Lově v paměti vybavuje se pořádná makačka daná ročním lenošením a pak náhle do kopců bez přípravy.
Takže hřebenová ferátka zůstáva jen v mlžném oparu nelibých pocitů.
Konkrétnější obrys, nicméně libý ještě méně, má závěrečný sestup, nekonečná, snad přes 10 km, cesta údolím. Totální vyčerpaní ovlivňuje jak úsudek tak i volní procesy, tak nocujeme někde na cestě za autem. Nicméně u mně o spánku nejde hovořit, poprvé zažívám, že řádnou nevolnost lze mít nejen po bujarém večírku či v důsledku ataky GITofilních bacilů...
Žádné komentáře:
Okomentovat