Zmítá se v různých bizárech
Konzervativní zakuklenci s více či méně konspiračním poselstvím
Progresivní Halík propagující necírkevní církev, bez uchopitelnějšího obsahu, kam až ona reforma má zajít, kde jsou meze bezmezné tolerance a lásky, bojující proti rozdělení , sám rozdělujíc a polarizujíc, do značné míry ztotožňujíc duchovní zápasy s těmi politickými, dělíc svět na dobrý západ a špatný východ, na elitářské moudré pokrokáře a nevzdělaný plebs volící populisty.
Letniční bizáry, plné úderných hesel a frází, emočních výzev typu - kdo chce žít dobrý život- ať se postaví a údernou modlitbou kazatele na něj sestoupí nový duch (různé obměny téhož- nový život, kdo se chce odevzdat, kdo chce žít ve slávě boží- poslední zkušenost).
Tradiční protestantská (evangelická) opatrnost - která ze strachu ze zmíněných bizárů se uchyluje k neosobnímu mlácení prázdné slámy obecných klišé povšechného dobra, většinou blízké rétorice sekulárních lidskoprávních aktivistů, leckdy se s těmito v zásadě překrývajíc.
Někdy v podobě více intelektuálské, jindy přecházejíc v popové proudy, snažící se podbízet sekulárnímu mainstreamu, či bezhraniční mládeži, hlavně nikoho neurazit, láska nade vše, avšak leckdy za cenu ztráty či rozmělnění samotné křesťanské identity.
A s tím spojené novodobé rádoby neformální městské skupiny s různými vesměs anglicky znějícími názvy, křičící do světa, jak křesťané jsou in a cool.
Quo vadis ecclesia ?
Pravda je taková, že církev se transformuje. A s rychlejší dobou probíhá rychleji i ta transformace. Já osobně jsem spíše liberální větev. Nedávno mě ale překvapilo třeba i to, jak to vypadá v jižanských státech. Jeden kostel na Sicílii neměl lavice, ale moderní jídelní židle kovové, na kterých se sedělo. Prostě to vypadalo jinak. Mladý farář, mladé publikum.
OdpovědětVymazat