Volný víkend na přelomu ledna/února a s tradičním druhem testujeme další relativně dojezdovou oblast.
V high season všude plno, opět se vyplatí pohledat přímo na stránkách přilehlých vesnic. Po 6 hod. se ocítáme v Ebene Reichenau u bez mála 90 leté babičky a jejího synka, u kterých se zastavil čas v minulém století. Alles neues is verruckt... Design jak u staré tetky, ale čisto, teplo, voda teče, výborná domácí snídaně, levno, tak co víc si přát. Večer po procházce zamrzlým polem příjemně pobudem mezi domorodci a ráno na kopec.
Letošní způsob zimy se jeví poněkud nešťastným, i zde v údolí holo. Druh získává indiánské jméno Erwartete Man, ale nějak se k té deváté doplahočíme štrúdlem aut a busů na sedlo. A ejhle, mělo to být neznámé středisko bez lidí a zde není skoro kde zaparkovat. Krásné počasí a pololetní víkend asi udělalo své, slovinské, české busy a fronty na 15 min. Toto bohdá v Alpách nebývalo.
Středisko u jezera má jistě genia loci, převozový skútr, na dalším babka rozváží prosecco, ale dopoledne marně hledáme byť zaúpadlejší lanovku bez čekání. Sjezdovky jsou na alpské poměry kratší, je i spousta možností na doplňkové vyblbnutí, skicrossy apod. Sněhu je sice dostatek, ale taky již nějaký čas nedosněžilo, tak místy notně zledovatělý, zejména fiska a černá již poměrně souvisle a stává se zkouškou naštěstí nově nabroušených hran.
Odpoledne se alespoň periferie již vyprázdňují, tak závěr dne intenzivnější.
Relax v Römerbad, i když ke slovenským či maďarským teplotám něco schází, hospodu nám zavřeli, tak doleraxujem u ovocného míchaného nápoje, jak s těmi druhými, třetími, čtvrtými volbami?
Neděli již neriskujeme a na stejný skipas sjíždíme do Bad Kleinkircheimu. Dobrá volba. Ráno nikde nikdo a v tom všem potkávám souputníka z mládí, azurové nebe a sníh promrzlý akorát. Takže parádní sjezdy Franzem Klammerem, poklona Rakušanům, jak z toho mála jsou schopni vykouzlit a udržet sníh až dolů. Chceme stihnout vše, tak postupně přesun na St. Oswalda, na který přeci jen dopadá jižní slunko a dole měkne a akorát návrat. Parádička, retrostyl má jistě svůj půvab, ale některé obstarožní vleky by již stály za výměnu. Čas využijeme do západu slunka a vjezdem do středozemě se spustí obleva. Nutná Leberknodelsuppe musí být nutně v Rosenbergovi, kterého hledáme tak dlouho, až jej zavřou a nutno se spokojit se zapečenou houskou. Pozdní noční návrat a ráno rozlámán do práce...
Žádné komentáře:
Okomentovat