Německo- DÁNSKO 2025

 

      

      Tradičně závěr léta a nějaká ta nová země. 2 rodinky 2 vozy. Místy ucpaným bývalým DDR do Müritz. První kemp OK, ale podíváme se dále, čas kvapí, zavírají se brány, pohled na jezero a zkusíme dál. Objevíme bezprizorní leč dostupné místečko s plažákem, tak rozhodnem i s kasičkou důvěry. Mezitím dorazí kamarádi zlákavší Drážďanami. Chvíle rozpaků stran dalších plánů neb tentokrát jaksi plánovací schůzka neproběhla, necháme trochu vyhnít či ustát volejbálkem a jakýsi kompromis dohodnem s následným herním zápolením se znalostí nejen zeměpisu.
     Ráno synek tvoří plán, kterak se projet parkem na lodích. Poodjedeme, vyjednáváme a vymyslíme hybrid- kanoe/kola. Ne po rodinách, ale po generacích. Cílová destinace, jedni vodmo, druzí kolmo. Nadherné kanály spojující jezera, rákosy, lekníny, zrcadlící hladina. Za necelé 2 hodiny v cíli a kolaři nikde. Koupel, občerství, přichází zpráva o technických potížích. Po hodině se se zjevuje rozladěná mládež.  Tímto měníme plány, žádné lesní stezky, ale musím hledat asfalt, což se vcelku daří, byť občas hrbol též zacvičí. Alespoň půjčovatel uznal a revanšoval se nápoji. Vyrážíme cílem ještě shlédnout největší jezero, přichází zpráva od pobratimů o podezřelé kontrolce a tímto nutné změně plánů. Zdržíme se o den déle Zamíříme do osvědčeného tábořiště...A jejda, někdo zamkl umyvárky, i když žádná vertrauen neporušeno. Marné pátrání po správcích. musíme se spokojit, bez toalet a sprch.

 

   Ráno náhradní program, půjčujeme pro změnu motorovku za slušných 50E, utonouc v překladu, že ještě bude potřeba i benzín. Nicméně 3 hodinový zážitek parádní, vystřídání u kormidla, koupačka, blbinky, na závěr ještě s místním úhořem apod. Zprávy, že kumpáni shánějí další servis trochu časově ukolébají, tu pátráme po pseudodolmenu, se zklamáním pár šutrů, dále trochu neplánovanou zastávku v Rostocku, s hansovní, severskou cihlovou architekturou, vylezeme na věž, mezitím zprávy, že se taky trochu neplánovaně jede co nejvíce na sever k trajektu. Plánovaná zastávka v Lübecku, podobný předchozímu, též pohoda v květinovém náměstíčku, burgervečeře s bonusovým čajem...a čas kvapí, po 22 dojíždíme na sever ostrova Fehrmarn. Brána oproti předpokladům již zavřena, k tomu fičák, takže trocha nervózní rychlostavěčka, nic moc větrná noc...

      A ráno chvíle hrůzy. Na umývárně schází nabíjející se mobil! Po chvíli odchytnu prostého polského uklízeče, který sice uklidní, že se našel, ale přichází spucunk od jeho neméně prosté leč o to výřečnější kolegyně, jakého že jsem se to měl dopustit zločinu. Ale ještě že tak neb 1/2 hodinu běží hlavou všechny možné konsekvence. Sakradrahý trajekt a vítej země dánská. Ocitáme se  u nádherných křídových útesů na ostrově Møn - Møns Klint. Scházíme asi největší dánské převýšení po dřevěných schodech, pláže poseté směsí křídových a pazourkovatých, jak sklo ostrých valounků, poté pohodový piknik již u menhirsky vyhlížejících menhirů. 

Volba padne přesunout se do kempu na sever. Adaptujeme se na dánskou dopravu, řadu omezení, zpomalování, též zácpy kolem Kodaně a podvečer kempujeme poblíž městě Fredenborg u sympatického, leč na řád řádně dbajícího páru. Večerní návštěva největší  skandinávské galérie moderního umění Louisiana nezavdává příčinu k výjimce stran příjezdu, pěkně za branou. Muzeum velkolepé, venkovní expozice, J, Miró, též nějaký Picasso, moderní divočina, novodobé válečné i uprchlické reálie v podání Roberta Longa aj.

Dopoledne výlet do Helsingøru a na natěšený Hamletův hrad Kronborg. Byvši tam před pár lety, dám si individuální oraz na pobřeží. Pochod městečkem, kebab a čas pokročil. Přesouváme se do Odense, placeným megamostem přes velký Belt. Potíže s parkováním nakonec zavelí k utáboření. Objevíme kouzlo místních shelterů. Zaplatí se symbolická suma, k dispozici poloodkrytý přístřešek, ohniště s grilem, toalety, pravda zamčené, ale po telefonu sdělen kód a vše klapne. Volejbálek, grilovačka, ptačí pozorovatelna, večerní hrátky, tentokrát 2 generačních skupin, dánská idyla. 
Ráno další marná snaha najít bezplatné parkování, končíme v garážích a pak velkolepé Andersenové muzeum. Průřez rozervaným životem, interaktivní pohádky, ožíváme dětské vzpomínky. Megapizza, návštěva jeho rodného domu a přesun na západ- dobývat nejvyšší horstvo. 
Jejich příběh vyznívá zimrmannovsky- tak zde vsuvka: 
Za nejvyšší kopec Dánska byl v druhé polovině 19. století považován Ejer Bavnehøj, ale po měření provedeném v roce 1941 byl nejvyšším bodem ustanoven Yding Skovhøj s mohylou. Tato událost odstartovala v Dánsku bouřlivé diskuze o tom, zda by člověkem vytvořené stavby měly být započítány do výšky kopce. Spory ukončil profesor N. E. Nørlund, který stanovil, že nejvyšší bod je bod přírodní, tedy člověkem nenavršený, tím pádem byl za nejvyšší vrchol opět pokládán Ejer Bavnehøj. To se však změnilo v roce 2005, kdy bylo zjištěno, že Møllehøj je o něco vyšší.    
 Tak uděláme přechod, od rozhledny na  Bavnehøji přes zalesněný ničím nezajímavý Møgelhøj uděláme frontální útok jižní stěnou přes pastviny, vzdorujíc stádu skotu na nejvyšší Møllehøj, ohromných téměř 181 m ! Kde již čekají někteří méně ambiciozní, došedvší normálkou. Mlýnský kámen, za zády kravín, ale větrno a  krásný rozhled do okolí dokresluje dobytí další mety. U rozhledny trochu napjaté rokování, kam dál, paradoxně nyní napříč rodinou a preferencemi, menší část chce Aarhus, jiní NP...Prosadí se druhá varianta a NP Mols Bjerge. Zprvu kemp, velký, nelevný, trochu se nepozdává...zkusíme nedaleké sheltery...a nakonec v údolíčku ala svojsíkovský stoleček skrytí před větrem i okolním světem zůstáváme, byť ne zcela sami. Volejbálek, další Země(hra). 

Ráno rekognoskujme NP, nejprve hrad  Kalø a dále pobřežní okruh, pokroucenou bukovinou, vyhlídkami na plytké nemořské moře, též neúspěšný pokus najít další prehistorické mohyly. Asi si z nás archeologové trochu vystřelili. Poté již kýžený Aarhus, druhé to největší dánské město, snoubící historii s modernou. Dominantní muzeum moderního umění mineme, ale zdoláme další kostelní věž jednoho z největších skandinávských kostelů. Předtím  AI poradí parádní industriální street food, dále krásná botanická zahrada, resp, skleník s různými formami džungle a nastává čas rozloučení neb složitými nedomluvami vyzbyl čas kratší a volají brigádnické povinnosti. 
Naše posádka pádí na sever, již pohodovými leč stále omezeními posetými cestičkami. Děvčata již zatouží po pohodlí a vybookují levný domeček v zapadákově s jakousi pseudolurdskou historií ve vesničce Understed. Jak to bývá, levnost vykoupena nepříliš lahodícím zevnějškem, ale uvnitř i celkem útulno, což kazí spor mládeže o místo ke spánku. Dusnotu přeruší klepání na dveře, kde se vzal tu se vzal...kouzelný dziadek. Když pak pomůžeme i s bagáží, o večer je postaráno. Musicie wypić piwo i ujeść ze mna konserwe...praví 84 polskoněmecký senior. U Carslberga,  "pravděpodobně nejlepšího piva na světě", pak vyslechneme příběhy nebojácného agilního staříka cestujícího samostatně ze Švédska, padne další plechovka i konzerva, pak přeci jen trochu té procházky k druhdy zázračnému leč vyschlému prameni. Nazpátek rána a řinčení skla, na zemi cyklista. Ještě zde budeme v zapadákově zachraňovat. Naštěstí se opilý mladík o chvíli zvedá, nasadí čepičku s vrtulkou a serpentíc odvlaje. 

Po luxusní snídaňce dorazíme na nejsevernější bod, kde se stýká moře Severní s Baltským. Místo poměrně frekventované, pěkné, leč též s trochou smutným pohledem na uhynulé tuleně či asi též zvolna hynoucí mládě. Dále kráčíme skrz písčité duny, bunkry druhdy významného obranného bodu a ještě zastavíme  v  nejsevernějším městečku Skagen s dalším výstupem, tentokrát na vodárenskou věž. Následující  zastávku uděláme na písčitých dunách  majáku Rubjerg Knude, který byl z důvodů postupu dun a propadání útesů přesouván do vnitrozemí. Duna tedy větší než velká, další výstup na věž pak slušná taškařice se skoky ze srázu či předem prohraný závod v lezení po písku. Někteří zatoužíme po koupání a poklidné pláži, tak pak další hodinku poodjedeme na Sletterstrand, kde po dalším pikniku tužby naplněné! Další booking již ne tak výhodný, ale na pozoruhodném místě úzkého pevninského pásu v chatce kempu v Hvide Sande.  Bavíme se hobitínem, ale vše potřebné máme a koukajíc na zdejší fičák jsme rádi za pevnou skrýš. U láhvinky nemístního vína pak proběhne osadnický mač.

Ráno skouknem další duny a pak se již dítka dočkají vytouženého...Legolandu v Billundu. Ceny závratné, ale co už, kompenzováno " luxusními" sheltery. Kýč, ale nutno uznat, vydařený. Nejprve identifikujeme různá navštívená i nenavštívená místa, pozorujeme jezdící dopravní prostředky, snad jen ta letadla nevzlétnou, safari a pak natěšená dítka táhnou tatíka do legosvětů v podobě většinou nějakých těch děsivých horských drah. Vystojíme frontičky a pak nakonec i bez větších vegetativních projevů snesitelné taškařice. No dobrá. 

    Maximalizujeme denní čas, tak navštívíme do umělecké koňské podoby přetvořené bunkry u Blavandu. Pomalu zapadá slunko, u toho ještě pověstné sousoší Mennesket u Esbjergu, jedeme za nosem bez zajištěného noclehu. První tábořiště se nepozdává, tak nakonec volný shelter v NP Vadehavet, s vyhlídkami na mělčiny Wattového moře. Jen pohodový čas jen skalen drsnějším konfliktem skrz vytečenou pitu.

 

Na závěr si necháváme nejstarší dánské město Ribbe, s pěkným muzeem, zajímavým nejstarším kostelem s naprosto moderním interiérem, kdy poněkud marně tápeme ve výtvarné symbolice, další věžní vyhlídka, hradní ruiny s českou stopou-  sochou Markéty Přemyslovny alias Dagmar, nějaký ten suvenýr a pomalu k německým hranicím. Ještě i občerstvovací zastávka v pěkném městečku Møgeltønder se zámečkem Schackenborg a dále již Německem, míjíme Hamburg a zakotvíme v DDR ve vodáckém příjemném, na nic si nehrajícím kempu u Maatzlow-Garwitz, s bodrým již poněkud posilněným majitelem, kde i trochu na tajňačku dáme zavděk ježibabí chatrči.
Návrat zkusíme přes Polsko. Zprvu dobrý, dálnice jede. McD občerstvení, pak ale dost nekonečné motání od Klodzka na Králíky. Střídáme se v řízení, chlapec se dere statně a dává vydechnout. A pozdně odpolední dobrý návrat.