Nassfeld III/19

Prázdniny trefí na půli března, což již věští jarní lyžování, bohužel ještě poslední týden high season.

Ačkoliv se ještě v září jeví sdílené nadšení 4 podobně strukturovaných rodin, tak se ukáží úskalí organizace takto početné grupy. Po první nabídce odpadne jedna část, necelé 3 týdny před odjezdem nečekaně další, takže zůstaneme s druhy nejvěrnějšími, ale ve finále konec dobrý, všecko...

Pobyt tentokrát delší, od soboty do soboty, ubytovací Waldhof nad Hermagorem je skutečně trochu samota u lesa, takže nerušený klid, venku kvetou meruňky a vyhlížíme nějaký ten sníh. Uvnitř nebývale prostorné zázemí i s nezbytnou saunou. Vůči rakouským dámám opět nelze míti jakékoliv výhrady.

Nedělní seznámovací lyžování je poněkud strastiplnější. V horních partiích obtížně proniknutelná mlha, na měkko je nejen sníh, ale i spolubojovnice, která si v obdobných podmínkách loni způsobila déle léčenou frakturu. Přes veškerou snahu o soudržnost se nakonec přeci jen ztrácíme, naštěstí každá rodinka pohromadě. Souputníci v zásadě rezignují, nám se podaří najít krajní bezmlžnou sjezdovku, byť s rozbředlejším sněhem, takže se ještě slušně rozlyžujeme.

No a další dny vše změklé krásně zmrzne. Počasí již nádherné, leč některé svahy značně hladké. Naštěstí i naši menší širóni, resp. nebojácné sjezdařky, zvládnou bez úhony.

Objevují se nové atrakce, technika pokročila, nyní bezpoplatkové slalomy, měřené úseky s natáčením, takže i trocha toho závodního adrenalinu s následným shlédnutím profi videí na stránkách i s menším konfliktem, kdo že to byl či nebyl z paralelního slalomu vyignorován či jak je to mezi děvčaty...

Jezdíme do zavíračky, překonávají se rekordy, tak dnové pak poměrně kratší, chtějíc vměstnat pánskou saunovací družbu, stolní hrátky, povečeření i nějaké to pobesedování. Pár hodin pak nějak chybí.

Přijedou další známí, ale potkáváme se skoro jen v rámci onoho pánského relaxu. Jinak se dobudou pirátské ostrovy i Mars, a podceňované holčičky to nandají chytrolínům v asociačních dovednostech Krycích jmen.

No a díky rozvernostem nejen holčiček sice víme, co se stalo 22.5.2009, ale již nikoliv, jak se to vlastně jmenuje ta matka Niki Laudy, kolem hučí Johny Deep,Däpp, deep, daep...i české cypaté blues s chcíplou kozou i kozlem.

Po třech dnech vyježdění se shodnem na pauze. S ohledem na zbytkové zahlenění rezignujem na aquahrátky, místo toho zdoláme opuštěný hrad Khünburg, projdem mezisezonní jak místo duchů působící Weißensee, kde asi ještě nedávno velmi živo, dle zbytků bruslařských i běžkařských drah. Oceníme ojedinělý stánek, vyzkoušíme ještě tloušťku ledu a pak přijde vhod večerní prohřátí.

Na čtvrtek zařadíme výlet do Italského Tarvisia, nějakých 50 km po dálnici je za chvíli, očekáváme trochu jarní břečku, přichází velmi příjemné překvapení. Zejména dopoledne perfektní podmínky, minimum lidí, genius loci poutní vesničky na kopci s kulisou Julek a dominantním Mangartem. Lyžařské i horské srdce plesá. 3,5km FISka bez lidí láká k překonávání rychlostních rekordů, promineme jim italský ledabylejší přístup ve značení a zázemí. Rozdíl oproti Rakušákům je poněkud patrný. Projedeme vše, zjistíc, kudy již pro značné změknutí ne, přichází velké úskalí vybrat si ze 4 pizzerek ve vesničce, nakonec se snad všichni uspokojí svými těstovinami, pizzami, pidilasaněmi apod. Odpoledne jž zataženěji a měkčeji, ale stále příjemná jízda až dolů. Poplácáme se za dobrou volbu.

Závěrečný Nassfeld rovněž nezklame. Krásně, původně zledovatělé sjezdovky akorát změknou, takže zůstane veskrze pozitivní dojem. Ještě nějaké to poměření se, dojezd v kaši někdo úplně nedává, ale otrlejší si dáme i repete, nacházeje si úzkou okrajovou stopu, zatímco otrlí méně si vychutnávají čokoládu a plesají na Laudu či Deepa z radosti, že přežili bez úhony.Na dálnici se poněkud dohledáme neb některé to ještě táhne do Itálie a ještě si odbudou Mc premiéru...

Murphyho skupinové zákonitosti :

• poté, co část vystojí frontu na skipas, tak si někdo ve zbytku vzpomene, že by navštívil toaletu a fronta na lanovku dále naroste a ostatní si přeci dále počkají.
• čůrání vůbec nabízí více modifikací zmíněného.
• před dyskomfortem ranního o 20 min. dřívějšího vstávání je upřednostněn dyskomfort 30 min. fronty na lanovku
• pro klid jednoho (zejména, co se týče stravování) je zvolena nejméně přijatelná varianta pro zbytek, spokojen je jeden...

No a závěrem ještě nekorektní hádanka s útokem do vlastních řad:

• když se chceš skupinově vyfotit a složitě šteluješ celou grupu a někdo ti tam na poslední chvíli vleze, jakoupak asi mluví řečí?
• když na dalším fotopointu všichni pořídí svůj snímek a uvolní místo dalším, jen jedna skupinka jej obsadí na několik min. s tím, že si snímků potřebují udělat alespoň 10 z 5-ti různých úhlů, jak se jmenují členové oné grupy? Ano, velmi pravděpodobně tam bude Jacek, Gosia či Piotrek.
• Když si hlídáš 6-sedačku pro 5 osob jednoho týmu, včetně pár dětí, a na poslední chvíli se před tebe dostanou 2 osoby, čímž můžeš vyšachovat buď vlastní dítě nebo nechat odjet ony 2 osoby samotné a brzdit plynulý provoz, je nabílední, že se bude jednat o příslušníky spřízněného slovanského národa.
• zcela analogicky modifikovaná verze s kabinkou, kde tak akorát vlezete obě dvě rodiny, ale náhle vás vyšachuje jistá dvojice
• Když se po sjezdovce šine skupina 10-ti neumětelů, tvořící jakýsi kompaktně nekompaktní celek, ani souvislý had, ani volně rozptýlení jedinci, že nevíte , jak je předjet a podivně je (ne)řídí nějaký mírně pokročilejší přechytřelý lídr, tak je to velmi pravděpodobně pan Bartosz, kterého si severní sousedé dovezli jako pseudoinstruktora, aby ušetřili za profi rakouského.
• když jsem četl poprvé tyto řádky , tak mi to přisla jako již poněkud urážlivá nadsázka, nyní nějak chápu...