Cyklomorava VIII/20

 Introit: Veletoče posledních 14 dní prázdnin, kam, s kým, ti podrazí, ti nepřejí, něžné zákeřnosti, ale Agentura funguje. Loni spokojenost s modelem voda-kola, tak letos zopakujem, jen přehodíme pořadí. Po Dunaji Labe? Trochu komplikovaná doprava. Proč nejedete Moravu?, nadhodí  zkušenější matador...jasně, proč ne...žádné přesuny, z domu k soutoku, zpět přímý vlak, jasan...dovybavení, nosič, brašny, stan, pane L. 

 

Pan bratr nakonec vezme tři děti, takže 7 členná výprava, doladění výzbroje, on ten nosič patří naopak a gumy by chtěly trochu více než 2bary, no což, hlavně na pohodu. Vozíku se tentokrát zhostí souputník, ale my se již v zásadě obejdeme.

První zastávka Tovačov, rybníky, labutě, parádní rozhled z věže, bohatý oběd, vyprofiluje se nejedlice, leč s potřebou plnohodnotných porcí. Dále pokračujeme všeci...kromě Říže. Kdepak v noci hlavu složit? Kuchařské učiliště, dojezd, tati, mi tam něco dře...prázdná pneu! Sáhodlouhé ubytovací procedury s prostým panem vrátným, lepení na intru, protesty neteře : my máme hlad a maminka by nás  jistě nakrmila vyženou tatíka hledat nějakou potravinu... V noci liják a blahořečíme střeše nad hlavou i že jsme nenašli kemp, i když pak po cestě tajné dva...

Květná zahrada, invalidní ptactvo a pak hlavně Bludiště nadělá moc parády i nabitý nos. Dále již pěkná až trochu nudná cyklostezka, pošmourno leč nedeštivo, mraky švestek, od Spytihněvi Baťák, lodičky, zdymadla, taky nehoda svéhlavé dívčiny, která ani po deseti upozorněních si nepřivlastní pravou stranu. Bez úhony na těle, ale 8 vzadu, což řeší jedině odpojení brzd. Staré Město a nadále po pravém břehu Moravy, vjezd do lužního lesa a  směr Ostrožská N.Ves. U loděnice obyčejný bufet s neobyčejnými langoši i pivkem! Slano, sladko, langoš s borůvkami, borůvky bez langoše.  Zakempování ve Slováckém dvoře. Zatím asi top v ČR. Milé, krásné recepční, čisto, dostupné vše, skotačení všeho druhu, plažák, bike dráha, golf, věž s tubusem, bazének, vybavená kuchyňka, lednička, jen minus umístění mezi tratí a cestou... Dívky vaří jednu kukuřici, hoši bikují, večerní partie...jen vyrušuje 100x opakovaná stížnost: on mi rozházel obsah brašny, já už tam nikdy nic nenajdu!! (když povoleno zapůjčení šampónu). 

Ráno vedro, netřeba chvátat, okoupání v biobazéně. Veselí n.M., rozvodněný splav, parčík, pohled na zámeček,  pauza ve Strážnici a co má prioritu- tekutiny či zmrzlina? Rozdělení a sraz na obědě v  Petrově. Cesta přestává být carriage friendly, mizí asfalt, mizí i makadam či jiný štěrk. Přibývá blátíčko. Druhý tatík trpí. Utrpení končí v Rohatci a (pre)pubertální mládež ne a ne pochopit, že koupel v rozvodněné řece není moudrý nápad. Doplnění proviantu v Hodoníně a čas hledat nocleh. Lužák v Lužici sice nabídne výborné vodní vyblbnutí a občerstvení, ale také samé zákazové tabule a občasné šmejdění městských strážců. Pelášíc od komárů, zakotvíme potmě na stvořeném místě mezi zahrádkami...Část druhé rodinky zůstává venku, zbytek se moří stavbou megastanu.  

Ráno noclehu požehná milý pan majitel, švestkové občerstvení a vstříc nejdelší etapě. Předtím však nelze minout Mikulčické hradiště! Útěk od vos na prohlídku, obohacující historie, účou otrávený hošan  připustí, že i dějepis může býti zajímavým, základy 12 kostelů a paláce, teď stojíte děcka u katedrály, vyhlídková věž...a novým mostem na Slovensko.  Doplnění energie u Adamovských jezer a s tempem pohodářky přichází pochybnosti stran plánu dobytí Trojmezí. Za mostem u Lanžhota rozhodnutí o rozdělení, se starší, výkonnější posádkou dosáhneme cíle, vozíčkář s dcérkou si to pošinou přímo k Lednici. Cesta šotolinovým náspem trochu nekonečná, ale odsype, jedna branka, druhá branka, dřevěný chodníček a strom přes cestu s číhajícími hmyzími agresory. Rychlovýsadková akce, paráda, cíl naplněn, repelent v akci a pryč z bodavého lužního teritoria. 

Pokračování 4-kou-Moravskou cyklostezkou, nyní soudržný peloton parádně uhání, podvečerní občerstvovací relax na Pohansku, kde místní bufetář asi dohání covidové ztráty, neštític se butylkám nasadit obchodní násobky, ale co už. Oddělená dvojka již hlásí zakempování. Promotáme se Břeclaví, podzámčím a pěknou lužní stezkou dojezd  rekordních 65km do Lednice,  Apollo kempu a stavíme stany na nějakých poslední místečkách.  Je čas spláchnout prach z cest, tak skočíme do Mlýnského rybníka, proběhne písčitobahnitá bitka, moskýti si již brousí sosáky. Po výlezu následuje frontální útok nebývalých rojů. Rozmlsaní z kempu předchozího, nějak s jistým sebezapřením akceptujeme zdejší standart, postarší country kapela dohrává obskurní nedvědovky, karetní souboj s útrpně přijímanými kompromisy, jak se nedá hráti v sedmi sedmu či srdce, s patřičnými dívčími nekompromisními emocemi (když nebude po mém, tak...) .

 Čerstvé pečivo a pozvolné balení a snaha se dohodnout s ČD, telefonicky nelze, online nepřehledné, jeden vlak obsazen, tak další, rezervace a Lednicko-Valtický den ještě před námi. Do toho však uražená grácie, trpitelsky míjí 3 grácie, největší kopec výpravy za Hlohovcem , zmrzka za odměnu, nakuknutí na Valtický zámek a již se všeci těší na břeclavský koupák. Hlava na hlavě, to a ono se nesmí, žádné skoky, žádné skopičiny a tobogán střeží rozkročená drábka. Ale osvěžení splněno, občerstveno a tréma, jak se výprava vměstná do vlaku...Vměstnala, leč naše rezervace zbytečně přeplacená, místa obsazena, nikdo nic neřeší a průvodčí chce jakýsi dvojnásobný doplatek - to nemáte jízdenky, jen rezervaci.  No hlavně že se i s vozíkem vezeme a hurá ještě za světla doma.