Adventní Jeseníky 25 - další 1000vky

 

Zabuknutá chata Zaječí skok, poslední adventní víkend, jen doladit trasu. V prosinci nějaký sníh přišle, ale zase brzy odešel  a po letech  nás čekají zcela holé Jeseníky. Přijdou různé omluvy, nemoci, povinnosti, nakonec 8čka, stálé, obnovené jádro i nováčci, hoši, páreček a odolný jezevčíček

Busem na Bílý potok, zde obskurní chatohospoda, zeptáme se na pivo? Jasne, že mám, chcětě roztočiť, dí pábitelský Čechoslovák...Otevře se nám svět roztodivných sbírek všeho, trofejí, vycpávek, válečných nálezů, rádii, harmonik, horor panenek i bizarních příběhů, to je 200 rokov stará bolševická čapka...a toto pravá husitská helma...aha.

Dobudeme dva hrady.  Weissenstein a nad ním Rebenštejn. Pokračujeme stezkou přes několikerou Kamzičí skálu a dále nahoru na hřeben s Medvědím vrchem. Rosnička Alena Z. nám sice slibovala azuro, což není, ale stejně na prosinec teplo, krátký rukáv, ba i na kraťasy. Medvěd již k dohledání, zarostlý, dále sestup ke Kristovu loučení, to již dochází, že plán zdolání Bradla  přes Šumný vodopád i Hnědý vrch. Pod Bradlem se odpojuje párek, který léta hledá odvahu k přenocování na méně komfortní chatičce, zbytek doleze, s jistým zklamáním z nezajímavého zalesněného kopce, načež dojde na dělení, půlka má ještě tisícové ambice, další směřuje k chaloupce. Přelezeme přes Ostruhu, pak již trochu dlouze, na čelovkách po cyklostezce. Nedobývači však jen krátce před námi. Chajda útulná, místa dostatek, brzy vytopená, tak je prostor na dočištění ovocných i neovocných výpalků, k čemuž se šikne nealko bier jako nalezená pozornost chaty. Proberem, jak udržovat při životě, resp. motivovat k veterán zakázce autokarosáře, zkušenosti s gruzínským zdravotnictvím apod.

Budíček v 7 a odskok ze Zaječího skoku na Zaječí horu, s výhledem na probouzející se hřeben Keprníku, Chatu Jiřího, další Kamzičí skála a hurá dobývat další, tentokrát další zcela zbytečný kopec Ztracený vrch, zbrázděný těžkou technikou. Následný Lysý již zajímavější, byť výstup dá fušku, ale odměnu krásný Pradědský výhled. Sklesáme do Videlského sedla a znovu do kopce, tentokrát na Kamzičí vrch. Na odbočce nás čekají nedobyvatelé a dále se loučí zbrojař s čiperným pesanem. Vyhlídkové skalky, ideální obědní místo a plán, jak dále.Trocha rokování, někdo více spěchá chtíc si zasloužit nějaké domácí body, další by rádi pradědskou polévku, nakonec však dohoda a shoda, stíháme dřívější bus.   Projdeme kolem Silonové chaty, trochu konvenční cesty i nějací turisti mířící na Švýcárnu, dále však již nekonvenčním traverzem s jistými obavami z varování zraněného druha z nedávné pokuty. Krásný však to chodníček, trochu dlouhý, projdeme nad Sokolem a další vrcholný okamžik - Ostrý vrch. Ovčárna, Praděd na dlani, Petráky s jakýmisi bílými zbytéčky. A pak dále storky o porozchodovém znovusbližováním a 2 hodinových šichtách...doputujeme hřebenem nad Bílou Opavou do K. Studánky. Pramen, rychlopivo a akorát bud 13:45...Velká paráda, byť bez sněhu, trasa, partička, kopce, výhledy...   

       

     

Sešlé Javorníky X/25

 

Tradičně první říjnový víkend

13+pes, vlak Lidečko, předtím dilema pro ranní výraznější indispozici, zda tělo pokoušet, ale Pansepostaral...

Krásné babí léto, Pulčiny, hraniční hřebenovka, Makyta, část nedává kopce, tak traverzuje, ostatní čelí výzvě Krkostěny, pak kýžené valašské výhledy, Lysá Smrk. Na Kohútce již nějaké kapky, ale za chvíli po suchu na Portáši i před méněhřebenovou skupinou. Nějakých 23km . 

Dáme portášské pochutiny a sérii portášských piv, též nové výsledky voleb s otočením kormidla, tož uvidím, nic dramatického, spíše radost, že opět neuspěla značně bojovně nastavená komunistická garnitura. Někteří ještě najdem i síly na stolní tenis...a pak sice menší, ale též sdílené pokoje s úskalím chrápáče. 

Bohatá snídaně, noční vypršení, tak můžeme po suchu dále po hřebeni. Na Malém Javorníku jedna dvojička spustí nečekaně větší rozloučení, další a další se nechají nakazit, že by též již dolů. Ve sqadře 7+pes pokračujem na památný Stratenec, kde na příhodném místě i nedělní chvilka, dále na Velký Javorník, kde zhodnoceno, že i s ohledem na zvíře lepší se vrátit než sestupovat částečně cestou. Zkratky nenacházejíc dále dolů po zelené, vyrojí se i nějaká ta babka, bedel na závěr i klouzek, tak je o večeři též postaráno a akorát vlak v 15...

   

Německo- DÁNSKO 2025

 

      

      Tradičně závěr léta a nějaká ta nová země. 2 rodinky 2 vozy. Místy ucpaným bývalým DDR do Müritz. První kemp OK, ale podíváme se dále, čas kvapí, zavírají se brány, pohled na jezero a zkusíme dál. Objevíme bezprizorní leč dostupné místečko s plažákem, tak rozhodnem i s kasičkou důvěry. Mezitím dorazí kamarádi zlákavší Drážďanami. Chvíle rozpaků stran dalších plánů neb tentokrát jaksi plánovací schůzka neproběhla, necháme trochu vyhnít či ustát volejbálkem a jakýsi kompromis dohodnem s následným herním zápolením se znalostí nejen zeměpisu.
     Ráno synek tvoří plán, kterak se projet parkem na lodích. Poodjedeme, vyjednáváme a vymyslíme hybrid- kanoe/kola. Ne po rodinách, ale po generacích. Cílová destinace, jedni vodmo, druzí kolmo. Nadherné kanály spojující jezera, rákosy, lekníny, zrcadlící hladina. Za necelé 2 hodiny v cíli a kolaři nikde. Koupel, občerství, přichází zpráva o technických potížích. Po hodině se se zjevuje rozladěná mládež.  Tímto měníme plány, žádné lesní stezky, ale musím hledat asfalt, což se vcelku daří, byť občas hrbol též zacvičí. Alespoň půjčovatel uznal a revanšoval se nápoji. Vyrážíme cílem ještě shlédnout největší jezero, přichází zpráva od pobratimů o podezřelé kontrolce a tímto nutné změně plánů. Zdržíme se o den déle Zamíříme do osvědčeného tábořiště...A jejda, někdo zamkl umyvárky, i když žádná vertrauen neporušeno. Marné pátrání po správcích. musíme se spokojit, bez toalet a sprch.

 

   Ráno náhradní program, půjčujeme pro změnu motorovku za slušných 50E, utonouc v překladu, že ještě bude potřeba i benzín. Nicméně 3 hodinový zážitek parádní, vystřídání u kormidla, koupačka, blbinky, na závěr ještě s místním úhořem apod. Zprávy, že kumpáni shánějí další servis trochu časově ukolébají, tu pátráme po pseudodolmenu, se zklamáním pár šutrů, dále trochu neplánovanou zastávku v Rostocku, s hansovní, severskou cihlovou architekturou, vylezeme na věž, mezitím zprávy, že se taky trochu neplánovaně jede co nejvíce na sever k trajektu. Plánovaná zastávka v Lübecku, podobný předchozímu, též pohoda v květinovém náměstíčku, burgervečeře s bonusovým čajem...a čas kvapí, po 22 dojíždíme na sever ostrova Fehrmarn. Brána oproti předpokladům již zavřena, k tomu fičák, takže trocha nervózní rychlostavěčka, nic moc větrná noc...

      A ráno chvíle hrůzy. Na umývárně schází nabíjející se mobil! Po chvíli odchytnu prostého polského uklízeče, který sice uklidní, že se našel, ale přichází spucunk od jeho neméně prosté leč o to výřečnější kolegyně, jakého že jsem se to měl dopustit zločinu. Ale ještě že tak neb 1/2 hodinu běží hlavou všechny možné konsekvence. Sakradrahý trajekt a vítej země dánská. Ocitáme se  u nádherných křídových útesů na ostrově Møn - Møns Klint. Scházíme asi největší dánské převýšení po dřevěných schodech, pláže poseté směsí křídových a pazourkovatých, jak sklo ostrých valounků, poté pohodový piknik již u menhirsky vyhlížejících menhirů. 

Volba padne přesunout se do kempu na sever. Adaptujeme se na dánskou dopravu, řadu omezení, zpomalování, též zácpy kolem Kodaně a podvečer kempujeme poblíž městě Fredenborg u sympatického, leč na řád řádně dbajícího páru. Večerní návštěva největší  skandinávské galérie moderního umění Louisiana nezavdává příčinu k výjimce stran příjezdu, pěkně za branou. Muzeum velkolepé, venkovní expozice, J, Miró, též nějaký Picasso, moderní divočina, novodobé válečné i uprchlické reálie v podání Roberta Longa aj.

Dopoledne výlet do Helsingøru a na natěšený Hamletův hrad Kronborg. Byvši tam před pár lety, dám si individuální oraz na pobřeží. Pochod městečkem, kebab a čas pokročil. Přesouváme se do Odense, placeným megamostem přes velký Belt. Potíže s parkováním nakonec zavelí k utáboření. Objevíme kouzlo místních shelterů. Zaplatí se symbolická suma, k dispozici poloodkrytý přístřešek, ohniště s grilem, toalety, pravda zamčené, ale po telefonu sdělen kód a vše klapne. Volejbálek, grilovačka, ptačí pozorovatelna, večerní hrátky, tentokrát 2 generačních skupin, dánská idyla. 
Ráno další marná snaha najít bezplatné parkování, končíme v garážích a pak velkolepé Andersenové muzeum. Průřez rozervaným životem, interaktivní pohádky, ožíváme dětské vzpomínky. Megapizza, návštěva jeho rodného domu a přesun na západ- dobývat nejvyšší horstvo. 
Jejich příběh vyznívá zimrmannovsky- tak zde vsuvka: 
Za nejvyšší kopec Dánska byl v druhé polovině 19. století považován Ejer Bavnehøj, ale po měření provedeném v roce 1941 byl nejvyšším bodem ustanoven Yding Skovhøj s mohylou. Tato událost odstartovala v Dánsku bouřlivé diskuze o tom, zda by člověkem vytvořené stavby měly být započítány do výšky kopce. Spory ukončil profesor N. E. Nørlund, který stanovil, že nejvyšší bod je bod přírodní, tedy člověkem nenavršený, tím pádem byl za nejvyšší vrchol opět pokládán Ejer Bavnehøj. To se však změnilo v roce 2005, kdy bylo zjištěno, že Møllehøj je o něco vyšší.    
 Tak uděláme přechod, od rozhledny na  Bavnehøji přes zalesněný ničím nezajímavý Møgelhøj uděláme frontální útok jižní stěnou přes pastviny, vzdorujíc stádu skotu na nejvyšší Møllehøj, ohromných téměř 181 m ! Kde již čekají někteří méně ambiciozní, došedvší normálkou. Mlýnský kámen, za zády kravín, ale větrno a  krásný rozhled do okolí dokresluje dobytí další mety. U rozhledny trochu napjaté rokování, kam dál, paradoxně nyní napříč rodinou a preferencemi, menší část chce Aarhus, jiní NP...Prosadí se druhá varianta a NP Mols Bjerge. Zprvu kemp, velký, nelevný, trochu se nepozdává...zkusíme nedaleké sheltery...a nakonec v údolíčku ala svojsíkovský stoleček skrytí před větrem i okolním světem zůstáváme, byť ne zcela sami. Volejbálek, další Země(hra). 

Ráno rekognoskujme NP, nejprve hrad  Kalø a dále pobřežní okruh, pokroucenou bukovinou, vyhlídkami na plytké nemořské moře, též neúspěšný pokus najít další prehistorické mohyly. Asi si z nás archeologové trochu vystřelili. Poté již kýžený Aarhus, druhé to největší dánské město, snoubící historii s modernou. Dominantní muzeum moderního umění mineme, ale zdoláme další kostelní věž jednoho z největších skandinávských kostelů. Předtím  AI poradí parádní industriální street food, dále krásná botanická zahrada, resp, skleník s různými formami džungle a nastává čas rozloučení neb složitými nedomluvami vyzbyl čas kratší a volají brigádnické povinnosti. 
Naše posádka pádí na sever, již pohodovými leč stále omezeními posetými cestičkami. Děvčata již zatouží po pohodlí a vybookují levný domeček v zapadákově s jakousi pseudolurdskou historií ve vesničce Understed. Jak to bývá, levnost vykoupena nepříliš lahodícím zevnějškem, ale uvnitř i celkem útulno, což kazí spor mládeže o místo ke spánku. Dusnotu přeruší klepání na dveře, kde se vzal tu se vzal...kouzelný dziadek. Když pak pomůžeme i s bagáží, o večer je postaráno. Musicie wypić piwo i ujeść ze mna konserwe...praví 84 polskoněmecký senior. U Carslberga,  "pravděpodobně nejlepšího piva na světě", pak vyslechneme příběhy nebojácného agilního staříka cestujícího samostatně ze Švédska, padne další plechovka i konzerva, pak přeci jen trochu té procházky k druhdy zázračnému leč vyschlému prameni. Nazpátek rána a řinčení skla, na zemi cyklista. Ještě zde budeme v zapadákově zachraňovat. Naštěstí se opilý mladík o chvíli zvedá, nasadí čepičku s vrtulkou a serpentíc odvlaje. 

Po luxusní snídaňce dorazíme na nejsevernější bod, kde se stýká moře Severní s Baltským. Místo poměrně frekventované, pěkné, leč též s trochou smutným pohledem na uhynulé tuleně či asi též zvolna hynoucí mládě. Dále kráčíme skrz písčité duny, bunkry druhdy významného obranného bodu a ještě zastavíme  v  nejsevernějším městečku Skagen s dalším výstupem, tentokrát na vodárenskou věž. Následující  zastávku uděláme na písčitých dunách  majáku Rubjerg Knude, který byl z důvodů postupu dun a propadání útesů přesouván do vnitrozemí. Duna tedy větší než velká, další výstup na věž pak slušná taškařice se skoky ze srázu či předem prohraný závod v lezení po písku. Někteří zatoužíme po koupání a poklidné pláži, tak pak další hodinku poodjedeme na Sletterstrand, kde po dalším pikniku tužby naplněné! Další booking již ne tak výhodný, ale na pozoruhodném místě úzkého pevninského pásu v chatce kempu v Hvide Sande.  Bavíme se hobitínem, ale vše potřebné máme a koukajíc na zdejší fičák jsme rádi za pevnou skrýš. U láhvinky nemístního vína pak proběhne osadnický mač.

Ráno skouknem další duny a pak se již dítka dočkají vytouženého...Legolandu v Billundu. Ceny závratné, ale co už, kompenzováno " luxusními" sheltery. Kýč, ale nutno uznat, vydařený. Nejprve identifikujeme různá navštívená i nenavštívená místa, pozorujeme jezdící dopravní prostředky, snad jen ta letadla nevzlétnou, safari a pak natěšená dítka táhnou tatíka do legosvětů v podobě většinou nějakých těch děsivých horských drah. Vystojíme frontičky a pak nakonec i bez větších vegetativních projevů snesitelné taškařice. No dobrá. 

    Maximalizujeme denní čas, tak navštívíme do umělecké koňské podoby přetvořené bunkry u Blavandu. Pomalu zapadá slunko, u toho ještě pověstné sousoší Mennesket u Esbjergu, jedeme za nosem bez zajištěného noclehu. První tábořiště se nepozdává, tak nakonec volný shelter v NP Vadehavet, s vyhlídkami na mělčiny Wattového moře. Jen pohodový čas jen skalen drsnějším konfliktem skrz vytečenou pitu.

 

Na závěr si necháváme nejstarší dánské město Ribbe, s pěkným muzeem, zajímavým nejstarším kostelem s naprosto moderním interiérem, kdy poněkud marně tápeme ve výtvarné symbolice, další věžní vyhlídka, hradní ruiny s českou stopou-  sochou Markéty Přemyslovny alias Dagmar, nějaký ten suvenýr a pomalu k německým hranicím. Ještě i občerstvovací zastávka v pěkném městečku Møgeltønder se zámečkem Schackenborg a dále již Německem, míjíme Hamburg a zakotvíme v DDR ve vodáckém příjemném, na nic si nehrajícím kempu u Maatzlow-Garwitz, s bodrým již poněkud posilněným majitelem, kde i trochu na tajňačku dáme zavděk ježibabí chatrči.
Návrat zkusíme přes Polsko. Zprvu dobrý, dálnice jede. McD občerstvení, pak ale dost nekonečné motání od Klodzka na Králíky. Střídáme se v řízení, chlapec se dere statně a dává vydechnout. A pozdně odpolední dobrý návrat.     

  
         
 

Ortler - feráty 2025

 Poslední červencový víkend  je tu opět možnost se přidat k modifikované rodinné partě starých dobrých horských souputníků. Žel bez dítek, navíc narážejíc na dovolenkové limity, z čehož vyvstane nakonec hybridní akce absolvovat alespoň hlavní výstup. K našemu páru nabídneme místo v autě, čehož se chytne Vl.k, avšak nikoliv jeho žena. Nezabere ani lest zaplacené zálohy ani možnost spojit s návštěvou jejich synka na horské chatě, kde vykonává intenzivní brigádu. Tak razíme ve 3. Nejistot je mnoho: stále dozvuky přetíženého a raději nedomýšlet jak zraněného kolena z běhu pořádaného dotyčným hochem, vlekoucí se tenisový loket, trochu limitující možnost posilování na náročnější výstupy, počasí aj  

Plán je velkolepý, nijak neambiciozní: v pátek po práci dojet a dojít na chatu Dümlerhütte, pobesedovat s čerstvými maturanty, někde se ještě projít, sejít, v sobotu se otestovat na Attersee ferátě, večer zakempovat někde u Suldenu, v neděli se potkat s hlavní skupinou, vylézt nejtěžší italskou ferátu, ubytovat se na Payerhütte a v pondělí výstupový den na Ortler, pak rozdělení cest, my směr k domovu s nějakými ferátovými zastávkami, zbytek k Marmoládě...

Hlavně však počasí chtělo jinak, leč nedali jsme se. Trochu neplánovaně se ocitáme na parkovišti u jezera Gleinkersee ,  dále skoro 2 hodinový strmější mokrý výstup, nemládnoucí dámě dává zabrat, ale pak kravičky, modřínky, chata na louce přeci jen dodá kuráže. Na chatu docházíme, sice s deštníkem, hoši i personál nás vřele vítají leč nikterak vip velkorysostmi. Naučíme se hrát kostky s tím, že kdo nemá štěstí ve hře nemá ho vůbec, jak praví jistá dcérka. Ráno po velkolepé snídani chcanec...a čekáme a čekáme, tak další kostky s lepšími výsledky. V 11 ustává, tak čas k sestupu, nabírajíc časové manko. Hoši nám jej ještě zpestří dováděním na 4kolce, dále pěkný vodopádek vyvěrající z jeskyně, starodávný mlýn zpříjemňují cestu do Rossleithen a k jezeru. Střídavě lijavec, tak na nějaké testovací polezení nezbývá než rezignovat, stejně až večer dojíždíme do kempu v Trafoi , kde v dešti zastanujeme, s povděkem využívaje zázemí společenské místnosti. 

Ráno nelije, tak prolezem místní ferátku otestujíc výzbroj a přesouváme se do Soldy, vzpomínaje na zimní cestu zpřed 2 let. Chvíli počkáme na zpožděné kumpány a frakcionovaně se začínáme trousit nahoru, zataženo leč nedeštivo. Sraz na první chatě- Tabarettahütte a ukáže se. Vracejíc se pro jistotu pro pláštěnu pak doháním naši posádku, serpentiny lesem, pak traverzík, vcelku nenáročné 2 hodonové stoupání. V hlavě se rodí odhodlání, že to s tím počasím není tak zlé, což tak to přeci jen zkusit nahoru údajně nejnáročnější ferátou. Na chatě chvíli počkáme na dotrousící se zbytek a Rádík odzbrojí svým křenícím se stylem : B. asi nám nezbude než se vydat na ferátu, co? Část váhá, přidávají se další, přebalování, zbytek, co půjde normálkou si rozebere přebytečný ledovcový matroš a razíme. Odzbrojující značka zamezující vstup babičkám s pejsky a za chvíli stojíme pod stěnou, ryze kolmou stěnou...s nataženými svislými lany. Nalézáme, uvidíme. Rodinka sic s nabušenými mladíky to po pár délkách vzdává a nakonec pokračujeme ve 4. Fuška, někdy hraniční, čistokrevné D úseky, ale nějak to jde...Spíše děsí pomyšlení, že ústup v tomto terénu je již nemožný...a co ještě přijde...A přišlo. D/E, E. První D/E ještě ok, ale přichází Gele Knott...a knockaut. Šikmý, hladký traverz, žádné stupy, jen vyhlazená skála. První kamarád válčí na každé délce, oddechuje s odsedkou, což psychicky nepodpoří, čekáme...odhodlaně nalézám. První tři délky jakžtakž, též pro jistotu odsedka. Trojí přecvakávání však ubere sil...a na čtvrtém. cvakání- ruka povolí! Poprvé sjíždím, naštěstí v odsedce...Do háje. Druhý pokus, bohužel regulérně padám, málem i ztrácím mobil. Do ještě většího háje...a to již začíná lehce kropit. Sil ubývá, zpět to nepůjde...Musím nahoru. Naštěstí se tělo i duše nějak vzchopí a nakonec i přes E úsek ani nevím jak. Tak to bylo něco, druhý do sbírky děsivých ferátových zažítků, které již opravdu nemusím. (Vedle prověšeného mostíku na Jägihornu). To ještě není, vše, ještě pár výživných kousků, jedno hladší Dko, ale již nějak zdárně. Schvácení dorazíme na chatu Payerhütte cca s hodinovým zpožděním proti předpokladům (nakonec necelé 3 hod), kde nás vyhlíží s neskrývanou úlevou zbytek. Pak již uvolněné pobesedování na chatě i vedle, pohledy na serpentící se Stelvio, na malou chvíli se i vrchol ukáže. Se skepsí stran zítřka uléháme na palandy v podkroví.  Ráno se ukáže...  a ukázalo. Nic. Mléko, sněhový poprašek. Tak bohužel. Cíl pro příště a  ústup.

Na parkovišti rozlučka, větší část míří k Marmoladě, naše auto zpět do Rakous. Zastávka  v malebném městečku Glorenza, ještě jakžtakž jen zataženo. Pak se ale již spustí a nepustí. Intenzivně monitorujeme meteoradar, kde by se tak dalo nejlépe zakotvit a ještě povýletit , spíše se však přání stávají otci myšlenky. Dojíždíme k jezeru Achensee u Insbrucku, zakempujeme v notně předraženém kempu, tentokrát bez možnosti se ukrýt v nějaké kulturní mistnůstce...a očekáváme, že večer lijavec ustane, recepční vyvede z omylu, až zítra, dnes smůla. Posečkám v infocentru v aquaparku, vyrazíme alespoň na menší obchůzku k vodopádu. Ráno bude líp, dopoledne přestane. tak chvíli se opláštěnkujeme a pak to půjde. Nepřestalo.  2 hodiny dešťového nijak nenáročného výstupu  na plošinu  Mauritzalm, sušení a oběd na Erfurter hütte a čekání, rokování, zda jít zprava či zleva. Kolem 13 se konečně vyjasňuje. Vyrazím plni odhodláni vstříc 5 vrcholkům. Krajina malebná, louky, kravičky, čnící skalnaté pyramidky. Hned na první však zásek. po zajištěné cestě na  Roßkopf (2259m) valí voda, zkusíme nalézt, ani náhodou, jedna velká klouzačka. S chlapcem se nedáme a vrchol zdoláme alespoň oklikou, jsou možnosti kopce obcházet, tak různě hybridně prolezeme další  Seekarlspitze (2261m), Spieljoch (236m), chvíli slunko, chvíli zataženo a pár kapek. Těšíme se na závěrečné polezení, že se plnohodnotně zapojí i dámička, pod Hochissem (2299m) se navlékáme...a zase lijavec. Opět není přáno,  ale opět si objedeme, nahoře místo odpočinkové plošiny ovčinec, tak rychlá spádíme již dolů, slunko již vítězí nad mraky, tak krásnou krajinku dále s vyhlídkou na jezero, kytičky, protěže aj. To nemohlo být hned? Kolega ještě marně loudí šálek mléka na Dalfazalmu a pak již náročnější serpentící dlouhý sestup, zastávka u vodopádu s plány zdolat zítra a též nepoleví odhodlání jezerního koupání. Krásno, fryšno. 

Chtějíc vytěžit z destinace, tak ještě ráno rychle zpět k vodopádu Dalfazer na zdejší vlhou ferátu-. Vlhkost se ukáže nad síly jindy nezdolné křehčí části, tak si polezeme s kolegou a pak přesun k Salzburgu. Dosti časové manko, ale odhodlání se konečně dostat na Attersee Klettersteig vítězí. Trochu se pomotáme kolem sesuvových plotů, teprve 14:30 u dolní cedule, pak nález, tentokrát hned na úvod testovací D/E, což též nad síly dámičky, leč postaví se velkoryse, chlapci běžte, já se zrelaxuji u jezera. Polezení parádní, lidi skoro žádní, výhled na jezero a další dálavy, k tomu okořeněné duchaplnými citáty. V 17 hod. jsme na vrcholku a pak okružní sestup. Setkáváme se v 18:30 hod. v rybí hospůdce u grilovaného pstruha a ještě neodoláme koupeli, toť blahodárný závěr, konec dobrý, tak vše...       

                                                 FOTO   😎                                                      

Destruktivní vliv ideologií

 Jistě je správné bojovat za nápravu světa, věci veřejných. 

Na začátku bývá správná idea, o které není potřeba diskutovat. Že je třeba chránit planetu, nechovat se k ní hovadsky, že člověku v nouzi je třeba pomoci, že člověk jinaký by neměl být perzekvován atd.  

Z ideí se však vytvoří ideologie, kde se potlačí nejen zdravý rozum, staletími vytvářená věda, přírodní zákony. A začne se měnit svět, násilně, po lidsku, v duchu správné " ideologie". Když to nejde přirozeně, tak to půjde po našem. Vyráží do boje pachatelé dobra, My vás toho Správného postoje naučíme.  

Že si na Zemi přikládáme pod kotel není potřeba diskutovat, ale že to změní Evropa podivnými regulacemi, poručí větru dešti nesmyslnými povolenkami, které povedou ke zchudnutí obyvatelstva, tímto k dalším a dalším regulacím, přerozdělování a stejně k povšechné naštvanosti z čehož vytěží jen populistické partaje  s dalšími nedozírnými následky? A že pokrytecky vytlačí velký průmysl do třetích zemí neb betonovat a stavět mosty z oceli se opravdu bude nadále, ale " my budeme čistí"?

Že člověk jinaký, třeba s jinou orientací, je též člověk a nezaslouží si posměch natož jakoukoliv perzekuci snad ve 21. století též není potřeba polemiky. Ale že tímto uděláme z každé odchylky akceptovatelnou normu, což začneme vštěpovat dětem od mateřské školky a uděláme jim v hlavě naprostý maglajs, že již neví, k čemu se vztahovat a jak se identifikovat, neb když je vše v pořádku, tak v důsledku neplatí nic?  Vytvořili jsme dobro nebo podivného zmateného novočlověka? 

Kolikrát to již tady bylo. 

Cit: 

V historii společnosti lze nalézt řadu příkladů, kdy vládnoucí ideologie vycházela z chybných závěrů a společnost místo k prosperitě dovedla k úpadku. Pouze proto, že vládnoucí třída odmítala racionální kritiku a nebyla schopna sebereflexe.

Typicky éra socialismu, založená na dogmatickém předpokladu o nutnosti společenského vlastnictví výrobních prostředků a nadřazenosti dělnické třídy.

Stejným omylem je green deal  kdy společnost přijala dogma o revoluční náhradě fosilních paliv obnovitelnými zdroji a tzv. zelené transformaci společnosti, s předpokladem, že zbytku světa poskytne vzor , který bude následován. Vše pro zajištění vyššího cíle, záchraně společnosti před dopady změny klimatu .

Tohle už tady jednou taky bylo. Výzva bolševického Ruska ke světově revoluci, která jednou provždy odstraní vykořisťování člověka a přinese blahobyt světu.

Dekarbonizace společnosti je správná volba, ale "zelená norma" je duševní slátanina, která nerespektuje společenské a přírodní zákony a EU vede k úpadku ekonomickému i společenskému.

Sovinec V/25

 

Tradičně ozdravně relaxační pobyt, tentokrát po druhém květnovém svátku

Tradiční cyklodojezd s výzvou paseckého kopce, tentokrát znovu v tandemu s americkým brachem

Pankové betonování

Dobrodružné zachraňování oken, resp. rámů z chátrající historické hospody, nakonec i ...s tanečkem

Večerní štrajtování

 Bohoslužebné zamýšlení o duši v chrámu těla a osazení cedru libanonského.

A cykloodjezd oklikou bohem zapomenutým i obdařeným krajem- Jiříkov, Kněžpole, Hůzová Mutkov...  

Schladming 25

 

Pololetní volno, když tentokrát nemohu počítat s jarními prázdninami, tak aspoň teď něco alpského. Plán něčeho bližšího, Kreischberg - Lachtal, ale přidají se tradiční souputníci, s návrhem Schladmingu, který mnou též ještě nepolíben, tak proč ne. Trochu láká i běžkování v Ramsau, ale do 3 dnů nevměstnáme.   

Zvyklé zmatky stran shánění ubytování na poslední chvíli, zíráme, jak vylétly ceny, též potíž skloubit požadavky dvou rodin, druzí potřebují posunout o den dříve kvůli lyžáku dcérky apod. takže x mailů, nakonec kývnem na paní Karin s minimem informací. 

Kamarádi dorazí ve středu, posílají dobré reference, my ve čtvrtek po práci, narazíme na ucpanou Vídeň, pak již bez potíží, trochu mlžené semmeringské serpentiny, dojezd necelých 6 hodin. Ubytko příjemné, vměstnají se akorát 2 partaje, 2 pokoje a do kuchyňky se též nějak vměstnáme.

    Ubytování u Reiteralmu, ráno se vypravíme odděleně, trochu nedomyslíc parking  na kraji Schladmingu. Ceny skipasů závratné, byť pořešíme online, ještě že, aspoň akceptují poměrně odrostlé děti - s juniorskými i dětskými sazbami.  Sice zataženo, ale viditelno. Při pátku není moc lidí, tak intenzivně zbrázdíme Planai . Sledujeme, jak vrtulník dva dny likviduje tribuny po světovém poháru. Lyžování parádní, sjezdovky široké, upravené i dostatečně dlouhé, drží až do odpoledne. Většinou však technický, protilehlé úbočí Dachsteinu však již holé.  Takové jsou zimy. ( A dcérku prudí tatíkovo nadšení výhledu na slezlou stěnu Johana). Sjedeme se aspoň na oběd, kde poměrně dlouho bojujeme o přízeň kelnerky. V malém světě hoch potkává skautského souputníka. 

A pak trochu poblbnutí na měřených slalomech skicrossech apod. Večer se oddáme příjemným a intenzivním herním aktivitám, vědomostní Desítce i nezvykle vyrovnaným Osadníkům.

   Ráno se chvilku potkáme u snídaně, pak zas ale každý svou cestou neb s denním posunem se trochu míjíme v preferencích. Domluva srazu na oběd tentokrát trochu uvázne. Krásně se vyčasuje, inverze, ráno pojezdíme nad mračnama, tentokrát Hauser Kaibling, Zprvu krásné prázdné sjezdy do údolí, ale v 10-11 přichází "vydrb", zrovna nájezd autobusů a 1/2 hodinová fronta, takže pak úprk do horních částí, kde při sobotě též u lanovek husto, ale nějak snesitelně. Na širokých svazích problémy nejsou. Občerstvíme se tentokrát sami, aspoň využijeme fajn tip i s rychlou obsluhou. Potkáme se na fajrunt na svěťákovím dojezdu a pak ve Sparu.  Večer necháme mládež svým hrátkám a pánsky pobesedujem...

  

V neděli ráno již loučení, kamarádi mizí a my se vydáme na zbývající kopce- nejbližší Reiteralm-Hochwurzen. Plány zkráceného lyžování a návratu vezmou za své, když nás pohltí vcelku prázdnější areál, parádní pisty, paralelní slalom a ještě i potřeba rekognoskace Hochwurzenu, kde již podmínky trochu horší, občerstvení, přesun...a blíží se 16 hodina.  

Fajn, že již mám střídajícího řidiče...

     

        

2024

Rok 2024 patřil širokodaleko k nejteplejším, nepřišla téměř žádná zima, sníh jen chvíli na horách. 

Proběhla pseudostávka zemědělců-  ale ukradena dezoláty a šla nějak do ztracena 

Po bezprecedentním útoku Hamásu pokračuje napětí v Izraeli. Ten jistě nejedná v rukavičkách, dá se mít spousta výhrad, jak by válka proti terorismu mohla býti humánnější, jaká dítka se vylévají i s vaničkou. Ale je šokující, jakého zastání ve světě, ale i u nás se dostává Palestině, kterýžto postoj je v zásadě intelektuální mainstream a běda mít na univerzitách nějaké ale.

Viz ZDE

Na Ukrajině pokračuje zoufalý boj s bezskrupolózním agresorem, a svět ve strachu poskytuje jakousi pseudopomoc. 

V USA se schyluje k souboji gerontů a sílí obavy z návratu Trumpa. Biden nakonec pod tlakem uznává, že na funkci nemá, předává kandidaturu zapálené levičácké dámě Harrisové.  A tak mají Amíci zoufalou Sofiinu volbu, na jedné straně nevyzpytatelný narcis, na straně druhé druhé téměř komunistka. 

Zvolí si variantu A! Svět zděšen, mluví se o vítězství populismu, méně však o příčinách, zda to soudruzi progresivisté s tlakem na nový " lepší" bezhraniční svět a nového člověka trochu nepřehnali. 

A staronový tajtrlík se skutečně pouští do "práce" s děsivou vervou. 

   

 Slovensko má nového prezidenta . Otrávená špínou již nekandiduje Zuzana Čaputová, místo ní umírněnější druhdy ficovec Pellegrini. 

Apropo, premiér se octnul na mušce atentátníka. 

Hokejisti jsou doma MISTŘI  po 14 letech!  

Proběhnou též eurovolby s výsledným "pravým posunem". Stále více Evropanů je již otráveno bruselský, progresivistickým politikařením, utápěním se v politické korektnosti či prosazováním utopistických nereálných klimatických cílů. Zatímco se dále neřízeně valí cizí, nepřizpůsobivá kultura, upadá místní průmysl apod.

Fiasko Pirátů a velký úspěch Filipa Turka. Podívejte se na výsledky eurovoleb - Aktuálně.cz (aktualne.cz)

Motorista Turek si nezískal jen hlupáky. Proč jsou odhodláni ho volit i někteří mladí inteligentní lidé? | FORUM 24

Scholzův debakl a Ficova prohra. Evropa se odkloní od klimatu, krajní pravice roste - Aktuálně.cz (aktualne.cz)

Co ukázaly volby do Evropského parlamentu - Aktuálně.cz (aktualne.cz)

Rudozelení mají Švédsko na svědomí. Udělali z něj zemi islamistům zaslíbenou, teď nahrávají vrahům z Hamásu | FORUM 24

A další "naši"? Uskupení Spolu (ODS, KDU, TOP09)  jede stále na vlně antibabiš, je ztělesněním spíše jen negace a těžko nalézt, co vlastně chtějí pro české občany. Též mají dost jiná ideologická východiska, i v přístupu k EU...Jak to někdo trefne nazval: je to jako kdyby šli pes, kočička a koza a tvářili se, že jsou dohromady husa. 

Diagnóza: Evropa je na cestě špatným směrem - Seznam Zprávy (seznamzpravy.cz)

V Německu se rozpadá "semaforová" koalice a chystá se na předčasné volby. Sílí populistické hlasy...proč asi...

Trend k obnovitelným zdrojům je logický. Problém Evropy je, že se z nich stalo náboženství, ideologie, o které se nesmí diskutovat. Z těch velkolepých plánů, které Evropa má, se něco uskuteční, něco ne, něco se podle mě ani technicky stát nemůže. A myslím, že to narazí na peníze mnohem víc, než si všichni myslí. Jestli chceme udržet sociální blahobyt, podporovat Ukrajinu, budovat silnou armádu a investovat do boje s klimatickou změnou, tak mi to nějak nevychází s vyrovnanými rozpočty. Netuším, jak to skončí, ale není na mně, abych se k tomu vymezoval.(Tykač)

Diagnóza: Evropa je na cestě špatným směrem - Seznam Zprávy (seznamzpravy.cz)

A celkové společenské klima? Pokračuje (sebe)destrukce Západu, jak vystihuje Radkin Honzák:

Vymíráme, proč vymíráme? Máme právo žít. jak chci, ignorovat biologicko fyzikální danosti, v ulicích je více psů než maminek s kočárky...  

https://nazory.aktualne.cz/nazory-osobnosti/od-milenialu-kdesateru/r~12e07a62fc9d11eeae9c0cc47ab5f122/

či Václav Bělohradský: 

...exhibice svévole, v jedné televizní reklamě například přinesou někomu do kinosálu jakousi krabičku s jídlem, ten vstane a diváci, místo aby ho okřikli, tleskají jeho zvolání Protože chci!. Jen tenká linka odděluje západní kult emancipace od egocentrické bezohlednosti, vždyť celá západní modernost krouží kolem kultu emancipace od závislosti na tom, co jsme si sami nezvolili a co už neumíme měnit, jen přijmout. Západní civilizaci vyznačuje proto i tragický nedostatek úcty k přirozeným mezím emancipace, její hysterický kult se tak proměňuje v dětinskou vzpouru proti bio-socio-historické situovanosti člověka v přirozeném světě. Svévole vepsaná do hesla Protože chci! se začíná vztahovat i na naši biologickou identitu.