Zima tentokrát po dlouhých letech vcelku přeje, takže ze sklepa můžeme oprášit pestřejší skladbu propriet. Ratolesti si k některým uchovávají vztah konstatně vcelku kladný (lyže), k některým si zalíbení postupně nacházejí (brusle), k jiným však zůstává značně ambivalentní (běžky), takže nezbývá než jej dále kultivovat...
14.1. Domašov
Nejprve iniciačně po letech průjezdnou trasou, s obvyklými, leč polovičními sou-druhy. Ráno jak za starých čas nabitým vlakem a pak se zařadíme do vláčku. Zprvu krásně, dále se zatahuje, dívka se ve větru a oblačnu kolem petrovickcýh elektráren sotva šourá, nejlepší kamarádka jako motor moc neposlouží, ale nakonec zdárně dosáhneme spřízněné hospůdky na Jívové. Směrem k Pohořanům vyráží naproti druhá polovina kamarádské rodinky, usoudivší, že s tou jejich nemocí to není až tak žhavé. U rybníčka auto, polovina se sváží, polovina užívá bonus na Boudě. Souhrnem nějakých 13 km.
21.1. Králičák
Týden na to sám se ocitnuvší tatík si dá nejprve páteční 8 km prolog na zamrzlých jezerech a druhý den pak v plné zbroji jesenický (či lépe králický) přechod, jak černý pasažér, maje směr, nemaje cíl (mohu si pobrukávat s Jardou Svobodou).
Vlak v 8 hod. na Ramzovou plný, vystupuje snad několk set lidiček, kteří se však po 1 km někam ztrácejí. Na Smrk potkávám již jen pár párů, stopa nádherná, prašan, ještě trochu vysoká inverze. Pak hřebenovka na Paprsek, kde ve 12 hod. občerstvení a pokračování pěknou leč poněkud zvlněnou stopou nejprve na Kladské sedlo, dále opět stále vzorně upravená leč poněkud zdlouhavá vrstevnice k chatě Na Návrší. Další občerstvení s úvahou co dál. 15 hod, na přespání plno, dolů? Nahoru? Nahoru, když nikde nikdo nečeká. Cesta na Kr. Sněžník stoupá, síly docházejí, běžecká stopa stále více rozbitá až žádná. 17:00 u slona a sešup na polskou chatu. S nějakými dalšími zajížďkami 36km.
Zde chatař svéráz, ale palandu i občerstvení za českou měnu nabídne, zaslechnu něco o sauně, čímž se chopím příležitosti - u horské chaty další chatka, teplíčko, válení ve sněhu a požární nádrži, Orion nad hlavou, česko-polská družba...ostrůvek uvolnění. Družba pokračuej na chatě s libereckou grupou, pěveckým pingpongem, jen jaksi vázne občerstvování. Situace se poněkdu vymkne samoobsluhou, načež se po hodině zjeví rozhorlený pan Jacek ...inzultujíc vybraného nevinného českého obětního beránka. Naštěstí polští bratři zachovají solidaritu, situace se jakžtakž rozpustí, i když zůstává jaksi neférová pachuť o tom, že ci Czesi mi tu robia burdel.
Po ranní vaječince dále po předpokládané běžecké trase...no v zásadě žádná, po červené značce rozbitá stopa od sněžnic, skialpinistů, asi 2 km opruz, pak ale pod malým Sněžníkem, kde se vzala tu se vzala, najednou opět krásná stopa nad Dolní Moravu, krásné azuro, inverzní oblačnost sklesla do nížin, výhledy na sjezdovky, oblačnou stezku atd.Odskočím si na mrazivu a větrnou rozheldnu na Klepáči. Jen dále nad D.Moravou již stezka nějak vede do nikud, jedu jednu smyčku, z místa A se ocítám opět v bodě A, narazím na další, smyčka se opět někam stáčí. Rozrytou nestopou a ubývajícím sněhem se dostávám do Červeného potoka, kde očekávám příjezd vlaku. No jo, je 13 hod a další až 15:20. Hospoda širokodaleko žádná, (asi bylo vhodné dojít do Králík), tak porejdím kolem bunkrů, místní dědinky, další kolečka po polích a vlaku se nějak dočkám.
4.2. Javorový-Ostrý
pojednáno jinde
V rámci pololetních prázdnin s dalšími rodinami prostřídáme aktivity sjezdové i běžecké. Retrolanovkou vyjedeme na Javorový, Sníh i na hoře rozbředá, cestou ale sejdeme ke stopě, kde již parádní vrstevnice až na kýženou chatu Ostrý. První km proběhnou zdárně, zdatnější jedinci krouží, vracejí se, kde jste...ale pak i těmto některým dojdou síly a došourají se na ocase. Borůvkové knedlíky však vrátí náladu a poslední 4km na Kozinec již víceméně z kopce...jen tatínky čeká ještě sestup a cesta k lanovce pro auta. Někteří jaksi ignorujíc, že dvoudenní oteplení se sněhem udělalo své a mocimermo se snaží o běžkový sjezd...
11.2. Pustevny
Akce solidarity kamarádů, přichází po přimrznutí v minulém týdnu povoleného sněhu, takže podmínky tomu odpovídají. Pohledově krásně, obalené stromy, výhledy, ale stopa ledová, takže leckterý pád znamená modřiny po těle.
Dobré zázemí poskytne Chata Šumná.
Jen těch 33 km na několika okruzích je notně aktivní rekonvalescence, což tělo dává znát, ale nakonec nějak vydrží.
Atmosféra je...více pod patronací Radegasta než věrozvěstů, ale Život je hořký, bohudík, říká Bohdík...
Takže krom běhání (ale i nutné chůze, když při některých sjezdech již sněhu pramálo)...jachta, piráti, 25, tantra, nevyužité příležitosti a milionová Irenka, a co takhle Nepál?
Po Velikonocích nečekaně přichází sněhová nadílka, tak se s kamarádem Petrem ještě hecneme. Brzkým ranním vlakem do Ramzové, běžkařů ještě poměrně dost se vyrojí, ale všichni míří na Paprsek. Vydáem se po sjezdovce, ve vyrolbované stopě na Šerák, kde jsme za hoďku v 10 hod. první, občerstvíme a nazouváme...aby po 50 m kolega na šutru předvedl salto mortale...s naraženým hrudníkem a zlomenou holí...Statečně se však porve dál, hůlku nahradí trasovací tyč a la Krakonoš a lyžníci a pokračujeme stopou, spíše nestopou. Sněhu je min. 0,5m, ani mokrý, ani prašan, do kopce se šlapat dá, sjezdy opruz, padá se sice do měkkého, v počtu lámu rekordy, co ne za celou sezónu, zvedá se velmi těžce. Přes Keprník, Vřesovou Studánku se nějak dozápasíme na sedlo. Zprvu trochu zataženo, pak se i Praděd ukáže. S ohledem na podmínky a fyzické indispozice se spokojíme s nějakými 15 km, i při dobrém čase rezignujeme na možnost pokračovat na Ovčárnu...pak již hezky navazující spoje a v 15 hod. luxusně doma.
E 170km
Žádné komentáře:
Okomentovat