Již tradice sešlostního podzimního přechodu (tentokrát s jistými emočními předznamenaními)
7.10. pokračujeme Beskydami, kde jsme loni skončili. Ještě však, že se organizace ujme někdo jiný neb něco páchat se skupinou, kde je to jako s 10 černoušky, to chce pevné nervy. Bylo 15 sešlých 1 pes, ten omluvil toho a ten zas toho, nakonec jich zbylo 10, do busu se nevlezl pes, až jich bylo 8...
Bus, Visalaje, kávička...pěkné babí léto, pohraničními vrcholky, krpál Malého Polomu, ale ještě byť měkčí borůvky, sestup divočinou, nějaká ta houba, krása Kozích hřbetů, mooc pěkné, setkáme se se psí rodinkou, zklamání z neobčerstvení na rekonstruujícím se Slavíči, tak jen vlastní zdroje a jedna plechovka Radegasta, docházíme na chatu Kamenitý, kterou obýváme již jen s jednou rodinkou.
No a pěkný vědomostní večírek, už víme- co je lakrécie, kdo byl Swen Kramer, kdo narvhl operu v Sydney? Anebo ne? A taky co manžel nadělí pod stromečke své žene, i když o tom ještě neví.
Neděle již zpru příznivá méně, noční déšť, ale předpověď hlásí ústup kolem 11 hod a ano, po chvíli možno sundat pláštěny, před Ostrým vysvítá slunko, další a poslední občerstvení, pokračujeme přes chátrající Kozinec nakonec dolů do Bystřice, odkud odveze opožděný vláček.
Žádné komentáře:
Okomentovat