Párová dovolenka v sváteční čas ještě babího léta, jako naplněná tužba polovičky. Slevomat v Děčíně v LaKrasa apartmánku, počasí hraniční, odpoledne využíváme přibalenou výzbroj a pustíme se do Pastýřské stěny. Zíráme kolik tras a možností, zprvu cvičně C-ko, dáme sestupný okruh kolem zoo s touhou po rozlezení zvýšit obtížnost...a ejhle, trochu sychrava a na stěně svítí červená. Pak romantický večer u předávání svátečních vyznamenání.
Další den hřeb a výstup na Pravčickou bránu. Ušetříme parkovné ponecháním vozu na začátku Hřenska, aspoň se projdem obcí, zírajíc, co je ochotna pro byznys obětovat - jeden velký špalír nevzhledných vietnamských stánků. Ničivé požáry nejasného (možná jasného, ale neprokázaného) viníka z roku 2022 změnily krajinu významně- ale pozoruhodně. Kolem trčících pahýlů se to zelená, resp. nyní spíše již žlutí hustou a již slušně vzrostlou březovinou. Zajímavé, jak fungují přírodní autosanační mechanismy. Uvidíme, za pár let, zda se prosadí i nějaká diverzita. Nečekáme též takové davy, jak podotýká kolejmdoucí: jeďte teď do Prahy, tam není nikdo neb všichni v Hřensku... Ale co už, děti mají prázdniny, tak ať jsou venku. Odbočíme k převisu Českých bratří, kde pro změnu nikdo nezabloudí a pak se zařadíme...Postupně se i vyjasňuje, tak parádní výhledy, krom brány pak Růžovský vrch aj, podzim hraje všemi barvami. Vyhlídky, též občerstvení, kde kupodivu i bez fronty. Zhodnocení času i počasí je příznivé, tak se rozhodneme pro okružní výlet přes Meznou a Janov, kde již turistů minimum. Z Mezné do Divoké soutěsky a zase pěkně nahoru, pak rozhledna na Janovském vrchu s dalšími kýčovitými výhledy, a též mudrujícím sotvaškoloupovinným Vojtíkem - na lehce kymácející se plošině (budete litovat, až vám tady umžu) , též chatařsky zrekonstruovaný mlýn a sestup zpět do Hřenska, kolem tajemné acetylénové plynárny. To se akorát smráká, takže čas tipťop. Odměníme se u indických Nepálců s rozšířením si kulinářských obzorů. Ale též nastává kosmetické dusno z genderově odlišných psých.
Ráno však již další pohodové plány a to legendární Dolský mlýn s okolím. Trocha parkovací potíže, 200Kč za procházku fakt ne, tak někde zastrčíme, seběhneme další malebnou soutěskou k ruině druhdy mlýna, využitého v různých nejen pohádkových scénářích, projdeme další okroužek kolem Kamenice, ješět zláká i Kamenická vyhlídka s další krásou, návrat prošlapaným chodníčkem a pokocháme se ještě závěrečným výhledem z Na Zámečku, na mj. stále všudydominantní Růžovskou horu či vrch. Trochu krkolomně se skutálíme k autu, dáme zavděk poctivé české kuchyni s přívětivým personálem za v nynějších časech i přívětivé ceny U nás a pak již následuje městská část výletu.
Promotáme se podél Labe, první dojem z Drážďan je, že snad neznají zelenou vlnu, když co pár set m stojíme. Tím se hodinový dojezd poněkud natahuje, ale pak již milá domácí hostelu Kangaroo, i vcelku srozumitelnou němčinou podá podstatné tipy a podvečer následuje městská turistika. Zaujme rozšířená cyklodoprava, kde nikoho nepohoršuje mísení se s chodci, Hlavní pěší třídou se vypravíme kolem Zlatého jezdce přes Augustinský most do Starého města. To se již smráká. Impozantní Trojičná katedrála, Semperopera, nahlédnutí do Zwingeru, odkud však po zvonkohře vyhánění, další náměstí, monumentální Frauenkirche, což s překvapením identifikujeme jako kostel evangelický, dveře však zavřené, tak se aspoň seznamujeme s pohnutou historií. Flekaté zdi z původních kvádrů kontrastují se světlými novými po rekonstrukci. Albertinum, pozoruhodná bezokenná nová synagoga a ještě se dostaneme i do interiéru radnice. Všudypřítomná městská krása, vracíme se do Nového města s pocity, že tu snad neznají pouliční občerstvení...A najednou se otevírá zcela jiný svět Äußere Neustadt. Po uhlazeném centru zcela jinak žijící ulice, bavící se mládež, streetart různé úrovně, po troše hledání najdeme i ten správný průchod Kunsthofpassage. Malůvky, zvířátka, umělcovy hrátky s okapem aj, završíme pro změnu ve vietnamské hospůdce s mixovaným banánovým reps. liči pivem.
Posledního dne po zabalení máme možnost ponechat vůz ve dvoře, tak znovu do města, za denního svitu. Nějaký suvenýrek a zrovna se ochomýtáme kolem Frauenkirche, když začíná slavnostní bohoslužba v Den reformace. Sice málem nevpuštěni neb Ordnung muss sein a my nejprve nechtěli čekat a pak prošvihli začátek, ale nakonec úspěšní. No ještě, že je ta Bible společná a nějaké ta modlitba, jinak jazyk stále více děravý. A pak hlavní hřeb dne- staří mistři Zwingru...všichni ti renesanční či barokní mistři, Rafaelova Sixtinská madona, Tizian, Rembrandt, Rubens, Van Dyck, Vermeer...Po pár hodinách již jde hlava kolem a nevstřebává...Ve vstupence ještě i matematicko- fyzikální pavilon, který ale již jen informačně proletíme, různé glóby, časoměřiče aj. To už čas pokvapil, rychloobčerstvení u Turků, přecpaný Lidl, který naštěstí i v Německu má samoobslužné pokladny a již tmou a deštěm se vymotáváme z města...Nakonec vcelku bezproblémové 4 hodinky Praha- Hradec...
