pondělí 16. května 2022

Karlov 50


Oslavná víkendovka v polovině května 22,  s ohledem na náročný dosavadní program až od soboty. 

 Jsme přizváni do jinak neznámé grupy. V pátek náročné shánění dárku na poslední chvíli, symbolický Ararat nijak běžně k dostání, ale detektivní výprava přináší ovoce. Radost!  

Po dospání marně stíháme zbytek posádky, rozhodnuvši se pro soft výstup na Praděd- konvenční davovou cestou: kyvadlo Ovčárna- vrchol. 

My, jsa ambicióznější, zaparkujeme u Klobouku a po modré do Velkého Kotle, 3 km nepříliš záživné cesty, ale pěkným údolím Moravice, pak již serpentiny lesem za stále větších protestů jindy statečné dcérky, úchvatné výhledy do Kotliny, na hřeben se zbytky sněhu, padající vodopádky, jakože pramen Moravice, skoro nikde nikdo. Na hřebeni zbytky sněhu, chvílemi potůčky, chvílemi kaluže, břečka, tak se synkem oceňujeme klasické pohorky. Zbytek grupy hlásí davy, všude plno, sejde, se u Horské služby na Ovčárně. Seznamka, nelevné občerstveníčko, koriguje se ambiciózní plán návratu přes hřeben a Alfrédku. Skupina se ukáže značně nesourodá, někteří volí návrat busem, někteří zápasí se sněžnými poli. Zdoláme další 1000ku- Temnou s marným hledáním keše. 



Pak již delší žlutý sestup a oslavka s všehochutí dobrot na grilu. Pan oslavenec se ujme role pozorovatele a rozlévatele. Večer pak přesun dovnitř, tam zas exkurze odborníka přes nápoje míchané a u šlaftruňkového cognacu několikahodinová zpověď, že " teď už teda dost a začíná čas vlastní seberealizace"...jaké ale teda? No v prvním kroku realizace snu výstupu na Ararat. A dál? Čas nějak běží, i dítka se v 1hod  rozhodnou zabalit napínavé dostihy, po 3 hodině již monologická diskuse již opravdu nikam neústí...

A ráno rána...9:40 rychle vstávat, dej děckám snídani, v 10 hod je check-out...Paní už je tu.  Ojky, ještě, že jsem se neúčastnil šlaftruňků...Nedůstojné rychlobalení, a co s načatým dnem? Opět nesourodé rokování, Okruh nad Karlovem? Kopec, to ne. K. Studánka, to budou davy lidí, když je tak krásně, ale budiž, přizpůsobíme se. Samozřejmě náročné parkování. Alespoň se prosadí únik na Rolandův kámen, což jest fajn, i s náročným hledáním štěrbinového úkrytu keše. Občerstvení, co žena a Matouš to názor...Tam bude plno, tam je malý výběr, tam je draho, tam je divný vzduch a my vlastně chceme jen kafe...  Tak loučení a rozdělení, zakotvení v Letních lázních, kde si snad všeci na nějaké to své přijdou...A pak ještě vyzvednutí zapomenutých bot... 



   

pondělí 28. března 2022

Velká Fatra III/22

 





Poslední březnový víkend, po dřívějších přechodech N. Tater, padne tentokrát volba na Fatru a to Velkou, že bude povlovnější, pohodová. No trochu jinak. 
Na tři dny, vytříbí se 7ka, sraz Vrútky, vlak do Turč.Teplic, ochutnávka termální vody a domluvíme vyhlídkovou taxi dodávku na Malý Šturec. Fajn, sobota 12:30 nástup. Zdálo se, že na lesní cestě již sněhu nebude, bylo dost, ale dá se bez sněžnic. Cesta trochu dlouhá, trochu nezáživná, ale krásně. Roztrhaně dosahujeme chatu na Kráľovej studni, kam údajně jezdí v létě autobusy, no nevím, Pavlík zas toho nakecá.. Otevřeno, nikde nikdo, zvažujeme samoobsluhu, nakonec se chatár zjeví, kýženým pivem a čočkovkou obdaří.
Pak již nástup na sněžnicích na hřeben. To jest jiné kafe, velká paráda, sníh různě, někde je, někde není, někde jen krusta. Sněžnice někdo užije, pak sundá, západ slunce na Križné, a již se stmívá, Frčkov, Ostredok s vyhlídkami na osvětlené Donovaly a pod Suchým vrchem hledáme salaše. V prvním se svítí, nechceme rušit zamilovaný pár, jen si pro jistotu bookujeme půdu, nakonec zbytečně neb trochu níže Mandolína nás vítá prázdná. Paráda, euforie, zatopení v pícce, vaření ze sněhu, ze zimy hůře snesitelný hyc, nad ránem zas chladno...   
 

Ranní krása, trasu doladíme cestu, zacházka na Ploskou, ale když je to významný vrchol, zbytek se podvolí, rozhledy od Tater po Lysou horu, to ještě panuje nadšení. 


Sejdeme na Chatu pod Borišovem, vrcholobijci ještě i vyběhnou na vrchol a padne rozhodnutí pokračovat "magistrálou", neb alternativní hřeben přes Rakytov je příliš znám a šel jsem to teď s dětma, to chce změnu, hlásí Pavlík. (Opět se rozpadá Lidl sněžnice, tentokrát dobře zajistí vždy příhodný  gumicuk) .
Směrovka hlásí 5:55  Kľak, kam někde bychom měli dojít a zabivakovat...Šoproň, Javorina, se ještě dá, za hodinu dle plánu na Javorině, ale Kľak 5:15, to jaksi matematika nesedí, začíná se vynořovat budoucí prokletí.  Hřeben se postupně zalesňuje, žádné povlovnosti, ale hezky nahoru dolů, navíc pralesní neúpravou, kořeny, mladá bučina. Vzdálenost na dotyčný kopec se jaksi nekrátí, již to slovo Kľak...nevěstí nic dobrého. Hřeben pojmenován na Martínkův...a plán zhodnocen zatím s úsměvem na jaksi dost ambiciózní...Z kopce a další kopec, sněžnice či bez? Stálé dilema, vždy je to nějak špatně. Posedíme na Štefanovej a to již je všem jasné, že Kľak zůstane prokľat. Další kopec, mezitím medvědí stopy, asi včerejší? Utěšování, že Lysec je jen Malý... Ale to je již půl 6tá, sice se posunuly hodiny, ale je nejvyšší čas pomýšlet na bivak...V 19 na Sedle pod Kopou (kam jsme měli dojít za 4 hodiny z Borišova, trvalo nám 6) proběhne bojová hoplopo (ho...platná porada) a většinový souhlas s ústupem (je zavržena představa, že totok obdobné bychom absolvovali ještě další den a pak ještě řešili návrat domů).  


Na mapce má být přístřešek, není, najdem bivakovací místečko na suché zemi, dva stany, zbytek venku, povaříme, jednoušně vnímajíc ozvučené myšlenky jedné u účastnic výpravy, zbytky jídla zajistíme před méďou do patřičných výšin. 


A ráno do promáčených bot, s nápady poučení z krizového vývoje, jak příště neoprénové ponožky a euforická dáma si sepisuje nákupní seznam. Čeká nás nezáživných 10 km ledové cesty Jasenskou dolinou , ale po skupinkách docela rychle uteče, docházíme koupající se otužilce,  sjezdovky, Belá-Dulice, bus nebus, čekat? Ne tágo a odvoz do Vrútek, pokračují ozvučené myšlenky, v některé Bečvě ještě občerstvovací halušky a nakonec  příznivý dojezd.   









pátek 25. března 2022

Lyže 22



Mezisváteční zahájení sezóny, tentokrát nově otevřená Armáda v Lomné, repasovaná sedačka, trochu šutry, horší parkování, ale nostalgie

Den nato Bílá - lyžování fajn, ale masy lidí, již od 9 hod, fronta na permici, fronta na sedačku, využijeme pomu, která příznivější, ale ve svátky či víkend zde opravdu ne. 



7.-9.1.22 Víkendovka v Karlově
na univerzitní chatě s tradičními kumpány, intenzivní, i přes ryze technický sníh, tak jezdí vše, projedem i Klobouk, Divočácký teenager dostane za vyučenou na podivně upravené Kazmarce, naštěstí jen otřesen, bez následků.  

 


15.-16.1. Červená Voda - Dolní Morava 
opět velmi masový odrazující zážitek, že tady opravdu ne. Od 9-16 hod stabilní 10-15 min. fronta, Čeňkovice trochu příznivější. Vyvážené alespoň krásnými scenériemi.

Po rušné noci úplně jiné kafe na D.Moravě. Hard skiing  5/5* , Počasí, úprava, akorát lidí...nic dodat. 




29.1. Czantoria
Nejlepší kopec v Beskydech, s panem bratrem a jeho dítky, bez front., jen v úzkém hrdle trocha motání neumětelů, 2 hodinky bájo, další zataženo, a poslední větrno. 



12.2. Stříbrnice  
S 4 dámami otestování luxusní 6sedačky, bohužel se zrovna vyrojí jednak spousta klubíků v zelených vestách, jednak FTK akce aktivizace postížených lidiček na skibobu, takže každou chvíli stojí a tvorčí se fronta.  Kolem sedačky je tak jediný smysluplný svah, dále v Hynčicích spíše oslí loučky a černá poma z neznámých příčin nejezdí. Ale je krásně a parádní výhledy 


12.-13.3. Kitzbühel 
Top závěr sezóny, luxus počasí, Hahnenkamm, akorát lidí, dobrý sníh, málem nestíhačka návratu, rekordní km, jen kaňka zažívacích dozvuků. 





20.3. Hrubá Voda 
Spontánní neplánované završení po návratu dcérky z lyžáku. Bez lidí, jedna sjezdovka slušně dlouhá, jen dost ledového úseku, což zklame snahu předvést nové umy 




čtvrtek 24. března 2022

Běžky 22

 No letos trochu méně, zvláště nedostižná loňská covidová meta. 



18.12.21 Paprsek   16km

Sešlá vycházka z Vrbna, i dcérka zvládla na Travnou horu, Císařskou, na pohodový rozběh 


23.1.  Rýmařov 24km

Potkali se tři tatíci s dítky různých věků, do cíle došli dva. Nadšení z okruhů i okruhu, rébus na Kamenné hoře a přes pole parádní stopou směr Stříbrné hory a na parkoviště  


5.2.  Rýmařov Alfrédka   44km

Větší sólo výzva, znovu přes Kamennou horu, dále Ždárský potok, kde již nadšení menší neb cesta sice sněhová, ale neběžková, leč vozidly dvojstopými rozjetá, konfrontace s upadlou kondicí na Zelené kameny, občerstvení na Alfrédce, přemožení se na tradiční ostružný okruh a sjezd do Staré Vsi ve ztrácející se stopě, a ještě se nějak přebrodit do Rýmařova, již pak značně vymydlenou stopou


6.2. Kozlov  17 km

...a v sauně po dni předešlém inspirace nečekaného zasněžení plání u Potštátu. Málem hledání vyprošťovacího traktoru z ledové cesty, trochu větrno, ale stopa fajn, cesta kolem posedů a průsekem a necestou ...


19.2. Paprsek- Velký Šengen 34km 

Ve dvojičce vlaková klasika, pěšo do Petříkova, sněhoví podmínky bojovější, na hřeben fajn, v polském lese Šengenu po předchozích vichrech a oblevách jehličí, šišky, krusta, kterou naštěstí rozbíjí rolba před námi. Znovu přes Travnou do Petříkova a nečekané uvolněné hody v Nepálské. 


26.2. Bumbálka 29 km 

Tož pseudoběžkování , pokus o poznání běžeckých Beskyd...Tudy však cesta nevede. I za lepších sněhových podmínek hard terény. Rozbité vázání, zapůjčka u Sachrovy studánky, pak horem dolem, Kmínek, pěšky, skluzem, cestou, necestou, lesem, mechem a na Bumbálce již téměř zhroucení polovičky.  Avšak přichází odměna Masarykovy chaty s nečekaným zázemím, ostravským ožralým tatíkem a saunovým relaxem. 


5.3. Nová Ves Alfrédka  25km 

Se spřízněnou rodinkou i sousedkou, podmínky hezké, ale os(t)udná výměna běžek na Mravencovce dosti zničí dívčinu. Chlapecký sportovní okruh Ostružné a hody na přeplácané chatě snad spravily chuť. 

E 190km


pondělí 14. března 2022

Kitzbühel 2022




Již relativně tradiční alpská skivýprava, tentokát smíšeně ve 4ech, s čekáním, jak se postaví jižní sousedé ke covidu neb polovina posádky skalní odpůrci opatření.   

Bingo, na druhý víkend v březnu se již vše ruší, takže droga wolna.

Ach ta domluva...Beru si pátek volno, můžem na 3 dny...Čtvrtek po práci je pozdě, brzo ráno je brzy, a proč na 3 dny, vždyť nám stačí dva...k tomu nehorázné požadavky na revanš cestovného...No rozprávka.

A kam? Schladming- nějaké pochybnosti, nápad Kitzbühlu...chytne se ubytko v Aurachu. 

Řidič nebývale přesný, odjezd  pátek 11:30, pünktlich! Doba je zlá, na východě se valčí, nafta překonává magických 50Kč. Kde jen ušetřit, levnější známka za hranicí, obecné naštvání na pumpaře dá uvěřit fake news, že již jsme nejdražší v Evropě, pohrdavě minem české benzinové totemy s 51Kč...abychom v Rakousku brali skoro za 60! 

Toť vstupní kaňka a závěrečné GIT potíže nakonec rámují naprosté skiorgie.   



Pepin tradiční, občasná překladatelská vsuvka, wąwóz sem, wąwóz tam, 6-7 hod cesty uteče, paní pro forma ještě zkontrolje u části QR, u další rezignuje. Vybavený apartmánek, premedikace v autě i další vlastní zásoby eliminují plány návštěvy restauračního zařízení. Část relaxuje, část se projde po večerním okolí.

A další překvápko, natěšeno, žádné vyspávání, vedle již od 6 rušno, jdem hned na první lano, jak se říká. Skibus vedle, 7:40 odjezd. Kasa se však otevírá až 8:15, lanovka rozjíždí 8:30...tak nezvykle čekáme. Naštěstí bezproblémové odbavení, již žádné green pasy, co za svoboda! 

Naprostá paráda, počasí, podmínky, středisko, 10/10. Přejezd moderní 30kabinkou, hurá na Hahnenkamm, dáváme na 2x, hledaje ten správný Streif, Mausefalle je skutečně výzvou, kupodivu přístupná, ale opravdu stěnka, navíc ledová, kumpán se kupodivu vrhne, tak nezůstávaje pozadu, brzdím někde o kraj lesa...

Další dokonalé modročervené sjezdy...Chilli gulaschsuppe pauza, kochačka a další orgie, i děvčata přijmou vidinu 50km, žádné další pivo, až na oslavu 50tky! Zasloužené weizeny, přesun do Jochbergu...kde dojezd již náročnějšími muldami a dovršíme rekordních 60km!  Opravdu intensiv hard skiing. Zrelaxování v infrasauně, volba té správné barvičky, jen kolega začíná být nesvůj, zprvu za viníka označena domácí chilli omáčka. Skoukneme originál Hahnenkamm, další extrémní sjezdy s rozpory, zda se jedná o animaci či skutečnost, na závěr hudební ochutnávky mainstreamových, retro  i extrémnějších žánrů.





Ráno nezvykle klid, vedle se indispozice rozjíždí v plné síle.Noc údajně rušná. Tak vypravujema a balíme tentokrát zvolna, loučíme s paní domácí a nadšeným nimrodem, nyní  autem přesun do Jochbergu. Pepin však nadále ne ve své kůží, tak se trháme a sjíždíme, tentokrát část mezi Jochbergem, Mittersilem. Dle mapy vypadá komorněji, tak plán pojezdit a přejezd ještě nad Kitzbühel. Chyba lávky, ani náhodou...Rozlehlá bílá pláň, s občasnými zastávkami, dilemata,  zda se poléčit kolou či čajem a již se blíží 16 hodina a my v polovině návratu! Trochu začínáme trnout a šrotují náhradní plány, zda budeme šlapat či volat záchranný skútr...V 16:15 chytáme poslední lanovku...uff. To bylo opravdu na knapp.



Dobalení a nastává sháňka po živočišném uhlí...něco si zajedem, z části zdřímnem a přebírám vůz...aby před půlnocí dojezd...

V pondělí zprávy, že druhá polovička je na tom obdobně té první, a co vy? Další účastnice hlásí večerní jistou nevoli, cítím se neohroženě...v úterý večer je vše jinak. Takže všeci. Naštěstí dva dny a fit. Chilli je definitivně exculpováno.

Report


pondělí 28. února 2022

Bumbálka II/22

 Takový spontánní běžkařský víkend posledního únorového víkendu. Stále poběháváme Jeseníky, tak co se mrknout do Beskyd. Sněhové podmínky jsou však pofidérní, přes den prší, v noci mrzne. Ale vyšší polohy ukazují sníh. 


Žádný připravený plán, jen potenciální možnosti, když budou podmínky, tak zůstaneme, když ne, tak ne. Vcelku hezky, parkovišťátko poloprázdné, jakýsi poprašek na zmrzlejší krustě je, to půjde...Směr Masarykova chata. Po 500m prekérka, dámičce se rozpadá vázání, reparačními snahami moc nepomůžu. Tak dojdem na chatu, která kousek a porada. Přičinlivá žena žhaví linky možných servisů, narazí na ochotu Sachovy studánky, dále i ochotu provozovatelů chaty k poskytnutí azylu, " máme plno, ale někde vás necháme"...Oprava se nezdaří, ale zapůjčena nová sada. Tak odpoledne můžem second servis. Masarykova chata- Kmínek. Stopa spíše nestopa, vychozená, krpálky. Na Kmínku fujavice, tak azyl, občerstvení, vyčasí se, trochu hledáme směr, nechtěje věřit, že nás čeká další kope, navíc zcela bez sněhu. Jaksi vyvstane cíl Bobek a pak že se uvidí. Sníh chvíli je, chvíli mizí, jsme asi rozmlsaní luxusem Paprsku. Na křižovatce rozhodování, chce se nám otáčet a jít toto zpátky nebo dokončíme okruh? Takže výzva za b) . K Bílé chvíli i náznak jakési dříve upravované stopy, krásný pohled shůry sjezdovky a pak nějak se třeba dostat dál na trasu...Sníh opět končí, následuje cesta holým lesem, občerstvení v přístřešku a ledovou cestou vzhůru. Zvolíme jakous zkratku, chvíli to jde, chvíli zas ne, osada Salajka nabídne konečně zdání zimní krajiny s ryzí stopou, ale to již sluníčko zachází a síly dochází, Bumbálka na doraz,  zachraňuje čokoládka. 


Ale pak odměna na chatě, sice trocha nedobrovolná družba s jakýmsi ostravským opilým tatíkem, pak za pár korun k dispozici celý suterén, sauna, ráno snídaňka, pingpongová rozcvička. Výhledy na Lysou.

Výlet na druhou stranu, moudře rezignujeme na lyže a pěšo přes k prameni Bečvy, dále Čarták, Třeštík, nekonečným leč pěkným údolím na Babskou, Makovský průsmyk, nějaké nostalgické pohledy na chaloupky, (bude též někdy něco?) ,  ještě se i hecnem na zdolání zde nejvyššího Beskydku, Trojačka , vratka minimálně využitých nástrojů v H. Bečvě a můžeme pádit...

...a doma pak sbírat obálky s modrým pruhem, tu 58km/h, tu 64...toť kompenzace levného ubytování...

No Beskydy pěkné, ale stran zimních aktivit zůstane věrnost Jeseníkům.      

neděle 23. ledna 2022

Mt.Jedová 22 aneb memoriál LŠ

 



Snaha obnovit smutně, ale vlastně zcela nepřerušenou tradici, mění se v memoriál otce zakladatele, nakonec jsou poskytnuty i původní prostory. Po složitých (ne)domluvách se sejde jádro 7 hochů ve zvyklý předpololetní víkend. 

Jen akceleruje evoluční proměna z dřívější apaluchy na ryzí chlapárnu s převahou Danů, ale jen jedním pravým. Část si užije večírek s patřičným občerstvením, filmem apod, část se zatím nesměle přibližuje k víkendovému modelu denním pobytím. 

Dopo dřevní brigáda, Jedová z plánované normálky se opět mění na prvovýstup. Krásně zmrzlo, 10 cm sněhu, vrcholové foto, následuje hledání příhodných míst na založení mohyly a místo horské boudy slavnostně občerstvovací oheň. Dojemné, archetypální! 


Cestou zpět se srazíme s americkým soudruhem sotva přiletivším, takže squadra prakticky komplet. Dále vše, jak má být, vzpomínkové přípitky v téměř dokončeném sklípku, kapusnica, nostalgické rozpravy, vyrovnávací vzpomínky a porady, zda dále? Jistě. A jak?       




úterý 18. ledna 2022

2021

Divné to časy. 

Tak zejména pokračují covidí patálie, které z původního ustrnutí, jistého sjednocení, vedou ke stále větší rozpolcenosti a polarizaci. 

Při snaze si trocha užít vánoc přichází jakési rozvolnění a následně další vlna, vše se zavírá, ve slovníku se zabydluje nové mezinárodní slovíčko lockdown, ruší se zimní lyžařská sezóna, střediska mají útrum, zavřeny školy, jakože na pár týdnů, ze kterých jsou nakonec měsíce. Otevřou až v květnu. Politici vyhodnotili, že pro záchranu nemocných seniorů, je potřeba obětovat děti, zruinovat ekonomiku. Ano, občas umírají i mladší, nerizikoví, ale stála ta oběť za to?

Přichází spásně očekávána vakcína, která však vede k další brutální polarizaci. Na jednu stranu bázliví ctitelé covidího božstva, kterému je třeba to a ono obětovat, na druhé straně ctitelé Nerozumu, schopni ve své ideologické zaslepenosti pseudosvobodou uvěřit každému antiblábolu, typu placatosti země.  Štěpí se společnost, rodiny, uchycují se další nové pojmy, vaxeři a antivaxeři. 

V létě přichází trochu oddechu, učíme se cestovat a pohybovat s omezeními, covid pasy, testováním apod. Neočkovanci přispívají k další podzimní vlně a jsou tu další rozbroje, odpůrcům se přitahují  šrouby, ti se brání, vítr do plachet jim duje množství nemocných naočkovanců, co na tom, že s již zcela banálními průběhy, ale takto je nabourána spasitelská role vakcíny. Místo dialogu zesilují další tlaky, tak je potřeba další a další dávky. Názory přestávají být výsledkem hledání, myšlení, ale myslí se dle nastolených názorů. Světy se míjejí. Každá strana má své proroky a věrozvěsty.  A motáme se v dalších vlnách, mutacích, od nikud nikam.  

Američané se rozhodnutím nového prezidenta kvapně stahují z Afganistánu, kde se pokoušeli importovat "západní hodnoty". Pochopili sisyfovskou marnost takovéhoto snažení. Kolikrát ještě? 

Zideologizovaná Evropská unie zesiluje své zelené snahy o záchranu planety. Jednostranně si vybírajíc zlý kysličník, který může za veškerou zkázu planety, snaží se tento vymýtit stůj co stůj. Co na tom, že se Evropa podílí na světových emisích sotva ze 7%, musíme jít příkladem i za cenu totální sebedestrukce. Hrdě v čele s Německem, pro které je špatné nejen uhlí, ale i jádro. Plyn zatím jakžtakž prochází, neb není, kde jinde brát. V ideologické slepotě si kvapně zruší všechny zdroje, domnívaje se, že poručíme větru, slunci a ono v říjnu zapadlo dříve, vítr přestal foukat a Německo, strhujíc i zbytek, se octlo na pokraji energetického krachu. Vědám jako fyzika se přestává věřit, prim mají humanitní ideologické obory. Pak se žebrá u Putina o plyn, který se v duchu směje a ceny letí strmě nahoru. My se ale nedáme, co na tom, že jsme již ekonomicky covidově dost zdecimovaní. My to dobro prosadímě, i kdybychom měli padnout. Odrovnejme si své ekonomiky, Německo a třetí svět se bude jen smát...Aby však z programovaného chudnutí (některých) nevznikly větší nepokoje. 

Hlasy o nereálnosti nejen ekonomické, ale i energetické ( elektroauta si leckdo nebude moct dovolit, co udělá síť, když všichni na noc budou nabíjet, k čemu pseudomesiášství, když Asie, Čína naopak zvyšuje emise budováním dalších spaloven?)  jsou umně umlčovány, nálepkovány konzervatismem či ještě hůře.  Kupředu, zpátky ani krok. Budování nové totality?  EU to a ono přikazovat a zakazovat dokáže, ale pochybné kšeftaření s tzv. emisními povolenkami, které dále drtí lokální ekonomiky uregulovat nedokáže neb najednou přeci volný trh? Zoufalá ideologie anebo čísi záměr ?  Zlé hlasy se již ozývají, že co se Německu nepodařilo před 80 lety vojensky, se jim nyní podaří ekonomicky. 

Co na tom, že si my své levnější energie produkujeme dost, my ji vyvezeme za hranice a na německé burze nakoupíme xnásobně dráž. Ceny vylétly raketově, někteří energetičtí vykukové krachují a odnáší to běžný lid. 

Spolu s covidí lockdownovskou krizí je výsledkem inflační skok, banka tahá za záchranné brzdy prudkým zvyšováním sazeb, a řítíme se bůhvíkam...

Jenže bohužel již zřejmě není cesta zpět. Vlak je rozjetý a někam nám odjíždí. Realisté se nebyli schopni adekvátně spojit a vyvinout korekční tlak na aspoň nějaké výhybky. A na výti s vlky již též pozdě. Alea iacta est.  

I pokrokový papež varuje:  "Evropská unie musí být opatrná, aby se nevydala na cestu ideologické kolonizace. To by mohlo skončit rozdělením států a jejím krachem,"  

Část komisařů příliš nemyslí, nemá žádný skutečný kulturní základ, z něhož by vycházela, a chce dělat pozitivní věci, aniž by chápala, jak a kde a proč žije

 Svět pokračuje v pokrokářském a korektivním bláznění, kdy vlna dorazí k nám? 

Jen namátkově: 

Slávistický fotbalista dostane  10 zápasový stop za neprokázanou rasistickou urážku, kdežto za přizabití a téměř zmrzačení je stopka na 4 zápasy. Tak měří UEFA. 

Starostka Chicaga oznámí, že v Chicagu je příliš mnoho bílých novinářů a že bude poskytovat jednotlivé rozhovory pouze černým a tmavým novinářům. A za to ji nikdo nevyhodil...tady se rasovat může...Dotyčná zavedla rozsáhlou reorganizaci ve správě města, založenou nikoliv na profesionalitě úředníků, ale na jejich pigmentu. Podle toho dnes městská správa vypadá. V prvním roce vlády na radnici stoupla zločinnost podle policejních statistik o 50 %

Tomu a onomu režisérovi, herci se to a ono hrát zakáže, na Othella se již nesmí herec napatlat na černo, tu se jakýsi profesor musí kát za pouštění nekorektní produkce, nedejbože vyjádřit názor, že muž je mužem a žena ženou. Kam až? 

V červnu se Jižní Moravou prohnalo brutálně zničující tornádo. Dosud v naších končinách jev nebývalý.  

No a po prázdninách se žije hlavně volbami. O tom taky jinde.

Každopádně jejich ústředním tématem není nějaký spor idejí, střet nutných témat o rozvoji země, jak naložit s fanatickým zeleným směřováním EU, naše role v ní, covid, inflace apod. Vážná témata nahrazuje téma Antibabiš. Dochází k vyhrocené polarizaci volby, která přinesla poměrně nečekané výsledky. 

Doplatily na ní všechny malé strany, pohybující se kolem pětiprocentního prahu pro vstup do sněmovny. A tak z parlamentní scény po třiceti letech zmizela tradiční levice reprezentovaná ČSSD a KSČM, propadly i Přísaha a Trikolóra a polarizace voličů přinesla rozpačitý výsledek i původně ambiciózní Okamurově SPD. Zejména snad trocha radosti, že po 30 letech se podařilo vystrnadit komunisty! 

Andrej Babiš výsledkově zůstal celkem na svém, na mandáty v důsledku nového volebního systému dokonce zvítězil, ale je to vítězství Pyrrhovo, neboť všichni jeho potenciální partneři, kromě oslabené SPD, byli zpolarizováním voleb zničeni. Proti Babišovi působila řada dalších faktorů – nejenom skandály a trestní stíhání, ale i covidová krize, rozvrácené veřejné finance, drahota i po osmi letech na špici politiky pochopitelná okoukanost a únava veřejnosti. Přesto zůstává v současném období silným hráčem, i když nejasnost jeho osobních plánů a totální závislost hnutí ANO na jeho osobě činí budoucnost poněkud nejistou a nepřehlednou.

Vítězná koalice SPOLU těžila z větší politické zakotvenosti a zkušenosti tradičních stran ODS, KDU-ČSL a TOP09, které ji tvoří, jisté nevýraznosti a obecné přijatelnosti necharismatického předsedy Fialy a pozice černého vzadu, který nebyl favoritem voleb a ušel silnějším atakům.

To výsledky druhé koalice Piráti-STAN přinesly možná největší překvapení těchto voleb. Nejen tím, že ještě před pár měsíci horký favorit voleb skončil až třetí s téměř polovičním počtem hlasů než SPOLU, ale především totálním propadem Pirátů, kteří získali s odřenýma ušima pouze čtyři mandáty a byli totálně převálcování bezprogramovým hnutím STAN, jehož voliči pirátské kandidáty masově vykroužkovali.(Weigl)

Piráti, se prezentovali se původně jako strana mladých trochu anarchistických propagátorů a obhájců individuální svobody, a to nejen na internetu, jako bojovníci za sdílení věcí, svobody stahování a projevu na internetu, zastánci skvoterů atd. Postupně se však přetransformovali  do pozice hlavních reprezentantů dnešní progresivistické levicové ideologie, která na svobodu člověka pohlíží jako na hrozbu a nebezpečí pro klima a planetu, pro kterou svoboda slova je synonymum pro dezinformaci, která zákazy, omezováním a nucenou převýchovou chce uskutečnit novou levičáckou utopii. Se svými postoji imponují stále více jako svazáci z dob minulých, kteří nikoliv s rudými šátky, ale s dredy a kolečky v nose chtějí revolučně měnit svět s nastolením jakési pseudorovnosti, pletoucí si rovnost popřením přírody, jejích zákonitostí, cenzurujíc minulost apod. To už tady v jiné barvě bylo.   

Rozložení sil po volbách je tak celkem jasné, po dlouhé době vznikla poměrně silná většina dvou koalic. Ale předvolební hesla o jednotě a demokratičnosti jsou věci jednou, ale jak se podaří v praxi ukočírovat pětici stran s leckdy protichůdnými postoji, je věcí druhou. Jak se snoubí konzervativnější postoj části ODS i KDU s bezbřeze progresivistickým liberalismem byť oslabených Pirátů? Uvidíme.

Nicméně je čekají složité výzvy, jak se popasují s eskalací cen energií, shora diktovaným zeleným údělem, který likviduje tradiční český průmysl, zrychlující inflace, covidové zpustošení atd. 

 Evropská politika a ta německá zvláště nabraly směr, který jde zcela proti českým zájmům a je v naprostém rozporu s představami české veřejnosti o prosperitě a dobré budoucnosti. Ostentativní oddanost nové vládní koalice Bruselu a německému vedení těžko umožní této vládě zmíněným hrozbám rozhodně a účinně čelit (Weigl) 

Do toho nám onemocněl prezident, čímž se komplikuje vyjednávání o nové vládě, povšechná nervozita a i proklamovaně slušná dosud opozice, nyní k mocí se dobývající garnitura neudrží nervy na uzdě, ztrácí  potřebnou grácii a někteří již hyenisticky starého jistě problematického pána pohřbívají. Ohánějíc se svatým Havlem se neštítí pošlapávat jeho hesla o Pravdě, lásce, nebytí jako oni...dokonce et tu Halíku. Dotyčný jim to dává vyžrat, vstávajíc z popela, stejně zlý a jedovatý, se stejnými jednoduchými hesly, jen s menší energií, čímž kupodivu nová vláda vzniká nakonec vcelku bezproblémově.   

 

 Další zdroje a odkazy: 

Marek Stoniš: Nový zelený úděl aneb Zákazy ke šťastnějšímu životu! | Reflex.cz
Marek Stoniš: Kde si plácne koalice? Přece ve Francii… | Reflex.cz
Marek Stoniš: Zelený světe, leť! | Reflex.cz
https://sichtarova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=777288
Volby 2021 | Marek Stoniš: 96 hodin radosti z výsledku voleb | Reflex.cz   
 https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Tak-o-tohle-jde-400-miliard-Zeleny-plan-EU-Odhaleno-680643
https://neviditelnypes.lidovky.cz/zahranici/evropa-male-zamysleni-nad-oxidem-uhliku.A211015_162108_p_zahranici_wag 
https://neviditelnypes.lidovky.cz/politika/volby-skryte-referendum-o-eu.A211001_164349_p_politika_wag
Marek Stoniš: Rudé gardy na dámské toaletě | Reflex.cz
 Novinky.cz | Události roku 2021

 

 

 




pondělí 20. prosince 2021

Kronplatz 21

 


Rok odložená předvánoční lyžovačka s kolegy, informační šumy stran termínu, který někým avízován o týden později, složité přehazování no a covid situace.  

Týden před odjezdem - 6.12. Itálie mění podmínky, dobrá., očkování všichni jsme, ale někde mimoděk zmíněno- a platnost testů se zkracuje na 9 měsíců. nějaké lyžařské nejasné výjimky.  Jejda, od února již uběhlo. Stres, rychloočkování, ale starý certifikát již nebude platit a nový ještě ne? Uvidíme, děj se vůle...

Cesta tentokrát  rakouským vnitrozemím, zakřikneme pohodu neb před italskými hranicemi se rozesněží, cesta prodlužuje.  

Ale známé místo  v Kienes,  další auta se sjedou během 10 min. 


Starší kolegové tradičně srší ne zcela publikovatelnými vtipy,  obslouží úslužný slovenský ultramaratonec Milan, zničující několikachodové večerní menu a pokojové rumové i vinné ochutnávky se sporem, zda navonění přírodní, či umělé.

Podvečerní saunování, jednou s  meisterem - jakými tyrolským trollem, který horkou nepříjemnost znepříjemňuje navoněnými sněhovými koulemi.

Večerní společnost dělá důchodcovská grupa na adventním tyrolském turné, jeden večír navíc s garmoškou a tyrolským folklorem. 



No, ale hlavně je to o lyžování. K očkovací nejistotě se přidá další nakonec šum, že je nutná jakási appka. Stres  pro staromilce. Ráno u kasy se však vše vyjasní, sice některá opatření nelogicky přehnaná, nutnost každodenní aktualizace skipasu, kontroly nahoře v restauracích, kdyby náhodou někdo proklouzl či si asi vyšlápl pěšky atd, no takové jsou časy.  Při ne moc parádní předpovědi lyže překvapivě parádní. Na technickém podkladě dobrá čerstvá nadílka. Dva dny sice obloha zatažená, ale s dobrou viditelností, prašan, rovné sjezdovky. Většina dobře sjízdná,  i některé černé brutality (Piculin), kde o tříbení stylu není řeč či naopak pro to jak stvořené zážitkově pohodové vrcholové modré partie. Jen té češtiny je jaksi moc. 

Nečekané setkání s kolegyňkou, která s jinou grupou, pár společných jízd, po dvou mračných dnech krásná, leč trochu lidnatější sobota. 

Nedělní azurová návrat, kochačka opět vnitrozemím a návrat podvečerem. 

  ...aneb najdi 5 rozdílů



neděle 5. prosince 2021

Adventní Praděd 21

 


Otec zakladatel vzpomíná, že poprvé asi v r. 2000, takže vyhlásíme 21. ročník...nejistá doba covidová, přináší i nejistoty v domluvě a více šumů než obvykle...Střetne se paličák konzerva s paličákem individualistou, nikdo neuhne a zbytek zmaten mlčí. Pravdou zůstává, že loni zazněla myšlenka opustit stále více předraženou  Švýcárnu a zakotvit na příznivějším Vrcholu. Leč pro jednoho je tradice tradicí a pro druhého zásada zásadou, někdo trvá na tradičním venkovním spaní, někdo již své chřadnoucí tělo raději uloží v teple. Jak vše skloubit? Informační šumy a nekoordinace vyústí ve zmatečné ubytovávání a pseudostorno, a hybrid, tak projíme tisícovku na Švýcárně a pak večer přesun na Praděd...no vskutku nonsens. Individualista domluvu dokorunuje oznamovacím já jedu autem, přidá se někdo? Někdo se i přidal, další grupa vlakem, busem, sraz ve Verniřovicích, 8-členná výprava a na Švýcce ještě jedna rodinka. No dobrá. 

Do toho vlastní vsuvka - příští týden plán zahraniční lyžovačky a objevují se nejasné informace o vypršení covid certifikátu, ano, již více jak 9 měsíců po druhé dávce. Tak rychloakce třetí dávky, v pátek bodanec, v sobotu na hory...No nedoporučuje se, ale test tělesné odolnosti... 



Přes všechny zmatky je hlavní cíl jasný, zdolat Praděd prvovýstupem tentokrát údolím říčky Merty. Akorát nasněžilo, zimní paráda. Přibaleny sněžnice. Ve vesničce na konci světa se rázní chalupáři pouští asi do rekonstrukce, oheň plaje, vše lítá, likvidace rekvizit dojme sběratele, ten kočárek do ohně prosím neee...rezervace na cestu zpět. Stoupajíce sněhu přibývá, nacházeje chodníček podél říčky a vodopádku již dojde na sněžnice. -5 st, nový druh urosouputnice, která si libuje v koupelích  v zimním Nákle, nezdolně do půl pasu. Ti se hledali. Nastoupáme na lesní cestu, zkratkou občerstvení na Františkově myslivně, kterou nám bohužel nikdo neotevřel, otevře se aspoň chvilkový výhled na Praděd, načež definitivně zmizí. Porada kudy tudy dopadne na horší zato delší cestu. Ať je provovýstup jak se patří, tak důsledným tlakem zavržen hřeben Vysoké hole, ale pěkně nahoru kuloárem Velkého dědova potoka. No hezký, ale to znamená nejprve sestoupit do dalšího údolí po zelené, pak nadějná cestička a hle, končí. Pokus se prodírat potokem záhy zavržen, obcházíme lesní cestou, něco jsme si pomohli, ale cesta opět traverzem mizí a nezbývá než se pustit vzhůru. Znovu dva neoblomní protichůdní jedinci: tudy nejdu. Tak se dělíme, ve trojičce hezky podél potoka, ostatní nalezou zboku na kopec a pokouší se dále traverzovat.  Dosud vcelku pohodový výšlap se proměňuje v řeholi. Jakžtakž se střídáme v prošlapávání, ale i sněžnice se každou chvíli 1/2 m zaboří,  první trpí. Dosahujeme jakési noname chaty, nad ní již vysvobozující světla Kurzovní. Ačkoliv mrzne, tak sníh na těle roztává, ale restaurace topí vydatně, tak dosuším spodky, počkáme na druhy a na chvíli zapomínáme, že to ještě ne cíl. Ale taky dochází k zrealističtění plánů. Jít na Švýcarnu ještě zpět na Praděd se leckomu nechce,  Jsem ráda, že jste mě vyvenčili, ale tohle už nedám, další vyrazí jako předvoj vyzvednout klíče, načež si cestou vše rozmyslí- zpátky na Švýcku už nejdu, dám si spršku a kouknu na florbalové holky. Aha, a co já. Doplahočíme se na švýcarskou chatu, cesta je jaksi delší než obvykle, únava se ozývá, snad i očkování a ještě se toto vracet? Vyhodnotím, že 350Kč navíc za klid a večerní pospolitost stojí a též zůstávám, vyjednávaje si jakousi "slevu". Obsluha tentokrát milá, tak není co řešit. Komfort prázdného pokoje jen narušuje vlastní dyskomfort a jakási posilněná  grupa, hrající si ještě v 1 hod na vlka a kůzlátka.


Společná vydatná snídaně a kudy tentokrát dolů. Jinak zdrženlivý druhdy spolužák se hrdě hlásí- bez Pradědu to nejde a chodí se to v zimě hřebenem. Poddáme se, další kumpán přeci čeká nahoře a tam se rozhodnu, zda absolvovat jeho velkolepý sestupvýstupsestup plán - někde přes Mavenečník k autu. Oranžová bunda odhodlaně kráčí vpřed, načež se naprosto zamotáme v kosodřevině na Malém Dědovi. Ani gps mapy nepomohou, kroužíme jakési esíčko, sněhu hodně, nicméně ne až tak, aby se dalo vznášet nad klečí...Dvojička slibující činit autospolečnost se odpojí na cestu klasickou, shora nevrlé telefonáty s notnou dávkou vulgarismů. Takže zkratka  Švýcárna - Praděd trvá nakonec 2,5 hod, ale vrchol přes Tabulové skály dobyt! Nic nevidno, občerstvení, sestupová trasa tímto jasná, žádné již experimenty a nejkratší  cestou dolů. Nakouknutí do idosu- za necelé 2 hodiny jede autobus  z K. Studánky, tak to máme na 9 km co dělat... Seběhnem Václavák, cesta kolem Barborky dále po modré naštěstí prošlápnutá, ale jaksi i sestupem ukrojuje km pomalu. Souputnice protestuje, stojí nám to za to, nezajdem na ty 2 hoďky raději do cukrárny? Nezajdem, rychlochůze se proměňuje v indiánský, pak již skutečný běh. Ještě celou Studánkou, to už notně odkulhám...Ale čeká, máme 3 min! 


MAPA

       

úterý 30. listopadu 2021

Podzimní výletíky 21

 Krom větších akcí- přechod Tater, Pradědu a Lužických hor ještě i pár menších vyvětrání:

4.9. Přechod hřebene Medvědího vrchu

S tradičními kumpány, leč bez jejich teenegerky. Z Železné Loupežník, zajímavější Pytlák, masy lišek a pravákové hody, další 1000ka do sbírky- Medvědí louka a trochu pak nekonečný asfalt kolem Rabenštejna, zmrzlinová odměna ve Studánce s málem ztrátou mobilu 



24.10. Portáš

návštěva Valachů, krásné barvy a výhledy, roubenky a z Kohútky s malým nezbedou po černé sjezdovce  dolem...





7.11. Barania góra

aneb terapie Pepina, nahoře fičák, jinak paráda i piwo grzane. 


14.11. Kalužný- Ostrý

Nedělní dopolední procházka aby bylo(nebylo) společenským rodinným konvencím učiněno zadost

20.11. Hostýnské vrchy -Lukov

trochu dále než jsem čekal, ale stejně pěkné, ještě teplo, krásná udržovaná zříceninka a nečekané (ne)lezecké skály.


27.11. Amatérská jeskyně
Den otevřených dveří, buknuté hodně dopředu, ale platí, stejně tak jako covidová nejistota, stresové testování, no příznaky divných časů. Ještě v dnešní časech platí někde i dobrovolné vstupné. V sobotu ráno čerstvá nadílka, klouzavá cesta, ale krom pěkné prohlídky jeskyně zpestří i další program na v zásadě zimní procházku s koulováním, málem zraněním dcérky hyperaktivním tatíkem, bombami do Macochy a ohřívací občerstvení...  





 

 


pondělí 1. listopadu 2021

Podzimky 21- Provodín

 


Aneb pokračování série Jarní Vysočina upgradované na Podzimky kolem 28.10.

Kvůli koronanevyzyptatelnosti zvolena jistota soukromé chaty, 200-leté hospodské roubenice. Hoch je na paralelní akci, tak se ne zcela k její libosti vypravím s dcérkou přes 3/4 republiky. Po tmě Hradcem a podobnými zákoutími žádná slast, ale co už. Rodin některých méně, některých více úplných se prostřídá asi 8. 

Scénář zvyklý, večerní veselí, denní výlety, skloubení různých náročností i handicapů. Grupa má již jednodenní náskok, který věnovali zahradnické brigádě. Jinak neostýchavý pan skorodomácí po letech ostychu vyjde ven se svým repertoárem a novou kytarou, tak se doplníme, prostřídáme u rozličnožánrových songů, které korunuje Havran, Havran!!

Vlak do Jedlové, Tolštejn krása, ale trochu fičák, další delší okruh, lužická hřebenovka, různá zdatnost skupinu trochu potrhá, téměř k něměckým hranicím. Rejdíc za keškou grupu ztrácím a dám si delší leč atraktivnější okruh přes Pěnkavčí vrch a Pětikostelní kámen stíhaje skupinu u Stožce. Počasí přejícné velmi, zbarvení kalendářní, plakátové, tak ani není radno se cpát do plných vlaků a 1,5 hod. pobudem kolem i uvnitř nádražní restauračky. 


Z večerních střípků uchopím, jak je to s pojídáním ježků cikánskou menšinou a bionickou rukou. Hodování vydatné, parádní gulášek, pak dýňová polévka a složité plány na den další.

Nebudeme nikde daleko cestovat, poznáme kraj zdejší, který skýtá mnohé krásy a pozoruhodnosti, takže jistě je třeba shlédnout barokní zámeček, Kamenný osochaný most z nějakého filmu(Hastrman) , zdejší majestátné kopce se zříceným Ronovem potažmo Vlhošť, po Švédech zaniklou vesnici se zbylým kostelem sv. Barbory a jistě nevynechat jednu z mála soch sv. Starosty. Velkolepé...ale asi tak na 45km...Ale nikdo nereviduje. Nejprve autorallye úzkkou cestičkou do Zahrádek, procházka alejí, sraz u kostelíka v Holanech s méně zdatnou částí, nejen občerstvovací polelkování, ale i čúrací družba s místním ředitelem čas krátí. U kamenného mostu Dolanského vodopádu přichází prozření. Je půl třetí a kýžený Ronov, což je teprve na půl cesty před návratem, ještě nereálných 8km. Tak hurá přes pole, zkratka pod Vlhošť, hlavně, že pan domácí ví, kde jsme a kudy tudy. Polem nepolem, cestou, necestou, zkratka, ale cesta oborou nedostupná, tak kolem, objevuje se remcání, cože to ten upovídaný pán vymyslel, ale pěkné, zastaveníčko na vytesané zřícenině letohrádku, s jiným tatíkem se zdržíme a grupu ztrácíme, objevíme další zkratku a srazíme se na malebném místě  s kostelíkem sv. Barbory a zbylou zvonicí. Společné focení a na další nadšeně avízovaný cíl jedné z mála soch sv. Starosty rádi rezignujeme, aspoň vyslechnuvši legendu.

Část se již odpojuje, děti různé sobotní zápasy, kolony apod, část zůstává do soboty. Teď již žádný megavýlet, poobědvání v místní občerstvovně Černé díře, zvykáme si na očkovací lustraci a pak seznámení se s půvabným místním okolím s výstupem nejzdatnějších čedičovou miniferatkou na Lysou skálu,pro místní Panna. Pěkné velmi. Postesk nad spolumajitelstvím, loučeníčko a přes 3/4 státu zpět na východ.