Cyklomorava VIII/20

 Introit: Veletoče posledních 14 dní prázdnin, kam, s kým, ti podrazí, ti nepřejí, něžné zákeřnosti, ale Agentura funguje. Loni spokojenost s modelem voda-kola, tak letos zopakujem, jen přehodíme pořadí. Po Dunaji Labe? Trochu komplikovaná doprava. Proč nejedete Moravu?, nadhodí  zkušenější matador...jasně, proč ne...žádné přesuny, z domu k soutoku, zpět přímý vlak, jasan...dovybavení, nosič, brašny, stan, pane L. 

 

Pan bratr nakonec vezme tři děti, takže 7 členná výprava, doladění výzbroje, on ten nosič patří naopak a gumy by chtěly trochu více než 2bary, no což, hlavně na pohodu. Vozíku se tentokrát zhostí souputník, ale my se již v zásadě obejdeme.

První zastávka Tovačov, rybníky, labutě, parádní rozhled z věže, bohatý oběd, vyprofiluje se nejedlice, leč s potřebou plnohodnotných porcí. Dále pokračujeme všeci...kromě Říže. Kdepak v noci hlavu složit? Kuchařské učiliště, dojezd, tati, mi tam něco dře...prázdná pneu! Sáhodlouhé ubytovací procedury s prostým panem vrátným, lepení na intru, protesty neteře : my máme hlad a maminka by nás  jistě nakrmila vyženou tatíka hledat nějakou potravinu... V noci liják a blahořečíme střeše nad hlavou i že jsme nenašli kemp, i když pak po cestě tajné dva...

Květná zahrada, invalidní ptactvo a pak hlavně Bludiště nadělá moc parády i nabitý nos. Dále již pěkná až trochu nudná cyklostezka, pošmourno leč nedeštivo, mraky švestek, od Spytihněvi Baťák, lodičky, zdymadla, taky nehoda svéhlavé dívčiny, která ani po deseti upozorněních si nepřivlastní pravou stranu. Bez úhony na těle, ale 8 vzadu, což řeší jedině odpojení brzd. Staré Město a nadále po pravém břehu Moravy, vjezd do lužního lesa a  směr Ostrožská N.Ves. U loděnice obyčejný bufet s neobyčejnými langoši i pivkem! Slano, sladko, langoš s borůvkami, borůvky bez langoše.  Zakempování ve Slováckém dvoře. Zatím asi top v ČR. Milé, krásné recepční, čisto, dostupné vše, skotačení všeho druhu, plažák, bike dráha, golf, věž s tubusem, bazének, vybavená kuchyňka, lednička, jen minus umístění mezi tratí a cestou... Dívky vaří jednu kukuřici, hoši bikují, večerní partie...jen vyrušuje 100x opakovaná stížnost: on mi rozházel obsah brašny, já už tam nikdy nic nenajdu!! (když povoleno zapůjčení šampónu). 

Ráno vedro, netřeba chvátat, okoupání v biobazéně. Veselí n.M., rozvodněný splav, parčík, pohled na zámeček,  pauza ve Strážnici a co má prioritu- tekutiny či zmrzlina? Rozdělení a sraz na obědě v  Petrově. Cesta přestává být carriage friendly, mizí asfalt, mizí i makadam či jiný štěrk. Přibývá blátíčko. Druhý tatík trpí. Utrpení končí v Rohatci a (pre)pubertální mládež ne a ne pochopit, že koupel v rozvodněné řece není moudrý nápad. Doplnění proviantu v Hodoníně a čas hledat nocleh. Lužák v Lužici sice nabídne výborné vodní vyblbnutí a občerstvení, ale také samé zákazové tabule a občasné šmejdění městských strážců. Pelášíc od komárů, zakotvíme potmě na stvořeném místě mezi zahrádkami...Část druhé rodinky zůstává venku, zbytek se moří stavbou megastanu.  

Ráno noclehu požehná milý pan majitel, švestkové občerstvení a vstříc nejdelší etapě. Předtím však nelze minout Mikulčické hradiště! Útěk od vos na prohlídku, obohacující historie, účou otrávený hošan  připustí, že i dějepis může býti zajímavým, základy 12 kostelů a paláce, teď stojíte děcka u katedrály, vyhlídková věž...a novým mostem na Slovensko.  Doplnění energie u Adamovských jezer a s tempem pohodářky přichází pochybnosti stran plánu dobytí Trojmezí. Za mostem u Lanžhota rozhodnutí o rozdělení, se starší, výkonnější posádkou dosáhneme cíle, vozíčkář s dcérkou si to pošinou přímo k Lednici. Cesta šotolinovým náspem trochu nekonečná, ale odsype, jedna branka, druhá branka, dřevěný chodníček a strom přes cestu s číhajícími hmyzími agresory. Rychlovýsadková akce, paráda, cíl naplněn, repelent v akci a pryč z bodavého lužního teritoria. 

Pokračování 4-kou-Moravskou cyklostezkou, nyní soudržný peloton parádně uhání, podvečerní občerstvovací relax na Pohansku, kde místní bufetář asi dohání covidové ztráty, neštític se butylkám nasadit obchodní násobky, ale co už. Oddělená dvojka již hlásí zakempování. Promotáme se Břeclaví, podzámčím a pěknou lužní stezkou dojezd  rekordních 65km do Lednice,  Apollo kempu a stavíme stany na nějakých poslední místečkách.  Je čas spláchnout prach z cest, tak skočíme do Mlýnského rybníka, proběhne písčitobahnitá bitka, moskýti si již brousí sosáky. Po výlezu následuje frontální útok nebývalých rojů. Rozmlsaní z kempu předchozího, nějak s jistým sebezapřením akceptujeme zdejší standart, postarší country kapela dohrává obskurní nedvědovky, karetní souboj s útrpně přijímanými kompromisy, jak se nedá hráti v sedmi sedmu či srdce, s patřičnými dívčími nekompromisními emocemi (když nebude po mém, tak...) .

 Čerstvé pečivo a pozvolné balení a snaha se dohodnout s ČD, telefonicky nelze, online nepřehledné, jeden vlak obsazen, tak další, rezervace a Lednicko-Valtický den ještě před námi. Do toho však uražená grácie, trpitelsky míjí 3 grácie, největší kopec výpravy za Hlohovcem , zmrzka za odměnu, nakuknutí na Valtický zámek a již se všeci těší na břeclavský koupák. Hlava na hlavě, to a ono se nesmí, žádné skoky, žádné skopičiny a tobogán střeží rozkročená drábka. Ale osvěžení splněno, občerstveno a tréma, jak se výprava vměstná do vlaku...Vměstnala, leč naše rezervace zbytečně přeplacená, místa obsazena, nikdo nic neřeší a průvodčí chce jakýsi dvojnásobný doplatek - to nemáte jízdenky, jen rezervaci.  No hlavně že se i s vozíkem vezeme a hurá ještě za světla doma.     

 

Superferrata Dachstein 20

Covidí letošek je čas na reparáty, dohánění restů. Po úspěšném Prielu laťka nemůže jít dolů, tak v rámci CK Bohe.cz navrhuji Johanna a hned celou Superferatu. Nadhodím, věrný spolulezec  proč ne, další po opakovaných narážkách po předchozích akcích-pročs jako neřekl, stejně taky tradičně vycouvá, jiný déle natěšený se začíná lekat plánu a zapojovat svůj inženýrský mozek mimo svůj obor, což dobrotu nedělá, musím trochu krotit vášně, nakonec trojka...

Přelom prázdnin, ryzí chlapárna, otazníky, jak ze zesouladí dva Pepini, každý z trochu jiného soudku...ale dobrý. Neobejde se od již tradičního zpoždění, přes

opakované ujišťování, hele fakt na chatě máme být do 21 hod... Tak
tentokrát " jen" 1/2 hoďky, což se ale protáhne nabíráním dalšího druha. Proběhne nezbytná vztahová ventilace, jak je to a ono možné, na co to něžné pohlaví má žaludek... Z platonických smsek vyplyne, že se potkáme ještě s dalšími druhdy druhy. Resp. druhem a jeho družkou. Stíháme tak tak, Ramsau 21:30, na parkovišti pod lanovkou švestkové přivítání, radost, ale jakože na chatě Südwandhütte plno, tak zůstávají v autě a ráno v 7. Jeden weizen, druhý, bodrý chatár a ukládáme se... do poloprázdné noclehárny. 

Ráno prekérka, Lišák nenachází svou cyklohelmu. Mrzutost se vyřeší zapůjčením, s pachutí, že se i v Rakousích snad krade? Kamarádi jsou přesní, takže 5-členná grupa v 7:15 vyráží k Anně. Různé skupiny se kolem též trousí, takže se oproti Prielu rýsuje dost masovka. Uvidíme. Annaklettersteig má být takovým tréningem před Johannem, ale ouvej, od začátku dá zabrat a prověří síly. Poctivé C/D. Skupinky se naštěstí nějak rozloží, takže ucpávky nevznikají, u křížku na Mittersteinu již lze u odvážného, leč ferátami neotřelého druha vycítit jisté pochybnosti, které umocní mudrující Polák. Do toho tisíceré poučování jednoho Pepina druhým: musíš více nohama než rukama! Naopak dámička selského vzezření překvapuje. 

    

A to již jsme pod respekt vzbuzujícím Johannem, pozorujeme odpadající dívčinu, další chlapík slaňuje, ale jiné grupy vcelku postupují. S jistým respektem s ohledem na dřívější neúspěch a plný náklad na zádech, který si alespoň odlehčuji o lano, které předám šlachovité "naspídované veverce",  jinak ledovcově vybaven, nalézám na E-kový převisek a nějak to tentokrát v pohodě jde. Za mnou Pepin, též...a pak zásek. Druhý Pepan to zkusí jednou, nejde to...a vzdává. Přeleze páreček, že s ním nepohnou...Děvčica nepřestane udivovat. Nepomáhá hecování shora, asi bylo vůdcovskou chybou jej nechat za sebou, zpět to již moc nejde...ale sám se impulzivně rozhodne, že se nahoru dostane jinudy a mizí...Ještě, že jsou mobily a občas i signál. Pak složitá smsková domluva kudy, kam a oznamuje, že se sejdeme na Adamekhütte. Což řeší naše dilemata, zda s ohledem na vývoj počasí není lepší hned sejít dolů. Nahoru pak svižně, pouští nás pomalejší skupinka a pak již bez brzd. Pěkné polezení, kolmá snad 100m stěna sice dobře zajištěna, ale pohled dolů...jen pro otrlé. Ale jde to a ve 12:30 si můžeme plácnout na Seethalerhütte!  Očekávám starou boudičku...a ono tu vyrostla moderní chata s živým komerčním ruchem. Dáme jedno, druhé, počkáme na páreček, kdy dámička opět překvapí, že sice fajn, ale na vrchol nemá potřebu.  Tak ten dáme na pohodu ve třech, tentokrát ramenem (Schulteranstieg) a u kříže ve 14:30. Parádička, výhledy, svačinka, vše jak má být. Rozloučíme se s kumpánem, který pádí za dámou a asi jediní pokračujeme hřebenem. 

        

Sestup měkkým sněhem, maček netřeba a pak nekonečným balvanovým polem. Před 17 jsme na Adamkovi, očekávaje setkání s odpadlíkem...Ten nikde, přichází nevrlá sms, že ještě před sebou kus. Vydal se chudák normálkou, jak my kdysi sněhem a má dost...Mrzutosti pak překompenzuje do zvláštní bodrosti, rozdávajíc weizeny, marně očekávaje revanš. Leháro, klasická atmoška, k tomu pár kozorožců, idylka...

      
                                                                                                                          Euforie z relativně úspěšného přechodu trochu krotí obavy z počasí dne zítřejšího, kdy je nutno se přes hřeben vrátit. Nakonec věříme, že se má něco přihnat až v 11 a tudíž nemusíme vstávat ve 4, na pohodu v 7 snídaně a hurá na ledovec. Ne moc pěkný, špinavý, rozteklý, ale na pár set m vytahujeme ledovcové nádobíčko, mačky, vážeme se a hledáme nástup na ferátu Amon.Po chvilce hledání nacházíme z ledovce se deroucí lano a vzhůru...Parádička, široko daleko nikde nikdo, i kolega se rozlozí. Přehup přes sedýlko, nahoru na Hohes Kreuz již nelezeme a pokračujeme měkkým ledovcem, pak již vyrolbovanou dálnicí k lanovce. I když začíná dle očekávání poprchávat, tak lanovka chrlí stále dost lidí. Dáme Gulaschsuppe, s ohledem na čas a počasí rezignujeme na další možné lezení poblíž a po Hunerscharte sestupujeme k autu, kde za necelé 2 hod. Naštěstí se nerozprchává...Čekajíc na loudajícího se kumpána na původní chatě přichází zasloužená odměna a osvěžení, ten vrací zapůjčený kask a vrací se...se svým! Helma ležela pod lavicí, což dále dokresluje impulzivitu dotyčného. Nekradou, omluvka...Seběhnem k autu, otevíráme kufr...a liják. Pánsestará opět

FOTO

  

Nízké Tatry s Kékes bonusem VII/20

Již se stává tradicí, že v první části prázdnin se vydáme se synkem a synovcem někam do Tater, nyní s plánem částečného přechodu těch nižších. Někde to zmíním, zalíbí se ... My chceme taky...a najednou, že se přidají další tři rodiny. Dobrá, proč ne...Vymyslím holčičí a klučičí sekci, sraz na Chopku atd...Ne, my se dělit nechceme, žádné sekce...Dobrá, zkusíme jít všichni, zas taková hrůza to není. OK, potkáme se v půli července. Července? Já myslela, že se bavíme o srpnu, to jsem přehlídla, tak sorry...To já jako mám spát někde s dalšími třiceti spolunocležníky? Ani náhodou. Tak já sama taky nepůjdu...Synovec hlásí, že má v termínu vodu. A najednou je ze 4 rodin silná šestka tatíků a jejich synků. Proč ne, taky dobrý...Prolog nekončí. Sraz na finální domluvu před výjezdem. Zjeví se jeden, že přišel v zásadě oznámit odpískání, žena se dívala na předpověď...hledíme na sebe, krčíme rameny, tento způsob léta je nešťastný, předpovědi více nevycházejí než vycházejí...zjeví se druhý kumpán. Já s nějakým odpískáním vůbec nepočítám, víte, jak to je s předpověďmi...přichází nová energie. Dobrá dáme si flexibilně vědět těsně před. Rodinná oslava, večerní telefonát. Bohužel, matka synka do nečasu nepustí...Šrotuje alternativa, západ se rýsuje příznivěji, dejme Raxy. Další rodinná diplomacie. Tak to zas ne, vy si pojedete do Alp beze mě, to by mi bylo líto, ani náhodou, tak to si raději jeďte do slovenského nečasu...Toť taky procesy něžného pohlaví. Tak 18.7. ve 12 sraz na Magurce...

Cesta tentokrát bez nadměrného fízlování, posledních 20 km jak na Balkáně, pořádné rallye, lije, ale neztrácíme optimismus, s nějakou dobrotou na chatě očekáváme opožděné kumpány, domyslím další logistiku, dle možností spoje a času pozměníme plány a odvážíme auto do Liptovské osady a taky s nadějí vyhlížíme bezdeštné okno...A ono skutečně odpoledne přichází! Sice pro sicher natáhneme pláštěny, nenecháme se odradit promoklými sestupníky, a relativně po suchu, alespoň shora, a za necelé 2,5 hod. jsme dle plánu na Ďurkové, resp. na útulni pod. Při stávajícím nečase očekáváme prázdnou chatu a ejhle, zde čilý ruch. Zrovna se koná jakýsi bláznivý maraton přeběhu celého hřebene- tj kolem 100km! a zde mezistanice. Zabydlíme se v lágru, synáčci vyblbnou, čas je dobrý, neprší, tak ještě vyběhneme na vrchol Ďurkové a pak pozorujeme maratonské opozdilce, pěknější osazenstvo chaty, karty, košty. Někdo pak hůře spí a ráno kýbluje střechu...

  

  

 Vyrazíme trochu do nečasu, mlha, vítr, ale neprší, Chabenec, Kotliská. Nejenže se nerozprší, ale jižní část hor ukazuje přívětivější tvář, bílé mléko ze severu se odráží od hřebene, tvoříc pozoruhodnou rozpolcenou scenérií. Kamzičí stádko, občerstveníčka, Poľana, Děreše, grupa pohodová, někdo svižnější, někdo trochu žehrá na zbytečně předimenzovaný náklad. Jedna dvojička zůstává na Děreších, využívaje vlastních zásob a vařících propriet, další pokračujeme na Kamennou chatu, kde se zařadíme do masňackého davu a pouštíme nějaká ta Ečka. Řítí se jakási černava, ale vrchol Chopku nemůžeme oželet. Rýsuje se poslední část hřebene. Naštěstí mraky se opět nezkapalňují. Z Demänovského sedla si dáme menší závod dvěma cestami na Krúpové, s téměř nerozhodným výsledkem a pádíme na vrchol Ďumbieru (2043m). Cíl vrcholového fota u kříže splněn, byť s mlžným oparem, najdeme nějaký pokladík, syn si pohraje s kamzíkem a při nelibém potvrzení, že plánovaná sestupová cesta je jen zimní a nehodláme provokovat, takže zpět na sedlo stejně a avízovaných 18 km se nám trochu prodlouží, což již nějaký remcal začíná reklamovat, potvrzujíc si svá schémata o velení naší CK. Chaty M.R.Štefánika dosahujeme s delším pobytem pod Chopkem za necelých 9 hod. Pak již velká pohoda, milá copatá chatárka, pro změnu komfort samostatného pokoje, proběhne urputný Bang zápas, kteroužto hru konečně pochopím, kolem pár dalších přechoďáků z Ďurkové, někteří sestupují, někteří pokračují na východ.

  

   

Nás další den čeká sestup, ale to již v rozdělené skupině. Jedna dvojička chvátá v 7 na vlak, zbytek se snídani v 8 nechvátá, což se ukáže jako chybička. Vítá nás azúro. Se synkem se dostáváme trochu do úniku a tímto i nechvátáním zjišťujeme, že bus v Jasné -Lúčkách  v 11 nestíháme  (sestup), další až po 13. Co už. Je aspoň čas na vydatný oběd. Další čekání v Mikuláši. Dojíždějíc do L.Osady kde se vzal, tu se vzal- vydatný liják, ale to už sedíme v autě, a opět rozbitou cestou na Magurku.  Dostáváme se do jistého časového skluzu - ale plán odpoledního přejezdu a zdolání vrcholu Maďarska neměníme. 

                  

Čím více na jih, tím více imponuje balkánsky, místy se cítíme téměř jak v Albánii, navigace vede cestou i místy dost necestou a do oblasti Matry se dostáváme až kolem 8 hod. Bláhoví očekáváme rychlé ubytko v turistické oblasti a ejhle prekérka. Covidí časy i maďarská mentalita nechala všechny dveře pro nás zavřené. Padá temnota, po desátém odmítnutí se již schyluje k nouzovému spaní v autech (litujeme, že jsme záložně nevybaveni stanem), poslední možnost Bookingu, naštěstí data fungují, složitá domluva rovněž a čeká nás dobrodružný noční přejezd skrz vinice na osamělou usedlost, kde paní domácí rozespale v županu otevírá kýžený pokojík! Opět vyřešeno! Ráno vajíčková snídaně a vzhůru na další vrchol Koruny Evropy! U parkingu nacházíme večer přehlédnutý penziónek, ale čert ví, třeba by nás též vyhodili...Nejvyšší kopec Maďarska nese název Kékes (1014m).Výstup  krátký, leč není zadarmo, místy šplháme skoro po čtyřech. Na "vrchu" čilé pouťové hemžení, kótu si ještě zvýšíme výstupem na věž a pak neodolám pokušení vrcholového hřebínku- stvrzujíc u kumpánů náhledová schémata. Nikdo však snad nelituje. Vymaníme se z komerce a pak pralesíkem s krásnými skalkovými výhledy s obtížně reprodukovatelnými názvy (Kőhalom, Erzsébet szikla, Sas-kő, Disznó-kő), dáme část hřebene. Pohoří moc pěkně překvapí. 

   

Za odměnu mají hošani slíbené vodní radovánky, trochu naletím na reklamu největšího evropského aquaparku v Budapešti. Možná vnitřně ano, ale v teplém počasí očekáváme i nějaké vnější vyžití, které poměrně chudé.  S nějakou Tatralandií se nedá srovnat. Atrakce běžné v tohoto typu babylónu, některé nefunkční, ale poměrně bohatý saunový svět, který pro změnu v celé šíři nestíháme. Než znovu absolvovat ubytovací martyrium, rozhodujeme se pro noční návrat. Po dosud vcelku hladkém cestování Uhry nás čeká náročnější přejezd centrem Budapeští, ale aspoň s krátkými pohledy na Dunaj, parlament atd. V 1 hod vlastní postýlka a další den pro dcérku.    

Reparát na Prielu VII/20

CKBohe.cz, druhdy dceřina společnost nyní poněkud stagnující CKKrejci, se již zcela emancipuje. 

První letošní ferátová akce kvůli počasí odpískána, tak second servis v druhý červencový víkend, smíšená čtyřka a výprava do nejistoty. Výstup na chatu holt zmoknem, pak se má vyčasit... Pátek pracovní povinnosti, tak sraz v sobotu ráno, pádím na kole, abych stihl...a opakuje se identický loňský scénář: domluva na 8:30, sms- ještě jsme nevyjeli, za chvíli: dorazíme v 10, uklidňující zprávy - mládeži dejte si filmík a ..., tak si dáme ...a filmík, v 11:30 se dočkáme...Co plašíš, dyť stejně lije...a s velkopanáčkem nezrobiš nic...Nezbývá, než se opět povznést..

Rozhoduji se pro druhé pokusy, takže po Triglavu snaha napravit neúspěch na Gr.Prielu, poprvé zranění a čekání na druhy u jezera, podruhé pobloudění... Mezitím hoši rakouští vybudovali megacestu - propojení na dřívější Bert Rinesch...Big výzva. 

Takže návrat po letech do Hinterstoderu, dříve prázdná, frei parkoviště najednou placená, no co už...Racionalizujeme vynášku a vstříc dešti na Prielschutzhaus...cestou občerstvovací zastávka na příjemné usedlosti...ustává déšť, což utvrzuje laxního Pepina, svým stylem získávající novou přezdívku Buzz Rakeťák, já to říkal, není kam chvátat...já ani pláštěnu nemám...za chvíli však dostane za vyučenou, spouští se liják a chlapec mizí vpřed...Na pomalejší část výpravy se snažím čekat, než se však stačím opláštěnkovat, tak jsem durch a nemá to cenu, čekání se značně ochlazuje, tak volím zodpovědnost za sebe a peláším vpřed, na chatě hodím bágl, na sebe suché svršky, pláštěnu a jdu zachraňovat s malou duší krásnější zbytek, očekávaje velkou držkovou. A ono následuje vděk! To je fajn, žes nám přišel pomoct. Neslýchané...I takové jsou.

Kumpán mezitím vyřídil nocleh - bezelstně si zabírajíc dvoják, ty to zaplatíš a to bude revanš za cestu...takyekonomika...Zbytek jsme sice v lágru, ale taky sami, takže luxus.   

Sušárna "krásně" zapáchá, ale to patří ke koloritu, pak již chatová euforie, upravují se plány, že místo adaptačního Spitzmauera, jdeme v neděli rovnou na Priel Klettersteig  a to všichni  s možností dvou ústupů...

Je již vcelku fajn, občas zataženo, aspoň se nespálíme. Na prvním Notaustiegu se ozvývá první hlas, že dále nejde. Dilema. Kdo bude dále sestupovat. Nakonec padne moudré rozhodnutí zdatnější dámy a s druhem pokračujeme...velké uff, blahořečíme rozhodnutí. Po dešti klouzavá skála zvyšuje level min o 1/2 stupně, takže poctivé D, traverzování, zápřah na ruce, nožní tření nespolehlivé, z lanového mostu si máváme na sestupový vrchol se zbytkem výpravy. Po dřívějším traumatu se příliš jistě necítím...dámy se baví : "nemluv na mě"...  dále náročná paráda, traverzy ( s výstižným názvem Hosenscheisser), skalní hřebínky (trochu jak Konigsjodler), okno, dále již napojení na starou ferátu i s mírně převislými žebříky, ale   

trochu nekonečno. Po asi 4 hodinách lezení si plácáme u vrcholového kříže (2515 m) . 

Paráda, zatím asi nejnáročnější a nejpestřejší klettersteig: hřebínky, věžičky, traverzy, mosty, okénko, žebříky! Občas se mraky rozfoukají, poměrně dost lidí nalezlo normálkou, na ferátě skoro nikdo, jen jedna česká dvojička, které se ale ani po hodině na vrcholu nedočkáváme. Sestupujeme s úskalím sněžného pole, mládež se baví prdelojízdou, my s Scheisserhosen nějak slezem, dále již velké krásno, kamzičí stáda a oslavka. Večer v euforii přichází kupodivu všemi přijatý nápad- co si tak ještě zalozit na cvičných cestách za chatou...hezké vybláznění se západem slunce, překvapivé výkony některých, zvládnuvší i D úsek a den naplněn beze zbytku!

Přichází druhá část večerního besedování s pocitem jisté naplněnosti a polemikou s podkopáváním mého plánu zdolat druhý zdejší fotogenický kopec Spitzmaer. Druh tentokrát nepodpoří, já si již vrcholovou protěž osahal, tak nijak nehrotím a vznikne náhradní plán pohodového sestupu a polození si cestou. Na mapách vysvitne cestička u Hinterstoderu na Poppenberg. Předtím ještě syrové říční osvěžení, když jezero Schiederweiher se proměnilo v chráněnou zónu s proudícími relaxanty. Trochu popojedem a překvapivě pěkné C-polezení. Jedna dámička opět překvapí, další si trochu poznadává, občas nechá přizvednout prdélku a pak výhledová kochačka, básnění o nasycení žízně a...benzinka nabízí i výčep! A blízká říčka patřičnou předcestovní hygienu. Dokonalé! 

Komunikativnější účastník zájezdu dělá závěrečnou evaluaci. Nikdo nenabídne méně než 100%...Pospávaníčko, 22 hod a po přejezdu hranic výkřiky...ty voe kometa!!  Zkoumáme, zda nešálí zrak, ač někteří se slušným astronomickým povědomím, tak něco uniklo, kouknem na net a fakt...Neowise. (Paradoxně se kocháme z auta a pak již, přes různou snahu s menším světelným smogem, ji nedohlédnem).

FOTO

  

Moravice V/20

Zprvu se zdají elementálové nakloněni, panujíce v rodinných grupách povšechná touha po vodě, domnělě se rýsující možnost soboty s dětmi a nečekaně se objevící informace o pouštění řeky po zrušeném termínu v koronadobě.

No ale spoléhat se na vyšší synchronicity jest ošemetné, zkrátka nakonec vše jinak, asi abychom zůstali bdělí.

Místo dávat dohromady několik lodí, vystačí jedna baraka, kde se vměstnáme ve třech dospělácích.

Azurové ráno, cyklorozcvička a pod jezem čeká již nafouknutá loď a nažhavený pobratim. Má se jednat o neoficiální akci, s nepříliš skvělou předpovědí, očekáváme komorní splutí, místo toho intenzivní hemžení á la Vltava na vrcholu sezony!

S jistým vypětím se podaří převézt, zaparkovat vozy a ahoj na vodu! Modré nebe zakryjí mraky, teplota klesne, i k dešti se schyluje. Chvíli přečkáme s první družbou pod stromy, kochajíce se pohledem na štrúdly lodí.

Po pár kapkách se vyčasí, vyteplí, teče to příjemně, takže klient je ušetřen nadměrné ruční námahy a může se spíše kochat. A kormidelník je i háčkem brzděn v uplatňování přílišného sportovního ducha. Takže tu zastávka, tam zastávka, molo, oheň, košt toho a onoho, sjedem si jez Weisshuhnův i Žimrovický, pravda jeden ne úplně standartně, ale přesto po suchu, patřičným občerstvením vypomůžeme místnímu fotbalovému klubu.

Znovu se zatahuje, blíží nějaká černota, již v lijavci vyskotačíme na hradecký zámek, občerstvíme v hospůdce a pak již opět po suchu uzavíráme řeku svižným splutím po parádních stupínkách do Branky. Již nikde nikdo, ty tam jsou masy aut...Parádička, jen chvíli zatrne hledáním klíčů...úleva a po několikáte do vítkovských serpentin pro druhé auto do již zcela osiřelého Podhradí s najednou jen mírně bublající říčkou...

P.S. a za pár dní vychází zpráva, že díky zájmovému lobingu Moravice možná naposled??!

Covid reflexe

K bezprecedentní situaci je komentářů spousta, vyrojuje se řada mudrlantů, kteří ví, či by věděli...

Co včera platilo, dnes již neplatí, takže i tato úvaha ze začátku dubna již v lecčems možná neaktuální...

Samozřejmě současné děje jsou živnou půdou pro konspiranty všeho druhu, paradoxně i opačných znamének.

Takže pro údajně proruské a protiunijní konspirátory se jedná o biologickou zbraň vypuštěnou Američany, resp. jistými jejich elitami spekulujícími s pádem burzy, přitom neváhající obětovat vlastní lid. Pro druhou stranu těch údajně "dobrých" jej vypustili Číňani, aby dále ovládli svět skrze byznys s rouškami a svět jim líbal ruce. Či ve více soft podobě situace slouží promyšleně k umocnění pozice našeho oligarchy, opírajícího se o silnou Čínu. Ano i toto vypouští tzv. demokratická opozice.

Jedněm nemáme věřit, druhým ano. Proč?

Ale na každém šprochu...Je faktem a nikoliv fakenews, že i seriozní vědci (např.dr.Peková...). nesměle připouštějí, že virus nese známky lidské modifikace, je faktem, že v dřívěšjích letech docházelo k experimentům se SARS virem a netopýřími proteiny a ve Vuchanu se skutečně nachází laboratoř, kde se ony experimetny prováděly...Ale jak vše bylo doopravdy, co je náhoda, co nehoda, co záměr, se stejně již nikdy nedozvíme, resp. asi ne naše generace...

Tato vláda není mou, jistě dělá mnohé přešlapy, ale podsouvat jí v nynější situaci ten či onen dále promýšlený záměr vyznívá značně uboze.

Ano, v lecčems si nabíhá na vidle, působí místy chaoticky, aby ukonejšila vystrašený lid, tak má potřebu každý den nějak vystupovat, něco nařídit, opravit, co včera nařídila. Do toho všeho samozřejmě nehorázný premiérův politický styl: když si nevím rady, tak 100x zopakuji lež či zvýším hlas, někoho vypeskuji, aby se okolí nezmohlo na odpor, přilévá do ohně. Ale záměrné zneužití situace k upevnění vlastní moci ??

Jistě by si páni Fialové, Kalouskové a spol. zcela věděli rady, s pomocí Pirátů by měli dopředu namodelovaná krizová schémata, v lednu se zásobili milóny roušek i bez pomoci nedemokratické zlé Číny. Bo my jsme věděli (v lednu apeloval bývalý pražský primátor). Takže teď bylo v Chorvatsku zemetřesení, připravme se, zpevněme budovy...

A ještě by tzv. pravice všem vykompenzovala ztráty. Ach jo.

Na druhou stranu vládu nehezky doběhla jejich hýřivá, ke všem štědrá politika. Najednou není kde brát. To dáme důchodcům a studentům jízdné zdarma, dyť na to máme...Pani Maláčová rozdá všem potřebným, a že jich je...

lyže 2020

Sezóna předčasně ukončena, když nám koronáč do ní hodil vidle.

Takže letošní na sníh bídná sezóna obnášela

Kronplatz- předsezonní, parádní, i když s menším úrazem,

pak nesmělé polské začátky:

Istebna - jen z nouze nejvyšší, jinak není důvod

Soszów - tradičně nezklamal, ještě že otevřeli, i když jen z 1/2

Kouty - první a hned opakovaná zkušenost, v 11:50 stihnuté vouchery, jinak by nebyl důvod a dále za běžné ceny asi nebude, poježdění však dobré, bez lidí, i s testovačkou, jen trochu prudí ten přejezdový traverz

Přemyslov - viz Soszów

Turrach a Bad Kleinkirchheim - jediná opravdu letošní alpská lyžovačka, za parádních podmínek, ale v tom prvním nečekaně zalidněno

Červenohorské sedlo - neočekávaně zakončení sezóny, na čerstvém sněhu, v přijatelném sněžení. Jen ten vozový park je již fakt zastaralý.

Běžky 20

Trochu ledový Paprsek, Malý Schengen

Z kraje ledna v bídné zimě, v Jeseníkách trochu nasněžilo, povolilo, zmrzlo, nahoru raději většinou pěšo, ale paprsčité okruhy již vcelku dobré, byť na Smrk borůvčím a jsem rád za staré lyže...a oni nám tam zlikvidovali boudičku!

26km

Azurové Dlouhé stráně

Po měsíční pauze je čas konečně otestovat nové běžky se skinem...a dobrý! Dole v Koutech sněhová mizérie, chvíli pěšo, pak se již nějaká stopa objeví, strojově projetá od Margarety, azúro, neskutečná panoramata, i když kochání raději níže, u nádrže značně fouká, tak okruh jen jeden a rychle kolem vrtulí na grog na sjezdovku.A pak již pozdně večerní traverzování Uhlířskou cestou a dokonalost stvrdí saunovací závěr.

34 km

Paprsek s dětma, s úrazem přes Milíře

V půlce února přisněžilo, děti a pár dospělců, nádherná stopa již od vrbenského lomu, že i remcající dcerka vyjde, statečně se drží, remcání pak již spíše z principu...a tu nešťastný pád při sjezdu z Císařské, krivka teče, rtík otéká, co řeknou ve škole? Naštěstí statečnost vítězí, doplahočíme se skrze Milíře a posedíme do večera v chatě pod sjezdovkou.

22 km

Kvilda

Týden na to návštěva druha a kolaudace haciendy v Jihočechách. Objeví se sněhové okénko v jinak jen poprášené Šumavě, tak ani nedřeme, takže parádička, nóbl stopa, zpět již po vyježděné nějakým závodem, kol smutných upomínek železné opony, trochu narvané občerstveníčko na Knížecích pláních, ale své Březí kozy se dočkáme i s nějakou tou příležitostnou brněnskou družbou. Počasí zhatí využití i sjezdek, místo toho duchovní i společenské občerstvení, nečekaná setkání i s autogramiádou prvotiny budoucí vycházející hvězdy...

31 km

Alfédka

Po sobotní lyžovačce se na první březnovou neděli nikdo nepřidá, ale ještě se jeví, jak se dále skutečně ukáže, poslední příležitost se prohnat s ratolestmi bílou stopou. Je třeba překonat 2 km výšlap, pak již parádně, čerstvá stopa, i sluníčko se občas prodere, bufetík trochu nečekaně narvaný, vydýchaný, ale svou polívku si vystojíme, pak naháněje nedisciplinovaného hocha si kondičně zakroužím 9km navíc, co by ne, a v závěrečném bezpečném sjezdu se mísí rozverné polohy a dívenčin stres.

asi 29 km, gps se poněkud pomátla

Zlatý hřeb na závěr- větší MDŽ výprava Hynčice-Slaměnka

Někdo již věští konec sezony, ale obleva v údolí přinese nový sníh na horách a bilestopy.cz hlásí čerstvě projetí.

Víkend intenzivní, lyžovačka na Sedle, večer domácí koncert Honzy Buriana...Přes různé štrapáce se ještě podaří na neděli zburcovat větší grupu, nakonec na jedno auto a vyrazit směr Hynčice. V údolí žádný sníh, posměšky o využití spíše pohorek, ale pak...Vyšlápneme si čerstvým sněhem a lehce projitou stopou nad sjezdovky, pak již na čerstvě strojově projetou Jesenickou magistrálu. Dokonalost. Obkrouženo jedno údolí, druhé, bunkrová linie, monstrozní stezka v oblacích, trochu sjezdování, posezení na Slaměnce, ztracený, ale včas nalezený mobil, netrénovaní jedinci trochu reklamují dolní končetiny, v nižších polohách pár odtátých míst, jinak stopa snad ještě odpoledne projetá...Krásný závěr sezóny...do které navíc hází vidle Covy...

31km

Takže E 170km,

Turracher Höhe - Bad Kleinkircheim II/20

Volný víkend na přelomu ledna/února a s tradičním druhem testujeme další relativně dojezdovou oblast.

V high season všude plno, opět se vyplatí pohledat přímo na stránkách přilehlých vesnic. Po 6 hod. se ocítáme v Ebene Reichenau u bez mála 90 leté babičky a jejího synka, u kterých se zastavil čas v minulém století. Alles neues is verruckt... Design jak u staré tetky, ale čisto, teplo, voda teče, výborná domácí snídaně, levno, tak co víc si přát. Večer po procházce zamrzlým polem příjemně pobudem mezi domorodci a ráno na kopec.

Letošní způsob zimy se jeví poněkud nešťastným, i zde v údolí holo. Druh získává indiánské jméno Erwartete Man, ale nějak se k té deváté doplahočíme štrúdlem aut a busů na sedlo. A ejhle, mělo to být neznámé středisko bez lidí a zde není skoro kde zaparkovat. Krásné počasí a pololetní víkend asi udělalo své, slovinské, české busy a fronty na 15 min. Toto bohdá v Alpách nebývalo.

Středisko u jezera má jistě genia loci, převozový skútr, na dalším babka rozváží prosecco, ale dopoledne marně hledáme byť zaúpadlejší lanovku bez čekání. Sjezdovky jsou na alpské poměry kratší, je i spousta možností na doplňkové vyblbnutí, skicrossy apod. Sněhu je sice dostatek, ale taky již nějaký čas nedosněžilo, tak místy notně zledovatělý, zejména fiska a černá již poměrně souvisle a stává se zkouškou naštěstí nově nabroušených hran.

Odpoledne se alespoň periferie již vyprázdňují, tak závěr dne intenzivnější.

Relax v Römerbad, i když ke slovenským či maďarským teplotám něco schází, hospodu nám zavřeli, tak doleraxujem u ovocného míchaného nápoje, jak s těmi druhými, třetími, čtvrtými volbami?

Neděli již neriskujeme a na stejný skipas sjíždíme do Bad Kleinkircheimu. Dobrá volba. Ráno nikde nikdo a v tom všem potkávám souputníka z mládí, azurové nebe a sníh promrzlý akorát. Takže parádní sjezdy Franzem Klammerem, poklona Rakušanům, jak z toho mála jsou schopni vykouzlit a udržet sníh až dolů. Chceme stihnout vše, tak postupně přesun na St. Oswalda, na který přeci jen dopadá jižní slunko a dole měkne a akorát návrat. Parádička, retrostyl má jistě svůj půvab, ale některé obstarožní vleky by již stály za výměnu. Čas využijeme do západu slunka a vjezdem do středozemě se spustí obleva. Nutná Leberknodelsuppe musí být nutně v Rosenbergovi, kterého hledáme tak dlouho, až jej zavřou a nutno se spokojit se zapečenou houskou. Pozdní noční návrat a ráno rozlámán do práce...

Mt.Jedová 20 No XY

Snad již XI. ročník apalušské akce začíná doprovodnými komplikacemi. Řádící virozy, paralelní akce atd, takže doposledka velká neznámá. V pátek se nakonec potkávají jen tři tatínci, kteří si večer náležitě užijí, s patřičnými přesahy do dalšího dne.

Naší posádce se podaří vypravit alespoň ve 2/3 na zkrácenou verzi.

Opět dánská převaha, ale jak po letech zjišťujeme, jenom jedním Danem pravým.

Objevují se nové, byť nesmělé, tváře, posádka již od loňska trojgenerační, expediční výstup tentokrát cestou křížků a JV hřebenem, je zmrzlo, hledají se vhodná klouzadla...ne, na kůře to opravdu nepojede...pubertální část odmítne televizní subexpedici, rozuměj odlovení pozoruhodné kešky a podělený peleton se zdárně setká na vrcholu, s kýženými odměnami i následným posezením v Boudě.

Bujarý sestup, pidiboje, rozhledna, málem zlomená noha a tradiční slovenské hody.

Filmový večer pro děti i tatínky končí rozbroji, co s mezigenerací pubescentů. Tentokrát se podaří najít konsensus a fotrové mohou rozjímat o rozporech(?) konzervativního či liberálního směřování na pozadí Dvou papežů.

Poté u domácího chleba postupné povšechné odpadnutí a ráno hutná a výstižná nedělní krmě o autoritách. Nerušíc rozezpívanou mládež se stařešinové odeberou dále rozjímat do zmrzlých luhů a hájů, pak složitě konejšíc jeden sourozenecký konflikt.

Rok 2019

Česku dále vládne nenasytný oligarcha kupující si masy nerozumným leč umně manipulativním rozdáváním, ovládající rétoriku 100x opakovaných lží či nátlakové bezobsažné komunikace, s podporou zlomyslného žlučovitého, ale stále méně obsažného hradního staříka.

Koblihová logika je přímo kouzelná:
Naše země je na tom blbě, protože byla vytunelovány prekabátěnými komunisty. Takže si zvolíme prekabátěného komunistu, privatizačního tuneláře a přímo estébáka, aby bylo líp.

Pokračuje vláda v duchu zloděj křičí chyťe zlodějíčka...zesiluje se buzerace drobných prodejců, babka prodávající jahody je pérována a on Pán ČR je usvědčen z neopravněných dotací, které pak asi bude vracet z peněz oněch babek a drobných hokynářů...

Stále je dost těch, kteří podlehli manipulaci - všeci kradú a kradli, Andrej se nás aspoň zastane- před zlým světem, dá zdarma to či ono, slevní nám jízdné...co na tom, že se sociální systém pozvolna hroutí.

Konaly se četné ba i početné protidemonstrace proti špatným vládcům a špatnému světu, zůstává však otazník (jak má odbojný Spolek i v logu), jaký to vlastně je ten dobrý a kdo by byli ti potenciání dobří vládci. Zatím ni vidu ni slechu.

Paradoxně však milionový spolek jistě sympatických entuziastických mladíků bojuje za demokracii tuto popírajíc. Jistě je třeba nemlčet vůči nešvarům vládců, ale diktovat kdo má či nemá odstupovat, protože se nám, dle našich kritérii

( kdo je určí) nelíbí? Noví burcující aktivisté a jejich řečníci se tváří politicky neutrálně, ale skutečně? Paleta je přepestrá, jsou zde šířitelé nekonečného neuchopitelného dobra, zelení zachránci planety či i lidé kteří vládce Andreje přímo stvořili. Bohužel navíc odbojné síly jsou prosyceny neolevicovou ideologií, snažící se tvrdit, že dobro vznikne smícháním a setřením rozdílů, proudy podporující politickou korektnost, genderismus, multikulturalismus či klimatický alarmismus. Čímž samozřejmě stále naráží u lidí tu prostých, tu selskorozumných, byť manipulované domnělým dobrým bydlem. A točíme se v kruhu.

(Tak nějak ZDE)

Bezskrupulozní komunisti prosadili zdanění církevních restitucí...To co oni nakradli a stát horkotěžko našel nějakou formu financování i jako součást procesu odluky od státu, tak tito zhatí, populisticky těžíc z primitivních antiklerikálních nálad národa. A prezident to podepíše. Načež ústavní soud shledá, že zpětný či dodatečný zásah do již uzavřených dohod jaksi nemá co do činění s dobrými právními mravy. Ještě občas záblesk normálnosti a právnosti státu českého, byť je to Kocourkov.

Evropa, potažmo svět se pozvolna proměňuje, podle nových věrozvěstů pokroku a politické politické korektnosti by měl být nejlépe bez aut, plastu i soukromého vlastnictví; světem, ve kterém se budou rodit děti do rodin s dvěma muži nebo třemi ženami; světem, v němž se bude chodit po špičkách kolem agresívních ideologií, vypalujících křesťanské kostely a vyhánějících evropské Židy. A nedovolíte si s těmito módními tredny nesouhlasit, stanete se bez milosti neslušným člověkem, extremistou, xenofobem. Nebo ještě něčím horším. Třeba nacistou. (volně cit. Stoniš)

V polarizovaném světě si leckdo postěžuje na extremismus protestních hnutí, ale proroci pokroku se již jaksi neptají, odkud se vzal. Že je přirozenou, byť zmatenou obranou vůči revoluci nadřazené elity, ponižovaní lidé ztratili vztah k elitě, která jim vnucuje budovatelskou utopii nové společnosti.

Politika přestala být přízemní a kompromisní, podléhá budovatelskému ideologickému futurismu. Místo aby se výlučně rozhodovalo jen o tom, kolik dáme na školství a kolik na obranu, kolik na chudé a kolik na výzkum, místo pragmatické diskuse o hospodářské výkonnosti a konkurenci, místo optimálních daní a byrokracie se lidem snáší na hlavu nové restrikce (antidiskriminační), cenzura tzv. politické korektnosti, propagace genderistických úchylek, multikulturalismu a mnoha dalších nesmyslů popírajících tradici, lidskou přirozenost i individuální svobodu. (cit. Tomský)

Takže v tak druhdy civilizovaných zemích jako např. Francie již nejsou matka a otec, ale rodič 1,2

Někteří zastánci onoho pokroku si třeba myslí, že normální rodina neexistovala ani neexistuje, tak o ní nemá smysl usilovat. Dle stejné logiky - zdraví nikdy neexistovalo, tak o ně ani neusilujme. Dejme prosto všemu, všem, všichni jsme jedna rodina...vyprodukujme více hybridů, kočkopsů, vše dovoleno, smíchejme do jedné kaše a pak se divme, že se nedá jíst a přijdou noví autoritativní věrozvěsti nabízející řád.

Takto dnes uvažují vládci Evropy, se stejně utopistickými myšlenkami, jakým byl komunismus. Nakonec vše aby drželo, bude nutné držet totalitně.

S proměnami světa se vypořádavají i filmaři...a novým Agentem 007 se stává...černošská žena.

Svět se dále otepluje, Evropa vysušuje (jakási průměrná nejnižší teplota poprvé v dějinách neklesla pod -10°C ), což možná oprávněně burcuje ekoalarmisty. Ale že by se za záchranu planety mělo bojovat pomocí nastrčené akcentované a hysterické teenegerky? Jistě, i Johanka z Arcu byla podivínka...

A zase- ekošílenství je většinou úzce spjato s "progresivistickými" proudy, popírajícími zdravý rozum, dělající dětem v hlavách guláš tvrzeními, že "gender" je fluidní apod. To si pak vyberme.

Velká Británie se chystá na brexit a ne a ne v tom najít nějakou dohodu, poté, co si na eurokratech vyláme zuby normální politička, tak nezbývá než žezlo předat kašparovi trumpovského typu. A pak poznejme, co je akce a co reakce, co je příčina a co následek...

2.10. umřel ikonický Karel Gott a stát truchlí s bláznivými nápady státniho pohřbu! Proboha! Toť zrcadlo národa.

A jakýsi zhrzený hypochondr vystřílel v Ostravě náhodně vybranou čekárnu.

No a nakonec vánoce jsou opět na blátě...a to dost hnusném.