Změny klimatu se ale v posledních dekádách staly rukojmím zelených aktivistů, lobbistů a různých zájmových skupin napojených na veřejné penězovody. Organizace žijící z peněz daňových poplatníků pak za tyto peníze veřejnosti mluví do života a snaží se určovat, čím má kdo jezdit, topit a svítit nebo jak má snížit svou tzv. uhlíkovou stopu.
Ostatně skandál, kdy se ukázalo, že si Evropská unie dlouhodobě platila zelené aktivisty za to, že budou EU šikanovat a tlačit, aby přijímala stále přísnější zelenou legislativu, je dnes notoricky známý. Ačkoli bohužel nezpůsobil takové zemětřesení, jaké vzhledem ke své závažnosti způsobit měl.
Jak oslovit mladou generaci
Z původně ušlechtilého tématu ochrany životního prostředí se zkrátka postupem času stal zarputilý boj se změnami klimatu ve stylu „poručíme větru, dešti“ a celé téma se změnilo v politikum tak mocné, jako snad žádné jiné. K tomu, aby jakákoli ideologie mohla fungovat, však potřebuje své nositele a patřičně horlivé následovatele. Tudíž stejně jako ty nejhorší „ismy“ XX. století, se i klimatický alarmismus zaměřil na mladé. Jsou patřičně horliví, a nedostatek rozhledu a zkušeností je u nich vykompenzován dvojnásobnou dávkou zápalu pro věc – ať je jakákoli.
U cen elektřiny se musí řešit čtyři věci, říká uhelný miliardář - Seznam Zprávy (seznamzpravy.cz)
Evropa nemá nedostatek elektřiny. Evropa má nedostatek levné elektřiny, protože se v posledních letech zbavovala jak jaderných, tak uhelných zdrojů. Tím logicky stoupal význam plynových zdrojů.
Plynu začal být z několika důvodů nedostatek, tudíž jeho cena šla prudce nahoru. A protože plyn hraje čím dál tím větší roli v evropské energetice a Evropa nemá žádný vliv na jeho cenu, výsledkem byl explozivní růst ceny elektřiny pro celou Evropu.
Němci chtějí letos a v příštím roce zavřít své poslední jaderné elektrárny, jejich výkon se má nahrazovat obnovitelnými zdroji a plynem.
Británie se rozhodla, že postaví energetiku na mixu plynových a větrných elektráren, zejména offshore větrných elektráren. Historicky a asi i z důvodů částečně velmocenských si ponechává i produkci z jádra. Ale základ jejího mixu je takto postaven a Británie je skutečně z hlediska posunu k bezemisní energetice v Evropě nejdál. Podprůměrně tam foukal vítr. Poměrně dost elektráren, plynových i jaderných, bylo přes léto odstaveno kvůli pravidelnému servisu. A do toho v nejnevhodnější moment vyhořel podmořský kabel spojující Británií s Francií. Takže Británie se dostala do situace, kdy opravdu v některých hodinách to bylo s dodávkou hodně těsné.
Zdražování energií – výsledek „zelené“ politiky - Blog iDNES.cz !!! naprosto
A proč se to všechno stalo? Protože se přestalo počítat. Možná se občas dokonce zakazovalo počítat. Místo toho se plamenně mluví. Příkladem budiž můj oblíbený výrok, jehož autorkou je Geneviève Ponsová, kterou server Politico považuje za jednu z nejvlivnějších žen v Bruselu. Ta před necelým rokem obhajovala v Praze nutnost ještě většího snižování emisí CO2 těmito slovy:
„V této věci, která je důležitá pro nás pro všechny, je ale nutné být rozhodný. A doufat, že s touto rozhodností přijdeme i na způsob, jak toho dosáhnout. Doufáme, že nalezneme způsob života, který nám umožní vypouštět méně oxidů uhlíku.“
A to je přesně ono. Nevíme, jak to udělat, ale musíme být rozhodní. Výsledky tohoto přístupu teď vidíme. Je na čase se vrátit k počítání a neoblékat si košili přes kabát, ale pod něj.
Zdroj: https://kesnerova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=777594
Green Deal pochopili obchodníci jako mega příležitost na zbohatnutí. A okradení ostatních. Získání monopolu obchodu s energií na burze si zajistili miliardové zisky. České elektrárny a ani jiné nesmí prodat elektřinu jinak než přes spekulanty na burze.
Pomoc nejde lidem trpícím vysokou cenou energií, ale jde přímo do kapes spekulantům.
Green Deal má Evropskou unii zbavit závislosti na dovozu fosilních paliv." V jedné větě se potvrzuje co se ví, tedy že tady vůbec nejde o CO2 a nejde zde o klima. Je to jen a pouze o politice a o tom, že někdo je fuj a proto od něj nebudeme odebírat zdroje i kdybychom měli padnout na hubu.
Zároven s tím místo abychom koupili plyn či ropu přímo, koupíme ji násobně dráž přes naše "spojence" na západě. A to se vyplatí.
Dá se tomu zelená nálepka a dav to přijme jako stádo
Stručně řečeno, tzv. dekarbonizace (elektro)energetiky bez spolehlivé náhrady jadernými elektrárnami je nebezpečný experiment s neměřitelným efektem na klimatickou změnu, ale se značnými a měřitelnými negativními dopady na obyvatelstvo, a to jak v oblasti cen energií a následně zboží a služeb, tak i zhoršenou energetickou bezpečností. Což se zcela jistě odrazí v následných ekonomických a sociálních problémech a pochopitelné nespokojenosti občanů.
Zdroj: https://milansalek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=777494
Sázka na modernizační skok- na technologie, které ještě nejsou vyvinuté !!
Rakouské zelené pokrytectví - Blog iDNES.cz
Také je důležité potvrzení, že takzvaná zelená transformace činí státy Evropy stále činí stále více závislejšími na ruských dodávkách plynu, přičemž případné náhrady jsou velmi pravděpodobně nedostatečné a zcela jistě podstatně dražší.
Zdroj: https://milansalek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=783038
Rakouský energetik si postěžoval, že větrným a vodním elektrárnám, tedy těm úředně „zeleným“ zdrojům, se klade stále více překážek z důvodu skutečné ochrany přírody, která je často v rozporu s klimatologicko-ideologickým třeštěním. Ty větrné elektrárny je totiž ve střední Evropě vhodné stavět kvůli vyšší energii větru většinou ve vyšších polohách, které jsou však považovány za cenné z hlediska krajiny a životního prostředí.
Zdroj: https://milansalek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=783038
Přitom soběstačná Česká republika svou levně vyrobenou energii povinně „vyváží“ na německou energetickou burzu, kde se k její ceně přirazí marže spekulantů s emisními povolenkami a další zelené nesmyly, což nakonec končí tak, že český spotřebitel platí nejdražší energii v Evropě.
Řádově dražší než německý, který si sice masochisticky vypíná jaderné elektrárny, ale sám sedí na ruském plynu, který nám přeprodává za… darmo mluvit.
https://www.autoforum.cz/predstaveni/technicky-sef-mercedesu-rekl-smutnou-pravdu-o-budoucnosti-elektromobilu-ani-on-uz-se-nepretrvaruje/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_vert_ab=0&dop_vert_id=leg0&dop_req_id=WqsdTrNGzCo-202204061101&dop_id=16035829
Aktivistický zelený boj proti změnám klimatu, fosilním palivům a jaderné energii přivedl Evropu k drastické závislosti na čím dál tím dražším ruském plynu
Plány na odstřižení Putinova plynu jsou naprosto přemrštěné - Seznam Zprávy (seznamzpravy.cz)
Zelení aktivisté v ruském žoldu - Blog iDNES.cz
...absurdních rozhodnutí jsme však v souvislosti se zelenou politikou zaznamenali celou řadu. A nejen v Německu, ale i v rámci celé EU. On je totiž absurdní už samotný zideologizovaný a překotný přechod od fosilních paliv k „občasným zdrojům energie“ (OZE). Navíc v kombinaci s takovými peckami, jako je třeba direktivní nahrazování aut se spalovacími motory elektromobily, které nároky na elektrickou energii a infrastrukturu jen zvyšuje do nepředstavitelných rozměrů. A to vše bez jakýchkoliv realistických plánů na to, z jakých stabilních zdrojů (kterými sluneční svit ani vítr vážně nejsou) elektrickou energii získávat.
Zdroj: https://lhotska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=791726
To celé je zkrátka tak neuvěřitelně hloupé, až člověka napadá, že to mohou prosazovat jenom lidé, kteří buď nejsou „nejostřejšími tužkami v penále“, nebo jsou prostě navedení. Respektive zaplacení. To druhé je podle mne pravdě blíž. Zelený aktivismus se totiž už dávno změnil z dobrovolnictví v dobře promazaný stroj na vydělávání peněz. Což potvrdil třeba i bývalý šéf Greenpeace Patrick Moore (zde). Kdo však má aktivisty na výplatní listině v tomto případě?
Zdroj: https://lhotska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=791726
Aktivisté v převleku za seriózní politiky nejprve obsadili Brusel. Pak vyhlásili „závazkový“ boj proti uhlíku. A ve svaté zelené válce začali omezovat využití klasických zdrojů, jakými je uhlí nebo jádro, a dohodli se, že nám v budoucnu musí stačit takzvaná zelená energie z větru nebo slunce. Co se stalo? Co se dalo čekat. Vítr nefouká a slunce nesvítí tak, jak si tito inženýři budoucnosti vypočítali na svých sluncem a větrem poháněných kalkulačkách. Jaderné elektrárny zavírají, plyn, který si jako dočasný zdroj – než vypukne bezuhlíkový ráj – dohodli kupovat a dovážet od Putina, neproudí, protože je na východě válka, všude vůkol zuří sankce a naši američtí přátelé nám prodávají zkapalněný plyn za cenu tak vysokou, že je pro jistotu tajná. Co se v dané situaci dá dělat lepšího než vylézt na komín koksovny a protestovat proti vyrábění tepla z koksu?
Pořád je toho dost
Třeba dále nechávat v provozu systém emisních povolenek, které brutálně zdražují cenu elektrické energie a na klima mají vliv asi jako vytí vlků na Měsíc. Nebo se v Evropě donekonečna bičovat snižováním uhlíkové stopy, přestože se starý kontinent na emisích uhlíku celosvětově podílí zhruba sedmi procenty. Jako jediní jsme ochotni kvůli absurdním klimatickým plánům ožebračit vlastní obyvatelstvo. To, že budeme za veřejné peníze, tedy na dluh, nakupovat elektrická auta pro zduřelé státní úřady a zaměstnance, protože jsou přece uhlíkově neutrální, je už jen třešnička na hodně žluklém evropském dortu
Budoucnost je bez uhlí, limity jsou oni a zdanění bohatých už je také na stole.
Hlava to ale nebere.
Marek Stoniš: Budoucnost bez uhlí aneb Svět užitečných idiotů | Reflex.cz
Jiří Weigl: Opakování neblahé historie
JINÝMA OČIMA, 22. 7. 2024
Již podruhé v poválečné historii naší země ti, kteří jí vládnou, přijali za svůj cíl uskutečnění levicové utopie. Zavázali se k tomu zahraničním hegemonům a iniciativně se jej snažili a snaží realizovat.
Prvním případem bylo budování komunismu, tím druhým je naše současnost s jejím bojem proti klimatické změně a vším ostatním s tím spojeným. V obou případech se jedná o pokus uskutečnit utopickou ideologickou představu zdánlivě opřenou o výsledky vědeckého poznání. Komunismus se oháněl jediným vědeckým světovým názorem – marxismem-leninismem, který tvrdil, že vědecky odhalil zákonitosti vývoje lidské společnosti od vykořisťovatelských formací k beztřídní společnosti, a s tímto oprávněním realizoval násilně radikální společenské změny, které měly vytvořit utopickou nirvánu. Dnešní zelená levicová utopie se opírá o nesystematický konglomerát zvulgarizovaných vědních disciplín od klimatologie po genderové teorie a další zmutované sociální vědy. Je antihumánní, v centru její pozornosti stojí namísto člověka neosobní planeta.
Tato dnešní ideologie má stejný cíl jako staří bolševici – zničení dosavadní přirozeně vzniklé západní svobodné společnosti a její nahrazení novou, rovnostářskou, všestranně státem kontrolovanou a regulovanou multikulturní a multirasovou společností řízenou globálně podle představ samozvané avantgardy. Tu v minulosti představovala komunistická strana, dnes je to amalgám aktivistů a velkého kapitálu. Ti dnes tvoří novou nomenklaturu, na kterou se omezení uvalená jimi na společnost nevztahují.
V obou případech levičáckých pokusů o uskutečnění radikálního společenského experimentu hraje nezastupitelnou úlohu státem organizované ožebračení velkých skupin majetnějšího obyvatelstva, které jsou v obou případech považovány kvůli své početnosti, životnímu stylu a hodnotám za překážku uskutečnění levičácké utopie. V případě komunistického experimentu bylo jedním z cílů politiky zničení tzv. vykořisťovatelských tříd a „zespolečenštění výrobních prostředků“ jejich konfiskací a znárodněním. Ekonomické postavení společenských vrstev režimem označených jako nepřátelské pak bylo definitivně podlomeno u nás tzv. měnovou reformou v roce 1953, která anulovala jejich finanční úspory a podstatně snížila životní úroveň obyvatelstva. Výsledkem bylo zglajchšaltování společnosti vydané na pospas totalitní moci.
Logika současné moderní levičácké utopie je podobná, liší se pouze metody jejího uskutečňování. Stejně jako tehdy jde mimo jiné o potlačení a likvidaci majetnějších vrstev společnosti, jejich životního stylu a hodnot, které jsou pro pokrokářskou avantgardu nepřijatelné. Tentokrát se však nehovoří o likvidaci nepřátelských tříd a vrstev, nyní jde pouze o ochranu klimatu na planetě, kterou má být ospravedlněna politika směřující k umělému podstatnému snížení životní úrovně, masové spotřeby a likvidace konzumního způsobu života většiny obyvatel, který byl pro dnešní vyspělou kapitalistickou společnost dosud příznačný.
Nástroji této změny má být umělé zvýšení životních nákladů obyvatelstva emisními povolenkami, uhlíkovými daněmi a cly, inflací a zvyšováním daní. Lidé mají být postupně zbaveni prostředků na pokračování v dosavadním konzumním způsobu života, mají zásadně změnit své stravovací a spotřební návyky a tradice, mají být zbaveni dosavadní úrovně mobility a učiněni všestranně závislými na státu a jeho dávkách a dotacích. To je logika Green Dealu a na něj navázaných dalších programů – umělé zdražení paliv a energií a přes ně všech dalších stránek života je zásadním nástrojem k dosažení postulované uhlíkové neutrality. Lze jí dosáhnout pouze radikálním a všestranným omezením spotřeby na všech úrovních, a to je bez podstatného zdražení všech stránek života lidí nemyslitelné. Žijeme tedy v éře radikálního útoku těch, kteří nám vládnou, na náš blahobyt, životní úroveň a prosperitu.
Vše je ospravedlněno šířením strachu z budoucí klimatické apokalypsy, kterou prý způsobí nadměrné emise CO2, které dosavadní vyspělá západní civilizace produkuje. To hlásá zkorumpovaná klimatická věda a jí příbuzné disciplíny, jejichž role představuje jedno z nejděsivějších selhání vědy v historii lidstva.
Každému myslícímu člověku musí být jasné, že pokus řídit změny klimatu umělou pauperizací obyvatelstva Západu má asi obdobný efekt, jako modlitby či lidské oběti božstvům v dobách minulých. Neexistuje snad v našem světě složitější systém, než je klima na naší planetě, které ovlivňují gigantické kosmické, sluneční i planetární síly, ať mají povahu fyzikální, geologickou, hydrologickou či biologickou. Tvrdit, že změny klimatu jsou svou podstatou monokauzální a že jejich příčinou jsou emise CO2, je v této perspektivě zjevný nesmysl. Na toto poznání nemusí být nikdo klimatologem. Ještě větším nesmyslem je představa, že změnami emisí CO2 mohou lidé podle svých potřeb vývojem klimatu manipulovat.
V tomto kontextu je zjevné, že v celé dnešní klimatické kalvárii o klima ve skutečnosti vůbec nejde. Vracíme se zpět o tři čtvrtě století a prožíváme opakování děsivého pokusu o uskutečnění levicové rovnostářské utopie. Zažíváme něco, o čem jsme si po roce 1989 mysleli, že už nikdy nemůže přijít.
O to děsivější je to, že ti, kteří nám dnes vládnou, jsou ochotni tuto politiku realizovat. Naše poslední vlády a ta současná především, vše nejen poslušně na evropské úrovni schválily, ale také všechny součásti tohoto šíleného plánu iniciativně uskutečňují. Jestliže komunisté v padesátých letech své ideologii většinou nadšeně věřili a také se báli stalinského teroru, pro dnešní politiky najdeme ospravedlnění jenom těžko. Sami v zelená dogmata pravděpodobně nevěří. Dnes je jejich motivací hlavně servilita, kariérismus, zaprodanost a nezodpovědnost. Dnes levičáckou utopii u nás neuskutečňují zelení fanatici, ale údajně středopravá vládní koalice. Dobře při tom vědí, jaké všestranně negativní bude mít Green Deal dopady na jejich spoluobčany a také se jejich hněvu bojí.
Proto Fialova vláda odložila na neurčito projednání aplikace do našich poměrů závazků z Green Dealu, na jejichž přijetí sama aktivně pracovala především v době našeho předsednictví v EU. Premiér Fiala a jeho ministr Síkela bezostyšně a zbaběle hovoří o tom, že se nic zdražovat nebude, dobře při tom vědouce, že právě to je podstata přijatých závazků a celého projektu Green Deal.
Připomíná to slova prezidenta Antonína Zápotockého v předvečer měnové reformy v květnu 1953, který také vyloučil, že by mělo dojít k tomu, co se pak následující den stalo, a obavy z měnové reformy nazval fámami, které šíří třídní nepřátelé. Dnes by řekl Putinovi dezinformátoři.
Nenechme se proto ukolébat falešnými sliby a ujišťováním premiéra Fialy a jeho ministrů. Udělají všechno, co se jim řekne. Udělají to potichu, za našimi zády. Udělají to tak, aby za to pokud možno nemuseli nést zodpovědnost. Neblahá historie se opakuje a nový rok 1989 není bohužel na dohled.
Jiří Weigl, 22. 7. 2024
A proto je nezbytně nutné odmítnout od základu jeho realizaci v navrhovaném formátu
trend k obnovitelným zdrojům je logický. Problém Evropy je, že se z nich stalo náboženství, ideologie, o které se nesmí diskutovat. Z těch velkolepých plánů, které Evropa má, se něco uskuteční, něco ne, něco se podle mě ani technicky stát nemůže. A myslím, že to narazí na peníze mnohem víc, než si všichni myslí. Jestli chceme udržet sociální blahobyt, podporovat Ukrajinu, budovat silnou armádu a investovat do boje s klimatickou změnou, tak mi to nějak nevychází s vyrovnanými rozpočty. Netuším, jak to skončí, ale není na mně, abych se k tomu vymezoval. (Tykač XII/24)
Skandál v Bruselu. Evropská komise platila neziskovky za šíření zelené politiky
Německo s odstavením uhelek nespěchá, termín je nastaven myslím na rok 1938, proč tak chvátáme u nás, když, jak říkáte, nemáme uhlí čím nahradit?
To je to, čemu my vůbec nerozumíme celé ty roky. Neprosadili jsme si včas kapacitní mechanizmy na stávající uhelné zdroje, jako to udělali Němci a Poláci, oni to mají skutečně posichrováno. Poláci mají dokonce ještě další výjimky, že můžou provozovat uhlí až někam za rok 2040.
My jsme nic z toho neudělali, jsme mnoho let zpožděni s výstavbou nových jaderných bloků, nestavíme velké paroplynky, malé modulární reaktory v nedohlednu a myslíme si, že když skočíme do propasti, takže si za letu přivážeme nějaké záchranné lano. Jestli jsme se v něčem zdrželi, tak ne ve výstavbě obnovitelných zdrojů, těch máme odpovídající množství na naše klimatické podmínky, ale zdrželi jsme se zásadně ve výstavbě skutečně bezemisních jaderných bloků.
My v podstatě nemáme alternativy. Já jsem zastánce nízkoemisních zdrojů, ale musí to být jádro – velké jaderné bloky a malé modulární reaktory, to je cesta, ne obnovitelné zdroje. Ty můžou být součástí výrobního mixu, nikoli jeho základem. Navíc všechny komponenty a drahé kovy pro výrobu obnovitelných zdrojů, větrníků, solárů ovládá dneska Čína. A my si koledujeme o to, že nás Čína jednou bude držet pod krkem, co se týče dodávek surovin potřebných pro výrobu OZE. (Jan Vondráš, jehož firma Invicta Bohemica zpracovávala v roce 2024 pro prezidenta Petra Pavla analýzu odchodu ČR od uhlí. Vondráš je také členem spolku Realistická energetika a ekologie)
