Nassfeld III/19

Prázdniny trefí na půli března, což již věští jarní lyžování, bohužel ještě poslední týden high season.

Ačkoliv se ještě v září jeví sdílené nadšení 4 podobně strukturovaných rodin, tak se ukáží úskalí organizace takto početné grupy. Po první nabídce odpadne jedna část, necelé 3 týdny před odjezdem nečekaně další, takže zůstaneme s druhy nejvěrnějšími, ale ve finále konec dobrý, všecko...

Pobyt tentokrát delší, od soboty do soboty, ubytovací Waldhof nad Hermagorem je skutečně trochu samota u lesa, takže nerušený klid, venku kvetou meruňky a vyhlížíme nějaký ten sníh. Uvnitř nebývale prostorné zázemí i s nezbytnou saunou. Vůči rakouským dámám opět nelze míti jakékoliv výhrady.

Nedělní seznámovací lyžování je poněkud strastiplnější. V horních partiích obtížně proniknutelná mlha, na měkko je nejen sníh, ale i spolubojovnice, která si v obdobných podmínkách loni způsobila déle léčenou frakturu. Přes veškerou snahu o soudržnost se nakonec přeci jen ztrácíme, naštěstí každá rodinka pohromadě. Souputníci v zásadě rezignují, nám se podaří najít krajní bezmlžnou sjezdovku, byť s rozbředlejším sněhem, takže se ještě slušně rozlyžujeme.

No a další dny vše změklé krásně zmrzne. Počasí již nádherné, leč některé svahy značně hladké. Naštěstí i naši menší širóni, resp. nebojácné sjezdařky, zvládnou bez úhony.

Objevují se nové atrakce, technika pokročila, nyní bezpoplatkové slalomy, měřené úseky s natáčením, takže i trocha toho závodního adrenalinu s následným shlédnutím profi videí na stránkách i s menším konfliktem, kdo že to byl či nebyl z paralelního slalomu vyignorován či jak je to mezi děvčaty...

Jezdíme do zavíračky, překonávají se rekordy, tak dnové pak poměrně kratší, chtějíc vměstnat pánskou saunovací družbu, stolní hrátky, povečeření i nějaké to pobesedování. Pár hodin pak nějak chybí.

Přijedou další známí, ale potkáváme se skoro jen v rámci onoho pánského relaxu. Jinak se dobudou pirátské ostrovy i Mars, a podceňované holčičky to nandají chytrolínům v asociačních dovednostech Krycích jmen.

No a díky rozvernostem nejen holčiček sice víme, co se stalo 22.5.2009, ale již nikoliv, jak se to vlastně jmenuje ta matka Niki Laudy, kolem hučí Johny Deep,Däpp, deep, daep...i české cypaté blues s chcíplou kozou i kozlem.

Po třech dnech vyježdění se shodnem na pauze. S ohledem na zbytkové zahlenění rezignujem na aquahrátky, místo toho zdoláme opuštěný hrad Khünburg, projdem mezisezonní jak místo duchů působící Weißensee, kde asi ještě nedávno velmi živo, dle zbytků bruslařských i běžkařských drah. Oceníme ojedinělý stánek, vyzkoušíme ještě tloušťku ledu a pak přijde vhod večerní prohřátí.

Na čtvrtek zařadíme výlet do Italského Tarvisia, nějakých 50 km po dálnici je za chvíli, očekáváme trochu jarní břečku, přichází velmi příjemné překvapení. Zejména dopoledne perfektní podmínky, minimum lidí, genius loci poutní vesničky na kopci s kulisou Julek a dominantním Mangartem. Lyžařské i horské srdce plesá. 3,5km FISka bez lidí láká k překonávání rychlostních rekordů, promineme jim italský ledabylejší přístup ve značení a zázemí. Rozdíl oproti Rakušákům je poněkud patrný. Projedeme vše, zjistíc, kudy již pro značné změknutí ne, přichází velké úskalí vybrat si ze 4 pizzerek ve vesničce, nakonec se snad všichni uspokojí svými těstovinami, pizzami, pidilasaněmi apod. Odpoledne jž zataženěji a měkčeji, ale stále příjemná jízda až dolů. Poplácáme se za dobrou volbu.

Závěrečný Nassfeld rovněž nezklame. Krásně, původně zledovatělé sjezdovky akorát změknou, takže zůstane veskrze pozitivní dojem. Ještě nějaké to poměření se, dojezd v kaši někdo úplně nedává, ale otrlejší si dáme i repete, nacházeje si úzkou okrajovou stopu, zatímco otrlí méně si vychutnávají čokoládu a plesají na Laudu či Deepa z radosti, že přežili bez úhony.Na dálnici se poněkud dohledáme neb některé to ještě táhne do Itálie a ještě si odbudou Mc premiéru...

Murphyho skupinové zákonitosti :

• poté, co část vystojí frontu na skipas, tak si někdo ve zbytku vzpomene, že by navštívil toaletu a fronta na lanovku dále naroste a ostatní si přeci dále počkají.
• čůrání vůbec nabízí více modifikací zmíněného.
• před dyskomfortem ranního o 20 min. dřívějšího vstávání je upřednostněn dyskomfort 30 min. fronty na lanovku
• pro klid jednoho (zejména, co se týče stravování) je zvolena nejméně přijatelná varianta pro zbytek, spokojen je jeden...

No a závěrem ještě nekorektní hádanka s útokem do vlastních řad:

• když se chceš skupinově vyfotit a složitě šteluješ celou grupu a někdo ti tam na poslední chvíli vleze, jakoupak asi mluví řečí?
• když na dalším fotopointu všichni pořídí svůj snímek a uvolní místo dalším, jen jedna skupinka jej obsadí na několik min. s tím, že si snímků potřebují udělat alespoň 10 z 5-ti různých úhlů, jak se jmenují členové oné grupy? Ano, velmi pravděpodobně tam bude Jacek, Gosia či Piotrek.
• Když si hlídáš 6-sedačku pro 5 osob jednoho týmu, včetně pár dětí, a na poslední chvíli se před tebe dostanou 2 osoby, čímž můžeš vyšachovat buď vlastní dítě nebo nechat odjet ony 2 osoby samotné a brzdit plynulý provoz, je nabílední, že se bude jednat o příslušníky spřízněného slovanského národa.
• zcela analogicky modifikovaná verze s kabinkou, kde tak akorát vlezete obě dvě rodiny, ale náhle vás vyšachuje jistá dvojice
• Když se po sjezdovce šine skupina 10-ti neumětelů, tvořící jakýsi kompaktně nekompaktní celek, ani souvislý had, ani volně rozptýlení jedinci, že nevíte , jak je předjet a podivně je (ne)řídí nějaký mírně pokročilejší přechytřelý lídr, tak je to velmi pravděpodobně pan Bartosz, kterého si severní sousedé dovezli jako pseudoinstruktora, aby ušetřili za profi rakouského.
• když jsem četl poprvé tyto řádky , tak mi to přisla jako již poněkud urážlivá nadsázka, nyní nějak chápu...

Semmering - Kreischberg II/19

Poslední únorový víkend, konečně krásně, ale ten ne, ta ne, ten též ne...tak co už, nebudu v 10 st. koukat na azurové nebe z okna...jen velkolepé plány většího areálu je třeba zreálnit...

Pátek večerní lyžování v Semmeringu, dojezd na pohodu, první 3/4 hoďka parádní, vše upravené, osvětlené 3 sjezdovky, fajn FISka, strmá, členitá, ale předchozí oteplení je znát, hora se postupně vyhladí do ledova. O kabinku na stojáka se dále nutno dělit s nadšenými sáňkaři, kterých je tak polovina.

Nezklame ani prostší rakouské ubytko (Gästedorf Waldheimat).

Po zvážení očekávaných stejných ledových podmínek a víkendových návalů na Stuhlecku, z tohoto zrezignuji a přesunu se dále na Kreischberg, což nakonec volba výborná. Vícekrát se jelo kolem, vidno u cesty akrobatické skokánky, jezdí se zde svěťáky, tak lákalo vyzkoušet. Ač parkoviště poměrně plné, na kabinku se kolem 10-11 hod. chvíli počká, pak se již lid, zejména maďarský, rozptýlí. Pár 4 km sjezdů dolů pěknou černou, pak se již taky obrousí, nahoře však zůstává tvrdší prašan, žádné muldy, žádné čekání. Ideál. Nějaká ta kotva se snese, jinak moderní i méně moderní sedačka, kabina...Jen závěrečný sjezd náročnější, když se všichni rozhodnou šinout černým již notně zplotnovatělým sešupem. Večerní návrat, aby tělo dále dostalo další den zabrat, udělaje ze sebe jelimana na Jelymanovi...což již jiný příběh.

Karlov II/19

Víkendík se sehranou rodinkou na univerzitní chatě. Doprava na dvě etapy, část pojezdí vše poměrně zledovatělé v sobotu a nakonec se vyřádí na Klobouku ... my žereme pěnu, my pěnu žereme..., posté kaměňáky (šli 2, co byli veselá 5-ka...), chlapská družba, Vše vím tj. hra, kde se dozvídáme, kdy lidstvo dosáhlo mety 2 mld či který chlapík byl v roce xy největším sympaťákem.

V neděli mj. objevení snowparku, snowblejdění, teplota ještě stoupá, další předražené restaurace, čokoláda a trádá...

Rok 2018

Zima nic moc a zato přišlo brzké léto, kdo to kdy viděl se již od dubna smáčet v jezeře.

Řádné léto pak řádně suché, příroda skučí, lesy kosí kůrovec. Přesto ovocná úroda přišla hojná.

V české kotlině máme staronového prezidenta, který hned inauguaračním projevem dal jasně najevo, že nehodlá nijak sjednocovat. Ukázal se a dále projevuje jako nemoudrý žlučovitý stařík, který se neštítí přísahat, jak bude prezidentem všech, aby vzápětí velkou část národa pohrdavě pozurážel...

Horko těžko vzniká vláda, nakonec menšinová, agromagnáta, kterému sekundují skomírající sociální demokrati a byť volebně se rovněž propadající, ale najednou vystrkující chapadla, bezskrupulozní bolševici.

Již je pryč doba, kdy se hledají ideové průsečíky, ale vzniká podivný mocenský pakt jednoho muže. Vládne strana bez jakékoliv ideové identity, pragmaticky se pohybující tím či oním směrem. Jaký to paradox, když velkokapitalista vládne za podpory odpůrců kapitálu.

A opozice? Pitoreskní strana polocizince bojujícího proti cizincům, stavící svůj program v zásadě jen na jednom tématu, sice se stabilizující, ale suchopárná strana se stínem dřívějšího vytunelování země, chaoticky nevyzpytatelní volnomyšlenkáři, strany, které své nynější politické angažma staví jen na křiklounském, ale marném antibabišismu, další bezzubci obtížně skloubující eurohujerství k liberalizující se Evropě s proklamovanými konzervativními hodnotami.

Vedle postupně slábne xenofilní Merkelová, mj. dojíždí na politiku "pozitivní cenzury", kdo nevyznává její oficiální politiku, je autoamaticky fašista. A nesouhlasící nefašisté se brání.

Svět se polarizuje jaksi horizontálně i vertikálně. Jedni stále ještě oživují údajně trvající, ale více skrytou studenou válku, boje dobrého Západu a zlého Východu. Jiní vidí polaritu v hodnotovém směřování. Na jednom pólu se rozmáhá liberální svět "vše je normální " , milujme se a množme se kdokoliv, s kýmkoliv, topící se pak ve vlastní hyperkorektnosti, paradoxně skrytě vytvářející novou diktaturu "běda, když svět vidíš jinak", na druhém zastánci konzervativních hodnot, kteří se domnívají, že muž má zůstat chlapem a žena ženskou, někdy z frustrace, že zjevné a očividné je zpochybňováno, pak někdy podléhající riziku radikalizace až hnědnutí.

Plíživě se rozmáhá ideologie genderu, která dalece překračuje rovnost dvou přirozených biologických pohlaví a snaží se destruovat jakoukoliv stálou sexuální identitu...snažící se zneschopnit člověka k vytváření stálých a pevných mezilidských vazeb, vylučuje bezvýhradnost vztahů a činí z lidí osamělé, bloudící a manipulovatelné entity bez schopnosti společenské soudržnosti. Dveře se dokořán otevírají zmatku, rozdělení a jakékoliv totalitě. V této realitě nepochybně žijeme (cit.Tomský)

A bard výstižně pěje: Pánbůh ztratil vliv, Svět není jako dřív,Lidi nebaví opačné pohlaví, Chlap má chlapa rád
A baba babě dává Jedni křičí hanba, hanba Druzí zase sláva, sláva

Jesenické tisícovky na sněžnicích

Intenzivní druhý únorový víkend po pracovním nočním pátku, nějaké lyžovačce a koncertě s pokračováním, kulminuje plánovaným nedělním výšlapem. Kolega se trochu inspiruje článkem, trasu však různě nakonec chtěně i nechtěně modifikujeme. Sněžnice zprvu moc nelákají, ale lidlovské funglovky je třeba otestovat. Ve třech Kouty, Sedlo. Spánkový deficit ve vlaku moc nedoženu, hoši ukecaní jak...Stopování v Koutech se nezadaří, tak bus a pak se vydáme Milionovou cestou. Podmínky akorát na zmíněnou výbavu, vystoupáme na Velký Klín, marně hledajíc kótu, při sestupu se zjevuje exotický chlapík vybalující radioamatérské nádobíčko, civíme jak na přílet mimozemšťana, kterak vysílá kamsi do etéru prapodivné kódy.

Asi ještě vlivem úžasu záhy zakufrujeme a ocítáme se zpět na dohled sjezdovek. Pokračujeme chvíli konvenčně prošlápnutou trasou potkávajíc krásná stvoření, ale na Výrovce sestoupíme na původní trasu, dávaje vyniknout sněžnicím. Cesta trochu dlouze traverzuje, tak někde nad Velkým vodopádem se pustíme vzhůru kolem chaty Hubertka a po modré doťapkáme na Švýcárnu, kde sice příjemné občerstvení, ale jakýsi dojem, že co návštěva, tak ceny poskočí. Možná se mýlím, tak pro příští srovnání: knedlíky nyní 139,-. Krása na Malém Dědovi, vyhlídky na vysílač a tak, objevujeme další chajdu, tentokrát byť dřevěnou, tak Silonovou, pro změnu Silonovou cestou pokračujeme na Sokola, trochu se obávajíc ztráty kolegy. Razíc si cestu mezi stromky trochu zapadáme a skoro jej ztrácíme podruhé. Paráda, skalky, na vrcholku trochu fičák, jdeme po stopách, objevujíc nikde ani čárkovaně neznačenou krásnou cestu na SV. Z rozcestí pak již skrz smrčky a jsme ve Vidlích, kde nám u Adama paní majitelka vyjímečně otevře i Šeráka naleje. Do odjezdu busu akorát 1/2 hoďky. Náramné.

Mt.Jedová No X

Byť se přesně nedaří dopočítat, tak snad jubilejní ročník setkání tatínků s dětmi, některých již bez, někteří naopak s novým přírůstkem. A ročník z nejzdařilejších. Napočteno asi 20 účastníku dětských a kolem 9-10 aspoň se mihnoucích otců.

Počasí přálo, zem i voda zmrzlá, tak před dalším výstupem přichází zahřívačka v podobě vítězného souboje s domorodci, v utkání hokejovém. Po předobědě se expedice vydá z BC novou JZ Ševcovou cestou (podle dřívějšího prvovýstupce, která však zatím nebyla potvrzena). S předsunutou průzkumnou jednočlennou hlídkou přes mezitábory jako studánka, lesní knihovna, kolem zakletého enta,přes zamrzlý lom, vzhůru přes Boudy. To již docházejí zásoby jídla, tu a tam někdo zapochybuje o závěrečném výstupu, ale nakonec celá expedice cíl dá patřičné indicie vyluští a kouzelnou krabičku nalezne. Dolů intermezzo v rákosí, i velká tlupa, spolu s později v ústrety vyrazivšími (včetně nejmladší nemluvné účastnice), nakonec najde azyl v Boudě pohořanské, kde pár zmatených snadkrásek není schopno uspokojit dětské čokoládové choutky...a pánové si svou žízeň taky notnou chvíli pohýčkají. Zazní hlasy, že tady už nikdy! Holt jiný majitel. Veselý fázový sestup, že i remcalky pozitivně naladěné, předvedou téměř salta, i mládě na zádech se rozveselí. Velká část ještě již zcela dobrovolně najde síly na večerní bruslení. A pak zvyklý scénář: poučný filmík o jinakostech a další noční mužská soudružnost s různými dopady, jak praví velitel - každý se rozhodl sám. Ráno Američan povzbudí obrazem odkládaných a svěřených kamenů a znovu hurá na led, který teplotním skokem notně povolil, což bylo jistě hlavní příčinou méně úspěšné odvety.

Nové směřování k lepším zítřkům

...aneb neomarxismus v praxi.

Místo se učit tolerance k zachovalé různosti, lze vnímat jakýsi trend různost odstranit. Všichni jsme jedno...Místo guláše, svíčkové, řízku, třeba občas spestření italskými špagetami, řeckým salátem, ruskými pirožkami, americkým burgrem - jeden eintopf!

Místo rovnosti v hodnotě člověka, rovnostářství.

Příklad školství - povídá mi jeden učitel: májí ve třídě slabou žákyni, podle dřívějších kritérií by patřila do zvláštní školy, kde by se naučila základní počty a praktických dovedností, vařit, péct. Místo toho do ní musí hustit, aby si pamatovala datumy Bílých hor a Josefovských dekretů. K čemu proboha? Může její spolužáky nevím jak vést k toleranci, nutit je ke sdružování, vymýšlet týmovky. Vždy bude jiná, do chytřejšího kolektivu nezapadne, i nevím jak tolerantní společností bude holt jen tolerována. Nebylo by jí lépe ve společenství sobě podobných, kde by se více uvolnila, rozvíjela, sdílela podobné smýšlení, zájmy? Takhle se trápí.

V psychiatrii - v jistě potřebné reformě vycítili jako velkou šanci pro sebe "progresisté", se sice ne přímo explicitně vyjádřenými ale skrytými antipsychiatrickými postoji, považující duševní nemoc za pouhý sociologický konstrukt.

V čele s ombudsmankou šíří mezi veřejnost bludy o tom, že se v léčebnách neléčí, ale zavírá či dokonce týrá. Poštvávají evidentně nemocné lidi proti lékařům. Povídá ředitelka jisté psychiatrické instituce, že na poradách stran reformy psychiatrie připadá na jednoho odborníka- psychiatra min. 5 "neziskovců" , ze kterých je cítit despekt a pouhé trpění "zpátečnických" odborníků. Jinak odborníci na reformu onoho lékařského oboru jsou oni- absolventi různých sociálních VOŠ a VŠ oborů evropských studií apod.

V pořádku?

Adventní Praděd 18

Sklaní příznivci občas i sněžnicového výstupu odpadají jeden po druhém s výroky typu, jakože žádná pořádná zima, tak co by se štráchali na ňákou podzimní procházku.
Nakonec je z toho na druhý adventní víkend výšlap 3mi ročními obdobími ve více smíšené sestavě. Z Vrbna na Zámeckou horu, Žárový vrch, jarní sluníčko, pofoukávání, ve Vidlech u Adama opět zavřeno, tak občerství kupodivu prosperující hotel. Pradědskou bránou a nahoru Střední Opavou, kolem Sokola, již podzimní poprašek, klikatění mezi borůvčím a za svodidly přichází již pravý zimní pradědský fičák. Na Švýcarně skoro prázdno, trochu přespříliš čaje z jiných hor, někteří tradicionalisti jdou kompromisně spát do kůlny, někdo studenou iniciaci příliš nezvládne, tak nějaké noční přesuny a ráno nové závěje, když ne sněžnice, tak se upotřebí alespoň návleky. Tentokrát sestup Hladovým dolem, ale někde pod 1000m již jarní tání, nelibá břečka, klouzavé, strmé a pak velmi na vlhko pochod do Kout, kde si pak zabydlujeme sušící vagón...

mapa

Stożek

17.listopad na pohraničním hřebeni

již krásně mrazivo, kaluže křoupou pod nohami...

a taky trochu poupraven pohled na polskou pohostinnost...nevím, zda na hranici profukuje český vítr, ale komunikace na chatě připomíná známou mentalitu, jen s polským akcentem: že cena ubytování je o 5 PLN vyšší než na netu? To nie aktualne...Po promrzlém pochodu natěšení na avízovanou saunu? To trzeba zamowić co najmniej dzień wcześniej. Tak lze si zahrát ten stolní tenis? To tylko na sezon zimowy, teraz stól zlozony. Že cena nápoje neodpovídá tabuli na stěně? Ta juz nie wazna, ktoś zapomnial przepisać...no dobrá. Nezbývá než se povznést a zahřát piwem grzanym.

mapa

MAPA

Moravský kras

Již mírně ponurou druhou listopadovou sobotu s rozšířenou sešlou grupou navštívíme jeskyni Kateřinskou, pak okruh pod Čertovým mostem, kde se poněkdu rozlezem a již skoro neslezem, Macocha, a úderná mikrogrupa, ne úplně k nadšení slečny ještě dobyde hrad Blansek, odměnou je pak nikoliv čokoláda, ale nečekané bonusové svezení vláčkem.

Úvaha 4-prstá

Člověk je tvor 5-prstý, ví každé malé dítě. No ale svět je podivný, příroda si někdy pohraje, možná jí k tomu sami dáváme podněty a občas se narodí dítko s prsty čtyřmi. Anomálie, ale dá se s ní žít. Človíček si na ni nějak zvykne, někdo si toho možná všimne, méně zralému jedinci občas vyklouzne pošklebek, který zralý 4-prstý jedinec s nadhledem unese.

Občas někde narazí, ty 5-prsté rukavice moc nesedí, něco tam zavazí...Dá se dohromady s dalšími čtyřprstními a spolu najdou firmu, která je ochotna jim šít rukavice na míru. Naprosto v pořádku. Některý nástroj se hůře uchopuje, jiná firma vyrobí doplněk. V pořádku. Na některé činnosti ale holt pevný úchop chybí. Žádná technologie zatím nebyla vymyšlená. Nastupuje možná někdy bolestný proces smíření.

Jak se ale takto začnou shlukovat, začnou vymýšlet a budovat si pocit jisté výlučnosti. Jinými slovy svůj dosud více či méně zadaptovaný handicap překompenzují do exkluzivity. Od trochy studu do "všimněte si mně za každou cenu". Již nestačí se domluvit s tím či oním výrobcem na kompenzační pomůcce. Je potřeba normalizovat, zglajchšaltovat. Je třeba apelovat na zákonodárce, je třeba lobovat na tvůrce školních metodik. V rámci povšechné korektnosti dosáhnou vymazání z učebnic biologie "dogmatu" o 5 prstech, je třeba vyretušovat všechny lidské modely neb přeci člověk není jen 5-prstý...Stále ještě v pořádku?

K tomu se najdou jedinci, kteří ve své neukotvené identitě a pro pocit potřebné originality si svůj pátý prst nechají amputovat. Ve svobodě a právům na vše přeci nelze bránit a je to nyní in. Jistě se nějaký ten chirug najde. I nadále v pořádku?

A zde jen konzervativní zpátečnická demagogie???

(Pan Váňa taky mohl bojovat za své právo býti basketbalistou, za změnu pravidel košíkové, snížení košů, povolené kompenzační pružinové chůdy anebo... se stát žokejem.)

Lysá - Javorový

S ohledem na vývoj počasí přichází v předden 100. výročí státnosti náhradní challenge. Z plánované grupy zůstane 2-členné torzo. Poprvé propojení Moravských ze Slezskými Beskydami, krajinou mládí. V 8 z Ostravice, za 1,5 hod Lysá hora, zatím krásně a žádné avízované zástupy, jen zdejší polosvlečená ikona. Visalaje, Bílý Kříž s dalším občerstvením u kytarového doprovodu, chvíli po hranici, pak Slavíč, to se již rozprchává, pokračuje "Sněhurčin příběh", jen postavy se mění, tu se zjeví velký Radek, tam druhý, tu trpaslíček, aby zima nebylo. Pokračuje spíše jemný deštík, Velký Javorový již méně svižně, a ještě za světla v 17:30 stíháme chatu! Na závěr dynamickou pohádku poněkud okořeníme.

40 km a ještě 2 km dolů po sjezdovce, jako nejnáročnější část, kterou zřejmě odnese nehet. Již na čelovkách, kdo se nevybavil holemi, ten se šmýká, tak do vzduchu lítají nejen končetiny, ale i jiné orgány i pofidérní dámy...Odvoz čeká a je čas se společensky narozeninově zkultivovat.

A jelikož s věkem progredují paměťové poruchy, tak si raději nikoliv exhibicionisticky zaznamenávám...

Zajímavý úkaz, jak gps signál najednou obletěl celý svět;-) Rušení vysílačem ??

Zelenožlutá úvaha

Nějak "náhodou" nyní více napotkávám lidi se zelenožlutým smýšlením (zelená není třeba vysvětlovat, žlutá je barva slunce...), k tomu i proběhlé další volby více vyrojují společenská a politická témata, což inspiruje k vlastním reflexím s nacházením více otazníků než odpovědí.

Jistě je v pořádku burcovat za záchranu planety, souzní apely na třídění odpadu, více přirozených zelených ploch a vůbec snižování ryze spotřebovatelského konzumentského přístupu ke světu kolem nás.

Není mi však zcela jasné, proč stejní lidé, potažmo strany, zachraňující planetu, chránící přírodní hodnoty, stojí stejně bojovně a aktivisticky přesně na opačné straně barikády v otázkách ochrany evropských civilizačních hodnot. Bojí se zániku planety kvůli globálnímu oteplování, bojí se zpustnutí (od slova poušť) evropské krajiny, ale nebojí se zániku euroamerické civilizace, destrukce základních piliřů jakou je např. rodina apod.

Člověk nemusí být hned nahnědlý ani přivrženec pitomiů či (ex)prezidentského klanu, aby nepopíral, poněkud expresivně řečeno, nájezd barbarských hord nehodlající se nikterak se zdejším světem asimilovat.

Jaká je vnitřní konzistence v na jednu stranu zachraňování hynoucí květiny na Šumavě, ale na druhou stranu v podpoře evidentních snah o rozpad staletími osvědčených tradičních rodinných potažmo biologickcýh struktur?

Proč je v pořádku ponechávat společnost jakési sebedestruktivní civilizační evoluci? Asi tento vývoj za destruktivní chápan není.

Že jde společenský vývoj "proti přírodě" nevadí...a jinde jít proti přírodě...vadí.

P.S.

z jiného aktuálního soudku:

stejně tak nerozumím, proč páter Halík nemá problém s kontroverzním uměleckým dílem (znásilňující Ježíš) neb máme přece svobodu projevu, je schopen v obrazech vnímat symboliku, nadsázku, ale po pár měsících se pohoršuje, div by nepodával trestní oznámení na poněkud senilnějšího kolegu za jeho expresivně podávané apokalyptické vize. Zde najednou jistou kazatelskou nadsázku nevidí. Zde svoboda projevu neplatí?

Svatováclavské Kunčice

Prodloužený víkend pobýt s věrnými druhy, místo plánu Dunaje jet na Králičák, cestou navštívit zapáleného, leč poněkud donquijotského kamaráda, ubytovat se na Staré škole v Kunčicích, s údernou skupinou vyšlapat na kole Paprsek, se zbytkem se dohledat po okolí, pošmáknout na knedlíkách a pak s doprovodným vozidlem si dopřát všeci 8 km sjezd, za zbytečných protestů dalším nádherným dnem, sic spolu se zástupy dalších, vystoupat pěšmo na Králický Sněžník, cestou soutěžně ožebračit neuvědomělého kolegu, najít krásné křemenáče a pak je někde u pramene Moravy zanechat, pobavit se zklamáním z příliš malého sloníka, sestoupat po hraniční, kratší leč náročnější zelené, vyluštit záhadu i2, skotoulit se k hospodě, kde ponechat různé svršky, vydatně se osaunovat, nechat se herně bezmocně oškubat (toť i škola života), příjemně pobesedovat ve společenství ostrovních dam,

porejdit na kolech po okolí, v den Mnichova třeba nalézt velké i malé bunkry, smutné to svědky bezmoci, vyřešit platební nesrovnalosti, nadchnout se cukrárnou, najít ztracené i ani nehledané oděvy, hledat a najít hospodu na sjezdovce...Prostě si takhle ňák užít moc fajn podzimní dny...

Prahy

Rád bych si byl jist
zda známe hranici
kdy jsme čistý list
a kdy jsme viníci
když tobě chce se řvát
a mlčíš docela
jsi trpělivá snad
anebo zbabělá?
když bozi sezhora
překračují práh
kdy končí pokora
a kdy začíná strach?

(R. Křesťan)

Kde končí odvaha a začíná lehkovážnost,

kdy tě zdobí rozvážnost a kdy jsi již přizdisráč,

kde končí víra a začíná naivita,

kde končí sebeúcta a kde začíná egoismus,

kde končí upřímnost a začíná neomalenost,

kde končí tolerance a začíná bezbřehost ???

... pořád se jenom ptáš a odpovědi, tý se nedočkáš

(Olympic)

žít na prahu...bolestivosti...