Tak konečně zase po čase výzva 4-tisícovky, tentokrát již nikoliv ryze pánská akce, ale rovnou rodinná, poté, co v složité prázdninové logistice v prvním srpnovém týdnu se odsouvá plánovaná dovolenka s loňskými kumpány. Tak možnost další iniciace hocha, 3 rodiny, vyladíme i pro všechny přijatelný nápad tentokrát se dvěma děvčicemi v autě, s řidičskou zálohou, dojdou na chatu jakožto základního tábora a s hochem se přidáme k úderné skupině. Zbylé dvě rodinky mají 2 denní náskok, ruší plán zdolání cestou Dachsteinu a kvůli počasí nás ženou. Ale ta dálka... Plán zakempování a případného polezení někde kolem Gardy se modifikuje. Cesta krácena příslovími, netrpělivě hltáme Báru Hrzánovou až nám ozřejmí, kdože to byl ten Hrdý Budžes, rušný provoz od Benátek, taky dosti otravují italské mýtnice, po buď žesovi zase jedna vražda stíhá druhou. Doufám, že nezanechají negativní stopy na adolescentních duších.
Dojíždíme k Lago d´Iseo, zastanujem v prvním kempu a skočíme do průzračného jezera. Houbelec, 5x slyšíme completely full, načež odkázání na druhý konec do podřadnější lokace, hodinu čekáme na check-in, než jediná popletená paní si vše poobjíždí. Ale co už. Vměstnání mezi stacionární stany, zatahuje se, ale koupačku si v parnu nenecháme ujít, o nějaké průzračnosti též nemůže být řeč. A teď spací logistika. 4 lidi do 3-stanu asi fakt ne, dáma se obětuje do auta. V noci šturm! Hodinové bouření, jak vypuknutí války, zdá se ale, že někde v dáli...až je to tu. Stan se ohýbá téměř k zemi, prostředkem začíná valit proud. Všichni i stan přežili bez újmy a ráno klid po bouři.
Předvoj dále popohání, kvůli počasí se program o jeden den urychluje. Dále již ztrácíme spojení. Pádíme asi 3 hoďky do Pont Breuil, v závěrečném stoupání si navigace šprýmuje s různými zkratkami serpentin. Kemp tentokrát prostorný, pohodový, teplota též rapidně kleslá, ale příjemně. Čeká nás výstup na chatu Victor- Emmanuel II. Zdá se, že se schyluje k deštíku, ale popohánění dcérky s " nízkou kapacitou plic", má spíše opačný efekt, tak se různě trháme, ale za něco přes 2 hoďky nás vítají kumpání u horní chatky, kde máme luxus vlastního 13-ti lužáku. Kontrola výstroje, zacházení s mačkami u nováčků , pobesedíme u birry, není signál, takže žádné aktualitky stran počasí, takže středa v 5 výstup.
Ráno není úplně hvězdná obloha. 2 děvčata dospávají v základním táboře, zbytek poznáváme prekérky 11- ti členné grupy. Tu vyměšovací pauzy,tu další indispozice, taky nejisté počasí, stále více se zatahuje až i drobný deštík rokování, dojde k nutné roztrhání skupiny s následným dečekáním. Po prolezení strmého balvaniště se slezeme již jen v 9-ti pod ledovcem, vytvoříme 2 lanová družstva. Sice pláštěny sundány, ale viditelnost mizerná. Nisméne pokračujeme po stopách, nenecháme se odradit ani klesajícími skeptickými pobratimy (jakýsi Pepíčkův příbuzný). Na závěrečném hřebínku, i přes nepřízeň počasí poměrně nával i nervozita skrz předbíhající se guidy, zdržující Asiaty, v čekání závěrečných metrů někteří již dost mrznou, pomalejší skupina při přebalování předběhne naše družstvo a shora hází skeptické větičky: to nemá cenu, tady se nedostanenete. Nenecháme se však odradit, vyčkáme a podlezem na tu správnou cestu přes kramle a můžeme před 11 hod. přijímat požehnání madonny na Gran Paradisu (4061m), nakonec bez návalu. Viditelnost ale sotva na sošku. Kvůli různým patáliím výstup nakonec sebral téměř 6 hodin.
Doháníme první družstvo a pobratíme se s Polákem, který zavede na zábavnější sestupovou trasu směrem k chatě Chabod, ledovec strmější, dost trhlin v dáli i nějaký ten serák. Nakonec se i trhá oblačnost, tak přichází i dodatečná euforka z krásy. Sundáváme výzbroj a dostáváme se zpět na hřebínek, který vede k Emanuelce, různě se roztrháme, vyměníme polsko-české zkušenosti, míjíme větší stádce kozorožců a na chatě vítají děvčata. To již sluníčko, opalovačka, takže pravá atmoška. Sestupujeme do kempu, dcérka pro změnu utíká, se synkem se nám zdá nekonečným. Parádička, grilovačka, vyhazov smradlavého kuřecího a do auta jde pro změnu juniorka.
Proběhne složité ranní rokování o dalším programu. I leckdy dominantní vůdce se nechá přesvědčit udělat spíše místní okruh než se trmácet hodinu autem a zpět...Ukáže se jako velmi dobrá volba. Nejprve křivolaké stoupání ke kříži s opětovnými protesty ("nesnáším kopce"!). Počasí nyní nebe a dudy...že my nezůstali u původního plánu". Azuro, nádherné výhledy na naší horu, po strmém úvodu pohodová náhorní plošina, kochačky, poválení se na dalším návrší, prokličkujeme mezi plesy s velmi osvěžující koupelí, poté však již zas delší sestup nedokončenou cestou . Večer přichází výraznější ochlazení, skautík nás zachraňuje ohýnkem, dogrilujeme zbytky a někteří se dohřejeme ještě volejbalovým tréning s poloprofesionály.
Počasí dále mění plány, neustálé změny, kumpáni se nakonec rozhodnou k návratu neb s přicházející frontou nemá cenu někam lozit. Rozlučka...a auto šéfíka ani škrt. Ostatní jsme aspoň v pohodě...zdánlivě. Přes prvotní signály nejede ani druhé.Holt kempování a spaní v autě dá baterce zabrat. Tak kabely, některé nefungují, půjčíme silnější, moje se chytne, další stále ne, pomůže až autopowerbanka.
Naše grupa učiní ještě zoufalý pokus stihnout před příchodem mračen feratu u Lago Magiore, ale snad i díky startovací zdržce a navigačním hrátkám s poškrábanými zrcátky, to nestihne. Temná obloha velí si nepohrávat někde na ocelových lanech a obracíme se do městečka Baveno. Projdem kolme jezera, náměstíčko, kostelík a u pizzy ujasníme další program. Do hor nemá cenu, tak nečekaně změna na městskou poznávačku. Cestou historické Bergamo a hlavně Verona, kde tedy booknem hotýlek. Uděláme příjemnou zastávka v nijak přeplněném Bergamu. Zacheckujem se ve Veroně, z ubytování velké nadšení, dopřáváme si trochu luxusu po méně nákladných nocích a vyrážíme do večerního města To se již spouští liják, na recepci zapůjčíme deštníky a vydáme se kolem amfiteátru, který i v nočních hodinách pulzuje turisty, po stopách dvou Shakespearovských tragédů.
Ráno opulentní snídaně, jen staff trochu nestíhá. Počasí se umoudřuje, tak již bez deštníku uděláme další již vpravdě turistický, 10 km okruh. Chceme hlavní cíl Šejkspíří muzeum, ale zavřeno, tak navštívíme náhradní, kolem rádoby Juliiny hrobky, s úžasle zrekonstruovanými freskami, oživíme si některé mytologických postavy a příběhy a pak dále krásným městem, podél řeky, nákupy a dom...za doprovodu Orwellovských zvířat. V Tarvisiu uvízneme na další proklaté mýtnici, od hranic pak již výrazné nevlídno, déšť nás provází až domů. Ještě, že můžeme tentokrát prostřídat za volantem.
Žádné komentáře:
Okomentovat