Vánoce se blíží, sníh již napadl, ale po krásném zimním mrazivém týdnu přichází sychravý víkend, kdy se tentokrát v čistě pánské pětici vydáváme do jesenických hor...
Vybaveni sněžnicemi se necháme busem dovézti do Vrbna.
A proč jdeme tudy?...protože to je tradice...a nedalo se dojet až do Videl a pak nahoru?...dalo, ale takhle je to tradice...
Po vrstevnicové procházce a pak sešupu Vrbno-Vidly, kdy se již rozprchává,přichází příjemný azyl a obídek ve zdejší hospůdce milé mladé maminky a vlkodava, ze které se do nečasu moc nechce...Pak směr přímo do kopce- tam někde je Praděd...Občas nějaký brod, občas saltoskoromortale při přelezu obory, chata údajně Sokolí, nad 1000m sníh již více sněhové konzistence, mrholení ustává, někdo ty sněžnice přeci jen nazuje a tím se vznáší ani ne tak nad 20-30cm sněhem, ale spíše nad borůvčím a dále kosodřevinou, kterou se horkotěžko prodřem, aby již za tmy narazili na vrcholový fičák. Čímž věž opět nevidno. Trochu se občerstvíc a osušíc ještě doputujem s čelovkami na Švýcárnu, kde je nám dopřán komfort extrůvky a dojde i na natěšené a skutečně výtečné borůvkové knedlíky...Nocleziště pak nalézáme kousek v lese.Noc teplotně komfortní, snad něco málo pod mrazem, ale někdo doplatí na ledabylost úpravy podstanové plochy, budíc se pak notně rozlámán...Na sestup pro forma nasadíme sněžnice,ať je též vyzkoušíme, sněhu však brzy ubývá přecházíc v spíše jarní břečku. Scházíme tentokrát po značce(modrá) kolem Velkého vodopádu do Bělé pod Pradědem, sdílic historky z exotických cest, zda je civilizovanější Kuba či Keňa,jak se nenechat zadupat pakoni a pak chytáme dobrý spoj kolem 10:30- s luxusně brzkým návratem.
Žádné komentáře:
Okomentovat