...aneb neomarxismus v praxi.
Místo se učit tolerance k zachovalé různosti, lze vnímat jakýsi trend různost odstranit. Všichni jsme jedno...Místo guláše, svíčkové, řízku, třeba občas spestření italskými špagetami, řeckým salátem, ruskými pirožkami, americkým burgrem - jeden eintopf!
Místo rovnosti v hodnotě člověka, rovnostářství.
Příklad školství - povídá mi jeden učitel: májí ve třídě slabou žákyni, podle dřívějších kritérií by patřila do zvláštní školy, kde by se naučila základní počty a praktických dovedností, vařit, péct. Místo toho do ní musí hustit, aby si pamatovala datumy Bílých hor a Josefovských dekretů. K čemu proboha? Může její spolužáky nevím jak vést k toleranci, nutit je ke sdružování, vymýšlet týmovky. Vždy bude jiná, do chytřejšího kolektivu nezapadne, i nevím jak tolerantní společností bude holt jen tolerována. Nebylo by jí lépe ve společenství sobě podobných, kde by se více uvolnila, rozvíjela, sdílela podobné smýšlení, zájmy? Takhle se trápí.
V psychiatrii - v jistě potřebné reformě vycítili jako velkou šanci pro sebe "progresisté", se sice ne přímo explicitně vyjádřenými ale skrytými antipsychiatrickými postoji, považující duševní nemoc za pouhý sociologický konstrukt.
V čele s ombudsmankou šíří mezi veřejnost bludy o tom, že se v léčebnách neléčí, ale zavírá či dokonce týrá. Poštvávají evidentně nemocné lidi proti lékařům. Povídá ředitelka jisté psychiatrické instituce, že na poradách stran reformy psychiatrie připadá na jednoho odborníka- psychiatra min. 5 "neziskovců" , ze kterých je cítit despekt a pouhé trpění "zpátečnických" odborníků. Jinak odborníci na reformu onoho lékařského oboru jsou oni- absolventi různých sociálních VOŠ a VŠ oborů evropských studií apod.
V pořádku?
Žádné komentáře:
Okomentovat