Jarní prázdniny v druhém únorovém týdnu plány alpské lyžovačky covid úspěšně rozmetal, spíše hrozí další lockdown. Pomalu přichází smíření s každodenními vyjížďkami. Přichází podnět spřízněné rodinky- koukni na e-chalupy.
Pár zamítavých odpovědí, až přijde jedna kladná: nejsme ubytovací služba, takže můžeme. Sice až vzdálený konec Jizerských hor, ale hlavně něco.
Balíme běžky, boby, brusle.
Místo sněhu nás vítá saharský písek, příjemná chalupa se zahradní saunou. Paráda.
Přes noc přichází sněhová nadílka a tímto adrenalin- jak se dostat na Smědavu? Jen vyjeté koleje, řetězy v kufru, ale obejdeme se, se staženým žaludkem parkujeme nahoře, kde slovy tři auta...a čerství stopa. Nebývale prázdno, ale taky mrazivo.
Na úvod rozběh na Jizerku , čerstvý prašan, restaurace epidemicky zavřené, fungují okénka, vymrznem z guláškem u Panského domu a dokončíme příjemný okruh.
Saunovací vyválení ve sněhu v -15.st, osadnická odveta.
A další den již alespoň cesta prohrnuta, ale 7 km adrenalin stejně. S chlapci dáme přehradu Josefův důl, nějakých 27 km, děvčata se odpojí dříve a užijí si Knajpy. Od přehrady trochu krpálek, těla si zafuní, sluníčko jen ojediněle, ale stopa dokonalá. Je třeba vykompenzovat předchozí večery upozaděná děvčátka a ponoříme se do skrytých jmen.
Cesta je stále lepší či již nabíráme nějakou rutinu. Na mapě nacházíme výzvu jakýchsi sněhuláků, bez námitek opět vznikne úderná pánská a pohodová dívčí skupinka. Krásná zastávka na Paličníku, někteří se odhodlají na klouzavá výstup na skálu, sjezd a rozdělení. Pokyn od zástupkyně, že dle situace můžete zkusit Smrk. První odbočka krkolomná, druhé na první pohled méně...2 km? Dáme? Zkusíme. Cesta končí, lyže na ramena, jen odhodlaný mladík to nevzdá a vyšlápne až nahoru...Prodíračka, klikatice lesem, po kolena...snad už aspoň polovina? GPS vyvede z omylu, sotva 1/4...Kdo to vymyslel? Zážitek nemusí být...Závěrečný krpál...to už přeci dáme...Zvláště, když je to nejvyšší kopec. Na rozhledně -15.st! Až dodatečně objevíme otevřenou schovku. Rozmrzelý hoch chytá druhý dech možností adrenalinového sjezdu. Ve stopě jej zas poněkud ztrácí- objektivně s kratšími nejedoucímu lyžemi. Příští rok dáme nové...teď vydrž...jej příliš nemotivuje.
A čtvrtý den- zase běěžkyy? Sjedem k Souši, hoch si půjčí chvíli výzbroj od kumpána, čímž má důkaz, že "ty jeho opravu nejedou a není to v něm", další reklamace při stoupání, proč jsme tento kopec nesjížděli dolů, postrádá pořádný sjezd...U Souše chvilkové sluníčko, ale mráz nadále třeskutý.
Suma sumárum za 4 dny někteří se blíží 100km. Sluníčko se na náís pousmálojen sporadicky, zato Jizerky dopřály parádní téměř liduprázdné stopy a zimní scenérie. I teplotu jsme přežili, nestoupla nad -12...
Žádné komentáře:
Okomentovat