Kronplatz 21

 

Rok odložená předvánoční lyžovačka s kolegy, informační šumy stran termínu, který někým avízován o týden později, složité přehazování no a covid situace.  

Týden před odjezdem - 6.12. Itálie mění podmínky, dobrá., očkování všichni jsme, ale někde mimoděk zmíněno- a platnost testů se zkracuje na 9 měsíců. nějaké lyžařské nejasné výjimky.  Jejda, od února již uběhlo. Stres, rychloočkování, ale starý certifikát již nebude platit a nový ještě ne? Uvidíme, děj se vůle...

Cesta tentokrát  rakouským vnitrozemím, zakřikneme pohodu neb před italskými hranicemi se rozesněží, cesta prodlužuje.  

Ale známé místo  v Kienes,  další auta se sjedou během 10 min. 

Starší kolegové tradičně srší ne zcela publikovatelnými vtipy,  obslouží úslužný slovenský ultramaratonec Milan, zničující několikachodové večerní menu a pokojové rumové i vinné ochutnávky se sporem, zda navonění přírodní, či umělé.

Podvečerní saunování, jednou s  meisterem - jakými tyrolským trollem, který horkou nepříjemnost znepříjemňuje navoněnými sněhovými koulemi.

Večerní společnost dělá důchodcovská grupa na adventním tyrolském turné, jeden večír navíc s garmoškou a tyrolským folklorem. 

No, ale hlavně je to o lyžování. K očkovací nejistotě se přidá další nakonec šum, že je nutná jakási appka. Stres  pro staromilce. Ráno u kasy se však vše vyjasní, sice některá opatření nelogicky přehnaná, nutnost každodenní aktualizace skipasu, kontroly nahoře v restauracích, kdyby náhodou někdo proklouzl či si asi vyšlápl pěšky atd, no takové jsou časy.  Při ne moc parádní předpovědi lyže překvapivě parádní. Na technickém podkladě dobrá čerstvá nadílka. Dva dny sice obloha zatažená, ale s dobrou viditelností, prašan, rovné sjezdovky. Většina dobře sjízdná,  i některé černé brutality (Piculin), kde o tříbení stylu není řeč či naopak pro to jak stvořené zážitkově pohodové vrcholové modré partie. Jen té češtiny je jaksi moc. 

Nečekané setkání s kolegyňkou, která s jinou grupou, pár společných jízd, po dvou mračných dnech krásná, leč trochu lidnatější sobota. 

Nedělní azurová návrat, kochačka opět vnitrozemím a návrat podvečerem. 

  ...aneb najdi 5 rozdílů

Adventní Praděd 21

 

Otec zakladatel vzpomíná, že poprvé asi v r. 2000, takže vyhlásíme 21. ročník...nejistá doba covidová, přináší i nejistoty v domluvě a více šumů než obvykle...Střetne se paličák konzerva s paličákem individualistou, nikdo neuhne a zbytek zmaten mlčí. Pravdou zůstává, že loni zazněla myšlenka opustit stále více předraženou  Švýcárnu a zakotvit na příznivějším Vrcholu. Leč pro jednoho je tradice tradicí a pro druhého zásada zásadou, někdo trvá na tradičním venkovním spaní, někdo již své chřadnoucí tělo raději uloží v teple. Jak vše skloubit? Informační šumy a nekoordinace vyústí ve zmatečné ubytovávání a pseudostorno, a hybrid, tak projíme tisícovku na Švýcárně a pak večer přesun na Praděd...no vskutku nonsens. Individualista domluvu dokorunuje oznamovacím já jedu autem, přidá se někdo? Někdo se i přidal, další grupa vlakem, busem, sraz ve Verniřovicích, 8-členná výprava a na Švýcce ještě jedna rodinka. No dobrá. 

Do toho vlastní vsuvka - příští týden plán zahraniční lyžovačky a objevují se nejasné informace o vypršení covid certifikátu, ano, již více jak 9 měsíců po druhé dávce. Tak rychloakce třetí dávky, v pátek bodanec, v sobotu na hory...No nedoporučuje se, ale test tělesné odolnosti... 

Přes všechny zmatky je hlavní cíl jasný, zdolat Praděd prvovýstupem tentokrát údolím říčky Merty. Akorát nasněžilo, zimní paráda. Přibaleny sněžnice. Ve vesničce na konci světa se rázní chalupáři pouští asi do rekonstrukce, oheň plaje, vše lítá, likvidace rekvizit dojme sběratele, ten kočárek do ohně prosím neee...rezervace na cestu zpět. Stoupajíce sněhu přibývá, nacházeje chodníček podél říčky a vodopádku již dojde na sněžnice. -5 st, nový druh urosouputnice, která si libuje v koupelích  v zimním Nákle, nezdolně do půl pasu. Ti se hledali. Nastoupáme na lesní cestu, zkratkou občerstvení na Františkově myslivně, kterou nám bohužel nikdo neotevřel, otevře se aspoň chvilkový výhled na Praděd, načež definitivně zmizí. Porada kudy tudy dopadne na horší zato delší cestu. Ať je provovýstup jak se patří, tak důsledným tlakem zavržen hřeben Vysoké hole, ale pěkně nahoru kuloárem Velkého dědova potoka. No hezký, ale to znamená nejprve sestoupit do dalšího údolí po zelené, pak nadějná cestička a hle, končí. Pokus se prodírat potokem záhy zavržen, obcházíme lesní cestou, něco jsme si pomohli, ale cesta opět traverzem mizí a nezbývá než se pustit vzhůru. Znovu dva neoblomní protichůdní jedinci: tudy nejdu. Tak se dělíme, ve trojičce hezky podél potoka, ostatní nalezou zboku na kopec a pokouší se dále traverzovat.  Dosud vcelku pohodový výšlap se proměňuje v řeholi. Jakžtakž se střídáme v prošlapávání, ale i sněžnice se každou chvíli 1/2 m zaboří,  první trpí. Dosahujeme jakési noname chaty, nad ní již vysvobozující světla Kurzovní. Ačkoliv mrzne, tak sníh na těle roztává, ale restaurace topí vydatně, tak dosuším spodky, počkáme na druhy a na chvíli zapomínáme, že to ještě ne cíl. Ale taky dochází k zrealističtění plánů. Jít na Švýcarnu ještě zpět na Praděd se leckomu nechce,  Jsem ráda, že jste mě vyvenčili, ale tohle už nedám, další vyrazí jako předvoj vyzvednout klíče, načež si cestou vše rozmyslí- zpátky na Švýcku už nejdu, dám si spršku a kouknu na florbalové holky. Aha, a co já. Doplahočíme se na švýcarskou chatu, cesta je jaksi delší než obvykle, únava se ozývá, snad i očkování a ještě se toto vracet? Vyhodnotím, že 350Kč navíc za klid a večerní pospolitost stojí a též zůstávám, vyjednávaje si jakousi "slevu". Obsluha tentokrát milá, tak není co řešit. Komfort prázdného pokoje jen narušuje vlastní dyskomfort a jakási posilněná  grupa, hrající si ještě v 1 hod na vlka a kůzlátka.

Společná vydatná snídaně a kudy tentokrát dolů. Jinak zdrženlivý druhdy spolužák se hrdě hlásí- bez Pradědu to nejde a chodí se to v zimě hřebenem. Poddáme se, další kumpán přeci čeká nahoře a tam se rozhodnu, zda absolvovat jeho velkolepý sestupvýstupsestup plán - někde přes Mavenečník k autu. Oranžová bunda odhodlaně kráčí vpřed, načež se naprosto zamotáme v kosodřevině na Malém Dědovi. Ani gps mapy nepomohou, kroužíme jakési esíčko, sněhu hodně, nicméně ne až tak, aby se dalo vznášet nad klečí...Dvojička slibující činit autospolečnost se odpojí na cestu klasickou, shora nevrlé telefonáty s notnou dávkou vulgarismů. Takže zkratka  Švýcárna - Praděd trvá nakonec 2,5 hod, ale vrchol přes Tabulové skály dobyt! Nic nevidno, občerstvení, sestupová trasa tímto jasná, žádné již experimenty a nejkratší  cestou dolů. Nakouknutí do idosu- za necelé 2 hodiny jede autobus  z K. Studánky, tak to máme na 9 km co dělat... Seběhnem Václavák, cesta kolem Barborky dále po modré naštěstí prošlápnutá, ale jaksi i sestupem ukrojuje km pomalu. Souputnice protestuje, stojí nám to za to, nezajdem na ty 2 hoďky raději do cukrárny? Nezajdem, rychlochůze se proměňuje v indiánský, pak již skutečný běh. Ještě celou Studánkou, to už notně odkulhám...Ale čeká, máme 3 min! 

MAPA

       

Podzimní výletíky 21

 Krom větších akcí- přechod Tater, Pradědu a Lužických hor ještě i pár menších vyvětrání:

4.9. Přechod hřebene Medvědího vrchu

S tradičními kumpány, leč bez jejich teenegerky. Z Železné Loupežník, zajímavější Pytlák, masy lišek a pravákové hody, další 1000ka do sbírky- Medvědí louka a trochu pak nekonečný asfalt kolem Rabenštejna, zmrzlinová odměna ve Studánce s málem ztrátou mobilu 

24.10. Portáš

návštěva Valachů, krásné barvy a výhledy, roubenky a z Kohútky s malým nezbedou po černé sjezdovce  dolem...

7.11. Barania góra

aneb terapie Pepina, nahoře fičák, jinak paráda i piwo grzane. 

14.11. Kalužný- Ostrý

Nedělní dopolední procházka aby bylo(nebylo) společenským rodinným konvencím učiněno zadost

20.11. Hostýnské vrchy -Lukov

trochu dále než jsem čekal, ale stejně pěkné, ještě teplo, krásná udržovaná zříceninka a nečekané (ne)lezecké skály.

27.11. Amatérská jeskyně

Den otevřených dveří, buknuté hodně dopředu, ale platí, stejně tak jako covidová nejistota, stresové testování, no příznaky divných časů. Ještě v dnešní časech platí někde i dobrovolné vstupné. V sobotu ráno čerstvá nadílka, klouzavá cesta, ale krom pěkné prohlídky jeskyně zpestří i další program na v zásadě zimní procházku s koulováním, málem zraněním dcérky hyperaktivním tatíkem, bombami do Macochy a ohřívací občerstvení...  

 

 

Podzimky 21- Provodín

 

Aneb pokračování série Jarní Vysočina upgradované na Podzimky kolem 28.10.

Kvůli koronanevyzyptatelnosti zvolena jistota soukromé chaty, 200-leté hospodské roubenice. Hoch je na paralelní akci, tak se ne zcela k její libosti vypravím s dcérkou přes 3/4 republiky. Po tmě Hradcem a podobnými zákoutími žádná slast, ale co už. Rodin některých méně, některých více úplných se prostřídá asi 8. 

Scénář zvyklý, večerní veselí, denní výlety, skloubení různých náročností i handicapů. Grupa má již jednodenní náskok, který věnovali zahradnické brigádě. Jinak neostýchavý pan skorodomácí po letech ostychu vyjde ven se svým repertoárem a novou kytarou, tak se doplníme, prostřídáme u rozličnožánrových songů, které korunuje Havran, Havran!!

Vlak do Jedlové, Tolštejn krása, ale trochu fičák, další delší okruh, lužická hřebenovka, různá zdatnost skupinu trochu potrhá, téměř k něměckým hranicím. Rejdíc za keškou grupu ztrácím a dám si delší leč atraktivnější okruh přes Pěnkavčí vrch a Pětikostelní kámen stíhaje skupinu u Stožce. Počasí přejícné velmi, zbarvení kalendářní, plakátové, tak ani není radno se cpát do plných vlaků a 1,5 hod. pobudem kolem i uvnitř nádražní restauračky. 

Z večerních střípků uchopím, jak je to s pojídáním ježků cikánskou menšinou a bionickou rukou. Hodování vydatné, parádní gulášek, pak dýňová polévka a složité plány na den další.

Nebudeme nikde daleko cestovat, poznáme kraj zdejší, který skýtá mnohé krásy a pozoruhodnosti, takže jistě je třeba shlédnout barokní zámeček, Kamenný osochaný most z nějakého filmu(Hastrman) , zdejší majestátné kopce se zříceným Ronovem potažmo Vlhošť, po Švédech zaniklou vesnici se zbylým kostelem sv. Barbory a jistě nevynechat jednu z mála soch sv. Starosty. Velkolepé...ale asi tak na 45km...Ale nikdo nereviduje. Nejprve autorallye úzkkou cestičkou do Zahrádek, procházka alejí, sraz u kostelíka v Holanech s méně zdatnou částí, nejen občerstvovací polelkování, ale i čúrací družba s místním ředitelem čas krátí. U kamenného mostu Dolanského vodopádu přichází prozření. Je půl třetí a kýžený Ronov, což je teprve na půl cesty před návratem, ještě nereálných 8km. Tak hurá přes pole, zkratka pod Vlhošť, hlavně, že pan domácí ví, kde jsme a kudy tudy. Polem nepolem, cestou, necestou, zkratka, ale cesta oborou nedostupná, tak kolem, objevuje se remcání, cože to ten upovídaný pán vymyslel, ale pěkné, zastaveníčko na vytesané zřícenině letohrádku, s jiným tatíkem se zdržíme a grupu ztrácíme, objevíme další zkratku a srazíme se na malebném místě  s kostelíkem sv. Barbory a zbylou zvonicí. Společné focení a na další nadšeně avízovaný cíl jedné z mála soch sv. Starosty rádi rezignujeme, aspoň vyslechnuvši legendu.

Část se již odpojuje, děti různé sobotní zápasy, kolony apod, část zůstává do soboty. Teď již žádný megavýlet, poobědvání v místní občerstvovně Černé díře, zvykáme si na očkovací lustraci a pak seznámení se s půvabným místním okolím s výstupem nejzdatnějších čedičovou miniferatkou na Lysou skálu,pro místní Panna. Pěkné velmi. Postesk nad spolumajitelstvím, loučeníčko a přes 3/4 státu zpět na východ.

Sešlý Praděd

 

Tak se jednou Sešlí sešli a že též něco přejdou v Jeseníkách,  uprostřed října L.P.21

 Rokování kudy, tudy, aby ne moc dlouze ani moc krátce.  Jakože busem na Skřítek nejlépe. Bacha, dím já, busy bývají plné...  a byl. Od Šternberk narůstá tenze, máme 15 min. sekeru na přestup v Rýmařově. Žhavení arriva linek bezúspěšné, alternativy jíti přímo z Rýmařova? Leckdo se děsí. Naštěstí návazný spoj počkal. Euforka a první polívky a kávičky v motorestu. 

Krásné ještě léto babí, pianko, kupodivu stále masy borůvek i brusinek, škoda, že se na Ztracených zatahuje. U Jelenky již více zataženo, sdílené občerstvení z domácích zdrojů, výsledek jablkobraní apod.  Pak různým tempem, někdo se po pracovním nedospaném vytížení belhá za kýženou kávou, které se dostává vrchovatě na Barboře, stejně tak borůvky syrové doplněné o formu knedlíkovou.

Ubytovací nedorozumění na Pradědu se vyjasní, ledy roztají, 9-členná grupa se ubytuje v 8-lůžkovém pokoji, obětujíc se matka s dcerou a je prostor k večerní besedě. 15-letá mládež má zájem se iniciovat zelenou, cože to je ta divná tekutina, čehož se někteřé rodičové nefalšovaně vyděsí, tak se nezbývá než obětovat. Proběhnou jazykovědná i fyzikální okénka s plány vítání slunka. Nastavené budíky, výprava a ejhle, patřičné appky předpověděly asi o 10 min. pozdější slunka vstávání, navíc však zahaleno v mlžném oparu. Pohodování u bohaté snídaně, dojednání, kudy dolu - nejlépe kolem dalšího kávozastavení, takže Švýcárna skrz Petrovku do Kout. Se zajímavými obraty - proč jdeme po cestě, tady to bude zajímavější, načež po pár km- a proč raději nejdeme po cestě, tady to je hrozný sešup...No a v Koutech již čeká vláček...akorát...Pohodově pěkné, tak by to chtělo zas, někdy do Beskyd a co tak na běžkách?

 

Předvolby 2021

 No tak asi koho? 

Samozřejmě pan oligarcha se naprosto znemožnil, to není třeba ani komentovat. Privatizace státu, chaos, žvanění, lhaní, když dojde argument, tak křik, a teď ještě vyleze, že dělal stejné věci, proti kterým mohutně pokřikoval...Hanba, pryč!

Ale co dál? Tož po pořádku. 

Současná koalice musí táhnout i s pohunky, ale až je mi trochu panáčka Hamáčka líto, že si takovým panákem býti považován nezaslouží. Takovou neúctu a pohrdání. Přitom leckdy sympatický a výřečný hoch, nicméně na špatné straně s utopistickou šílenkyní, která má tiskárnu na bankovky a tomu dá a tomu taky... Stejně tak trochu lítost leč bez sympatií,  vzbuzuje celá soc. dem, když jí spoustu idejí neprávem vysál silnější bratr.

Komunistům stále ještě neodzvonilo, byť se jejich elektorát paradoxně přesouvá  k oligarchovi. Na rozdíl od smysluplné levice je však již nejvyšší čas vykopat hrobeček. 

Pak tu jsou rádoby státotvorné, tzv. demokratické síly, jak se snaží vemlouvat jakési uvědomělé elity. No dobrá,  Pirátostan s novodobými svazáky a neomarxisty, toť prapor pokroku? Ano, zlé nálepky, ale s uchopitelným a obhájitelným obsahem ( revoluční rovnostářství, totalitní praktiky pro vyšší pokrok ve zkratce), který se poté, co na ně vytáhl těžký kanón a pravda až podpásovězaútočil nynější vládce, snaží všemožně skrývat. Ale jak říkal onen dotyčný, oni to mají v krvi, jen se před volbami krotí.

Blíže jítí Spolem. Ale. Když se člověk přemůže k víře, že dotyčné partaje jsou dostatečně vzdálené své kmotrovské minulosti, tak poněkud mdlá a bezobsažná slušnost pana profesora F. jakési nadšení z možného budoucího vládce nevzbuzuje. Stále převažuje křečovitý antibabiš postoj. Argumentace, že onen může za úplně všechny nezdary a průsery, co se jich kolem mele, je opravdu nedůstojná akademika. Ne pane Fialo, za srážku tramvají či smrt babičky pan B.opravdu nemůže. To pak vzniká bizarní rétorika, že nejprve bije proti opatřením, pak zas kárá za chabá opatření, jednou brojí za občanské svobody, podruhé peskuje za nedostatečnou proočkovanost, ke které měl asi někdo někoho násilím donutit. Vnitřně nekonzistentní. 

Kde se tři perou, čtvrtý se směje. Nahnědlý Pitomio větří kořist a vůbec bych se kvůli výše zmíněnému nedivil, že se mu jí dosti dostane. Koho mají volit vlastenečtěji uvažující obyvatelé? Koho křesťanští kozervativci?  Když konečně jedni prozřou z babišovského velkého podvodu, "demokrati" jsou nepřijatelní tu pro svou minulost, tu pro pseudopokrokářské harašení, pro druhé taky pro pachtění křesťanů s liberály, tak leckdo bohužel asi přimhouří oko nad hraničními výroky a naprosto nerealistickými rychlořešeními. Co na tom, že bojovný rétor je asi tak stejně věrohodný jak vůdce Anofertu, co na tom, že tady již byl kdysi jistý pan Sládek. Lid je nepoučitelný.Bojím.    

No pak je tu tříbarevná alternativa. Budiž. Ale nad tou se stále dosti vznáší odér páně Klausů st. Ač se možná v řadě apokalyptických proroctví nemýlí, tak stojí dost často donkichotsky mimo realitu. Ač lze donekonečna diskutovat o divokých reformách 90-tek, co bylo či nebylo daní za přerod, a jaké třísky lítají, když se kácí les, tak svou konečnou amnestií pro těch pár mafiánů z těch dob, co se přeci jen podařilo chytnout, se zcela diskvalifikoval. A nekritická adorace paní lídryně pak vzbuzuje pochybnosti.

Z popela se snaží vstát zelenáči. Jistě není třeba pochybovat o snahách chránit matičku zemi...ale bohužel tito jsou příliš umazaní fanatickým aktivismem a představují možná uhlazenější a dospelejší leč variantu pirátského pokrokářského harašení. Sorry, ne. 

A kde se vzal, tu se vzal další spasitel. Jakýsi policajt, co kdysi položil jednu vládu má opět recept, jak všechny potrestat, zavřít a nastolit vládu práva...Ach jo, zase? 

Nezbývá, než to zkusit spolu. 

A nezoufat, když, jak to nyní kdosi výstižně vyjádřil, stejně to tak či onak dopadne blbě: I kdyby uspěl favorit, tak bude muset stejně sestavit vládu s někým, nad kým budeme skřípat zuby. 

Ale, jak napsal též jakýsi moudrý novinář - je lépe dát šanci neschopným, aby se třeba stali schopnými, než dávat znovu možnost všehoschopným.

 

P.S. a jakýsí pokus o predikci: 

První tři místa jsou daná, asi Pirátostanu zůsane bronz? 

Poslední skandály možná odeberou pár % ANO, ale jistě ne ve prospěch Demokoalic. Leccos posbírá SPD.

Doba je ale svízelná, poslední dny prudce stoupají ceny všeho, dříve materiál, nyní PHM, energie. Ekonomická úzkost bohužel dosti nahrává levici (možná i více než populistickým nacionalistům). Neprospívá vůbec pravicovějším hnutím, takže tímto se možná zachrání soc.dem, pokud jejich voliče přeci jen odradil Babiš. Komunistům by snad již mohlo odzvonit, ale Trikolóra asi s jedinou tváří nepříliš zaujme, takže možná těsně, ale asi smolík. Přísaha se Zelenými aspoň poberou nějaký příspěvek za 1%

A pak?

Vláda ANO, SPD, + , potěš nás Všemohoucí. 

Vítězství Demobloku? No hezká- ale krátkozraká zcela iluzorní idyla. Jednak dříve nebo pozdějí začnou na sebe narážet mnohdy neslučitelné ideje. Jak asi najdou společnou řeč Sašové Vondrové s jakýmisi Ferjenčíky, sympatizanty Antify a jiných ulítlých aktivistickýh hnutí Nového světového pořádku? Společnost je a bude stále polarizovaná. Když tato Koalice začně dělat skutečně zodpovědnou politiku, jak deklaruje, tak ta nemůže býti bezbolestná. A nikdo nemá takové charisma, jak druhdy Klaus, aby přesvědčil o nutnosti těch či oněch reforem a změn. Nehledě na to, že jejich ekonomická předvolební rétorika je asi zcela nerealizovatelná.  Takže záhy jednak budou usvědčeni z předvolebních nepravd a pak sebemenší nepříjemnost a kontroverze povede ke vzpouře a pádu při bezpochyby křehké rovnováze. Jazýček se zas přehoupne a tak dokola...A Tomio se bude smát a nabízet jednoduchá řešení a...jejda.

  

 

 

Polskie Tatry 21 -Liptovské múry, Orla Perć

Skloubí se trocha zbytková závist z druhdy neúčastné akce a restu Orlí stezky se snahou obnovit svatováclavskou tatranskou nepravidelnou tradici a popíchne plán. Covid, necovid, většina již očkovaná. Jak už to bývá, složitě se  dolaďuje účastenstvo a tentokrát vznikají paralelní koncepty. Tradicionalisté lpí na dietní podobě neděle- úterý, s jiným pobratimem se shodnem, proč již nevyrazit v sobotu, zvláště, když se rýsuje příznivá předpověď. 

Vlakem na noc, ráno vyrazíme? Ejhle pohled do kalendáře a 28.9. 3x odložený koncert D.Bárty. To se nedá stíhat. Pohotový kolega vyhodnotí a přehodí plány- tak vezmeme auto a nepůjdem ze Slovenska leč Polska a načrtne harmonogram, souhlas. Ze zbylé grupy zůstane nakoenc jen 3-členné torzo, přidají se z původní strany a všichni se sejdem v neděli večer u 5 stawów. Akčně vymyslí parkování v Javorině, bus do Lysej Polany, který se v pátek po zkrácené práci rozhodneme honit. Ale u Żywca popojíždíme a navigace hlásí první ztrátu. Nevadí, za hranicí předpisů postupně stahujeme, ale Nowy Targ vezme iluze.16:40 nedáme, přijíždíme 17.  Neva, není kam chvátat. Cíl je chata Roztoka. 6-7 km. S mírnou nejistotou najdeme místo pro auto kdesi mezi, ale zákazová značka není, tak co. S plnou zbrojí asfaltkou k Palenicy Bialczańskiej, překvapivě i podvečer plné nejen parkoviště, ale ještě hustě aut podél cesty.  Platí se vstup, ale žádný výběšrší, tak se nedomáháme a pácháme první zločin. Na mapě nacházíme zkratku, kudy nás však navigace odmítá vést. Záhy pochopíme, Wstęp wzbroniony, druhý zločin, přeci nepůjdeme s davy. Pohodová lesní cesta, tu v dálce vůz. Průser, rychloskok do zákopu a ani nedýchat, jistě jdou po nás, když avízovali kamery. Naštěstí zatýkací útok se nekoná a docházíme k chatě Roztoka. Dřívější snahy o buking jsou marné, údajně rezervace rok předem. Dvě místa se nakonec najdou, ale za 2násobnou než očekávanou cenu 80Zl. Lišák hlásí rázné ne a hodlá testovat spacák, po váhání dám přednost pohodlí pro churavá záda. Chatová pohoda, stylově naučím hrát polských Tisíc a nestylově zcela ostrouhám. Pokusy o večerní veselí se známými songy a tímto reminiscence SŠ let rázne utne paní chatařka,  ve 22 cisza nocna, inaczej policja!

Nelituji pohodlenější noci, kolega sice hraje hrdinu, ale část noci jej ruší mládež a ani thc odér příliš hypnoticky ani sedativně nepůsobí, další část řvou paroháči, což přetransformuje v úasný přírodní zážitek.  Čeká nás nezáživný pochod k Morskému Oku, po cestě již zástupy, občas koňská bryčka a ...noční paroháč. V cestě stojí zdatný 12-rák. Na Oku chvilka, stoupáme k Czarnemu Stawu, krátká fuška, pauzička s rodáky a čeká nás výstup do Mengusovského sedla. Průběžně sdílíme obavy, zda bude či nebude sníh, jak strašil krom medvědů a jelenů další kolega. Stoupání vydatné, konstatujeme, že sestup po sněhu či ledu by byl opravdu výživný. Skalnaté plotny, žlaby, jen občas nějaké zajištění. Združíme se s polským pobaltským párem, který svou plno bagáži vyprovokujeme k postupu, když již zvažují obrat.  

    

 

 

 Nelituji pohodlenější noci, kolega sice hraje hrdinu, ale část noci jej ruší mládež a ani thc odér příliš hypnoticky ani sedativně nepůsobí, další část řvou paroháči, což přetransformuje v úasný přírodní zážitek.  Čeká nás nezáživný pochod k Morskému Oku, po cestě již zástupy, občas koňská bryčka a ...noční paroháč. V cestě stojí zdatný 12-rák. Na Oku chvilka, stoupáme k Czarnemu Stawu, krátká fuška, pauzička s rodáky a čeká nás výstup do Mengusovského sedla. Průběžně sdílíme obavy, zda bude či nebude sníh, jak strašil krom medvědů a jelenů další kolega. Stoupání vydatné, konstatujeme, že sestup po sněhu či ledu by byl opravdu výživný. Skalnaté plotny, žlaby, jen občas nějaké zajištění. Združíme se s polským pobaltským párem, který svou plno bagáži vyprovokujeme k postupu, když již zvažují obrat. Naštěstí sníh předchozích dní většinou odtál, pauza na Kazalnicy a poslední úsek. Ten již drsnější, v cestičce promrzlé zbytky přeci jen leží, neradno uklouznout, ale dá sa, leč sestupovat, jak čeká většinu postupujících, bychom nechtěli. Na Mengusovském sedle pod Chlopkiem parádička, jen musím skousnout urážku, jak to, že ta moje čeština je tak srozumitelná. Já ti dám češtinu!!! No co naplat, rozvolnění vazeb a rodným prostředím se podespisuje na jazykové zdatnosti. Euforicky si vyběhnu an domnělě Prostřední M. štít, zjišťujíc, že to je jen jakýsí předpahrbek, ale pěkné pokochání a čeká nás sestup do Mengusovské doliny. Další zločin. Chodníček však vychozený, před námi sestupuje akčí děda, který nás dynamicky míjel, pokračuje nezáživná suť, balvany a můžeme relaxovat u Hincova plesa. Blaze. Babí léto vytáhlo poměrně dost lidí, proti štrúdlům vystoupáme do Koprovského sedla a pak již zcela sami 

 

Má to být pohodový sestup vydlážděným chodníkem, chvíli se ještě kocháme, užíváme masy přezrálých borůvek, nikde nikdo...Ale postupně stále větší nekonečná otrava. Kameny vadí stále více, kráčíme vzdáleně a mlčky. Předcílový přístřešek. Kolega hlásí, že dál nejde. Mně se místo nepozdává. Hele, jestli chceš, tak si vyběhni na další, já zatím uvařím, jestli bude lepší, tak se pak překonám...

Tak si trochu na morál vyběhnu ještě 700m, zdvojený přístřešek pod Temnými smrečinami se pozdává trochu více, zejména pak okolní prostředí, koumám, jak by se dalo ustlat z volných prken. Kumpána přesvědčím, takže znova zpět, večerní pohodička, povaření a jak si kdo ustele...Lišák po chvíli usoudí, že na prkenné cestě ne tak úplně, rosenka a co když nějaké zvíře, potraviny raději na strom a brzké zalehnutí. Ale záda se ozývají, tak trochu noční manévry, ale co už. 

Ráno sbalíme a snídaně až u ples. Krása. Kupodivu i v ranní hodinu nejsme sami, pozdravíme se s kmetem, který záhy mizí někde na hřeben Koprovského, zíráme, že i totok je možné. Pak milá mladá stvoření, poopraví nevalné povědomí o líné mladší generaci. Dívky razí stejným směrem. Tak necháme vytyčit cestu a nechvátajíc se pokocháme, užijeme snídani, ranní koupel. Pak již cestou necestou do Chałubińského brány či wrot. Prodřeme se kolem krásných jezer, pak kolmé šplhání, nějaké to medvědí hovínko, za hodinku jsme na sedýlku, kde již pár lidiček z polské strany. Po pauze nástup na jeden ze zlatých hřebů výpravy- Liptovské múry. Potkaný kmet bezemočně okomentuje, že dá sa, no je tam i také II-III lezení, ale nie je  problém.     

Skalnatáý hřeben, nahoru, dolů, výhled úchvatné. Ale plná bagáž polezení trochu modifikuje. První zádrhel, je třeba přelízt hladší nakloněný pár metrový úsek. Stupy minimální. Zatrnutí, s těmi bágly to fakt nejde. Bez vylezu v pohodě, naštěstí se dají podat...no dobrá, pokračujeme s respektem. Občas stezku hledaje, na skále stopy od maček, ale asi je i níže pohodovější traverz. Kolegu přecházejí legrácky, přibývá vulgarismů a objevují se defétistické obsahy, kudy že ústup apod. Na Hrubém (resp. Szpiglasowym) štítu trochu větší polský ruch. Nakonec s bázní pokračujeme dále, docházeje milé dívky, které si jen tak povyjely na kole, nechaly někde na konci Koprové doliny a že si přeběhnou neznámý hřeben. Další prolézání hřebene, masy brusinek, vlevo Temnosmrečianské, vpravo 5 stawów, před námi Świnica. Megaparáda. Holky se ale dále vzdalují a objevuje se další kruciální kolmější místečko. Složitě hledám bez patohu cestu, nakonec nějak oblezu a tahám již notně rozloženého kumpána i batohy. No situace hraniční, ale pak již zdárně bez zádrhelů Hladský štít, sedlo a dolů k chatě. Za nějakých 9 hod.   Mezitím, co signál umožní nějaké zprávy od druhé skupiny, že jdou taky od Temných smrečin. Tak bezpečnostně odkloníme na konvenční žlutou. Euforka na chatě, v neděli podvečer bychom čekali vyprázdnění, ale ono ne, s Izraelci se zařadíme do pořadníku na nocleh a očekáváme nedělní mši i kumpány. Doplňující trojka se zjeví ve 19 hod, když začíná bohoslužba. Seznamujeme se s novým, značně namakaným druhem. Chata se kupodivu vyprázdní, jako odraz vzdoru nové generace vůči polské církvi? My však poslušně vyslechneme úvahu o tom, že je lépe zadarmo montovat světla na Ukrajině, než hromadit vlastní statky. Posdílíme a vyvoláme další ubytovací zmatky. Poté, co se dvě matrace uvolní, tak pobratimové stejně nereflektují a volí venkovní poležení, já vezmu zavděk nocležně, kde však první hodinu ruší štěkající pes, pak další chrápač. Tož si pak vyber. 

 

 

No a zlatý hřeb No II. Po 7 hod výprava na Zawrat, cestou kamzíci, na sedle v 8:30, někteří se vyzbrojují sedáky, někteří na volno. Zavčasu předcházíme pomalejší páry, původně cyklosportovec nabere slušné tempo, kterému stačíme jen někteří, tak se skupina, navzdory původním proklamacím, poněkud roztrhá, někdy sice na úkor chvilkových kochaček(kdeže byl ten viklan? ), ale pravda, že z ohledů na opatrnější jističe se nechce před sebe pouštět předešlé grupy. Ačkoliv nejsou nějaké zástupy, úplně volno, byť je pracovní den, též není. Polezení parádní, řetězy, občas žebřík, taková B/C feráta, občas těžší místo. Mały Kozi Wierch, Zmarzła Przełęcz, sešup po vzdušném žebříku do Kozího sedla, a pak již "ferátkou" na Kozi wierch (2291m). Na vrcholku jsme v 10 hod, zprvu sami, neskutečné pohledy, kochačka, pózování, dorazí třetí druh. Občerstveníčko, půlhodina, poslední dvojka nikde, trocha narůstá nejistota, zda náhodou něco. Zjevují se po necelé hodině, s mírnou výčitkou, že oni pomýšlejí na bezpečí  a kdo že to avízoval soudržnost skupiny...Povinná vrcholová ořechovka a Lišák vyhodnotí, že po předchozích dnech mu stačilo, nemá potřebu " se hnát" a zvolí sestup po černé. Pokračujeme ve 4 v hřebenovce, mylný sestup na exkrementí stezku, nahoru, dolů nezajištěným kuloárem, komínem nahoru a pak skrz Granáty narazíme na notně nezkušený teenegerský asi sportovní oddíl. Trochu pozápolíme s míjením, pak již na Skrajnym Granacie saami. Trochu to nemá konce, nahoru, dolů, cyklista zas někam utíká. Čas od času se sejdem na nějakém sedýlku, pokocháme zvláštním meteo úkazem- který by skalní katolík mohl interpretovat jako mariánské zjevení, pak dále již trochu padá mlha. Závěrečná pauzička na Buczynowej turni, kde odradíme od dalšího postupu naivní litevský pár a ve 14 hod jsme v závěru na Krzyżnem 

Čili Zawrat- Krzyżne i s více jak hodinovým pobytem na Kozim w. 5 hod.  Ještě je však třeba sestoupit. To se již ozývá koleno, hůlky trocha odlehčí, obdivujeme kamenové obkládače, jak to asi kdys dělali, pohled zdáli na vodopády a v 15:30 můžeme slavit na chatě. Bigos, tyskie, polke pohostinství, jak má být. jen neoclehem tentokrát zavděk nevezmem, bo po co...Venku dobé lavice a čerstvý vzduch bez chrápačů. Přesto si rázná chatařka posbírá 35 Zl poplatek. 

     

   

28.10. ráno pobudka, dojetí zásob, vše, jak má být. Rozbíháme se svými směry. Hošové skrz Hladké sedlo na Slovensko, naše původní úderná 2-ka sestupuje nejkratší cestou Dolinou Raztoki, i s ohledem na mlhu rezignujíc na původní plán zelené kolem vodopádů. Cesta již nijak atraktivní, les, kameny, se kterými si však zdatně radí i zásobovací 6-kolka, Wodogrzmoty Mickiewicza a nudná asfaltka až někde k T.Javorině. Auto je v pořádku, ale prekérka, trochu adrenalinové starotvání, 10x nic...naštěstí po 11-té se plynové vozidlo chytá, další drobná nepříjemnost na benzince, kdy polští druzi mají špatně označené stojany a my jsme pak málem byli za zloděje. 

A večír již relax s Kráskou a zvířeným prachem.    

 

Zavírání Moravice 21

 Kružberk se bude pouštět na víkend 18.-19.9. Všeobecné nadšení, všichni jedem, oba dny...

Pár dní před- ochlazení, do hry vstupují matky a další nevypočítetelné faktory. 6 lodí?, Vejdem do 4? Nakonec zůstává torzo dvou tatíku se synky a osamělý vlk, kterému se též rozpadá posádka, odpadnou všichni potenciální háčci...Ne, ve 3 chlapech na lodi nepojedeme, to raději zkusím sólo. A lodě jedou nakonec 3

Organizace se tentokrát ujme méně zkušený Vl.k. Nafukovačky nebo plasťáky? Je to v zásadě jedno, odpoví nezkušená zkušenost. Ukáže se, že na Moravici není.

Během týdne teplota padá k 10 st,  ale neprší. Očekávaná masovka, převoz auta do kempu v Podhradí, kde odradí od odloženého zakempování - to vám negarantuji, že bude místo. Tak se zdržíme ještě stavěním, někdo má hned, někdo bojuje s tyčemi, že narůstá obava, že nestihnem vlnu. Stiháme. 

Parádně to teče, jede, kanoe i v singlu dobře ukočírovatelná, držím krok. První vzrůšo na jezíku v Jánských koupelích. Zatímco baraky v klidu líznou válec a pokračují, tužší plavidla se více či méně zabodávají přídí, což jednak odnáší háček, jednak loď dosti nabírá. Tak první vylévání.  Pak již bez zádrhelů a poměrně brzy jsme v cíli v kempu. Ve 13:30 je spluto. Trochu se dívíce, že řada posádek trasu bere naráz, na jeden zátah až do Branky a zde jen občerstvovací zastávka. Proběhne kratší družba s urologickými druhy. 

Co s načatým odpolednem? Při převozu aut skočíme na rybku či jiné dobroty do Davidova mlýna, proberem chlapská dilemata- jít ven a koukat, co nemohu mít či zůstat doma a mít, na co se nedá koukat? Toť cenzurovaná varianta. Pak přesvědčíme osazenstvo na blízký hrad Vikštejn. Trochu do kopečka, kuráže dodá hefron, na hradě jakási larpácká párty, vyhlídka, další, pěkné...

A v kempu veselo, sousedi zaberou ohniště, staví stanovou saunu, nějak se rádoby na chvíli přichomejtnem, jen prstíček- buřtíky opočeme a... již se neodchomejtnem. Milý hoch ladí Kryla a další, pozvedneme dosud nesmělé hlásky...a večír s téměř úplňkem se vytrácí do jakéhosi mlžného oparu. Ze kterého vyvstává jakýsí vlezlý bráška s dvanáctistrunkou, přidružení nějakých mladíků, kteří vyčerpali zdroje své reprodukované moderní hudby a s nadšemím naslouchají songům z jiného století.

Ráno teplota klesá k 7 st, ne všichni jsou úplně v kondici, tak se odjezd trochu oddaluje, zahřejeme se speedmintonem, zelňačkou. Při převozu auta i trochu mrholí. To bude jen pro otrlé. Fyzická aktivita však přinese oteplení, říčka parádní, občas i nějaký ten sjízdný jez. Nikdo nemá pomyšlení na nějaké větší zastávky. Na žimrovickém jezu již zebou nožky i v neoprénech, i jinak statečná posádka raději přenese, ostatní bez větší újmy a nabrání sjedou. Pokochání pohledem na Hradec, horký čaj a již doject...No ale v závěru čekají ještě atraktivní stupínky. Jindy parádička, ale třísnění háčkové jaksi neoceňují a dvojposádky postupně slušně nabírají, že jedna se ukáže nezpůsobilá jízdy a raději vylévá před cílem. Snažím se mírnit náznaky reklamace plastových lodí- zato jsme byli rychlejší a bez práce s foukáním...

No hezký to bylo, jen nožky trocha zebaly, zvláště ty bez neoprénu. Plán občerstvení ve Vítkově s nějakou lokální kuchyní se  musí upravit na italskou, počkáme si skoro hodinku na megaporci těstovin. To se již ozývá některá nachmuřeně mlčící maminka...

Voda 21- Dyje

 

Tak se nám zdálo by se tradiční letní splutí jaksi zdietňují...Jak posádkově, tak kilometráží...Tož doufejme, že se přes jednodenky nerozplynou. 

Kotrmelce konce prázdnin: nečekaně se vrací kluk z tábora kvůli nějaké vyrážce, tradiční kumpáni...ale dívka se od začátku vymezuje. Než snášet nenálady, raději oželíme, ale trvá ujištění, že každopádně jedem. Pokusím se vcelku úspěšně zlákat neteř. Ještě někdo? Ne. Hele, klukovi ošetřovali furunkl, nemůžem...Sorry. Odpískání. Holt, co se dá dělat. Ruším neteř. Další den, hele, není to tak zlé, doktor i žena usoudili...nešlo by ve zkrácené verzi? Šlo. Místo tří etap dvě. Do nejistého počasí. Ale už nebudu rušit rušené a svolávat odvolané. Holt holčička snese výsadní postavení. 

Tak jen dvě posádky, my trojčlenní, ne příliš k libosti hocha, útrpně přijímajícího háčkovací roli. Zapůjčíme lodě ve Znojmě pod hrází  u sympatické blondýnky, odvoz aut do opuštěného tábořiště v Krhovicích. 

První úsek co si neodpádluješ, to nemáš. Pár jezů s několika km oleje se mírně vykupuje svou sjízdností po plytkých skluzavkách. Nic pro dřívější laminátky, nynější plasťáky však odolné. Občerstvení v Dobšicích s vlastními langoši trochu připomene albánské putování, naštěstí bez zažívacích dozvuků. V tábořišti v Krhovicích se ještě pár nadšenců objeví, čímž se otevře i stánek. Dorost připraví nějaké dřevo a večerní pohodička jak má být, i s nějakým tím hvězdným výkladem. Že je na zítra blbá předpověď? - to snad ne, když jsou tak hezky vidět hvězdy, dí přírodovědný docent. No bohužel ano...brzké ráno budí vodní údery do stanu. V 8 však již ustává, vedle ještě dobře naladěné rodiny s menšími dětmi, nikdo nevnáší větší pochybnosti o pokračování plavby. Stánek se slibovaným kafíčkem nám však neotevřou, tak se zahřejeme vlastními čajíčky, polévkami...a do očekávaného nečasu přioděni vyplouváme do krásnějšího úseku. Hoch se dožaduje kormidla, zprvu odrazujem, neznaje záludnosti zákrut a možnosti smočení nežitu. Žádná velká divočina se však nekoná, kolega se obětuje na háček a necháme hochy napospas. Zprvu mají tendenci závodit, po chvíli však zjišťují, že s těžkotonážní trojposádkou nemají šanci a provokativně se loudají, vyvolávajíc tu a tam u tatíků obavy, s chvilkovými protiproudými záchrannými otáčkami. Voda teče, leč nijak divoce, ale kochat se lze vodní faunou, vodní květena občas ztíží orientaci, ptactvem- ledňáčci, konipásci, volavky. Při malé přestávce chvíli sprchne, ale nakonec můžeme konstatovat, že i v tomto předpovědním nečase jsem dorazili suší, někteří doslova nebývale suchou nohou a po 3 hod. vyloďujeme v Hrádku. 

Nakonec ani zkrácené verze příliš nelitujeme...níže asi již jen olejnato. A oslavíme IKEA masovými kuličkami s nepopulárním leč nyní potřebným nákupem, kde dívenka pookřává a chlapci nějak odtrpí.           

      

Chorvatsko 2021- Hvar

 Proti svému stylu buknuté již někdy v únoru na základě výzvy kumpánů...kohopak bych se pak musel doprošovat a tak...Padne na poslední červencový týden. 

Synátor na táboře, tak přiberu neteř a jedu tímto s babincem. Řešení cesty, co s nejpitomějším termínem sobota-sobota? Volíme noc, Maďary a dobře. Menší maďarské cesty udrží bdělost, v Goričanu covidové postání na 45 min, bez zevrubnější kontroly, pak prostřídání se za volantem a za Zadarem se sjíždíme s budějickými brachy. Provoz nebývale hustý, ale dá sa, méně již před Makarskou a v Drveniku - fronta na trajekt až k magistrále...uff. No co už...Zmrzka, koupačka, 2 hoďky, místo velkého předstihu se ubytováváme v zátoce Torac někde v 16 hod. 

Pak již pohodička, děvčátka i dospělí se všelijako zabaví. Kumpáni přes zátoku, po ranní koupeli na našem divočejším břehu párminutový přesun na pláž.

Věkový rozptyl vede k jistému fázovému posunu, takže zatímco naše preteenagerky se vypelešují, naproti již zrána zátoku brázdí pávi a podobná nafukovací havěť.     

Vše velice vtipná, legrační či trapná záležitost...

K dispozici je nafukovací kajak, paddleboard, který lépe zvládají přítomné ženy a dívky, mužové se stávají aktéry groteskních scén, ale též s postupnými pokroky. 

Vypravíme se za ostrovní atrakcí ekoetnovesničky Humac a blízké archeologicky významné jeskyně Grabčeva. Provází povídavý mladík, procvičování angličtiny dívenky příliš nechytne, více zaujme levandulový kompost u destilérky. Pak již sestup horským terénem k jednodómové, poměrně pěkné a zajímavé jeskyni. Načež se ozývají sousedi, že se s ohledem na zatažené počasí rozhodli realizovat plánovanou návštěvu města Hvar o pár dní dříve. Tak je trocha nepřipraveni dojedem, i když  se mraky již rozplouvají a čeká nás vedro, jako vždy. Zmrzka, hrad, výhledy, pizza a stejně spíše těšení na návrat k vodě. 

Grilovačky, vínečko, terasová pohodička, i nějaká karetní zábava. 

Jeden večer si dopřejeme vlastní, noční procházku přes pár zátok k rybí restaurací s objevem několika hvězdic.   

Večerní návštěva Starego gradu zanechá příjemnější dojem než rozpálené denní město. Krásné uličky, zdařilé suvenýrování a zase ty serpentiny, tentokrát noční. 

Změníme plážičku, pokusy o výuku šipky úspěšná ze 2/3. Starší generace objeví dosud skrytý potenciál, jedno mládě rozvíjí, další ne a ne...ani s pomocí žoviálního Slováka. Ale odměna v podobě krásné červené hvězdice.

Prekérka s kartou, kterou se banka rozhodne  bezdůvodně trvale zablokovat, s tím, že shledala bezpečnostní riziko. Asertivní operátor opakuje, že řešení není. Domácí bankéř pak doporučuje nahlásit bance pobyt v zahraničí. Kam jsme to dospěli?! 

Blíží se závěr a tím mizí dovolenková bezstarostnost s vidinou zpáteční cesty. Jedna rodinka od začátku avizuje bezpečnostní odjezd v pátek. Další se na poslední chvíli přidá. Mnohokráte zvažovaný NP Krka s ohledem na očekávaná další vedra a následně odpoledne houstnoucí provoz, vzdává. Tak na páteční večer zůstáváme sami. Posádka odhlasuje brzký ranní výjezd na první trajekt v 5, Krce rovněž nenakloněni. Ve 4:45 v Sučuraji, již patřičná fronta...a o 5 aut se nevlezeme! Nezbývá než na 1,5 hod zdřímnout. Pak ale aspoň odměna v Drveniku čerstvým pečivem s kávičkou a v 8  razíme...Naštěstí již bez zádrhelů. Posádka se proti Krce nadále bouří, tak nebudu lámat a pádíme houstnoucím provozem. Ale ještě, že nejsme v protisměru...Strýček Google upozorní na 1,5 hod kolonu na Lůčku s nabídkou alternativní trasy, což kvitujeme, hranice v Goričanu  bez fronty, po hudebních vložkách sugestivně promlouvá  Hraničářův učeň, pár zastávek a ve 20 hod. doma. 

        

Rakousko - Gosau

 

Začátek července 21, svátky. V neděli, či pondělí? Co doma, ale testy a tak...ale pondělí zas provoz...tak pojedem...Testy, děcka si hrají s dokumenty...hele a co to znamená na ŘP , že platnost do XI/20?  No že je propadlý...do háje...tak další stres...Otec je zločinec...jeli jsme dnes, abychom nejeli zítra...a zítra nejedem, abychom mohli jet dnes...rozvíjí nudící se dcérka...

Večerní liják hatí plány kempu. Tak něco seženem na místě... Po 19 hod. v Gosau...ale kde...žádné recepce, nalezneme hotel...kde nabídnou ochotně za luxusní ceny...to opravdu ne, tak sám vyhledá alternativy, poskytne heslo na wi-fi, cinknem, buknem a  přejiždímě 17 km do Abtenau. Spokojenost v Traunstein...

Bohatá snídaňka a vezmem kola, kopec, skopec, rakouská krása, náhodou Lammerklamm, obavy z dalšího kopce liché, u auta ještě bobovka a zpět do Gosau. Spoludovolenkáři hlásí příjezd v 16, to se akorát srazíme...  Houby, individualisti nikde, pak zpráva v 17, že si užívají někde v Ischlu, tak to trčet nebudem, děcka balíme, jdeme polozit. Většina turistů se už vrací, nalézáme jezerní ferátku, vypadající zprvu nevinně, rači nepřipravuji na možná úskalí. Klučina uteče popředu, s dcérkou obezřetněji, kolmý žebřík...to ještě jde...pak kolmější skála...platonické, nikoliv však panické vzdechy, že je to vysoko...ale zdárně postupujeme...a ejhle, lanový most, jen dvě lana...Do háje, to nedá, otáčíme se. Ne, když jsem tady, co mi zbývá! Zvládne i přecvaknutí v polovic. Statečné dítě! 

Druzi dorazí večer, vymyslíme pohodový výlet na Horní jezero (Gosausee) . To ani pohor nepotřeba, jdu v sandálech. Nebudu hned na úvod hrotit, ať se teda pospí...no, ale pak plné parkoviště... Doplahočíme se k úchvatným views, kýčovité scenérie, kravky, hospůdka, pak i osvěžující koupel. Blaho...Tak proč jít zpět stejnou dálnicí, vezmeme to přes sedlo a pak je na mapě jakási čárkovaná trasa. To najdeme...Úskalí 500 m převýšení, dávnější polomy přehrazují cestu, zakrývají značky, tak slabší dvojička otáčí. Zbytek srdnatě nastoupá, další palec nahoru pro dcérku. Odbočku na neznačnou taktéž najdem. Cestička jakási je, občas mužík. To půjde...do prvního zabloudění...To morálka pozvolna klesá  i u jinak optimistického druha, začne všude očekávat šluchtu, ze které jistě spadne, marně argumentuji mapou a traverzem vrstevnic. Podpora hůlkami, trochu zmírní napětí, které opadne až nástupem na lesní cestu...No cesta byla delší o to náročnější a zajímavější...tak ještě otestujeme teplotu vody v jezeře spodním a den druhý úspěšně za námi...s nějakými dětskými osadnickými boji... 

Tak další den dáme odpočinkově kola a podíváme se do jeskyní nad Hallstattem. Parkoviště plná, až na P3, kola tam nikdo nemá, divné, ale popojedem. Co tak k lanovce na Krippenstein kolmo...Trochu do kopce, ale statečně...Souputnici zaplatí drahou sumu...kontrola testů...den po platnosti! Es tut mir leid...prekérka, tak se holt rozdělíme...Rychlý objev cvičné ferátky, přeparkování, polození, kvůli toaletě dražší restauračka...a pak si objedem jezero...z jedné strany různě se měnící cyklostezka, občas jen pro pěší, ale po česku zákaz nezákaz, když už jsme na konci, tak to vezmeme druhou stranu, kde sice silnice, ale nakonec vcelku uteče. Poklidný Halstatt, kouknu na info webkameru, ukazuje inverzi, prevíti mají nahoře azuro...Míjíme  parkovistě a poslední auto- oni ještě neodjeli...někde ještě taky cyklují. Cestou zpět potkáváme rozpadlý peleton. Co tedy s testy? Na informacích- vcelku vstřícný odkaz na Aussee, tam je dělají zdarma. Tak aspoň nějaké řešení .

Dle předpovědi naplánujeme zlatý hřeb, konečně ten pravý zápřah. S hochem budíček v 5:45, donekonečna vysvětluji logistickou nutnost- a zástupy, a před lanovkou a počasí...nakonec kapituluje...Vymyšleno dokonale, my nastoupáme pěšky v 6, zbytek na pohodu v 8 lanovkou, my ferátou oni normálkou a obejmeme se v 10 u vrcholového kříže na Donnerkogelu(2050m)... No Bodík míní...Ale je krásně, zvedá se mlha, u chaty skoro sami, kravičky, volná hora...První zádrhel - Lower part is closed, but higher   následujte šipky. Najdeme první dvě...S dalším českým párem hledáme onen alternativní nástup, ale stále více tápeme, že postupujeme normálkou, což nechceme. První slepá cesta, tudy ne...odpojíme se...Hoch zahlédne kýžený žebřík, jsou tam lidi, tak to nějak musí jít. Tak alespoň nástup k němu dohledáme. No opravdu veelmi vzdušný...Tak napětí opadá, budíž Rakušákům odpuštěno, že nás ochudili o první část. Kolem jen slovanská řeč, naštěstí žádné zástupy. Česká dvojka nás pouští, ofotí a pak oblaží exluzivními snímky. Hoch zdatně zvládá C/D úseky...

Zádrhel druhý. Přichází zpráva od druhé části :my ten vrchol nedáme, ušli jsme kousek a vyhodnotili jej za nebezpečný neb to po nočním dešti trochu klouže...Dobrá, běžte traverzem na pohodu, za 1,5 hod je chata, tam se potkáme. V 10 hod jsme na vrcholku. Naprostá paráda! Výhledy Dachstein, Hochkönig, družba s českou dvojkou, dorazí normálkou i zklamaný páreček, který ještě nasměrujeme k druhému pokusu. A pustíme se na sestup, samozřejmě horší trasou...nur f'ür geubte...Opravdu. Horem dolem, synku dávej pozor na tatíka, tu si narazí koleno, tu práskne hlavou o stěnu, když si myslel, že na pohodový sestup již nepotřebuje helmu...A zádrhel No 3- přichází zpráva - ženě se traverz nelíbil, vyhodnotila jej jako nebezpečný, tak se vracíme. ??! Tak si s hochem v poklidu strmě sejdem na Stuhlalm, krása, nádhera, obídek, spinatknödel, weizen...trochu se horší počasí, asi na 10 min mírný deštík, pak zas sluníčko ...a marně cestou zpět traverzem hledáme ono velmi nebezpečné místo. No každý to má nastavené jinak. Zkontrolujeme nástup ferátky, najdeme ztracenou šipku a skutečně prováděnou údržbu...pak trochu nahánění se se zbytkem. Potkávají se dvě zcela nekompatibilní emoce. Dobyvatelská a sestupová euforie s jakousi nenaplněnou podrážděnou dysforií...No co už...sestup, krávy, naražená prdélka a osvěžující koupačka. Nálady se aspoň trochu slaďují. 

Píše kamarádka Gábina, jak se máš?...fajn, jen Rakušáci prudí s testy, žes neřekl...a ještě další dva prstíčky...nakonec celou paži...Zařízeno!  S lehčími obavami můžeme do Hallstattu a solných dolů. Zubačka, vyhlídka, jezero dole, Krippenstein nahoře. S peripetiemi stáhneme českého průvodce, kterého poctivě po stanovištích poslouchá jen synek, halštatská kultura, pak již nejstarší solný důl. Na testy nakonec jen zběžný pohled, vyfasujeme mundůry a pak pochod štolami s příjemnou průvodkyni. Prohlídka a expozice pěkné, samozřejmě největší atrakce dřevěné skluzavky, kde v rychlosti kupodivu vítězí dcérka. Neprosadím pěší sestup, procházka městečkem bez turistických davů s jediným mínusem absentující zmrzliny. Stíháme ještě pozoruhodnou kostnici (Beinhaus) s okytičkovanými lebkami a pak hledání vhodného stravovacího zařízení s chutí na závěrečnou rybku. Trochu asi zapůsobí předsudky, že párkrát míjíme zřejmě Turka, tvářícího se příliš vlezle a bufetově, aby nakonec u něj velmi spokojeně zakotvíc. Hezký den završí Osadníci i s tatíkama...s očekávaným výsledkem.

Trochu rokování, jak využít poslední společný den, není potřeba při sobotě zcela chvátat, ale v neděli rodinná oslavka, kamarádi zůstávají. Nakonec volba Wolfgangsee. Ještě se uplatní kola, krása v St.Wolfgang, konečně pořádná zmrzlina. Pak již moc dál cyklostezka nevede, tak se nalodíme, i když za kola pálka, ale něco odpuštěno, přeplaví nás do Sankt Gilgen. Dále na pohodu, kochačka, koupačka, zkratky po česku Nicht für Radfahrer, rozloučíme se v Gemeindebad u Stroblu. Cesta bez zádrhelů. 

Pestré, pěkné, aktivní. Nutno nezapomenout na buchstabieren, kotekai, tu a onu trapnost a jen jeden bot!  Jen soudruzi jaksi zbytečně pořizovali lezecké vybavení neb nakonec zjišťují, že toť nebezpečná aktivita, pak trochu litujíc nevyprobování.   100bb.   

FOTO