Podzimní výletíky 21

 Krom větších akcí- přechod Tater, Pradědu a Lužických hor ještě i pár menších vyvětrání:

4.9. Přechod hřebene Medvědího vrchu

S tradičními kumpány, leč bez jejich teenegerky. Z Železné Loupežník, zajímavější Pytlák, masy lišek a pravákové hody, další 1000ka do sbírky- Medvědí louka a trochu pak nekonečný asfalt kolem Rabenštejna, zmrzlinová odměna ve Studánce s málem ztrátou mobilu 

24.10. Portáš

návštěva Valachů, krásné barvy a výhledy, roubenky a z Kohútky s malým nezbedou po černé sjezdovce  dolem...

7.11. Barania góra

aneb terapie Pepina, nahoře fičák, jinak paráda i piwo grzane. 

14.11. Kalužný- Ostrý

Nedělní dopolední procházka aby bylo(nebylo) společenským rodinným konvencím učiněno zadost

20.11. Hostýnské vrchy -Lukov

trochu dále než jsem čekal, ale stejně pěkné, ještě teplo, krásná udržovaná zříceninka a nečekané (ne)lezecké skály.

27.11. Amatérská jeskyně

Den otevřených dveří, buknuté hodně dopředu, ale platí, stejně tak jako covidová nejistota, stresové testování, no příznaky divných časů. Ještě v dnešní časech platí někde i dobrovolné vstupné. V sobotu ráno čerstvá nadílka, klouzavá cesta, ale krom pěkné prohlídky jeskyně zpestří i další program na v zásadě zimní procházku s koulováním, málem zraněním dcérky hyperaktivním tatíkem, bombami do Macochy a ohřívací občerstvení...  

 

 

Zavírání Moravice 21

 Kružberk se bude pouštět na víkend 18.-19.9. Všeobecné nadšení, všichni jedem, oba dny...

Pár dní před- ochlazení, do hry vstupují matky a další nevypočítetelné faktory. 6 lodí?, Vejdem do 4? Nakonec zůstává torzo dvou tatíku se synky a osamělý vlk, kterému se též rozpadá posádka, odpadnou všichni potenciální háčci...Ne, ve 3 chlapech na lodi nepojedeme, to raději zkusím sólo. A lodě jedou nakonec 3

Organizace se tentokrát ujme méně zkušený Vl.k. Nafukovačky nebo plasťáky? Je to v zásadě jedno, odpoví nezkušená zkušenost. Ukáže se, že na Moravici není.

Během týdne teplota padá k 10 st,  ale neprší. Očekávaná masovka, převoz auta do kempu v Podhradí, kde odradí od odloženého zakempování - to vám negarantuji, že bude místo. Tak se zdržíme ještě stavěním, někdo má hned, někdo bojuje s tyčemi, že narůstá obava, že nestihnem vlnu. Stiháme. 

Parádně to teče, jede, kanoe i v singlu dobře ukočírovatelná, držím krok. První vzrůšo na jezíku v Jánských koupelích. Zatímco baraky v klidu líznou válec a pokračují, tužší plavidla se více či méně zabodávají přídí, což jednak odnáší háček, jednak loď dosti nabírá. Tak první vylévání.  Pak již bez zádrhelů a poměrně brzy jsme v cíli v kempu. Ve 13:30 je spluto. Trochu se dívíce, že řada posádek trasu bere naráz, na jeden zátah až do Branky a zde jen občerstvovací zastávka. Proběhne kratší družba s urologickými druhy. 

Co s načatým odpolednem? Při převozu aut skočíme na rybku či jiné dobroty do Davidova mlýna, proberem chlapská dilemata- jít ven a koukat, co nemohu mít či zůstat doma a mít, na co se nedá koukat? Toť cenzurovaná varianta. Pak přesvědčíme osazenstvo na blízký hrad Vikštejn. Trochu do kopečka, kuráže dodá hefron, na hradě jakási larpácká párty, vyhlídka, další, pěkné...

A v kempu veselo, sousedi zaberou ohniště, staví stanovou saunu, nějak se rádoby na chvíli přichomejtnem, jen prstíček- buřtíky opočeme a... již se neodchomejtnem. Milý hoch ladí Kryla a další, pozvedneme dosud nesmělé hlásky...a večír s téměř úplňkem se vytrácí do jakéhosi mlžného oparu. Ze kterého vyvstává jakýsí vlezlý bráška s dvanáctistrunkou, přidružení nějakých mladíků, kteří vyčerpali zdroje své reprodukované moderní hudby a s nadšemím naslouchají songům z jiného století.

Ráno teplota klesá k 7 st, ne všichni jsou úplně v kondici, tak se odjezd trochu oddaluje, zahřejeme se speedmintonem, zelňačkou. Při převozu auta i trochu mrholí. To bude jen pro otrlé. Fyzická aktivita však přinese oteplení, říčka parádní, občas i nějaký ten sjízdný jez. Nikdo nemá pomyšlení na nějaké větší zastávky. Na žimrovickém jezu již zebou nožky i v neoprénech, i jinak statečná posádka raději přenese, ostatní bez větší újmy a nabrání sjedou. Pokochání pohledem na Hradec, horký čaj a již doject...No ale v závěru čekají ještě atraktivní stupínky. Jindy parádička, ale třísnění háčkové jaksi neoceňují a dvojposádky postupně slušně nabírají, že jedna se ukáže nezpůsobilá jízdy a raději vylévá před cílem. Snažím se mírnit náznaky reklamace plastových lodí- zato jsme byli rychlejší a bez práce s foukáním...

No hezký to bylo, jen nožky trocha zebaly, zvláště ty bez neoprénu. Plán občerstvení ve Vítkově s nějakou lokální kuchyní se  musí upravit na italskou, počkáme si skoro hodinku na megaporci těstovin. To se již ozývá některá nachmuřeně mlčící maminka...

Opava V/21

 

Znovunalezený VŠ spolužák, který jde napříč času a při shledání po 20-ti letech hýří více aktivitami, navnadí na sjezd Opavy.

Rozhodím nápad i sítě...a tentokrát s překvapivým úspěchem, čímž se dá se dohromady zvláštní skupina pánských pobratimů i spřízněné rodinky... a o poslední květnové sobotě hurá na jarní vodu.

 Zase trocha nejistá předpověď, ale nikdo necouvá, spíše pozitivní navnadění, nižší stav vody relativizuje domorodec...nebojte, u nás v Krnově to teče, tak vody je dost... Různě posháníme Baraky  a střet s krnovským kamarádem v Nových Heřmínovech. 

Pumpování, potřebná logistika, sladění posádek a ahoj... Pubertální hochy dáme spolu a klapou zkušeně, já s holčičkami, taktéž pozitivní náladička, hošani...parádička...jen manželskému páru to jaksi drhne a před jezy a peřejkami je zdáli slyšet jekot...a pak i předčasný výskok z lodi  s nepříliš teplou koupelí.  

Řeka parádně překvapí, teče, peřejky, občas holt nějaký přenos, něco lze sjet, žádná nuda a ...žádní lidi...bez jediné lodi...Ještě covidí doba, leccos zavřené, ale kolega domluví speciální otevření hospůdky někdy za Zátorem. Přijde deštík, ochlazení, zrovna schovaní pod slunečníky. Někomu trochu zimenka, ale zdárně přečkáme a již za sucha pokračujeme do Brantic, kde další delší zastávka na hřišti. Plavba na pohodu, žádné chvátání a po 20 km nad jezem u městského parku balení. Krom trocha promrzlé dámy všeobecné nadšení...

Podzimní covidí výletíky 20

Bezhoubý Krakovec   5.9.                                                                                                                a Sv.Antoníček a Ochozská kyselka

Větrný Králičák 3.10.

     přesto čilý provoz, stavba nové rozhledny a ještě nějaké ty borůvky

Kosířské lomy 25.10.

     se šípky, pochybnými žampióny, zapeklitou keškou a blátíčkem

Velký Javorník 8.11.

     bratranci, sousedka, rozhledna, keškové polezení, studánka

Hostýn, Obřany  17.11.

     sváteční výprava se sousedy a přírodovědci, množství pejskařů, zřícenina, studánky do série

Černá stráň  28.11.

     opuštěný kout, jen v dáli marná sněžná děla z Kout, již sněhový poprašek, další tisícovka, nová lesácká chata Rudolfka, divoké skály a stará železnice  

Brníčko 5.12.

    nové terény, nikdenikdo, ejhle i přechodné restaurační pohoštění

Moravice V/20

Zprvu se zdají elementálové nakloněni, panujíce v rodinných grupách povšechná touha po vodě, domnělě se rýsující možnost soboty s dětmi a nečekaně se objevící informace o pouštění řeky po zrušeném termínu v koronadobě.

No ale spoléhat se na vyšší synchronicity jest ošemetné, zkrátka nakonec vše jinak, asi abychom zůstali bdělí.

Místo dávat dohromady několik lodí, vystačí jedna baraka, kde se vměstnáme ve třech dospělácích.

Azurové ráno, cyklorozcvička a pod jezem čeká již nafouknutá loď a nažhavený pobratim. Má se jednat o neoficiální akci, s nepříliš skvělou předpovědí, očekáváme komorní splutí, místo toho intenzivní hemžení á la Vltava na vrcholu sezony!

S jistým vypětím se podaří převézt, zaparkovat vozy a ahoj na vodu! Modré nebe zakryjí mraky, teplota klesne, i k dešti se schyluje. Chvíli přečkáme s první družbou pod stromy, kochajíce se pohledem na štrúdly lodí.

Po pár kapkách se vyčasí, vyteplí, teče to příjemně, takže klient je ušetřen nadměrné ruční námahy a může se spíše kochat. A kormidelník je i háčkem brzděn v uplatňování přílišného sportovního ducha. Takže tu zastávka, tam zastávka, molo, oheň, košt toho a onoho, sjedem si jez Weisshuhnův i Žimrovický, pravda jeden ne úplně standartně, ale přesto po suchu, patřičným občerstvením vypomůžeme místnímu fotbalovému klubu.

Znovu se zatahuje, blíží nějaká černota, již v lijavci vyskotačíme na hradecký zámek, občerstvíme v hospůdce a pak již opět po suchu uzavíráme řeku svižným splutím po parádních stupínkách do Branky. Již nikde nikdo, ty tam jsou masy aut...Parádička, jen chvíli zatrne hledáním klíčů...úleva a po několikáte do vítkovských serpentin pro druhé auto do již zcela osiřelého Podhradí s najednou jen mírně bublající říčkou...

P.S. a za pár dní vychází zpráva, že díky zájmovému lobingu Moravice možná naposled??!

Podzimní výletíky

Rešáky v polovině září i s dobytým hradem

a pak završeno krásné babí léto v Jeseníkách:

Ráno nabitým nervozním busem do Vrbna, cestou tisíce muchomůrek, liduprázdno, čnící skalky, houbařovo utrpení,když není do čeho sbírat, Pytlák, Skalní městečko, Medvědí vrch, Orlík, Zajatecký tábor, Kazatelny

Rejvíz, Blýskavé skály, Chlapecké skály, Chlum,

a houbařská kompenzace na závěr - václavkové hody.

Velká dohoda- feráty

Po velmi zdařilém o týden opožděném čarodějnickém ohni je další volný květnový svátek, v předčasně zmrzlém máji příznivé okénko, tak se podaří zrealizovat nápad poznat poněkuji jiné krásy Moravského krasu. Již nějaký čas bliká v seznamu ferát parčík zvaný Velká dohoda, za těmito vymoženostmi již není nutno až za jižní hranice.

Kdo se kde přidá se mění z hodiny na hodinu, tak třeba přijmout postoj don´t stres, ono se to pozitivně vyvrbí...

Za nějaké to vstupné se dá slušně vyřádit, většina osazenstva si odbude lezeckou premiéru, přidá se i nějaká ta maminka, jiná odvahu nenajde. Dítka mile překvapí,neštític se ani D-kových přelezů a největšího úspěchu (zatím jen u hochů) dosahuje 60m lanový mostík. Po přechodných mrzutostech si hoch vybičuje k individuálním výkonům a svéřepě se znovu, tentorkát úspěšně, vrhá i na D/E cestu...

A zpět nás krásně povozí navigace po krajině hanácké...ještě, že bliči zůstali doma...

Bílý kámen 19

Na 1.máje se všechny lásky někam zdejchly...či byly zdejchnuty, tak již tradiční cyklovyjížďka vypadá na pánskou dvojičku.Inu proč ne...kdyby kolegáček nezatahal za nitky kostlivcovy či snad pandořiny skříňky. Alle jak praví, je třeba se nebránit ničemu na cestě...ale taky nějak zůstat on the road. Deja vu se snažím zabránit alespoň změnou trasy, podle hesla...byla delší, zato náročnější, ale taky krásnější a hlavně bez zástupů! Vyhli jsme se úvodnímu mrsklému kopci, ale pak nás čeká stříška nad Újezdem, ze které někteří vidí i soby. U lomu pak vlivem dalších pocestných přijmou jelení korekci. Pramen Odry k nepoznání, kůrovec a větr páchá i zde paseku. U Zeleného kříže se nedostane kýženého občerstvění, tak dáme zavděk buchtičce, cesta na Střelnou moc malebná, i když rovněž smutek z mrtvých lesů a na sípajícího druha na Střelné již nutno posečkati. Bores a konečně klobáska, Kámen, již zavíračka, lidí poměrně málo, ale s jistými rozpaky sledujeme rozmach elektrocyklistiky. Sešup do Hluboček, další zastávky a tradiční ta železničně rumová...no a pak skříň Pandořina otevřena se vší "parádou"... Pomnu na Josefa Egyptského ...and go on my road...

mapa

Moravský kras

Již mírně ponurou druhou listopadovou sobotu s rozšířenou sešlou grupou navštívíme jeskyni Kateřinskou, pak okruh pod Čertovým mostem, kde se poněkdu rozlezem a již skoro neslezem, Macocha, a úderná mikrogrupa, ne úplně k nadšení slečny ještě dobyde hrad Blansek, odměnou je pak nikoliv čokoláda, ale nečekané bonusové svezení vláčkem.

Bílý kámen 18

1.máj v trojkové sestavě a o co jsme se nepřipravili:

1.potrénování kondice do mrsklého kopce
2.znovu si sáhnutí na šutr s připomínkou legendy
3.následně již pohodovou 85 km vyjížďku s luxusním počasím
4. výborného Matouše, rozuměj pivo černohorské...
5. ukázku legionářů s kvéry 2.světové
6. kolektivní soudržnost v řešení krizové situace (defekt, děravá náhradní duše, lepení bez lepidla...)
7. otevřený chátrající kostel v Libavé s ukázkou časů zašlé slávy a sáhnutí do svědomí národa
8. jediný dochovalý větrný mlýn v širokém i dalekém okolí
9. pokoukáníčko na lezce na Ráblu a dole poskakující pstruhy
10. brodění Bystřičky...když jedna osůbka nijak nedala
11.skoro opuštěnou Hrubou Vodu s posezením v zařízeních kontrastní soc. úrovně...kterak lze býti s lidem prostým i snobským
12. O krásné cestě podél Bystřičky netřeba hovořit
13. závěrečné posezení v předělané zastávce
14. bezpočet milých čekaných i nečekaných setkání po cestě...

Rudické propadání

Z jednoho jubilejního dárečku se zrodí cesta do Moravských hlubin. Narozeninový poukaz jisté agentury hřešící na zážitkových dárcích nabídl oslavenci za moc peněz pramálo muziky (za velkohubými slovy o speleoexpedici se skrývalo jedno krátké slanění a vyráchání v blátivé tůňce). Tak tento pojme nápad si spravit chuť velkolepým Rudickým propadáním. Vhodný termín se šikne na Den boje za svobodu.

Vypraví se nás, ne úplně k libosti pana guida, celkem 13. Sami milí lidé od Brna po Budějice.

Večer se srazíme v hospůdce v Jedovnici , sdělíme novinky, kterak jeden kamarád se chystá stavět s půvabnou paní Irenkou, jiný si nechává ošetřovat chrup Monikou Bellucci, někomu se pozvolna zdárně chystá na svět třetí dcérka a také si vytrvalými věrozvěsty rozšíříme obzory v brakové literatuře. Přesto kelnerce připádáme asi příliš nudně, snažíc se nám neustále vnucovat "nějaké panáky". Setkání pokračuje na fotbalové ubytovně, kde mastíme duchaplné prší objevivšími se kartami playboykami někde ze 70-ých let.

Ráno je sraz u větrného mlýna, dojede další pár kamarádů z dávných dob. Ujme se se nás dvojka jeskyňářů, starší Lojza a hlavní velitel snad Roman.Nafasujeme overaly, něco jako rybářské galoše, helmy s čelovkami a přes louku kráčíme k propadu Jedovnického potoka. Průvodce avízuje poslechem vodopádu více vody a tímto zajíměvější výpravu. Klesáme do hlubin, přes zajišťující dveře pak již soustavou žebříků přes 100m pod povrch. Žádné jištění se nekoná, prostě každý dává pozor na sebe. Sestoupíme do Hugonova dómu, kde se setkáme v podobě vodopádu dorazivším potokem a pak již pokračujeme broděním. Místy po kotníky, místy nad kolena, hlubší místa jsou zajištěna dvěmi lany typu opičí dráhy. Taková podzemní ferátka. Docházíme k vyústění údajně nejhlubší suché propasti v ČR - Rudické, hluboké 153m. Kolem již krásná výzdoba, kašna i zdejší artefakt- Zkamenělý žebřík, který tady nechali někdy před 100 lety a zatím stačil hojně "obrůst" sintrovou hmotou. Postupně dojdeme k nejnáročněšjímu místu tzv. Chodbě vzdechů, neboli K...a chodbě, kde již nutno se vsoukat a dále snad 50 m proplazit, resp. se dá po kolenou, ale bez nákoleníků dost sebetrýznící. Nakonec zvládnou i klaustrofobně disponováni jedinci. Po více jak 2 km docházíme k cíli - Rudickému dómu, kde následuje občerstvení, zatím ješt z vlastních zásob, ale jelikož se nachází přímo pod hospodou, kdo ví, třeba někdy spustí nějaké trubky. Někteří se vydají ještě na další průzkum zjišťujíc, že dále se podplazit sifóny skutečně nejde. Takže následuje cesta zpět stejnou trasou. Pokračujemem již svižněji. Brody, lanové traverzy, plazivka, žebříky a po nějakých 3,5 hodinách jsme venku. Souhrnem necelých 5 km...

Někteří jak se rychle zjevili, tak rychle mizí, ostatní si polabužíme u oběda v restauraci Olšovec v Jedovnici a sychravým odpolednem rozjezd...

Art party Gugging

5.června 2016 se vydala polopracovní výprava k Vídni, aby se zůčastnila oslav 10 let činnosti Muzea Gugging, jinak to původně psychiatrické léčebny, kterou jistý Leo Navratil v rámci svého experimentu přetavil v pozoruhodné centrum ART BRUT.

Jak již to bývá, dobrá spontánní idea je dále komercionalizována, takže nyní se centrum skládá z velkolepé galérie a opodál zůstává Dům umělců, což je jakési chráněné bydlení pro malíře s duševním onemocněním. Baráček je to půvabný, dotvořený nevyumělkovanými malbami, kde třeba jistý August Walla a jiní neponechal ni zídku, ni kámen bez své "vizitky" .

Zároveň je otevřena výstava Johanna Hausera, i chráněnci ústavu označovaného za "blázna". Kolem spoustu slávy, místních papalášů, muziky, ale taky jídla, pití. Jen ta komunikace v cizím jazyce zas pokulhává...

Podzimní vycházky

Chlum : říjnový víkend, krom pár bedel žádná houbová sláva, ale košík plný neb školák plní úkol sběru pár listí na 1500% , k tomu nějaký šípek ...Výjimečně žádné bloudění, prošmejdíme vrcholkové kráterky, snad zbytky dřívější vojenské aktivity a již setmělou stezkou kolem rybníčku do Přestavlk...

Dobývání hradu Tepenec: houby opět žádné, jeden zarputilý člen ukazuje, jak se dá na kopec vyskákat pravou nohou vpřed (poté, co druhá jest potřísněna nešikovným močením), nějaké zdivo nalézáme...ale nápad pustit se střemhlav dolů, vedle lomu břidličnatou strání zasypanou listím, se ukázal nebýt z nejšťastnějších, ocitaje se nakonec odříznuti u nepřemostěné říčky, kterou nejmladší účastnice se rozhodne nešikovně brodit, smáčeje končetinu a tímto končíc na ramenou otcových, s náhradní tepelnou ochranou- ve snaze uchovat chabé zdraví. Penetrujíc levý břeh, výkony místy lezeckými, se nakonec podaří šťastně a bez úrazu dosáhnout zaparkovaného vozidla.

Mladečský okruh (NS Třesín): 2. listopadovou neděli, již bez houbařských ambicí absolvujeme krásný okruh s jedním pádem, který zkompenzují až průchod jeskyní se sice nenalezením pokladu, ale zato netopýrka v přírozeném prostředí, a nálezy dalších pokladů... Čertová brána, Rytířská síň, vyvěračky, Podkova...jen ta dálnice poblíž ruší...

Kozinec-Ostrý

V první červencovou neděli po chaotické domluvě pohodový výletík s hodinovým čekáním na občerstvení na kozinecké chatě a pak s hromadou dětí tempem 10 borůvek /hodinu, s občaným poponesením nejmenších statnými tatíky či tetkami. V závěru mezigenerační běh do kopce, kde si tatící dokáži, že ještě jakžtakž stačí na prepubertální dítka(-o), v hbitosti však již nikoliv. No a jiné zas neunese tíhu prohry a nějaký ten šrám z pokusu o skok střemhlav...

Malý Rabštýn

Předposlední a poslední krásný říjnový víkend (ten poslední již přináší sníh)

Tempem 4 km /4 h z Domašova spojíc 3/4 své a 1/2 od ZOO odlákavší Brančí rodinky. Zpomalující vlivy: Štěpánova lupa, nálezy klacků sloužící jako hudební nástroje, nálezy hub (tentokrát václavky, suchohřiby a babky), svedení šipkou na scestí (vlevo není vlevo,ale nahoru do zákazu vstupu-"pozor lom") a pak neúspěšné hledaní brodu. Na skalách však kýžená odměna, krásno, svačinka a návrat po modré za tmy...

Cyklovíkend - Bělkovické údolí, Valmez

Rodinka je odjeta, první listopadový víkend ještě nesychravý, takže se vyrojí výzva si dát trochu do těla.

Sobota krásným Bělkovickým údolím, s výhledovým výběhem na hřeben, po cestě nějaká ta houbička i keška, k Těšíkovské kyselce, skrz větrný Domašov, dále odvážnou cyklostezkou, která by i horákům dala zabrat na Hrubou Vodu, kde konečně i nějaké občerstvení v trampské hospůdce. (TRASA1)

Po 90 km saunovací relax a nabrání sil na další den,

kdy s kolegou vlakem do Valmezu a pohodovou cyklostezkou Bečva dalších asi 80 km... (TRASA2)

...a pak druhý den neschopnost podřepu...

Výprava na borůvky

Po cyklotestu a náhodném zjištění, že nahoře je fialovo, vypravuje se den následný tatík s dítky pěšmo, povětšinou kolmicí (po vodícím lanu zimního vleku) na horní část řecké sjezdovky.

Robátka se s kopcem perou velmi statně (pravda Zuzka valnou část v sedačce na zádech), pak se na pár hodin usadíme v keřících s fialovými plody. Nevím, zda jejich nečekaná spolupráce a podrobivost je výsledkem vidiny "za nezlobení" slíbené nanukové odměny či prostého nadšení z výletu, ale Adam houževnatě sbírá do kelímku (pravda asi 20 ks /hodinu), druhá ratolest jen nijak naléhavě, ale soustavně utrusuje věty typu: tatíí a kdy půjdem kopit nanuka?...a půjdeme už na nanuka...já chci dulů...na nanuka...a kdy dostanu nanukaa?

Když dosbíráno, tak vznikne základní rozkol- mladší velí dulů ...na nanuka...starší nahoru na vrcholový hřeben ( když má přece 1000m!). Tatík se přidá ke staršímu, což nakonec osudový error. Obloha se poznenáhlu zatahuje. (Děti mračí se, asi bude pršet...a ploč se nesmějě...kdy se bude usmívat?... ne, to není od Svěráka). Přichází hromo- a krupobití, krčíme se nejprve pod posedem, dále pod smrčkem a pak nekonečné serpentiny v potůček se proměnivší lesní cestou. Dítka však statečná stále, panice nepropadají, i když je humor i síly poněkud opouští, vidina nanuka však nikoliv...Přežila bez zápalu plic, věštěného vyděšenou babičkou. Druhý den opět schopna skotačit ve splavu...

a vůbec ideální dovolená: spokojené děti, sluníčko, šlauch s vodou, třešně, splav, borůvky, koktejl, koláč od tchýně, trocha i té užitečné práce, pro změnu koktejl malinový, nějaká ta grilovačka s další rodinkou, cykloprojížďka, tenisový mač- navíc vítězný, nahánění světlušek, noční whirpool ve splavu za jejich svitu, setkání s déleneviděnými příbuznými.

Jediné minus takovéto dovolenky - četné bodance od přemnožených ovádů .