Cesta tentokrát bez nadměrného fízlování, posledních 20 km jak na Balkáně, pořádné rallye, lije, ale neztrácíme optimismus, s nějakou dobrotou na chatě očekáváme opožděné kumpány, domyslím další logistiku, dle možností spoje a času pozměníme plány a odvážíme auto do Liptovské osady a taky s nadějí vyhlížíme bezdeštné okno...A ono skutečně odpoledne přichází! Sice pro sicher natáhneme pláštěny, nenecháme se odradit promoklými sestupníky, a relativně po suchu, alespoň shora, a za necelé 2,5 hod. jsme dle plánu na Ďurkové, resp. na útulni pod. Při stávajícím nečase očekáváme prázdnou chatu a ejhle, zde čilý ruch. Zrovna se koná jakýsi bláznivý maraton přeběhu celého hřebene- tj kolem 100km! a zde mezistanice. Zabydlíme se v lágru, synáčci vyblbnou, čas je dobrý, neprší, tak ještě vyběhneme na vrchol Ďurkové a pak pozorujeme maratonské opozdilce, pěknější osazenstvo chaty, karty, košty. Někdo pak hůře spí a ráno kýbluje střechu...
Vyrazíme trochu do nečasu, mlha, vítr, ale neprší, Chabenec, Kotliská. Nejenže se nerozprší, ale jižní část hor ukazuje přívětivější tvář, bílé mléko ze severu se odráží od hřebene, tvoříc pozoruhodnou rozpolcenou scenérií. Kamzičí stádko, občerstveníčka, Poľana, Děreše, grupa pohodová, někdo svižnější, někdo trochu žehrá na zbytečně předimenzovaný náklad. Jedna dvojička zůstává na Děreších, využívaje vlastních zásob a vařících propriet, další pokračujeme na Kamennou chatu, kde se zařadíme do masňackého davu a pouštíme nějaká ta Ečka. Řítí se jakási černava, ale vrchol Chopku nemůžeme oželet. Rýsuje se poslední část hřebene. Naštěstí mraky se opět nezkapalňují. Z Demänovského sedla si dáme menší závod dvěma cestami na Krúpové, s téměř nerozhodným výsledkem a pádíme na vrchol Ďumbieru (2043m). Cíl vrcholového fota u kříže splněn, byť s mlžným oparem, najdeme nějaký pokladík, syn si pohraje s kamzíkem a při nelibém potvrzení, že plánovaná sestupová cesta je jen zimní a nehodláme provokovat, takže zpět na sedlo stejně a avízovaných 18 km se nám trochu prodlouží, což již nějaký remcal začíná reklamovat, potvrzujíc si svá schémata o velení naší CK. Chaty M.R.Štefánika dosahujeme s delším pobytem pod Chopkem za necelých 9 hod. Pak již velká pohoda, milá copatá chatárka, pro změnu komfort samostatného pokoje, proběhne urputný Bang zápas, kteroužto hru konečně pochopím, kolem pár dalších přechoďáků z Ďurkové, někteří sestupují, někteří pokračují na východ.
Nás další den čeká sestup, ale to již v rozdělené skupině. Jedna dvojička chvátá v 7 na vlak, zbytek se snídani v 8 nechvátá, což se ukáže jako chybička. Vítá nás azúro. Se synkem se dostáváme trochu do úniku a tímto i nechvátáním zjišťujeme, že bus v Jasné -Lúčkách v 11 nestíháme (sestup), další až po 13. Co už. Je aspoň čas na vydatný oběd. Další čekání v Mikuláši. Dojíždějíc do L.Osady kde se vzal, tu se vzal- vydatný liják, ale to už sedíme v autě, a opět rozbitou cestou na Magurku. Dostáváme se do jistého časového skluzu - ale plán odpoledního přejezdu a zdolání vrcholu Maďarska neměníme.
Čím více na jih, tím více imponuje balkánsky, místy se cítíme téměř jak v Albánii, navigace vede cestou i místy dost necestou a do oblasti Matry se dostáváme až kolem 8 hod. Bláhoví očekáváme rychlé ubytko v turistické oblasti a ejhle prekérka. Covidí časy i maďarská mentalita nechala všechny dveře pro nás zavřené. Padá temnota, po desátém odmítnutí se již schyluje k nouzovému spaní v autech (litujeme, že jsme záložně nevybaveni stanem), poslední možnost Bookingu, naštěstí data fungují, složitá domluva rovněž a čeká nás dobrodružný noční přejezd skrz vinice na osamělou usedlost, kde paní domácí rozespale v županu otevírá kýžený pokojík! Opět vyřešeno! Ráno vajíčková snídaně a vzhůru na další vrchol Koruny Evropy! U parkingu nacházíme večer přehlédnutý penziónek, ale čert ví, třeba by nás též vyhodili...Nejvyšší kopec Maďarska nese název Kékes (1014m).Výstup krátký, leč není zadarmo, místy šplháme skoro po čtyřech. Na "vrchu" čilé pouťové hemžení, kótu si ještě zvýšíme výstupem na věž a pak neodolám pokušení vrcholového hřebínku- stvrzujíc u kumpánů náhledová schémata. Nikdo však snad nelituje. Vymaníme se z komerce a pak pralesíkem s krásnými skalkovými výhledy s obtížně reprodukovatelnými názvy (Kőhalom, Erzsébet szikla, Sas-kő, Disznó-kő), dáme část hřebene. Pohoří moc pěkně překvapí.
Za odměnu mají hošani slíbené vodní radovánky, trochu naletím na reklamu největšího evropského aquaparku v Budapešti. Možná vnitřně ano, ale v teplém počasí očekáváme i nějaké vnější vyžití, které poměrně chudé. S nějakou Tatralandií se nedá srovnat. Atrakce běžné v tohoto typu babylónu, některé nefunkční, ale poměrně bohatý saunový svět, který pro změnu v celé šíři nestíháme. Než znovu absolvovat ubytovací martyrium, rozhodujeme se pro noční návrat. Po dosud vcelku hladkém cestování Uhry nás čeká náročnější přejezd centrem Budapeští, ale aspoň s krátkými pohledy na Dunaj, parlament atd. V 1 hod vlastní postýlka a další den pro dcérku.
Žádné komentáře:
Okomentovat