Rakousko (Štýrsko)-Chorvatsko (Istrie) 13

Rodinná dovolenka připadá tentokrát na nejnevhodnější plnou sezónu prvních 14 srpnových dní, jak už to u nás bývá - s letmou přípravou, s cílem zastávky v Rakousku a pak poznání končin chorvatských dosud nepoznaných...

Po 4-5 hodinách zakotvíme u půvabného, leč dosti využívaného jezera Tieberteich, asi 5 km od městěčka Mixnitz. Pravda, mezi dálnicí a železniční tratí, ale se skalnatými výhledy, čistou vodou...Vyhodnotím jako dobrý basecamp na plánované výstupy. Táži se na možnost kempování - a je nám nabídnut kout na druhé straně jezera, stany žádné, zázemí veškeré... ejhle- i v kapitalistickém Rakousku něco funguje na dobré slovo...

Koupačka ranní a večerní, koupalištnímu hemžení se vyhneme utíkajíc do hor, poté je opuštěná pláž naše, teplá voda, hvězdnatá obloha s padajícími hvězdami...co si více přát.

Výlety se tentorkát ukáží býti náročnějšími. Plánovaná 6km procházka k Dračí jeskyni (Drachenhöhle) sice není dlouhá, ale zato čím dále strmější, aby nás nakonec potkalo řetězy zajištěné lezení. Ale odměna stojí za to... Obrovská jeskyně, přes 500m dlouhá, netopýři nad hlavou...Následuje zrada průvodce, avízovanou okružní cestu se nepodaří najít, po nastoupání dalšího sta metrů další cestu nenalézáme, takže stejný sestup, který ve strmém terénu...přeci jen náročnější, ale zdárně ...i se 4-letým dítkem zvládnem.

Po této eskapádě však dozná trhlin plán projítí Medvědí soutěsky. Odvahy ale dodá mladý turista u Dračí díry, že soutěska je prý lehčí než dnešní výstup...Pro jistotu vezmem nosítko a...ještě, že tak...Zatímco předchozího dne si užíváme horské samoty, tato trasa je nepoměrně frekventnější, snad i tím, že nevhodně volíme sobotu. Stoupáme nekonečnými žebříky, někdy v dlouhých štrúdlech, na zádech ratolest asi dvojnásobně překračující nosnost sedačky, ale je to krása... a na vrchu hospůdka, s domorodou štýrskou muzikou, po horách se rozléhající garmoškou s basující tubou...no atmoška...

Dále přetáhnem o koupací odpočinkový den, za což přichází trest v podobě echtovní noční bouřky, stan však zdárně přečká ... a hurá k moři...

ZDE další FOTO

Začátek je deprimující, rekognoskujíc pobřeží od Rovinje narážíme na přeplněná letoviska, rozpačitá pokrčení ramen recepčních...až nakonec se západem slunce zakotvíme ve vesničce Barbariga, vezmouc zavděk ubytování v jakémsi apartmánovém ghettu, ale s milou paní domácí.

Pláž vcelku přijatelná, skalnatá, občas oblázková, či skalnatá plata. No dítka nejvíce zaujme přistavený lunapark...

Podniknem lodní výlet na souostroví Brijuni s vilami prominentů, následně koupání na ostrůvku Sv.Jerolima, po výletě ještě seznámení se s Fažanou a jejími fádními dlouhými plážemi...

Průvodci opěvují istrijskou historii, takže vyrazíme i na okruh za zdejší minulostí. Zástavky u kostelíka Sv.Fošky, krajem posetém kamennými kulatými domečky tzv. kažuny, nejasného stáří a účelu, počkáme si na mumie ve Vodnjanu. Kostel pln relikvií, prohlídem nebalzamované mumie 6 světců , údajně zázrak... Jak už to u Chorvatů bývá - nechají si vše zaplatit, vstup a další vstup...

Jeden den strávíme v Medulinu, volíc ne zrovna vydařenou pláž, tak si spravíme chuť v pozním odpoledni, na zdejším kulatém poloostrůvku a pak již nezbývá příliš času na plán poohlédnutí se za možností ubytování. Cestou necestou doputujem do letoviska Duga Uvala, která svými hotelovými komplexy nezaujme a noční návrat...

Zataženou oblohu využijem na prolez polostrůvku s pevností Punta Christo, více pak zaujme večerní a noční Pula, s návštěvou amfiteátru, centra s různými kejklíři a akrobaty...

Příjemné dopoledne strávíme v historickém, ale nekomerčním městečku Galižana, kde kavárnička, pokec s italskými domorodci...

Směrem k ubytování na jihu stavíme za Pulou, kde v pevnosti Verudela je sympatické mořské akvárium. Po předchozí náhodné domluvě se na pár dní přemisťujem do Banjole, apartmánu u kempu Indie. Tam večerní grilovačka, příjemná oblázková pláž pod kempem, s blízkými dvěma ostrůvky. Dojem však poněkud skalen synátorovými tu karetními tu vodně dyskomfortními eskapádami...Když se přidají další zdravotní neduhy choti a vypršení termínu, další ubytko již nehledáme a zavelíme k návratu.

Na závěr ještě výlet na Kamenjak, kde se prodíráme prašnými cestami, stavíme nejprve u Safari baru, což pěkné, ale přelidněné místo, nabízející jeskyňku, skoky do vody ze skály apod.

Dále nám nedá navštívít nejjižnější jih ostrova a na samotný závěr ještě jistě půvabná, ale rovněž hojně navštívená oblázková pláž...

Cesta zpět nakonec stejně Slovinskem, s občerstvovací zastávkou restaurantu Marché, Z Premantury pak po 9 hod. doma...a další zjištění, že fotky z karty jsou v čudu, nakonec část zachrání PCmág...

Chorvatské střípky:

musím vyhrát ještě 17 x ( prší alias cyp)...mě teče do očička...tady jsou další mobilhajzly...a nemluv po tatínkovému...

a taky počítání HR SPZek, pobavení Koubkem či inspirace líným rodičovstvím, ...

ZDE další FOTO

Morava 13

A je tu další prázdninová aktivita...po pár kratších platonických pokusech vyrážíme po letech na plnohodnotnou vodu. Volíme pro začátek dobře dostupnou Moravu. Equipa čítá 3 bratry a jednoho bratrance s choťmi, jejich 8 dítky (jen nejmladší zůstaly u babičky), rozmístěni na 3 pálavách a jednom těžkotonážním raftovacím plavidle...

Čtvrtek navečer vybalujeme v Postřelmově, zírajíc, jak z Felicie se vysouká 5 osob, dva stany, 50 l soudek a gril rozměrů nemalých...ten pak udělá dobrou občerstvovací službu. Jen v tábořiští suchého dříví se příliš nedostává, načež nám pan zemědělec předvede, jak se dělá oheň, s ekologickou úpravou místních dřevin...Mezitím ratolesti předvedou nepříliš vyvedený pokus o chůzi po uhlíkách resp. skok do popela, s náležitou odezvou imponující třetistupňovou popáleninou...

Ještě večer převoz auta a ráno hurá na vodu...Ta zprvu příjemná, tekoucí, postupně proud přeci jen stagnující... Zatáboříme v kempovišti u Vily Háj, kde se různě pomějem, pojíme, popijem i zapějem, doplňujíc se se zdatnými sousedy...

Ráno kouknem na koníčky a pokračujem v plavbě již bohužel více olejnatým úsekem do Litovle. Nekonečný olej je zpestřen tu zarputilými lodními bitkami s následným nepřátelstvím na život a na smrt, tu stromovými skoky do vody či nějakým tím jezem...

Mijíme se střídavě s partou opojených sombreráků, chytrých učitelů(-ek), majících jasno, kdo je v lodi kormidelník a za pozdních večerních hodin se doplahočíme do litovelské loděnice, kde dáme zavděk zdejšímu občerstvení.

Po odpojení raftu, překonání ranní indispozice, zbylé tři posádky pokračují po Malé Vodě (chráníc tím kulíka říčního hnízdícího toho času na hlavním toku), točíc se okrajovými meandry, občerstvujíc pizzou v Březové a končíc u Hynkovského jezu, kde konečně zpracujeme převážený bigmeloun, zaskotačíme v peřejích a pak po zhodnocení nereálnosti splutí až do Horky balírna... ještě utonouc v bahně vyschlého ramínka u hynkovského mlýna...Zatímco robátka skotačí na průlezkách, rozdají si partičku dospělého petanque, maminky poklábosí v hospůdce, tatíci vyfukují, rolují, balí a svážejí ...no a snad další dobrá tradice.

Sovinec 13

Pár příjemných červencových dní trávíme na zapůjčené chaloupce v sovineckém pod(nad)hradí, kde soužijeme s přírodou- jednak v domestifikované podobě kocourem Elvisem, dále plchy, myškou, úžovkou, poznávanými motýly...

Po slezení Soví skály se nás ujme a hradbami provede místní snílek, majitel to podhradních pozemků, pár koníků a oveček, kupící různé zemědělské relikvie s velkolepými plány rozvoje podhradí...jen sehnat štědrého donátora, kterýmžto se bohužel neukážeme...takže zatím z permakulturního ozdravného centra nic nebude...

Dne dalšího nás čeká krásný okružný výletík na Jiříkovský kopec s malinami, srnkami, motýly, ale také krizovou loukou, jaksi dítku přerůstající přes hlavu, kteréžto trauma z pošimrání travinami nevykompenzuje ani úspěšný lov pokladu.

Účastni hradního Honu na bestii musíme dne nedělního čelit synátorově úprku nikoliv před ní, ale sličnou agilní tanečnicí...rodinka je u artistů vůbec v kurzu, čeká nás ještě maminčin žonglérský výstup...

Kozinec-Ostrý

V první červencovou neděli po chaotické domluvě pohodový výletík s hodinovým čekáním na občerstvení na kozinecké chatě a pak s hromadou dětí tempem 10 borůvek /hodinu, s občaným poponesením nejmenších statnými tatíky či tetkami. V závěru mezigenerační běh do kopce, kde si tatící dokáži, že ještě jakžtakž stačí na prepubertální dítka(-o), v hbitosti však již nikoliv. No a jiné zas neunese tíhu prohry a nějaký ten šrám z pokusu o skok střemhlav...

Salza 13

V kontextu doznívajících povodní druhého červnového víkendu se vydáváme pro někoho provokativně na divokou řeku, co na tom, že mimopovodňovou oblast.Vodočet hlásí nějakých 200cm ve Wildalpenu, což průměrný průtok...

Nakonec zvládnem trocha složité logistiky skloubením moravské a jihočeské větve, naplníc moravské auto v Brně a strávic příjemný večírek v Budějovicích u Karla IV.

Ráno další sraz a doseznámení, mj. se zjištěním, že i v rámci marketingových akcí se doopravdy dá něco vyhrát, vidouc nablýskanou oktávku jedné z účastnic...

Cestou do Rakous a startovního Wildalpenu nás nevídaně pozlobí navigace, snažící se opakovaně vnutit delší cestu horami (když po opakovaném pobloudění ignorujem, tak najednou naskočí cesta o několik 10min. kratší!), takže na startu jsme až po poledni. Následuje seznámení s neoprény, rozmístění aut, a na svěží vodu vyráží 6 posádek zapůjčených barak...S kolegou na háčku se ani nenadějem, když u slalomové tratě na první větší peřeji se ocitáme ve vodě. Zjišťujeme, že s pádlem a obrácenou lodí dostati se ke břehu je slušná fuška a stojí pár minutové úsilí...Takto pokřtěna vzápětí i další posádka.

Další plutí je již vcelku zdárné, peřeje jsou prakticky trvale, stav vody umožňuje překrytí a přeplutí většiny záludných kamenů, ještě se přihodí jedná nehůdka, kdy háček s nelibostí nese pádlování nedominantní končetinou a v nejméně vhodný okamžík přehodí pádlo...Cestou si ještě užijem adrenalinové skotačení seskokem ze skály do proudu. No a na závěr parádní soutěska...

Po vylodění v kempu pod Palfau trocha nejistoty, sprchne, nesprche, grilovat či jen svačit a vyrazit ještě do hor...Nakonec po částečné grilovačce se obloha roztáhne a tým se večer rozdělí na keškaře a feratáře, kteří absolvují kratší výstup Kaisergams - Klettersteigem překonávajíc mj. umělé zábrany v podobě plotu a hrozby policií a soudy... První skupina se vrací neúspěšně, popálená, popícháná, druhá krom zdolání vrcholu urve i 5* kešku. Takže zprůměrovaně mise obou splněny... Pokračuje grilovačka, inspirováni vedlejšími Maďary zjistíme třeba původ některých vulgarismů... Bujarý večírek dál živí v hromadném stanu nebojácný kolega s nyní FranzJosefovskou image, mj. statečně se vrhající paraglajdem do jezera, čelíc pak útoku labuťáka a jak má těžké soužití s leguánem Karlem ...

Neděle nás vítá modrou oblouhou, tímto ale i větší frekventovaností řeky, kdy se ani nedostanem na oblíbený skokánek... Zas chvíle logistických dilemat, kterak skloubit program s kajakáří a paraglajdisty, toužící se nejen svézt, ale i snést... Obmění se posádky i fotografistka, jístíc a dokumentujíc ze břehu. Je patrna nabytá zkušenost neb koupelí je tentokrát výrazně méně... Bohužel nás čeká trochu trpká tečka na závěr, kdy v úvodu soutěsky se cvakne kolega kajakář, po pár stech metrech se naštěstí dostane ke břehu, nepodaří se však zachytit kajak, který pak skončí uvězněn o čnějící skalku...Více jako hodinová mise s příčinlivými Maďary se ukáže neúspěšnou :( . Ještě, že škoda jen na majetku a nikoliv na zdraví... Tak místo pozorování plachtících kolegů interakce s policií a sušení a balení...

další foto

Šestá Vysočina

Pro změnu opět v přibližně tradičním termínu a s tradičním počasím na novém místě- opouštíme Poslední "Majli" a přesun pár km do Křižánek na penzión Bukáček. Sestava tentorkát notně okleštěná, scházíme se ve 4 rodinách, z čehož jedna v polovině končí.

Tradičně nepříznivá předpověď nutí notně improvizovat.Vydáme se hledat tajemnou štolu, od které nás odřízne nedoceněná říčka Svratka, některé menši cyklisty horkotěžko dotlačíme asi 20 km cyklookruhem, mj. kolem Mílovských perníčků, kde další neúspěch nenalezení pokladu, dále kolem Karlštejna a shledání s necyklisty ve Svratce.

Po stopách pílnikářů vyšlápnem na místí Český kopec s úchvatnou vysočanskou krajinou.

Po odpojení spřízněných cyklistů další dny strávíme autopěšmo. Jednou cesta na sever s milými zastávkami v Předhradí na hradě Rychmburku proměněného v azyl psychotiků, u rozhledny Borůvky,kde si bohužel paní rozhlední zrovna odskočila, kamenném domečku ve Zderazi, kde nám jen tak zapůjčí klíče,s občerstvením v Polance u servírky Kačenky s následným cílem v Nových Hradech.Ty příjemně překvapí postupným rozkvétáním v rukou soukromého vlastníka, od rokokového zámku, přes labyrint se Stalinem po procházku daňčí oborou. Městečko jistě čekají světlé zítřky...

Další den i zčásti invalidní horda obdivuhodně dobude tajemný hrad Štarkov, následně se občerstvíc 12-ti stupňovým mokem za 16Kč a hledajíc Broučky v Jimramově dá zabrat místnímu muzeu, resp.nervům paní průvodkyně.

Taky nelze opomenout tradiční návštěvku Blatinské farmy, se zklamáním v místní kavárničce.

Mezitím proběhne milión hádanek, počítání jehňátek, soutěž lučištníků a jedna oslavka.

A na závěr z tradice Poslední míle s očekávaným koupaním v Mílovském rybníce, kde se k Péťovi přidá tentokrát více koupáčů za hysterického povyku některé z maminek: " já pak nebudu na paragrafu!!"

Katschberg 13

S ohledem na pedagogy a nikoliv dítka ještě ne školoupovinná, lyžovačka trefila nyní na jarní prázdniny v 1/2 března. Domluva 4 rodin s 4 předškoláky padla díky pracovněstudijnímu pobytu a zkušenostech jedněch na oblast Katchbergu v Korutanech kousek od Obertauern. Pro Komáří nemoce nakonec vyřešena dilemata ject-neject, (ne)risknout? seskupením do jednoho auta, za cenu pozdního výjezdu a patřičného tělesného dyskomfortu... 500km zvládáme za nějakých 5 hod, ubytováníčko kousek od St. Michael im Lungau na příjemném statku, sice kousek od dálnice, ale nikterak rušivé. Nemůžeme si vynachválit - soukromí, společná kuchyňka s přebývací místností, příjemná farmářka, výdatné domácí snídaně, nikterak rušivá vůně kraviček, která pak po lyžování se stává pro dítka další atrakcí, již se vždy těšíc na dojení a krmení...

Počasí nám tentokrát příliš nepřeje, ale při té bídě nakonec lyžovačka zásadnější chybu (až na den poslední) nemá.Ceny již Nebensaison, předškoláci ještě zdarma, dojíždění únosných 10km, vždy za pochmurných vyhlídek, deštivo, mlhavo, aby nás pak čekalo již jen zlepšení- déšť přejde v přijatelný sníh, či jen v nížinný, mlha se jeden den změní v krásnou inverzi, kdy se dostanem nad mraky nabídnou se i nějaké vyhlídky na hory i nebíčko... Jen dne pátého se mlha ne a ne zvednout...Sedačky povětšinou až na pár výjimek vcelku rychlé, moderní, občas nějaká ta kabinka...Akorát těch Čehůňů kolem poněkud přespříliš. První den volíme basecamp Katchberhohe, aby následně vyhodnotíc zbytečné šplhání na sedlo, kotvíc v St.Margarethen. Probrázdíme celé středisko rozloženo mezi horami Aineck a Tschaneck. Nakonec největší popularitu získá 6km "dálnice" z Ainecku, která po další kolenní indispozici a měsíční rehabilitaci se ukáže i pro invalidu tak akorát...

Sníh všeho druhu, od vrcholného prašanu, po spodní ke konci již poněkud rozbředlou hmotu...V rámci skipasu jeden den volíme příjemnou změnu za komornější blízké středisko Grosseck-Speireck, kde robátka největší atrakci naleznou v prolézání skalek a děr na keškové vyhlídce a některé maminky zvýší svou lyžařskou aprobaci o další černé mety...

Večerní stravování vymyšleno elegantně- střídajíc se po rodinkách ve službách, takže jeden večer vaříme a pak se necháme hostit...Poté vedle předškoláckého dovádění lká ukulele i další strunný nástroj a poznáme třeba co je sedmeso ...

Jen den poslední nám příliš pohody nedopřeje, kdy po mlhavé lyžovačce se prodíráme zpět sněhodeštěm přes hory, doly, ještě navíc i světlo kiksne, tak oproti příjezdu nabíráme 2-hodinovou ztrátu...

FOTO

Mont Jedová IV.

Další ročník již tradiční akce, kdy tentokrát na jednoho z deseti tatíků připadá 2,5 dítek v rozmezí 1,5-16 let...

Obsahem je jako vždy nic nekalicí pohodové společenství, s nočním filmovým rozjímáním (či pospáváním?). V sobotu nás čeká tradiční výšlap, tentokrát netradiční okružní cestou - kdo najde a sleze nejvíce posedů- na horu Jedovou. Nápad s posedy sil notně ubere, takže na kopec se vyhrabem z těch posledních, leč konečně úspěšně...Zasloužená odměna pak v horské boudě a není důvod se necítit jak v kopcích o několik km vyšších...Tělesnou i duševní vzpruhu doplní nedělní spirituální občerstvení a můžem odjíždět opět celí, (či celostní?)

Adventní jesenická adventura

Vánoce se blíží, sníh již napadl, ale po krásném zimním mrazivém týdnu přichází sychravý víkend, kdy se tentokrát v čistě pánské pětici vydáváme do jesenických hor...

Vybaveni sněžnicemi se necháme busem dovézti do Vrbna.

A proč jdeme tudy?...protože to je tradice...a nedalo se dojet až do Videl a pak nahoru?...dalo, ale takhle je to tradice...

Po vrstevnicové procházce a pak sešupu Vrbno-Vidly, kdy se již rozprchává,přichází příjemný azyl a obídek ve zdejší hospůdce milé mladé maminky a vlkodava, ze které se do nečasu moc nechce...Pak směr přímo do kopce- tam někde je Praděd...Občas nějaký brod, občas saltoskoromortale při přelezu obory, chata údajně Sokolí, nad 1000m sníh již více sněhové konzistence, mrholení ustává, někdo ty sněžnice přeci jen nazuje a tím se vznáší ani ne tak nad 20-30cm sněhem, ale spíše nad borůvčím a dále kosodřevinou, kterou se horkotěžko prodřem, aby již za tmy narazili na vrcholový fičák. Čímž věž opět nevidno. Trochu se občerstvíc a osušíc ještě doputujem s čelovkami na Švýcárnu, kde je nám dopřán komfort extrůvky a dojde i na natěšené a skutečně výtečné borůvkové knedlíky...Nocleziště pak nalézáme kousek v lese.Noc teplotně komfortní, snad něco málo pod mrazem, ale někdo doplatí na ledabylost úpravy podstanové plochy, budíc se pak notně rozlámán...Na sestup pro forma nasadíme sněžnice,ať je též vyzkoušíme, sněhu však brzy ubývá přecházíc v spíše jarní břečku. Scházíme tentokrát po značce(modrá) kolem Velkého vodopádu do Bělé pod Pradědem, sdílic historky z exotických cest, zda je civilizovanější Kuba či Keňa,jak se nenechat zadupat pakoni a pak chytáme dobrý spoj kolem 10:30- s luxusně brzkým návratem.

KUDY

Houbařská sezóna 12

Malý Rabštýn

Předposlední a poslední krásný říjnový víkend (ten poslední již přináší sníh)

Tempem 4 km /4 h z Domašova spojíc 3/4 své a 1/2 od ZOO odlákavší Brančí rodinky. Zpomalující vlivy: Štěpánova lupa, nálezy klacků sloužící jako hudební nástroje, nálezy hub (tentokrát václavky, suchohřiby a babky), svedení šipkou na scestí (vlevo není vlevo,ale nahoru do zákazu vstupu-"pozor lom") a pak neúspěšné hledaní brodu. Na skalách však kýžená odměna, krásno, svačinka a návrat po modré za tmy...

Cyklovíkend - Bělkovické údolí, Valmez

Rodinka je odjeta, první listopadový víkend ještě nesychravý, takže se vyrojí výzva si dát trochu do těla.

Sobota krásným Bělkovickým údolím, s výhledovým výběhem na hřeben, po cestě nějaká ta houbička i keška, k Těšíkovské kyselce, skrz větrný Domašov, dále odvážnou cyklostezkou, která by i horákům dala zabrat na Hrubou Vodu, kde konečně i nějaké občerstvení v trampské hospůdce. (TRASA1)

Po 90 km saunovací relax a nabrání sil na další den,

kdy s kolegou vlakem do Valmezu a pohodovou cyklostezkou Bečva dalších asi 80 km... (TRASA2)

...a pak druhý den neschopnost podřepu...

Moravice 12

Svatý Václav s Komáry v krásném prostředí na kraji lesa mezi Opavou a Hradcem n.M. v chaloupce, kterou ochotně zapůjčil jeden politicky vysloužilý rodič.

S alkoholem známého původu absolvujem exkurz po láskách páně Komára o tom, jak statečnou ženu nalézti.

Dále provozujeme pěší cykloturismus, kdy ratolesti, byť třeba s novým kolem, občas stávkují - je to buď DO kopce nebo Z kopce. Bolí tu nožičky, tu ručičky...Nevědomky projíždíme trasu zítřejšího 12-ti hodinového cyklozávodu v oblasti Radůně, kam nás údolím říčky Radůňky dovede velmi půvobná cyklostezka zvaná Radegast.

Ráno nás pak vzbudí lavinovitě svištící cyklonadšenci, kteří vytrvale krouží i po návratu z výletu.

Je houbová sezóna a žena se rozhodne sebe i nás dovzdělat s pomocí legendárního atlasu páně Piláta-Ušáka, mj. poučující o neprávem přehlížených pýchavkách, čímžto mrháním výtečnou potravinou působíme významné národohospodářské škody. Jsa báječně poučeni, tyto pak skutečně nalézáme a na výtečnou smaženici sesbíráme. Ve snáze nepáchat zmíněné škody, objevujeme pro sebe novou pochutinu.

Krom pýchavek se přidává asi 20 bedel spod hradeckého zámku a stovka klouzků, mezi kterými se cérka těší nálezem své broskvičkové houby.

Přičinlivý Komáří Miláš invenčně tvoří nové a nové hudební nástroje, dávající pak vzniknout originálnímu hudebnímu tělesu. Pohybové aktivity jsou obohaceny o vlastními pravidly upravenou hru zvanou kroket.
Jen občerstvit se v tomto kraji razovitem jaksi trudno... Tu nám v jedné turistické lokalitě, navíc ve svátek, kdy snad jakási návštěvnost očekávána, oznámí, že jediný kuchař má toho hodně a dočkáme se krmi nejdříve za hodinu, což pak upachtěný pinglík vykompenzovává zelňačkou bez chleba...pak se dočkáme chabého 1/2 krajíce, holt kraj asi chudý. Jinde donesou polévku studenou s nedopečenou polotovární pizzou...