Intenzivní druhý únorový víkend po pracovním nočním pátku, nějaké lyžovačce a koncertě s pokračováním, kulminuje plánovaným nedělním výšlapem. Kolega se trochu inspiruje článkem, trasu však různě nakonec chtěně i nechtěně modifikujeme. Sněžnice zprvu moc nelákají, ale lidlovské funglovky je třeba otestovat. Ve třech Kouty, Sedlo. Spánkový deficit ve vlaku moc nedoženu, hoši ukecaní jak...Stopování v Koutech se nezadaří, tak bus a pak se vydáme Milionovou cestou. Podmínky akorát na zmíněnou výbavu, vystoupáme na Velký Klín, marně hledajíc kótu, při sestupu se zjevuje exotický chlapík vybalující radioamatérské nádobíčko, civíme jak na přílet mimozemšťana, kterak vysílá kamsi do etéru prapodivné kódy.
Asi ještě vlivem úžasu záhy zakufrujeme a ocítáme se zpět na dohled sjezdovek. Pokračujeme chvíli konvenčně prošlápnutou trasou potkávajíc krásná stvoření, ale na Výrovce sestoupíme na původní trasu, dávaje vyniknout sněžnicím. Cesta trochu dlouze traverzuje, tak někde nad Velkým vodopádem se pustíme vzhůru kolem chaty Hubertka a po modré doťapkáme na Švýcárnu, kde sice příjemné občerstvení, ale jakýsi dojem, že co návštěva, tak ceny poskočí. Možná se mýlím, tak pro příští srovnání: knedlíky nyní 139,-. Krása na Malém Dědovi, vyhlídky na vysílač a tak, objevujeme další chajdu, tentokrát byť dřevěnou, tak Silonovou, pro změnu Silonovou cestou pokračujeme na Sokola, trochu se obávajíc ztráty kolegy. Razíc si cestu mezi stromky trochu zapadáme a skoro jej ztrácíme podruhé. Paráda, skalky, na vrcholku trochu fičák, jdeme po stopách, objevujíc nikde ani čárkovaně neznačenou krásnou cestu na SV. Z rozcestí pak již skrz smrčky a jsme ve Vidlích, kde nám u Adama paní majitelka vyjímečně otevře i Šeráka naleje. Do odjezdu busu akorát 1/2 hoďky. Náramné.
Žádné komentáře:
Okomentovat