O MRAVENCI A CIKÁDĚ
Klasická verze:
Žijí spolu mravenec a cikáda.
Mravenec pracuje celé dlouhé horké léto. Postaví si dům a vytvoří zásoby na zimu. Cikáda si říká, jak je mravenec hloupý, takové pěkné počasí a mravenec se jen dře. Směje se, tancuje a užívá si. Pak přijde zima, mravenec se schová do tepla domu a pochutnává si na zásobách, najednou u mravence žadoní, ten však zavře dveře, cikáda se venku třese zimou a bez jídla brzy chcípá...
B. verze :
Byli, žili spolu mravenec a cikáda. Měli spolu domeček, pak i broučky. Mraveneček pracuje celé dlouhé léto, snaží se zabezpečit vše na zimu, zároveň se i o broučky postará. Nemá sice křídla jako cikáda, pod kterou by ji přikryl a zahřál, ale zas jí dělá jiné všemožné pomyšlení.
A cikáda? říká si, jak je ten mravenec nudný, život je přeci zábava, poesie, je třeba si jej užít, dokud svítí slunko. Lítá si z větve na větev, chce se slunit, chce se vznášet. Mraveneček za ní na tu větev taky tu a tam vyleze, pomějí se spolu, pobudou, pokochají, vyrazí tu i onde. Myslí si, že oba jsou takto spokojeni. Ale jakmile začal trochu nabádat - hele cikádo, pojď taky domů, zima se blíží , je třeba udělat nějaké zásoby, vymést pavučiny a tak - se zlou se potázal. Jsi trapný, nudný mravenečku, nevíš, co je život...a vůbec, já jsem teď unavená, tak mě nech...Mraveneček pokorně slezl do domečku a dál se věnoval mravenčí práci. Co cikáda? Lítala sem a tam či ... odpočívala. Našla si další cikády, se kterými mohla poletovat, které ji podpořily, že přeci život musí být vzrušující, občas se třeba i nějaký jiný brouk najde, který má větší křídla. Nad mravenečkem si stále více naříkala, jaký je to patron. Ten ještě s ní tu i onde pobyl, ale stále více ztrácel chuť jí dále jen dělat pomyšlení.
Inu řekla si cikáda - to je zas nuda a ten můj mravec na mě kašle, já tak strádám, jsem tady tak sama. Musím se poohlédnout po jiném broukovi. I poohlédla.
Žijí spolu mravenec a cikáda.
Mravenec pracuje celé dlouhé horké léto. Postaví si dům a vytvoří zásoby na zimu. Cikáda si říká, jak je mravenec hloupý, takové pěkné počasí a mravenec se jen dře. Směje se, tancuje a užívá si. Pak přijde zima, mravenec se schová do tepla domu a pochutnává si na zásobách, najednou u mravence žadoní, ten však zavře dveře, cikáda se venku třese zimou a bez jídla brzy chcípá...
B. verze :
Byli, žili spolu mravenec a cikáda. Měli spolu domeček, pak i broučky. Mraveneček pracuje celé dlouhé léto, snaží se zabezpečit vše na zimu, zároveň se i o broučky postará. Nemá sice křídla jako cikáda, pod kterou by ji přikryl a zahřál, ale zas jí dělá jiné všemožné pomyšlení.
A cikáda? říká si, jak je ten mravenec nudný, život je přeci zábava, poesie, je třeba si jej užít, dokud svítí slunko. Lítá si z větve na větev, chce se slunit, chce se vznášet. Mraveneček za ní na tu větev taky tu a tam vyleze, pomějí se spolu, pobudou, pokochají, vyrazí tu i onde. Myslí si, že oba jsou takto spokojeni. Ale jakmile začal trochu nabádat - hele cikádo, pojď taky domů, zima se blíží , je třeba udělat nějaké zásoby, vymést pavučiny a tak - se zlou se potázal. Jsi trapný, nudný mravenečku, nevíš, co je život...a vůbec, já jsem teď unavená, tak mě nech...Mraveneček pokorně slezl do domečku a dál se věnoval mravenčí práci. Co cikáda? Lítala sem a tam či ... odpočívala. Našla si další cikády, se kterými mohla poletovat, které ji podpořily, že přeci život musí být vzrušující, občas se třeba i nějaký jiný brouk najde, který má větší křídla. Nad mravenečkem si stále více naříkala, jaký je to patron. Ten ještě s ní tu i onde pobyl, ale stále více ztrácel chuť jí dále jen dělat pomyšlení.
Inu řekla si cikáda - to je zas nuda a ten můj mravec na mě kašle, já tak strádám, jsem tady tak sama. Musím se poohlédnout po jiném broukovi. I poohlédla.
Ale! Tomu mravenci to taky nedaruji. Přeci jsme měli společný domeček, zásoby, broučky. To mi zákonitě taky patří, mravenci o vše se rozděl se, nebo uvidíš... bude zle!!
Žádné komentáře:
Okomentovat