parádní červené rozjezdy, první jízda u jednoho hocha prekérka, tlačí nová bota. Tatík se mu pověnuje, sjíždí pro náhradní, ostatní se spojujeme s první rodinkou. Paráda, nadšení, Přesouváme se na ledovec, odstojíme jedinou sedačkovou spojku. Sjedeme černou FISku, kde se zahajuje svěťák, pak ale narážíme na rychlostní nesoulad takto početnější grupy. Chvíli čekání, prodlužuje se, houstne netrpělivost, čímž i informační šumy, několik svědků pochopí pokyn pomalejší matky jeďte, že nemáme čekat a jde hledat muže se synkem. Tak se ostatní odpojujeme. Opuštěná dcérka sice statně drží tempo, ale trápí se výčitkami, že opustila nebohou matku. Pojezdíme skoro vše možné,  první hospůdka a Kaiserschmarrn a zjištění pro tatíka, že neudrží úspornou linii : pití máte v termosce, dáte si polívku a najíte se doma... Znovushledáním to trochu zajiskří, naštěstí se nerozhoří. Večerní návštěvní udobření u vínka a jede se dál. 

 Další den  a ranní prekérka s mobilem, mrtvý. Snaha přehodit simky, chybný pin. Do háje. Nervozita stoupá, ale nakonec jaksi klapne, ale trocha zděšení ze ztráty dat. Měníme středisko, přidáme pár serpentin na Obergurgl. Dobrá volba. Prázdné parkoviště, azurové počasí, podstatně méně lidstva. Zprvu jsme rozkouskovaní, ranní ptáčata se tradičně vrhají na první lano, další zase řeší, nyní úspěšně, botu novou vložku za pomocí moderních technologií. Lyžařské orgie, dokonalost, vrcholová vyhlídka, funparkové zazávodění s remízou, postupně se dopoledne sjedeme a po vytěžení první části delší kabinkovou spojkou přesouváme na Hochgurgl. Chata na vrcholku, terasa, sice dost lidí, ale rychlá obsluha. Spousta zbytků, tak si na své přijde i šetřivější část. Odpoledne však místy již trocha ledovatě, na jedné černotě nebojácná dcérka letí asi 50m, chvíli tatíkovo vyděšení, ale nakonec úsměv. A večer pánská sauna domluvena v hotýlku poblíž první rodinkyv Au. Sice vystrnadíme nejprve dámičku, pak litevskou grupu, asi za trest nám třetí kolo vypnou heizung. Ale příjemný relax. Chceme recipročně navštívit kolegy, ale jaksi rozpačitě nedopřáno. Přemíra možností a voleb taky přináší jakési napětí dalšího programu. Jedni volí návrat na nejvzdálenější středisko, další by raději zkusili další - Kuhtai. Rozpaky, nedohoda, rozdělení. 

Nakonec 2 rodinky vyrazíme opět na Sölden. Další si trvají na svém. Chvíli samostatně neb spolubydlící trocha pomalejší ve výpravě, sjezdíme leccos kolem 007, pak přilákají atrakce na opačné straně. Výzva paralelního slalomu, teens se proměřují s tatíky. Jednomu se nepodařilo, to jistě horší dráhou, tak výměna. Přemotivovaní synci oba končí na zemi. DNF. Sbírají rozutíkané lyže! V rychlosti taky nic. Tak hoch má aspoň 0,5 s satisfakci ve skicrossu.  Ne že bychom nebyli znaveni, ale je poslední den možnosti osvětleného běžkování v ne až tak vzdáleném Niederthai. Přes úvodní silácké řeči většina rezignuje. Ale se synkem se hecnem, vyrazíme do serpentin, tma, chvíli hledáme...je to tu! Zakroužíme pár okruhů, tatík klasikou synek fotra ubruslí a pak útrpně čeká. Jiný typ pohybu tělo nezničí, nadchne. No den vytěžen na max. 

A co tedy čtvrtek? Máme poslední možnost navštívit Bondovské muzeum a taky si zazávodit, hoch prahne po odvetě. Kolegové se socializují a ustupují od Gurglu. Tak se opět všichni sjedeme na Söldenu. Závodní odveta se však nekoná, v oblasti Giggijochu je přehusto, tak je zvolen předčasný úprk. Doplníme si některé černé, nesjetou část ledovce a bondovský 15 km sjezd, který ale tentokrát rovněž velmi hustý. Akorát stihneme 007 Elements muzeum, no ale s úskalím zavíračky, staff nás popohání a jestli chcete dolů na lyžích, tak 16:15 vypadněte. Některé rekvizity a atrakce letem světem, chtíc ještě vytěžit z nějakých těch Q vychytávek, jsem rázněji vykázán a již zvoní telefon, kde jsi?...Ven výstup do jiného světa. Najednou klid hor, slunečno, zjevují se se i Bonda neúčastní druzi. Moc velká paráda osamělé jízdy z 3-tisícovky. Tak to byl tedy cool závěr!  Podnítíme večírek, s nejistým očekáváním. Přijdou, nepřijdou? Spíš ne, známe paní domu. V 19 hod. tlf. stojíme u dveří. Překvapení. Stylové zakončení, s nějakým planým mudrováním i plánováním, za očekáváného ženského bojkotu. Svět se točí stejně. Do toho probíhá jakési astro měření s 12 min. intervaly, aby nakonec bylo znehodnoceno mráčky. 

Kumpáni dalšího dne vstávají za další matčiny nelibosti na východ slunce a menší výšlap a pak odjezd. Naše část má den navíc a vydává se prozkoumat menší Kühtai. Naše auto se vyburcuje tentokrát na ranní manšestr. Serpentinami do Ochsengarten nejprve na Hochoetz, což menší, komornější středisko. Jedeme první, ale delší sjezdy cestami a zmrzlejšími vroubky příliš neuspokojí. Pár svižných vrcholových jízd a první větší prekérka. Cérka cosi švitoří, na přejezdové cestě se otáčím, ona též- švitoří nikoliv ke mně nýbrž k další cérce, nedívajíc se před sebe, nepředpokládám takovou nepozornost, následuje srážka. Co se nestalo na lidnatých sjezdovkách, se přihodí na poloprázdné cestě a ještě mezi vlastními. No nic, končetiny celé, nic se neděje. Ale děje...kouknu na hůlku- ze které je krásné písmeno J. Ještě tedy, že nedošlo ke kontaktu končetin. Nabídne se naštěstí řešení, na kopci je shop, upustím 25E a svážím torza. Nahoře trocha lepší kopce, škoda, že jsme nedali hned na začátku, přichází smska- ve 12 jede skibus na Kuhtai. Tož to máme co dělat. Ale udělali. 7 km nahoru. Počasí se trochu horší, ale užíváme si pátečních prázdných, většinou svižných sjezdovek, spíše kratších středních délek do 2 km, zajímavého sklonu, jen pár lidí, tak se blížíme rychlostním rekordům. Odpoledne jih již dole dost měkne. Mírným zklamáním řada zavřených černých pro nedostatek sněhu. No bylo to pěkné, intenzivní, ale bylo toho dost. Skibusem zpět k autu a serpentíme do jara.

Sobotní úklid a úprk, ale ještě není dost, alespoň část by ráda použila běžkovací nástroje a když je poblíž ten krásný vodopád, tak škoda hned upalovat. Holčičky běhat odmítají, tak je odpojujeme k Stuibenfall, chlapci si jdeme zakroužit na Niederthai Za denního světla ještě jiné kafe. Výhledy, různé okruhy, trénující ansámbl, lamí farma, ale taky již odtátá pole. Přichází zpráva, že vodopád je supr, tak též neodoláme,  jen nakoukneme...Když vy musíte mít jistě to co my ! Pochopitelně z první vyhlídky to nedá nesestoupit až na visutý most a pokochat se zespodu. No velká krása, vodopádoledopád, majestátní! Ale pak těch schodů nahoru. Děvčátka se zatím občerstvila u lam. Ale naštěstí nemají moc za zlé zdržení a kolem 14 hodiny velíme k návratu. Ještě se sjedeme na dýňovku u Mondsee. Pak už každý se svým pojetím rakouských předpisů. U Vídně si brknem, zda poslední zastávka a ejhle druhé auto daleko za námi, nesjeli u St Pöltenu. Tak nic, žádný mekáč nebude.      

No a klíčová slova výpravy:  kdo je noha, a kdo  gofr?, Kaiserschmarrn, Vegiburger.

 

Lyže 22

Mezisváteční zahájení sezóny, tentokrát nově otevřená Armáda v Lomné, repasovaná sedačka, trochu šutry, horší parkování, ale nostalgie

Den nato Bílá - lyžování fajn, ale masy lidí, již od 9 hod, fronta na permici, fronta na sedačku, využijeme pomu, která příznivější, ale ve svátky či víkend zde opravdu ne. 

7.-9.1.22 Víkendovka v Karlově

na univerzitní chatě s tradičními kumpány, intenzivní, i přes ryze technický sníh, tak jezdí vše, projedem i Klobouk, Divočácký teenager dostane za vyučenou na podivně upravené Kazmarce, naštěstí jen otřesen, bez následků.  

 

15.-16.1. Červená Voda - Dolní Morava 

opět velmi masový odrazující zážitek, že tady opravdu ne. Od 9-16 hod stabilní 10-15 min. fronta, Čeňkovice trochu příznivější. Vyvážené alespoň krásnými scenériemi.

Po rušné noci úplně jiné kafe na D.Moravě. Hard skiing  5/5* , Počasí, úprava, akorát lidí...nic dodat. 

29.1. Czantoria

Nejlepší kopec v Beskydech, s panem bratrem a jeho dítky, bez front., jen v úzkém hrdle trocha motání neumětelů, 2 hodinky bájo, další zataženo, a poslední větrno. 

12.2. Stříbrnice  

S 4 dámami otestování luxusní 6sedačky, bohužel se zrovna vyrojí jednak spousta klubíků v zelených vestách, jednak FTK akce aktivizace postížených lidiček na skibobu, takže každou chvíli stojí a tvorčí se fronta.  Kolem sedačky je tak jediný smysluplný svah, dále v Hynčicích spíše oslí loučky a černá poma z neznámých příčin nejezdí. Ale je krásně a parádní výhledy 

12.-13.3. Kitzbühel 

Top závěr sezóny, luxus počasí, Hahnenkamm, akorát lidí, dobrý sníh, málem nestíhačka návratu, rekordní km, jen kaňka zažívacích dozvuků. 

20.3. Hrubá Voda 

Spontánní neplánované završení po návratu dcérky z lyžáku. Bez lidí, jedna sjezdovka slušně dlouhá, jen dost ledového úseku, což zklame snahu předvést nové umy 

Běžky 22

 No letos trochu méně, zvláště nedostižná loňská covidová meta. 

18.12.21 Paprsek   16km

Sešlá vycházka z Vrbna, i dcérka zvládla na Travnou horu, Císařskou, na pohodový rozběh 

23.1.  Rýmařov 24km

Potkali se tři tatíci s dítky různých věků, do cíle došli dva. Nadšení z okruhů i okruhu, rébus na Kamenné hoře a přes pole parádní stopou směr Stříbrné hory a na parkoviště  

5.2.  Rýmařov Alfrédka   44km

Větší sólo výzva, znovu přes Kamennou horu, dále Ždárský potok, kde již nadšení menší neb cesta sice sněhová, ale neběžková, leč vozidly dvojstopými rozjetá, konfrontace s upadlou kondicí na Zelené kameny, občerstvení na Alfrédce, přemožení se na tradiční ostružný okruh a sjezd do Staré Vsi ve ztrácející se stopě, a ještě se nějak přebrodit do Rýmařova, již pak značně vymydlenou stopou

6.2. Kozlov  17 km

...a v sauně po dni předešlém inspirace nečekaného zasněžení plání u Potštátu. Málem hledání vyprošťovacího traktoru z ledové cesty, trochu větrno, ale stopa fajn, cesta kolem posedů a průsekem a necestou ...

19.2. Paprsek- Velký Šengen 34km 

Ve dvojičce vlaková klasika, pěšo do Petříkova, sněhoví podmínky bojovější, na hřeben fajn, v polském lese Šengenu po předchozích vichrech a oblevách jehličí, šišky, krusta, kterou naštěstí rozbíjí rolba před námi. Znovu přes Travnou do Petříkova a nečekané uvolněné hody v Nepálské. 

26.2. Bumbálka 29 km 

Tož pseudoběžkování , pokus o poznání běžeckých Beskyd...Tudy však cesta nevede. I za lepších sněhových podmínek hard terény. Rozbité vázání, zapůjčka u Sachrovy studánky, pak horem dolem, Kmínek, pěšky, skluzem, cestou, necestou, lesem, mechem a na Bumbálce již téměř zhroucení polovičky.  Avšak přichází odměna Masarykovy chaty s nečekaným zázemím, ostravským ožralým tatíkem a saunovým relaxem. 

5.3. Nová Ves Alfrédka  25km 

Se spřízněnou rodinkou i sousedkou, podmínky hezké, ale os(t)udná výměna běžek na Mravencovce dosti zničí dívčinu. Chlapecký sportovní okruh Ostružné a hody na přeplácané chatě snad spravily chuť. 

E 190km

Kitzbühel 2022

Již relativně tradiční alpská skivýprava, tentokát smíšeně ve 4ech, s čekáním, jak se postaví jižní sousedé ke covidu neb polovina posádky skalní odpůrci opatření.   

Bingo, na druhý víkend v březnu se již vše ruší, takže droga wolna.

Ach ta domluva...Beru si pátek volno, můžem na 3 dny...Čtvrtek po práci je pozdě, brzo ráno je brzy, a proč na 3 dny, vždyť nám stačí dva...k tomu nehorázné požadavky na revanš cestovného...No rozprávka.

A kam? Schladming- nějaké pochybnosti, nápad Kitzbühlu...chytne se ubytko v Aurachu. 

Řidič nebývale přesný, odjezd  pátek 11:30, pünktlich! Doba je zlá, na východě se valčí, nafta překonává magických 50Kč. Kde jen ušetřit, levnější známka za hranicí, obecné naštvání na pumpaře dá uvěřit fake news, že již jsme nejdražší v Evropě, pohrdavě minem české benzinové totemy s 51Kč...abychom v Rakousku brali skoro za 60! 

Toť vstupní kaňka a závěrečné GIT potíže nakonec rámují naprosté skiorgie.   

Pepin tradiční, občasná překladatelská vsuvka, wąwóz sem, wąwóz tam, 6-7 hod cesty uteče, paní pro forma ještě zkontrolje u části QR, u další rezignuje. Vybavený apartmánek, premedikace v autě i další vlastní zásoby eliminují plány návštěvy restauračního zařízení. Část relaxuje, část se projde po večerním okolí.

A další překvápko, natěšeno, žádné vyspávání, vedle již od 6 rušno, jdem hned na první lano, jak se říká. Skibus vedle, 7:40 odjezd. Kasa se však otevírá až 8:15, lanovka rozjíždí 8:30...tak nezvykle čekáme. Naštěstí bezproblémové odbavení, již žádné green pasy, co za svoboda! 

Naprostá paráda, počasí, podmínky, středisko, 10/10. Přejezd moderní 30kabinkou, hurá na Hahnenkamm, dáváme na 2x, hledaje ten správný Streif, Mausefalle je skutečně výzvou, kupodivu přístupná, ale opravdu stěnka, navíc ledová, kumpán se kupodivu vrhne, tak nezůstávaje pozadu, brzdím někde o kraj lesa...

Další dokonalé modročervené sjezdy...Chilli gulaschsuppe pauza, kochačka a další orgie, i děvčata přijmou vidinu 50km, žádné další pivo, až na oslavu 50tky! Zasloužené weizeny, přesun do Jochbergu...kde dojezd již náročnějšími muldami a dovršíme rekordních 60km!  Opravdu intensiv hard skiing. Zrelaxování v infrasauně, volba té správné barvičky, jen kolega začíná být nesvůj, zprvu za viníka označena domácí chilli omáčka. Skoukneme originál Hahnenkamm, další extrémní sjezdy s rozpory, zda se jedná o animaci či skutečnost, na závěr hudební ochutnávky mainstreamových, retro  i extrémnějších žánrů.

Ráno nezvykle klid, vedle se indispozice rozjíždí v plné síle.Noc údajně rušná. Tak vypravujema a balíme tentokrát zvolna, loučíme s paní domácí a nadšeným nimrodem, nyní  autem přesun do Jochbergu. Pepin však nadále ne ve své kůží, tak se trháme a sjíždíme, tentokrát část mezi Jochbergem, Mittersilem. Dle mapy vypadá komorněji, tak plán pojezdit a přejezd ještě nad Kitzbühel. Chyba lávky, ani náhodou...Rozlehlá bílá pláň, s občasnými zastávkami, dilemata,  zda se poléčit kolou či čajem a již se blíží 16 hodina a my v polovině návratu! Trochu začínáme trnout a šrotují náhradní plány, zda budeme šlapat či volat záchranný skútr...V 16:15 chytáme poslední lanovku...uff. To bylo opravdu na knapp.

Dobalení a nastává sháňka po živočišném uhlí...něco si zajedem, z části zdřímnem a přebírám vůz...aby před půlnocí dojezd...

V pondělí zprávy, že druhá polovička je na tom obdobně té první, a co vy? Další účastnice hlásí večerní jistou nevoli, cítím se neohroženě...v úterý večer je vše jinak. Takže všeci. Naštěstí dva dny a fit. Chilli je definitivně exculpováno.

Report

Bumbálka II/22

 Takový spontánní běžkařský víkend posledního únorového víkendu. Stále poběháváme Jeseníky, tak co se mrknout do Beskyd. Sněhové podmínky jsou však pofidérní, přes den prší, v noci mrzne. Ale vyšší polohy ukazují sníh. 

Žádný připravený plán, jen potenciální možnosti, když budou podmínky, tak zůstaneme, když ne, tak ne. Vcelku hezky, parkovišťátko poloprázdné, jakýsi poprašek na zmrzlejší krustě je, to půjde...Směr Masarykova chata. Po 500m prekérka, dámičce se rozpadá vázání, reparačními snahami moc nepomůžu. Tak dojdem na chatu, která kousek a porada. Přičinlivá žena žhaví linky možných servisů, narazí na ochotu Sachovy studánky, dále i ochotu provozovatelů chaty k poskytnutí azylu, " máme plno, ale někde vás necháme"...Oprava se nezdaří, ale zapůjčena nová sada. Tak odpoledne můžem second servis. Masarykova chata- Kmínek. Stopa spíše nestopa, vychozená, krpálky. Na Kmínku fujavice, tak azyl, občerstvení, vyčasí se, trochu hledáme směr, nechtěje věřit, že nás čeká další kope, navíc zcela bez sněhu. Jaksi vyvstane cíl Bobek a pak že se uvidí. Sníh chvíli je, chvíli mizí, jsme asi rozmlsaní luxusem Paprsku. Na křižovatce rozhodování, chce se nám otáčet a jít toto zpátky nebo dokončíme okruh? Takže výzva za b) . K Bílé chvíli i náznak jakési dříve upravované stopy, krásný pohled shůry sjezdovky a pak nějak se třeba dostat dál na trasu...Sníh opět končí, následuje cesta holým lesem, občerstvení v přístřešku a ledovou cestou vzhůru. Zvolíme jakous zkratku, chvíli to jde, chvíli zas ne, osada Salajka nabídne konečně zdání zimní krajiny s ryzí stopou, ale to již sluníčko zachází a síly dochází, Bumbálka na doraz,  zachraňuje čokoládka. 

Ale pak odměna na chatě, sice trocha nedobrovolná družba s jakýmsi ostravským opilým tatíkem, pak za pár korun k dispozici celý suterén, sauna, ráno snídaňka, pingpongová rozcvička. Výhledy na Lysou.

Výlet na druhou stranu, moudře rezignujeme na lyže a pěšo přes k prameni Bečvy, dále Čarták, Třeštík, nekonečným leč pěkným údolím na Babskou, Makovský průsmyk, nějaké nostalgické pohledy na chaloupky, (bude též někdy něco?) ,  ještě se i hecnem na zdolání zde nejvyššího Beskydku, Trojačka , vratka minimálně využitých nástrojů v H. Bečvě a můžeme pádit...

...a doma pak sbírat obálky s modrým pruhem, tu 58km/h, tu 64...toť kompenzace levného ubytování...

No Beskydy pěkné, ale stran zimních aktivit zůstane věrnost Jeseníkům.      

Kronplatz 21

 

Rok odložená předvánoční lyžovačka s kolegy, informační šumy stran termínu, který někým avízován o týden později, složité přehazování no a covid situace.  

Týden před odjezdem - 6.12. Itálie mění podmínky, dobrá., očkování všichni jsme, ale někde mimoděk zmíněno- a platnost testů se zkracuje na 9 měsíců. nějaké lyžařské nejasné výjimky.  Jejda, od února již uběhlo. Stres, rychloočkování, ale starý certifikát již nebude platit a nový ještě ne? Uvidíme, děj se vůle...

Cesta tentokrát  rakouským vnitrozemím, zakřikneme pohodu neb před italskými hranicemi se rozesněží, cesta prodlužuje.  

Ale známé místo  v Kienes,  další auta se sjedou během 10 min. 

Starší kolegové tradičně srší ne zcela publikovatelnými vtipy,  obslouží úslužný slovenský ultramaratonec Milan, zničující několikachodové večerní menu a pokojové rumové i vinné ochutnávky se sporem, zda navonění přírodní, či umělé.

Podvečerní saunování, jednou s  meisterem - jakými tyrolským trollem, který horkou nepříjemnost znepříjemňuje navoněnými sněhovými koulemi.

Večerní společnost dělá důchodcovská grupa na adventním tyrolském turné, jeden večír navíc s garmoškou a tyrolským folklorem. 

No, ale hlavně je to o lyžování. K očkovací nejistotě se přidá další nakonec šum, že je nutná jakási appka. Stres  pro staromilce. Ráno u kasy se však vše vyjasní, sice některá opatření nelogicky přehnaná, nutnost každodenní aktualizace skipasu, kontroly nahoře v restauracích, kdyby náhodou někdo proklouzl či si asi vyšlápl pěšky atd, no takové jsou časy.  Při ne moc parádní předpovědi lyže překvapivě parádní. Na technickém podkladě dobrá čerstvá nadílka. Dva dny sice obloha zatažená, ale s dobrou viditelností, prašan, rovné sjezdovky. Většina dobře sjízdná,  i některé černé brutality (Piculin), kde o tříbení stylu není řeč či naopak pro to jak stvořené zážitkově pohodové vrcholové modré partie. Jen té češtiny je jaksi moc. 

Nečekané setkání s kolegyňkou, která s jinou grupou, pár společných jízd, po dvou mračných dnech krásná, leč trochu lidnatější sobota. 

Nedělní azurová návrat, kochačka opět vnitrozemím a návrat podvečerem. 

  ...aneb najdi 5 rozdílů

Běžky 21

Zahájení sezony 18.10.20  na Pradědu

Očekávaje kolemcovidové prázdno a spíše sranda akce, tak sportuchtivých spoluobčanů několik plných kyvadel a upravená zimní stopa. Na vrchu trochu fičák, exkurze na Švýcárnu, kde stopa pouze od dvoustopých vozidel, s okénkovým občerstvením.  

Silvestrovský Velký Schengen  27km

S tradičními kumpány, tentokráte autem do Vrbna, nahoru po zavřené sjezdovce, občas kamínky, ale pakšengenem dokonalá nerolbovaná čerstvá stopa a modré nebe nad hlavou. Velká paráda

Nová Ves,-Alfrédka -Ztracené kameny  3.1.   34km

Sami ve dvou s US bratrem do nejistoty, doma pršení, na horách téměř sami, jen chata trochu obležená, vlastní stopa má svůj půvab, mlhavo, v nižších polohách sněhu pomálu, statný sportovní výkon .

Karlov-Alfédka  9.1.   27km

Za týden pokus o repete a nebe a dudy...nasněžilo, všeci do hor. Spřízněné tradiční sportovní rodinky, s osiřelým synkem kamaráda. N. Ves nepřístupná, parking Karlov. Dokonalá stopa, dokonalé počasí a na stejných místech najednou srocení davů...Ale okruh kolem Ostružné prázdný a dokonalý. I děvčátka statečná!  

Potštát 17.1.  11km

Nasněžilo i níže, pěkná párová nedělní mrazivá procházka v zakázaném prostoru 

Horní Město  24.1.26km

Stálo a zas nasněžilo, ale málo, harakiri akce, stejné rodinky plus jedna částečná. Travnaté pole, nenamazáno, namazáno blbě, rozbité vázání...Čertův kámen v mlze, pokus o Rabštejn rozbitou cestou, vlastní dobrodružný sjezd, lesem potokem s jednou téměř zlomenou nohou a záhul Mazaneckou cestou, na závěr trochu sportovního kroužení.

Megašengen 30.1.   36km

S tradičním sólokumpánem, klasický ramzovský vlak, ryzí chlapárna, odkrývání nových cest, nadšení z polského sjezdu do Bielice, všechny druhy sněhu. Běžkařská nirvána. Jen závěrečný sjezd odnáší špička.

Rýmařov-Kamenná hora  31.1.  24km

Sólo výlet, když je tak krásně. Kamenná hora vypadá jinak než před týden- alespoň vidno, kde jsme byli. Sportovní okruhy, zírání na rychlost orientačních běžců všech věků.

Jizerky 7.-12.2. 100km   

M.Morávka-Suchá Rudná 21.2.   24km

Objevování nových tras, prý čerstvá stopa. Houby, již ryze jarní běžkování, zápolení s jehličím, roztátými cestami, skin dostal zabrat. 

Opačný Velký Šengen přes Smrk  27.2. 36km

Pánská trojka, raději autem, když epidemio čísla rostou, poslední povolený víkend. Pobloudění kolem Hanušovic, překvapivě čerstvý sníh, nových 10cm, tak ještě žádné jaro, potíž něco namazat, lepivý výstup, pak již parádní i bruslení polskou stranou.  

Sedlo-Praděd    28.2.  30km

A do mrtě využitá sezóna než nás zas od pondělka zavřou. Ve dvojičce, stylový předčasný konec sezóny s azurovým nebem, což vytáhlo z nor masy. Opalovačka na Švýcarně, plzničky a podráždění lenochů, družby a výhledy z Pradědu, pokus o sportovní okruhy kolem Kurzovky a již naštěstí rozbředlejší sjezd.  

E:   rekordních a již s ohledem na atyp sezonu nedostižných  téměř 400km

a ještě P.S. Okresy se otevřely, sněhu dosněžilo, tak nečekaně místo kola

Malý Šengen  24.4.   23km

Spontánnost, parádička, v brzkém vlaku (kvůli polednímu oteplení) se nečekaně zjeví zaneprázdněný sou-druh. V Ramzové již sice jaro, ale pak již od Černého potoka krásně bílo, na Smrk atd...na pohodu, žádné chvátání, na Paprsku skoro nikdo, terapie, oddálení vlaku i jinak zásadového druha...

Jizerky 21

 

Jarní prázdniny v druhém únorovém týdnu  plány alpské lyžovačky covid úspěšně rozmetal, spíše hrozí další lockdown. Pomalu přichází smíření s každodenními vyjížďkami. Přichází podnět spřízněné rodinky- koukni na e-chalupy. 

Pár zamítavých odpovědí, až přijde jedna kladná: nejsme ubytovací služba, takže můžeme. Sice až vzdálený konec Jizerských hor, ale hlavně něco.  

Balíme běžky, boby, brusle.

Místo sněhu nás vítá saharský písek, příjemná chalupa se zahradní saunou. Paráda. 

Přes noc přichází sněhová nadílka a tímto adrenalin- jak se dostat na Smědavu? Jen vyjeté koleje, řetězy v kufru, ale obejdeme se, se staženým žaludkem parkujeme nahoře, kde slovy tři auta...a čerství stopa. Nebývale prázdno, ale taky mrazivo. 

Na úvod rozběh na Jizerku , čerstvý prašan, restaurace epidemicky zavřené, fungují okénka, vymrznem z guláškem u Panského domu  a dokončíme příjemný okruh. 

Saunovací vyválení ve sněhu v -15.st, osadnická odveta. 

A další den již alespoň cesta prohrnuta, ale 7 km adrenalin stejně. S chlapci dáme přehradu Josefův důl, nějakých 27 km, děvčata se odpojí dříve a užijí si Knajpy. Od přehrady trochu krpálek, těla si zafuní, sluníčko jen ojediněle, ale stopa dokonalá. Je třeba vykompenzovat předchozí večery upozaděná děvčátka a ponoříme se do skrytých jmen.

 Cesta je stále lepší či již nabíráme nějakou rutinu. Na mapě nacházíme výzvu jakýchsi sněhuláků, bez námitek opět vznikne úderná pánská a pohodová dívčí skupinka. Krásná zastávka na Paličníku, někteří se odhodlají na klouzavá výstup na skálu, sjezd a rozdělení. Pokyn od zástupkyně, že dle situace můžete zkusit Smrk. První odbočka krkolomná, druhé na  první pohled méně...2 km? Dáme? Zkusíme. Cesta končí, lyže na ramena, jen odhodlaný mladík to nevzdá a vyšlápne až nahoru...Prodíračka, klikatice lesem, po kolena...snad už aspoň polovina? GPS vyvede z omylu, sotva 1/4...Kdo to vymyslel? Zážitek nemusí být...Závěrečný krpál...to už přeci dáme...Zvláště, když je to nejvyšší kopec. Na rozhledně -15.st! Až dodatečně objevíme otevřenou schovku. Rozmrzelý hoch chytá druhý dech možností adrenalinového sjezdu. Ve stopě jej zas poněkud ztrácí- objektivně s kratšími nejedoucímu lyžemi. Příští rok dáme nové...teď vydrž...jej příliš nemotivuje.   

A čtvrtý den- zase běěžkyy? Sjedem k Souši, hoch si půjčí chvíli výzbroj od kumpána, čímž má důkaz, že "ty jeho opravu nejedou a není to v něm", další reklamace při stoupání, proč jsme tento kopec nesjížděli dolů, postrádá pořádný sjezd...U Souše chvilkové sluníčko, ale mráz nadále třeskutý. 

Suma sumárum za 4 dny někteří se blíží 100km. Sluníčko se na náís pousmálojen sporadicky, zato Jizerky dopřály parádní téměř liduprázdné stopy a zimní scenérie. I teplotu jsme přežili, nestoupla nad -12...

Odběžkováno, v pátek již nikoho do stopy nedostaneme, úklid a čas uplatnit zbylé propriety. Pátrání po ledové ploše však neúspěšné. Ono nestačí zahlédnout na mapě modrý flek...Tu součást jakési farmy, tu nepřístupný terén, žádné dítka skotačící na nějaké nádrži. Nakonec se octneme s bobama na kopci Lázní Lipverda, oplatky a návrat...

P.S. I v omezené době nakonec završíme pestrými zimními radovánkami, mrazy umožní venkovní bruslení, dojde i na hokejový mač, boby, sáňky i nějaké to platonické polyžování za severní hranicí...

lyže 2020

Sezóna předčasně ukončena, když nám koronáč do ní hodil vidle.

Takže letošní na sníh bídná sezóna obnášela

Kronplatz- předsezonní, parádní, i když s menším úrazem,

pak nesmělé polské začátky:

Istebna - jen z nouze nejvyšší, jinak není důvod

Soszów - tradičně nezklamal, ještě že otevřeli, i když jen z 1/2

Kouty - první a hned opakovaná zkušenost, v 11:50 stihnuté vouchery, jinak by nebyl důvod a dále za běžné ceny asi nebude, poježdění však dobré, bez lidí, i s testovačkou, jen trochu prudí ten přejezdový traverz

Přemyslov - viz Soszów

Turrach a Bad Kleinkirchheim - jediná opravdu letošní alpská lyžovačka, za parádních podmínek, ale v tom prvním nečekaně zalidněno

Červenohorské sedlo - neočekávaně zakončení sezóny, na čerstvém sněhu, v přijatelném sněžení. Jen ten vozový park je již fakt zastaralý.

Běžky 20

Trochu ledový Paprsek, Malý Schengen

Z kraje ledna v bídné zimě, v Jeseníkách trochu nasněžilo, povolilo, zmrzlo, nahoru raději většinou pěšo, ale paprsčité okruhy již vcelku dobré, byť na Smrk borůvčím a jsem rád za staré lyže...a oni nám tam zlikvidovali boudičku!

26km

Azurové Dlouhé stráně

Po měsíční pauze je čas konečně otestovat nové běžky se skinem...a dobrý! Dole v Koutech sněhová mizérie, chvíli pěšo, pak se již nějaká stopa objeví, strojově projetá od Margarety, azúro, neskutečná panoramata, i když kochání raději níže, u nádrže značně fouká, tak okruh jen jeden a rychle kolem vrtulí na grog na sjezdovku.A pak již pozdně večerní traverzování Uhlířskou cestou a dokonalost stvrdí saunovací závěr.

34 km

Paprsek s dětma, s úrazem přes Milíře

V půlce února přisněžilo, děti a pár dospělců, nádherná stopa již od vrbenského lomu, že i remcající dcerka vyjde, statečně se drží, remcání pak již spíše z principu...a tu nešťastný pád při sjezdu z Císařské, krivka teče, rtík otéká, co řeknou ve škole? Naštěstí statečnost vítězí, doplahočíme se skrze Milíře a posedíme do večera v chatě pod sjezdovkou.

22 km

Kvilda

Týden na to návštěva druha a kolaudace haciendy v Jihočechách. Objeví se sněhové okénko v jinak jen poprášené Šumavě, tak ani nedřeme, takže parádička, nóbl stopa, zpět již po vyježděné nějakým závodem, kol smutných upomínek železné opony, trochu narvané občerstveníčko na Knížecích pláních, ale své Březí kozy se dočkáme i s nějakou tou příležitostnou brněnskou družbou. Počasí zhatí využití i sjezdek, místo toho duchovní i společenské občerstvení, nečekaná setkání i s autogramiádou prvotiny budoucí vycházející hvězdy...

31 km

Alfédka

Po sobotní lyžovačce se na první březnovou neděli nikdo nepřidá, ale ještě se jeví, jak se dále skutečně ukáže, poslední příležitost se prohnat s ratolestmi bílou stopou. Je třeba překonat 2 km výšlap, pak již parádně, čerstvá stopa, i sluníčko se občas prodere, bufetík trochu nečekaně narvaný, vydýchaný, ale svou polívku si vystojíme, pak naháněje nedisciplinovaného hocha si kondičně zakroužím 9km navíc, co by ne, a v závěrečném bezpečném sjezdu se mísí rozverné polohy a dívenčin stres.

asi 29 km, gps se poněkud pomátla

Zlatý hřeb na závěr- větší MDŽ výprava Hynčice-Slaměnka

Někdo již věští konec sezony, ale obleva v údolí přinese nový sníh na horách a bilestopy.cz hlásí čerstvě projetí.

Víkend intenzivní, lyžovačka na Sedle, večer domácí koncert Honzy Buriana...Přes různé štrapáce se ještě podaří na neděli zburcovat větší grupu, nakonec na jedno auto a vyrazit směr Hynčice. V údolí žádný sníh, posměšky o využití spíše pohorek, ale pak...Vyšlápneme si čerstvým sněhem a lehce projitou stopou nad sjezdovky, pak již na čerstvě strojově projetou Jesenickou magistrálu. Dokonalost. Obkrouženo jedno údolí, druhé, bunkrová linie, monstrozní stezka v oblacích, trochu sjezdování, posezení na Slaměnce, ztracený, ale včas nalezený mobil, netrénovaní jedinci trochu reklamují dolní končetiny, v nižších polohách pár odtátých míst, jinak stopa snad ještě odpoledne projetá...Krásný závěr sezóny...do které navíc hází vidle Covy...

31km

Takže E 170km,

Turracher Höhe - Bad Kleinkircheim II/20

Volný víkend na přelomu ledna/února a s tradičním druhem testujeme další relativně dojezdovou oblast.

V high season všude plno, opět se vyplatí pohledat přímo na stránkách přilehlých vesnic. Po 6 hod. se ocítáme v Ebene Reichenau u bez mála 90 leté babičky a jejího synka, u kterých se zastavil čas v minulém století. Alles neues is verruckt... Design jak u staré tetky, ale čisto, teplo, voda teče, výborná domácí snídaně, levno, tak co víc si přát. Večer po procházce zamrzlým polem příjemně pobudem mezi domorodci a ráno na kopec.

Letošní způsob zimy se jeví poněkud nešťastným, i zde v údolí holo. Druh získává indiánské jméno Erwartete Man, ale nějak se k té deváté doplahočíme štrúdlem aut a busů na sedlo. A ejhle, mělo to být neznámé středisko bez lidí a zde není skoro kde zaparkovat. Krásné počasí a pololetní víkend asi udělalo své, slovinské, české busy a fronty na 15 min. Toto bohdá v Alpách nebývalo.

Středisko u jezera má jistě genia loci, převozový skútr, na dalším babka rozváží prosecco, ale dopoledne marně hledáme byť zaúpadlejší lanovku bez čekání. Sjezdovky jsou na alpské poměry kratší, je i spousta možností na doplňkové vyblbnutí, skicrossy apod. Sněhu je sice dostatek, ale taky již nějaký čas nedosněžilo, tak místy notně zledovatělý, zejména fiska a černá již poměrně souvisle a stává se zkouškou naštěstí nově nabroušených hran.

Odpoledne se alespoň periferie již vyprázdňují, tak závěr dne intenzivnější.

Relax v Römerbad, i když ke slovenským či maďarským teplotám něco schází, hospodu nám zavřeli, tak doleraxujem u ovocného míchaného nápoje, jak s těmi druhými, třetími, čtvrtými volbami?

Neděli již neriskujeme a na stejný skipas sjíždíme do Bad Kleinkircheimu. Dobrá volba. Ráno nikde nikdo a v tom všem potkávám souputníka z mládí, azurové nebe a sníh promrzlý akorát. Takže parádní sjezdy Franzem Klammerem, poklona Rakušanům, jak z toho mála jsou schopni vykouzlit a udržet sníh až dolů. Chceme stihnout vše, tak postupně přesun na St. Oswalda, na který přeci jen dopadá jižní slunko a dole měkne a akorát návrat. Parádička, retrostyl má jistě svůj půvab, ale některé obstarožní vleky by již stály za výměnu. Čas využijeme do západu slunka a vjezdem do středozemě se spustí obleva. Nutná Leberknodelsuppe musí být nutně v Rosenbergovi, kterého hledáme tak dlouho, až jej zavřou a nutno se spokojit se zapečenou houskou. Pozdní noční návrat a ráno rozlámán do práce...