Zabuknutá chata Zaječí skok, poslední adventní víkend, jen doladit trasu. V prosinci nějaký sníh přišle, ale zase brzy odešel a po letech nás čekají zcela holé Jeseníky. Přijdou různé omluvy, nemoci, povinnosti, nakonec 8čka, stálé, obnovené jádro i nováčci, hoši, páreček a odolný jezevčíček
Busem na Bílý potok, zde obskurní chatohospoda, zeptáme se na pivo? Jasne, že mám, chcětě roztočiť, dí pábitelský Čechoslovák...Otevře se nám svět roztodivných sbírek všeho, trofejí, vycpávek, válečných nálezů, rádii, harmonik, horor panenek i bizarních příběhů, to je 200 rokov stará bolševická čapka...a toto pravá husitská helma...aha.
Dobudeme dva hrady. Weissenstein a nad ním Rebenštejn. Pokračujeme stezkou přes několikerou Kamzičí skálu a dále nahoru na hřeben s Medvědím vrchem. Rosnička Alena Z. nám sice slibovala azuro, což není, ale stejně na prosinec teplo, krátký rukáv, ba i na kraťasy. Medvěd již k dohledání, zarostlý, dále sestup ke Kristovu loučení, to již dochází, že plán zdolání Bradla přes Šumný vodopád i Hnědý vrch. Pod Bradlem se odpojuje párek, který léta hledá odvahu k přenocování na méně komfortní chatičce, zbytek doleze, s jistým zklamáním z nezajímavého zalesněného kopce, načež dojde na dělení, půlka má ještě tisícové ambice, další směřuje k chaloupce. Přelezeme přes Ostruhu, pak již trochu dlouze, na čelovkách po cyklostezce. Nedobývači však jen krátce před námi. Chajda útulná, místa dostatek, brzy vytopená, tak je prostor na dočištění ovocných i neovocných výpalků, k čemuž se šikne nealko bier jako nalezená pozornost chaty. Proberem, jak udržovat při životě, resp. motivovat k veterán zakázce autokarosáře, zkušenosti s gruzínským zdravotnictvím apod.
Budíček v 7 a odskok ze Zaječího skoku na Zaječí horu, s výhledem na probouzející se hřeben Keprníku, Chatu Jiřího, další Kamzičí skála a hurá dobývat další, tentokrát další zcela zbytečný kopec Ztracený vrch, zbrázděný těžkou technikou. Následný Lysý již zajímavější, byť výstup dá fušku, ale odměnu krásný Pradědský výhled. Sklesáme do Videlského sedla a znovu do kopce, tentokrát na Kamzičí vrch. Na odbočce nás čekají nedobyvatelé a dále se loučí zbrojař s čiperným pesanem. Vyhlídkové skalky, ideální obědní místo a plán, jak dále.Trocha rokování, někdo více spěchá chtíc si zasloužit nějaké domácí body, další by rádi pradědskou polévku, nakonec však dohoda a shoda, stíháme dřívější bus. Projdeme kolem Silonové chaty, trochu konvenční cesty i nějací turisti mířící na Švýcárnu, dále však již nekonvenčním traverzem s jistými obavami z varování zraněného druha z nedávné pokuty. Krásný však to chodníček, trochu dlouhý, projdeme nad Sokolem a další vrcholný okamžik - Ostrý vrch. Ovčárna, Praděd na dlani, Petráky s jakýmisi bílými zbytéčky. A pak dále storky o porozchodovém znovusbližováním a 2 hodinových šichtách...doputujeme hřebenem nad Bílou Opavou do K. Studánky. Pramen, rychlopivo a akorát bud 13:45...Velká paráda, byť bez sněhu, trasa, partička, kopce, výhledy...
