Covidí letošek je čas na reparáty, dohánění restů. Po úspěšném Prielu laťka nemůže jít dolů, tak v rámci CK Bohe.cz navrhuji Johanna a hned celou Superferatu. Nadhodím, věrný spolulezec proč ne, další po opakovaných narážkách po předchozích akcích-pročs jako neřekl, stejně taky tradičně vycouvá, jiný déle natěšený se začíná lekat plánu a zapojovat svůj inženýrský mozek mimo svůj obor, což dobrotu nedělá, musím trochu krotit vášně, nakonec trojka...
Přelom prázdnin, ryzí chlapárna, otazníky, jak ze zesouladí dva Pepini, každý z trochu jiného soudku...ale dobrý. Neobejde se od již tradičního zpoždění, přes
opakované ujišťování, hele fakt na chatě máme být do 21 hod... Tak
tentokrát " jen" 1/2 hoďky, což se ale protáhne nabíráním dalšího druha. Proběhne nezbytná vztahová ventilace, jak je to a ono možné, na co to něžné pohlaví má žaludek... Z platonických smsek vyplyne, že se potkáme ještě s dalšími druhdy druhy. Resp. druhem a jeho družkou. Stíháme tak tak, Ramsau 21:30, na parkovišti pod lanovkou švestkové přivítání, radost, ale jakože na chatě Südwandhütte plno, tak zůstávají v autě a ráno v 7. Jeden weizen, druhý, bodrý chatár a ukládáme se... do poloprázdné noclehárny.
tentokrát " jen" 1/2 hoďky, což se ale protáhne nabíráním dalšího druha. Proběhne nezbytná vztahová ventilace, jak je to a ono možné, na co to něžné pohlaví má žaludek... Z platonických smsek vyplyne, že se potkáme ještě s dalšími druhdy druhy. Resp. druhem a jeho družkou. Stíháme tak tak, Ramsau 21:30, na parkovišti pod lanovkou švestkové přivítání, radost, ale jakože na chatě Südwandhütte plno, tak zůstávají v autě a ráno v 7. Jeden weizen, druhý, bodrý chatár a ukládáme se... do poloprázdné noclehárny.
Ráno prekérka, Lišák nenachází svou cyklohelmu. Mrzutost se vyřeší zapůjčením, s pachutí, že se i v Rakousích snad krade? Kamarádi jsou přesní, takže 5-členná grupa v 7:15 vyráží k Anně. Různé skupiny se kolem též trousí, takže se oproti Prielu rýsuje dost masovka. Uvidíme. Annaklettersteig má být takovým tréningem před Johannem, ale ouvej, od začátku dá zabrat a prověří síly. Poctivé C/D. Skupinky se naštěstí nějak rozloží, takže ucpávky nevznikají, u křížku na Mittersteinu již lze u odvážného, leč ferátami neotřelého druha vycítit jisté pochybnosti, které umocní mudrující Polák. Do toho tisíceré poučování jednoho Pepina druhým: musíš více nohama než rukama! Naopak dámička selského vzezření překvapuje.
A to již jsme pod respekt vzbuzujícím Johannem, pozorujeme odpadající dívčinu, další chlapík slaňuje, ale jiné grupy vcelku postupují. S jistým respektem s ohledem na dřívější neúspěch a plný náklad na zádech, který si alespoň odlehčuji o lano, které předám šlachovité "naspídované veverce", jinak ledovcově vybaven, nalézám na E-kový převisek a nějak to tentokrát v pohodě jde. Za mnou Pepin, též...a pak zásek. Druhý Pepan to zkusí jednou, nejde to...a vzdává. Přeleze páreček, že s ním nepohnou...Děvčica nepřestane udivovat. Nepomáhá hecování shora, asi bylo vůdcovskou chybou jej nechat za sebou, zpět to již moc nejde...ale sám se impulzivně rozhodne, že se nahoru dostane jinudy a mizí...Ještě, že jsou mobily a občas i signál. Pak složitá smsková domluva kudy, kam a oznamuje, že se sejdeme na Adamekhütte. Což řeší naše dilemata, zda s ohledem na vývoj počasí není lepší hned sejít dolů. Nahoru pak svižně, pouští nás pomalejší skupinka a pak již bez brzd. Pěkné polezení, kolmá snad 100m stěna sice dobře zajištěna, ale pohled dolů...jen pro otrlé. Ale jde to a ve 12:30 si můžeme plácnout na Seethalerhütte! Očekávám starou boudičku...a ono tu vyrostla moderní chata s živým komerčním ruchem. Dáme jedno, druhé, počkáme na páreček, kdy dámička opět překvapí, že sice fajn, ale na vrchol nemá potřebu. Tak ten dáme na pohodu ve třech, tentokrát ramenem (Schulteranstieg) a u kříže ve 14:30. Parádička, výhledy, svačinka, vše jak má být. Rozloučíme se s kumpánem, který pádí za dámou a asi jediní pokračujeme hřebenem.
Sestup měkkým sněhem, maček netřeba a pak nekonečným balvanovým polem. Před 17 jsme na Adamkovi, očekávaje setkání s odpadlíkem...Ten nikde, přichází nevrlá sms, že ještě před sebou kus. Vydal se chudák normálkou, jak my kdysi sněhem a má dost...Mrzutosti pak překompenzuje do zvláštní bodrosti, rozdávajíc weizeny, marně očekávaje revanš. Leháro, klasická atmoška, k tomu pár kozorožců, idylka...
Euforie z relativně úspěšného přechodu trochu krotí obavy z počasí dne zítřejšího, kdy je nutno se přes hřeben vrátit. Nakonec věříme, že se má něco přihnat až v 11 a tudíž nemusíme vstávat ve 4, na pohodu v 7 snídaně a hurá na ledovec. Ne moc pěkný, špinavý, rozteklý, ale na pár set m vytahujeme ledovcové nádobíčko, mačky, vážeme se a hledáme nástup na ferátu Amon.Po chvilce hledání nacházíme z ledovce se deroucí lano a vzhůru...Parádička, široko daleko nikde nikdo, i kolega se rozlozí. Přehup přes sedýlko, nahoru na Hohes Kreuz již nelezeme a pokračujeme měkkým ledovcem, pak již vyrolbovanou dálnicí k lanovce. I když začíná dle očekávání poprchávat, tak lanovka chrlí stále dost lidí. Dáme Gulaschsuppe, s ohledem na čas a počasí rezignujeme na další možné lezení poblíž a po Hunerscharte sestupujeme k autu, kde za necelé 2 hod. Naštěstí se nerozprchává...Čekajíc na loudajícího se kumpána na původní chatě přichází zasloužená odměna a osvěžení, ten vrací zapůjčený kask a vrací se...se svým! Helma ležela pod lavicí, což dále dokresluje impulzivitu dotyčného. Nekradou, omluvka...Seběhnem k autu, otevíráme kufr...a liják. Pánsestará opět
Žádné komentáře:
Okomentovat