Dva tragédi odvrženci se s rychlou domluvou rozhodli ještě protáhnout lyžařskou sezónu, resp. ji aprílově uzavřít.
S ohledem na dostupnost a jarní podmínky padne volba na ledovcovou jistotu, nejblíže snad Mölltal.
V pátek po práci, 6,5 hod cesty sdíleným osudem vcelku uteče, ubytujeme se v příjemném Gasthausu Alpenblick ve Flattachu.
Milou, leč v němčině trochu nejistou, zřejmě maďarskou paní domácí vytáhnem z postele, ale ve všem ochotná. Vše potřebné funguje, ráno snídaně a vyjíždíme k vláčku na ledovec.
První den se ukáže poněkud náročnějším, na závěr sezóny žádný z nás nepomýšlel na nějaký servis, ledovec je hoden svého jména, s tupými hranami a po předchozím, dolní končetiny zatažujícím tělocviku dost plavem. K tomu trochu větrno, honící se mraky prosvítajícímu sluníčku příliš neumožní prohřátí sjezdovky, navíc oblačné stíny zvláštním způsobem ovlivňují viditelnost. I když je v zásadě polojasno, žádná mlha, tak dostáváme dost zabrat. Zvláště, když odpoledne kvůli větru zavřou přeci jen měkčí sjezdovku.
Večer však přichází příjemná regenerace nejprve v infrasauně s následným uvolňujícím doplněním tekutin a vydatným občerstevením. Zírám, kterak Čárlí po 20-ti letech slušňákování přechází do modu carpe diem, což prezentuje poněkud ve stylu strýce Pepína, až jeden neví, zda se bavit či zalézt pod stůl.
V neděli míříme nahoru s mírnou nejistotou, neb předpověď obdobná, naštěstí přichází kýžený obrat, slunci nyní nic nezavazí, vítr žádný, lidi žádní, takže paráda. Dopoledne sjíždíme nižší partie, které odpoledne již dost měknou, tak po obídku v centrální "chatě", která jak nenabízí malebnost horských chatiček, o to více vyvažuje pestrosti nabídky za vcelku příznivých cen, si následně užíváme již méně tvrdých podmínek centrálního kopce. Takže se nakonec nějaký brzký odjezd nekoná. A dole již jaro, kvetou podběly, na polích se hnojí a přez Katschberg vcelku pohodově k domovu s ještě předpůlnočním přijezdem...
Žádné komentáře:
Okomentovat