Seewand-Klettersteig (popis)
Průvodce praví es ist wirklich steile Sache… Dieser Klettersteig ist schwer, schwerer, am schwersten… když vyjmu pár útržků…Nutno podotknout, že tentokrát se nejedná o literární nadsázku či autorovu teatrálnost. Již úvod je bez kompromisů- direttissima pod skálu. Trochu hledáme nástup neb hoši rakušáčtí si se značením moc hlavu nelámali a pak již do kolmé 800m stěny. Od začátku je jasné, že tentokrát jdou naprosto vniveč snahy o skalní lezení, kdy lano slouží pouze jako jištění…Většinu cesty se holt počítá se šplháním po laně či po nadělaných ocelových stupech, což již na konci docela odnášejí ruce, pouhé cyklorukavice nestačí a prsty začíná zdobit nejeden puchýř. Euforie z exponovaného lezení místy trochu kalí boj s technikou. Co běžné ferátky odpustí, zde každá chybička je pořádně znát. Když se spojí vlastní nemotornost (chybné přecvaknutí atd) s poněkud improvizovanou výbavou- smyčky s přetáčejícími se karabinkami, tak je to někdy k vzteku. Pro příště lze alespoň parciálně kompenzovat řádným ferátovým setem. (To byly časy, kdy jsme se na ferátách pohybovali jen s vlastnoručními úvazky…) Každopádně wirklich Megaabenteuer.
Celou cestu úchvatný pohled na modravé jezero s městečkem a na protějším kopci celou dobu operující vrtulník, jinak božský klid. Počasí je tak akorát, trochu zataženo, čímž alespoň na nás nepraží… nedovedu si však představit lézt toto v dešti, již tak to místy docela klouže, když se mísí skála s hlínou. Vůbec je to zas nová zkušenost, jelikož feráta dosti nízko, ještě na úrovni zeleně. Za polovinou doháníme partu Ústečáků, se dvěma statečnými dívenkami (všechny smékající klobouky, resp. helmy z hlavy padají). Nakonec se více zčuchneme, pokračujeme zbytek spolu a skončíme společným noclehem. Ale nepředbíhaje, náhorní plateau kličkujeme pozoruhodně erodovanou skálou až k půvabnému výhledu na masív Dachsteinu.
Odvrácenou tváří se ukáže nezáživný, nekonečný a kolena drásající sestup sjezdovkou, kdy je třeba sejít většinou sutí nastoupaných skoro 1300m. Abychom si toho dost užili, tak upnutí na sjezdovku, s Radkem poněkud zakufrujem a tak si ještě pár kiláčků nadejdeme…Velmi vhod tak přijde rozpáleným nohám blahodárná koupel v jezeře.
Nocležíme v Gosau-Hintertal, kde se Rádíkovi podařilo rezervovat nocleh za exluzivní cenu 7 E v chaloupce Rakouského horského spolku. Nakonec se přidávají i ustečtí záchranáři a čeká nás docela příjemný večírek, kombuchou počínaje a vínečkem konče…
V sobotu pak ve shodě se severočeskou partou míříme k další exkluzivní zajištěné cestičce- Postalmklamm Klettersteig.
Zde průvodce pro změnu avízuje
"ein rassiger Action-Klettersteig". Nedostatečně si jej však prostudovavši, tak si více pojezdíme po místních serpentinách, ale pak již nás čeká úchvatný průlez skalní soutěskou, tu po ocelových stupech, tu a tam nějakou visutou lávkou. A na závěr ještě dva bonusy, jednak osvěžující koupel v jezírku pod vodopádem- když k tomu vyzývá již samotný název "Grosse Badewanne" a pak, abychom si nemysleli, že je konec, tak ještě prolezení závěrečného skalního převisku. Spolulezce z dne předchozího již bohužel nedocházíme, ale míjíme další samé české partičky, germána by zde pohledal. Pak už serpentinami dolů k autu, spřádaje plány možných dalších aktivit, co tak třeba rafting…
"ein rassiger Action-Klettersteig". Nedostatečně si jej však prostudovavši, tak si více pojezdíme po místních serpentinách, ale pak již nás čeká úchvatný průlez skalní soutěskou, tu po ocelových stupech, tu a tam nějakou visutou lávkou. A na závěr ještě dva bonusy, jednak osvěžující koupel v jezírku pod vodopádem- když k tomu vyzývá již samotný název "Grosse Badewanne" a pak, abychom si nemysleli, že je konec, tak ještě prolezení závěrečného skalního převisku. Spolulezce z dne předchozího již bohužel nedocházíme, ale míjíme další samé české partičky, germána by zde pohledal. Pak už serpentinami dolů k autu, spřádaje plány možných dalších aktivit, co tak třeba rafting…
<
Žádné komentáře:
Okomentovat