V loni osvědčené sestavě tatíka se dvěma hochy se vydáváme v červencové sváteční dny opět do Tater, tentokrát s vyššími ambicemi. Kluk stále básní o nejvyšším kopci, loni si takto notují s bratrancem po Rysech.
Nějaký čas odpálkovávám s odkazem na cenu atd, až si řeknu, že jednou za čas proč ne, samozřejmě s patřičnými racionalizacemi ( a vysvědčení , a narozeniny, a sám jsem byl již leckde, ale zde ne) a domluvím poprvé v životě guida.
Brzký páteční výjezd, parkování ve Smokovci a aklimatizační túra Teryho chata- Priečné sedlo- Zbojnička.
Hoši ani neloudí zubačku, na Hrebienku jsme za půl hoďky, rozptylují se chytlavým kofoláckým marketingem a dál kolem vodopádů vzhůru. Po letech si připomínám, že jsou zde v krátkém úseku tři chaty, které v dávné vzpomínkové stopě se nějak spojily v jednu. No a dále cesta připomíná " Everest" - aspoň co se zástupů týče. Míjíme jednoho hada za druhým a chata Teryho v naprostém obležení, tak si na kýžené pivní schlazení musím nechat zajít chuť. Na Priečne již naštěstí dle očekávání davy významně prořídnou, navíc jsou paralelní dvě řetězové cesty, tak se vyšvihnem vcelku bez zádrhelů. Navíc klasika malého světa, tu nějací skororodáci, tu povědomý kolega, který navíc přítel dávných přátel, takže na Zbojničce, kde již naštěstí nijak narváno, vznikne příjemná družba, trochu k nudě hochů, kteří si pochutnají na lokších a dlouho chvíli krom nějaké hry vyplní rébusem skládání pláštěnek, které zbytečně vytáhli kvůli dvěma kapkám. Jen jejich dobrý pocit je poněkud devalvován představou, že tuto trasu před x lety absolvovala jejich babička, což odkloní až kamzík a dále přebíjí fekální řeči a hašteření o salamandra.
Na ubytko sjíždíme až dolů do Batizoviec, když všude jinak plno, po pozdní večeři si chlapci poručují vydatný spánek, netušíc...
Budíček před 5, nejprve agresivní reakce, tak překvapení musí ven, načež následuje výskok, sraz s guidem Jankom v Tatr.Poliance, vývoz dodávkou na Sliezský dom, kde odkládám přebytečný vercajk a v 6 hod. kráčíme nahoru Velickou dolinou. Natěšení se stoupáním jaksi opadá, ale vrací se pod stěnou Velické próby, kde se navazujeme a po kramlích nahoru. Kolem spoustu 3-členných skupin, věkový rekord však netrháme, míjíme 8-letou cizokrajnou dívenku. Leze se pěkně, hoši chváleni, sedlo a pak traverz horem dolem pod vrchol, četné skupiny předcházíme, přidávají se komplimenty dalších vůdců a za 3 hoďky jsme u kříže Gerlachu (2655m). Velká paráda, brzký budíček je prominut, jen trochu zima při podcenění vrstvení. Občerstveníčko, i kešule a dolů scházíme do Batizovské doliny. Tentokrát razím cestu, strmá dosti, občas trochu prdelový tobogánek, ještě i sněhová pole, zprvu někomu křehnou prsty a mírně přejde humor na náročnějším kramlovém úseku, který však zdárně překonán a po přeskákání posledních balvanů můžeme pozorovat další stádko s mláďaty, jak míří olizovat močí smočené skalky. Od plesa zpět k Sl. domu se to trochu táhne, dojíme zásoby, znovusetkání s rodáky a již ve 14 hod. jsme u hotýlku, kde zrovná probíhá jakási obskurní hasičská oslava s pokusy skloubit folklór s moderními rytmy. Eva i Vašek se někde červenají a hoši baví. Po troše relaxu jdeme hledat koupací místo místních štěrkoven, na každý se však osmělí, kolem dosti snědo, hasičská zábava upadá poměrně brzo, ani očekáváný sraz s Jankom se nekoná, místo toho intenzivní karetní partie.
Po dvou brzkých ránech nejde toliko chvátat, ale je pěkně, tak zvažuji ještě pidivýlet, nakonec na nejzapadnější kopeček Tater.Kvůli času vylezeme jen na Bielou skalu, kde však úchvatný výhled a klid, který si pak vykompenzujeme v Tatralandii, což rovněž zakázané slovo, ale asi by nebyl pokoj. Vyzkouší se nové atrakce, se slušným načasováním opouštíme, když tu Zelená vlna hlásí Strečno 1 hodina, Ivachnová další hodina, zachytím těsně za možnou odbočkou a již jsme v tom. Uff. to je závěr. Nakonec se podaří sjet a kochací krajinou skrz Dolný Kubín aspoň hodinu pošetříme. Ale tímto závěr stejně hektičtější, nicméně vydařený výlet si nenecháme zkazit...
Žádné komentáře:
Okomentovat