Bosna a Hercegovina VIII/26

 

Re: Hory, řeky, vodopády, mešity, tvrze, 

země rozhraní východ, západ, křesťanství, islám, evropský orient, 

5.-11.8.26

Letní roadtrip při nemožném dalším skloubení v solo sestavě tatíka s již (ne)dítky. Horko těžko ještě najdeme nějakou aspoň rodinnou časovou skulinu a pro změnu opět na jih. Bosna dosud vždy tranzitně, tak co tak trochu zevrubněji, a Maglič ještě do koruny schází.(Spojit s Kosovem je již příliš ambiciozní, tak aspoň konečně chorvatský Sinjal? ). 

Předvečer dáme s dcérkou ještě Shakespearovskou kulturu v Brně a ve středu 7:45 odjezd. Samozřejmě plán v 7. Cesta Slovensko, Maďarsko, občerstvení v Lenti, slunce žhne, tak něco osvěžujícího, Co tak místní specialitu - kaštanovou zmrzlinu?- domnívám se. A ono to zmrazené, polojedlé pyré, které se snažím za jízdy zkonzumovat, za nemalého pobavení osádky. Cílem je malebné městečko Jajce, kde má být dost možností k zatáboření i osvěžené v kaskádách řeky Plivy. Serpentiny kaňonem, kolem trocha balkánského nepořádku a již vyhlídka na hrad, sjíždíme k řece, domnělému tábořišti...a synek hlásí- myslíš tam? no vidím dost lidí. To dost znamená stovky...Bereme první lepší kemp, 27E a s již stmíváním zkusíme obchůzku, vodu.  Lidí již ubývá, malebně je, starobylé mlýničky (Mlynčici), Malé, Velké Plivské jezero, vodopádky, pláž se vylidňuje, tak dojde i na večerní osvěžení, ale již též s překvapivým teplotním skokem s téměř 40 st. Dále sice pohodičku v baru s drinkem, ale paradoxně trocha klepání kosy a možná zdroj dalšího nachlazení synka. Na noc máme letní spacáčky...a dcerka trpí zimou. 

    Další den ale již zas tropický, projdeme tentokrát městskou část, pevnost, vyhloubený kostel, známý vodopád. Následně cesta do Travniku. Příliš neocheckujem navigaci, tak nás vyvede sice do malebných hor, stále užších uliček a diference mezi km dojezdem a km nádrže se opovážlivě sbližují až se protkají. Do toho cesta přechází v šotolinu...a kolem výstražné značky s lebkami, jakože zaminováno...No směs humoru i trnutí. Naštěstí se cesta přehoupne přes kopec a v nádrži zase " přibývá" a slastně dobudem první benzinku. Ve městě druhdy hlavním velkých vezírů zaparkujeme zbytečně daleko, též narážíme, že ve zdejších končinách karty ještě nejsou samozřejmostí, tak vyloudím nějaké mince na parkování a přes pár mešit, hrobek vezírů se dostáváme na další pevnost nad městem a pak čevapi u bystré říčky. Dále cíl  horská chata v Crvených skalách pohoří Romanija, kousek za Sarajevem, má být hezká ferátka. Sice v mapě ještě zaškrtnuty pyramidy, ale jako blbost poněkud ignoruji, když tu se na cestě objeví odbočka Visoko...Děcka, chcetena pyramidy? Jo, když jsem tu, bylo by škoda minout, zahlásí chlapec, dcerka poněkud vrčí...Dojedeme dle mapy na jakýsi přístup k té Sluneční. Zde nás varují čeští motorkáři, že tento krpál opravdu ne, ale když už jste tady, tak si tam vyjeďte z druhé strany, kdy se vám poštěstí stát na pyramidě...Dá se autem a pak menší výšlap. Tak úzko cestičku, malebno,podvečer, osamělý prodejce cetek, kterému bohužel vydělat nedáme, nevrlost dívky...ale vyšlápnem, naštěstí ne daleko. Na vrchu krásné výhledy, jakési zídky zříceniny, krásné, jinak NIC. Ale byli jsme na vrcholu " pyramidy". Objedeme dále horu a dostáváme se k místnímu centru - tunely Ravne. Ukecáme zavíračkový vstup se slevou, nasadíme helmy přidáme se k místní rodince,  průvodce přechází do angličtiny...se spoustou sebevědomých ezožvástů. Nejčistší, nejzdravější vzduch, dokonalá léčivá voda, energie, magnetismus. Jakýsi kámen údajně s runami, další zářící zdravou sílu. Ale holt jsme jinověrci, na nás nic. Tunely působivé, kolem pofidérní ezobyznys, zahalený do rádobyvědeckého hávu. To se již stmívá, musíme se prodrat ucpaným Sarajevem, až vyjíždíme na východní periférii, hlavou se honí, zda na chatě bude místo, aby nás ubytovali apod...Zbytečně, po tmě dojíždíme k Planinarskemu domu Crvene stijene...a tma jak v pytli. Tak s touto variantou nepočítáno, že v sezoně zavřeno, trochu bezradně sjíždím k nejbližšímu domu, tam nás bezradně vyprovodí, že jen víkend, ale můžeme si postavit stan. Naštěstí dcerka nepokračuje ve smyslu  já vám to říkala, to ty vaše pyramidy  a situaci pojme statečně, najdeme pěkné místo u chaty k večerní pohodě.    

    V noci sice rušena jakýmisi živočichy, zřejmě hravými koťaty, které nás oblažují ráno, též divné bouchání na chatě, ale dalšího dne se k " extrémně nebezpečnému " záměru postaví čelem. Krásný den, teplo přijatelné, sbalíme stan i fidlátka, trochu se unáhlím v nástupu nestudujíc důkladně průvodce, až se jaksi ocitnem na vrcholku a feráta Sokolov Put pod námi. Tati, tudy jsme měli scházet... No dobrá, tak zpět, naštěstí ne dlouze a na ten správný nástup. Upínáme sety, trochu strachů, ale žádné únikové manévry. Pěkné tak akorát C-ko, sice exponované, ale dobře zajištěné, dostatek kramlí, takže dcerka zdárně překonává strach...až se objeví první lanový most...to již i nějaká slza, chlapci též začínají pochybovat, co když nezvládne, ale odvaha vítězí! Další polezení a další, již nepálského typu, se šprušlema. Strachů snad méně, ale tatík se při přecvákávání  měl  extrémně bát.  Hurá vrchol. Výhledy, sami. Krása.  Na chatu příjíždějí správci, potvrdí, že fungují jen víkendově, poskytnou vodu, za kterou však neručím zda pitná. Následuje trochu nekonečné serpentění k Foče a dál do NP Sutjeska, kde se chystáme na zlatý hřeb, zdolání zdejší nejvyšší hory. A tu si s námi pohraje AI. Zcela si vymyslí příjezdovou cestu do sedla Prijevor, tak jezdíme sem a tam, odkáže na rezervaci v hotelu, který již léta nefunkční a odkáže na chaty, které též v žalostném stav a též povzbudí k šotolinové cestě, jako normálně průjezdné i nízkými auty...Abychom se 17 km plahočili, zprvu šotolinou možná, v druhé polovině však auto dostává zabrat na kamenitých výmolech. Cestou ještě zastávka s výhledem na vodopád Skakavac, setkání s  kamzíkem a dál kamením. Je pravdou, že podobný nápad mělo spoustu další i menších vozů. Na travnatém sedle jinak jistě krásně, jdeme hledat dotyčné ubytování v chatkách se záchody a tekoucí vodou, jak AI praví. Asi 0,5 km od parkoviště skutečně stojí. Některé zamčené, další v poněkud žalostném, zanedbaném stavu, opadající omítka, neumyté nádobí...ale kupodivu čisté i povlečené postele. Voda i toaleta samozřejmě nefunkční. Než stavět stan, nakonec varianta trochu modifikovaného pohodlí vítězí. Večerní idylka, nakukující kravka, procházka k rozhledně výhled na kopec i kopce, zapadající sluníčko, chvilková družba s pastevcem znalým naších krajů, osadnický boj při svíčkách s nevýhrou hocha. Ale též obavy dcérky s dalšího extrémního výletu. 

    Spaní vcelku pohodlné, dáme rozumného budíčka, abychom v 8 vyrazili. Přebal v autě, pokus o start...oranžová výstraha slabé baterie a nic...Chvíli stresu, ale po ránu nic nenaděláme, budem řešit pak...Výstup strmě vzhůru, místy nepříjemnou sutí, jsem rádi za pevnou skálu, trochu lan, ale nijak nutných a je po  extrému  a za 2 hodiny jsme na Bosanském Magliči (2386m), vlastně srbském, dle vlajky. I dcerka má jistě radost ze zdolání extrému. Svačinka, kochačka, leč poněkud mlhavo. Když po 3/4 hodině pokračujeme po hřebínku, tak se rozjasní a chlapec se vrací pro blankytná fota. Ještě tedy Maglič Veliki, o 3m  vyšší, ale již v Černé Hoře a již se objevuje parádní výhled dolů na srdcovaté Trnovačko jezero. Sestup trochu otravný strmou sutí, ale pak kýžená odměna u jezera, poměrně teplá koupačka, v centru pak poměrně živo, dědek skásne 1E vstupu, necháme další 3 za plechovku a pokračujem již relativně pohodově k završení okruhu. Nakonec ani netrvalo avízovaných 8 hodin. A to se již do vědomí  dostává obava z techniky. Start opět nic. Přívětivých lidí však dost, sháníme kabely, až najednou naskočí samo, hurá...teď ještě hodinová cesta dolů. Prokodrncáme a pokračujeme Sutjeskou, se zastávkou u megapamátníku zdejší významné bitvy. Jakási betonová křídla, za nimi všechny bojující divize...a přilehlé muzeum samozřejmě chátrající. Po dvou horských eskapádách raději nedráždím obdobnými nápady a zamíříme již k Mostaru do městečka Blagaj s impozantní vyvěračkou řeky Buny a na skále přilepeným dervišským klášterem Blagaj takke. Trochu random hledáme ubytování neb booking nic nenabídne a chtíc vyhovět dcérce v touze po komfortu. Někde na okraji na mapě je jakýsi apartmán, kolem však nikdo...a auto najednou opět nestartuje. A to jsme zase v pytli. tentokrát kolem nikdo. Vydáváme se se synkem na obchůzku, Odchytneme prvního, naštěstí ochotného souseda i s kabely a odjíždíme hledat dál...nakonec raději jistota kempu, což dívka sice nenadšeně, ale přijme. Ujme se nás přeochotný majitel Dragan, za pouhých 15E komfort všeho, elektrika, voda u stanu, lednice...a k tomu  vy gosti, ty priateĺ...čakam vas v restaurantě... tam flaša vína... to prezent od strýca... k jídlu bonusové nápoje...Nechápeme. Vedle osádka vstřícných Slováků, sdílíme patálie s autem, tváří se znale, to je jistě špatná baterie, nabídne nabíječku na celou noc, ale je třeba ji vyměnit, se tady domluv s Draganem, jistě bude levněji než u nás...Inu, tak jo.

   Noc nic moc, kvůli pořádnému mejdanu v blízkém hotelu . Ráno želví návštěva, pěšo se vydáme k megaprameni, necháme se se vvést lodičkou do skály, projdem klášteřík muslimských mnichů dervišů, s vyfasováním patřičného zahalení, což dcérce otevírá otázky emancipační nespravedlnosti této kultury, občerstvíme různým ovocem, též svlažení v notně svěží řece a s návratem nesměle oznamuji plán zde ještě noc zůstat, když se kemp takto osvědčil a potřebujeme řešit baterku. Ta se přes noc sice nabila, ale otazník na jak dlouho. Po poradě vymyslíme výlet do historického městečka Počitelj. Teploměr již ale opět atakuje 40tku, tak hledáme až nalézáme místečko ke koupání, osvěžující řeka s peřejkou, tak trochu poblbnutí, tuňákové občerstvení a pokračujeme k pevnosti . Malebné, vyprahlé místo nad řekou Neretvou, pevnost s mešitou prolézáme skrz na skrz, v žáru berouc za vděk osvěžujícím granatovým aj šťávám místních babek. A pak směr Mostar. Vyjíždíme nejprve na vyhlídku nad městem, sky walk a západ slunce, město pod námi. Krása. Pak již večerní davový Mostar, s věhlasným mostem, u kterého si dáme nápojový relax - s místním pivem i aqou v samém srdci dění, pozorujíce lidské proudy. Chlapec povodí i další periférií a na zpáteční cestě ještě za pár drobných dám zavděk myčce s notně zaprášeným vozem, objevují však též ťukanec nejasného původu. Noc tentokrát klidnější. 

  Ráno ještě další poučení znalých Slováků a přijíždějí chlapci s baterií. Bylo na čase, již opět kontrolka. Sice žádná balkanská láce, ale tvrdá eura, ale co už v nouzi. Vymění, auto startuje, jede. OK...Ale asi jen km, načež se začne cukat. Hledáme bankomat kvůli nenadálým výdajům, potíž dojet. AI trochu uklidňuje, že se může jednat o restart systému. Další patálie s bankomatem, ne a ne nic vydat, tak jezdíme sem a tam, kde je wifi, další a další povolení na kartě, nakonec až 10 km k Mostaru, abychom se dočkali zdejší měny. Cestou k vodopádům Kravica ještě plán Medjugorje. Ale Svatá Panna si nás jinověrce jaksi nepřála...vjíždíme do serpentina  vůz začíná poskakovat...hned dvě oranžové kontroly, ajéj...Přiskokama vpřed se najednou objeví na kraji vesnice autoservis, tak házím blinkr. Ochotní hoši bádají, zkoumají, projíždějí, nabízejí různé hypotézy, jen, že baterkou to teda není, ale nic s tím nenadělají. 10 km dále ve městě Ljubuški je VW autoservis, zkuste tam...tam vřele odvětí, že Škoda není VW, to jedině v Mostaru. Nechceme naslepo, žhavíme linky, při neEU roamingu se koruny přetáčejí po stovkách a výsledek žádný, možná za týden...Pojišťovna též nic, nejprve samí autoboti, pak zdvořile, že při nepojízdnosti by nás odtáhli do nejbližšího servisu a toť vše. No patálie. Přískoky poodjedem, stále jedem , děj se vůle. Zkusíme se ještě  pokochat a rozptýlit pod vodopádky Kravice. No pěkné, ale lidu tisíce, zaplavat se však dalo, občerstvit též, trochu poblbnutí na laně či peřejkách, Mezitím zabookingováno ubytování v Neum,  z kopce se vozidlo jakžtakž rozjíždí, projedem dvojí hranice a spočnem v jednoduchém apartmánku na kopci. Hoch povodí trochu horem dolem na snad výhled, ale jo, osvícený Pelješacký most, projdeme nábřežní promenádou s nějakým  poblbnutým utrácením nějaké té marky za prostoduché atrakce, trochu zklamání z absence  uspokojivých suvenýrů a vyškrábeme se tisící schody na ubytování.

    Z jitra chlapec hlásí jistou nevolnost, mně též není na 2x...ale nemůžeme si upřít mořské koupel.  V zátoce klasická jadranská atmosféra, trochu poskotačení v poměrně teplém Jadranu  a kolem poledne se vydáváme nazdářbůh k domovu, opět rezignujíc z dobytí chorvatského topu,  vzhledem k technické i zdravotní indispozici trochu s malou duší, ale aspoň jistou dálnicí. S tím, že se třeba cestou naskytne nějaká pozoruhodnost s ubytováním. Tentokrát si trocha postojíme na hranici a pak již napřímo. Vůz zprvu moc netáhne, ale nějak jede...První 100-200km příliš neubíhá, ale pak najednou nevíme, jak, ale jaksi jedeme. Venku úmorných 38 st, na nějaké větší zastávky není pomyšlení, tak aspoň impozantní vyhlídka na řeku Krku, další vodopády již nějak nelákají. Pořídíme ozdravnou colu, větší efekt však nepřináší. Jediná dcérka svěží. Trocha marně pátráme, kde jsme mohli lapit bacila. Voda v kempu?  PO x hodinách zkusíme prostřídat u volantu, ale po pár desítkách km někde u Varaždinu hoch hlásí   zesilující zpětnou peristaltiku. Nezbývá než zastávka u krajnice a dále odřídit, když přeci jen trochu lépe. Dále Maďarskem již částečně potmě, ale též tímto malý provoz, profičíme, též ale doufaje v benevolenci radarů.  Též ale jaksi odeznívá potřeba mezistanice v těchto nepříliš záživných rovinatých končinách...a nakonec na jeden zátah 1100km a  něco po půlnoci vítá domov...                                              

FOTO

Ekošílenství

 

KOMENTÁŘ: Systematická výroba strachu aneb Jak klimatický alarmismus zlomil mladou generaci - CNN Prima NEWS

Změny klimatu se ale v posledních dekádách staly rukojmím zelených aktivistů, lobbistů a různých zájmových skupin napojených na veřejné penězovody. Organizace žijící z peněz daňových poplatníků pak za tyto peníze veřejnosti mluví do života a snaží se určovat, čím má kdo jezdit, topit a svítit nebo jak má snížit svou tzv. uhlíkovou stopu.

Ostatně skandál, kdy se ukázalo, že si Evropská unie dlouhodobě platila zelené aktivisty za to, že budou EU šikanovat a tlačit, aby přijímala stále přísnější zelenou legislativu, je dnes notoricky známý. Ačkoli bohužel nezpůsobil takové zemětřesení, jaké vzhledem ke své závažnosti způsobit měl.

Jak oslovit mladou generaci

Z původně ušlechtilého tématu ochrany životního prostředí se zkrátka postupem času stal zarputilý boj se změnami klimatu ve stylu „poručíme větru, dešti“ a celé téma se změnilo v politikum tak mocné, jako snad žádné jiné. K tomu, aby jakákoli ideologie mohla fungovat, však potřebuje své nositele a patřičně horlivé následovatele. Tudíž stejně jako ty nejhorší „ismy“ XX. století, se i klimatický alarmismus zaměřil na mladé. Jsou patřičně horliví, a nedostatek rozhledu a zkušeností je u nich vykompenzován dvojnásobnou dávkou zápalu pro věc – ať je jakákoli.

U cen elektřiny se musí řešit čtyři věci, říká uhelný miliardář - Seznam Zprávy (seznamzpravy.cz)

Evropa nemá nedostatek elektřiny. Evropa má nedostatek levné elektřiny, protože se v posledních letech zbavovala jak jaderných, tak uhelných zdrojů. Tím logicky stoupal význam plynových zdrojů.

Plynu začal být z několika důvodů nedostatek, tudíž jeho cena šla prudce nahoru. A protože plyn hraje čím dál tím větší roli v evropské energetice a Evropa nemá žádný vliv na jeho cenu, výsledkem byl explozivní růst ceny elektřiny pro celou Evropu.

Němci chtějí letos a v příštím roce zavřít své poslední jaderné elektrárny, jejich výkon se má nahrazovat obnovitelnými zdroji a plynem.

Británie se rozhodla, že postaví energetiku na mixu plynových a větrných elektráren, zejména offshore větrných elektráren. Historicky a asi i z důvodů částečně velmocenských si ponechává i produkci z jádra. Ale základ jejího mixu je takto postaven a Británie je skutečně z hlediska posunu k bezemisní energetice v Evropě nejdál.  Podprůměrně tam foukal vítr. Poměrně dost elektráren, plynových i jaderných, bylo přes léto odstaveno kvůli pravidelnému servisu. A do toho v nejnevhodnější moment vyhořel podmořský kabel spojující Británií s Francií. Takže Británie se dostala do situace, kdy opravdu v některých hodinách to bylo s dodávkou hodně těsné.

Zdražování energií – výsledek „zelené“ politiky - Blog iDNES.cz  !!! naprosto

Desítky let jsme zelenými politiky, aktivisty a většinou sdělovacích prostředků masírováni údajnými hrůzami klimatické změny, které mají být umenšovány tím, že výrazně snížíme emise zlořečeného oxidu uhličitého, nejlépe právě přes OZE. Naprosto iracionálně je tato snaha za nízké emise často spojována i s bojem proti prakticky bezemisním jaderným elektrárnám, typicky v Německu. Příznačné je, že tyto zelené kampaně jsou v naprosté většině prováděny lidmi, kteří nejsou technicky ani fyzikálně vzdělaní, a především nenesou ani minimální odpovědnost za případné následky jimi prosazovaných opatření, které v případě politiků významně přesahují jejich volební období.

...

Bohužel je to dlouhodobý výsledek stavu vzdělávání, kde se postupně umenšuje snaha o pochopení fyzikální podstaty jevů a o související matematickou vzdělanost. Výsledkem jsou armády absolventů humanitních směrů s tituly, kteří sice dobře umějí prezentace, sociální sítě a transparenty na kampaně, ale příliš smysluplného nevyrobí a nevymyslí. Ti, co vyrobí a distribuují elektrickou energii potřebných parametrů, musejí být perfektně fyzikálně a matematicky vzdělaní a za případné selhání nesou přímou zodpovědnost, zatímco jsou médii a zelenými aktivisty, kteří nemusejí mít ani zlomek technických vědomostí a mohou se živit jenom „kibicováním“, označováni téměř za škůdce planety. Technici a energetici navíc nemají tolik času a prostředků oponovat propagandě, která jejich práci znevažuje. Navíc se k zelené propagandě velmi často připojují různé celebrity, herci a zpěváci, o jejichž technickém vzdělání si těžko můžeme dělat iluze. Z tohoto "masírování veřejnosti" za aktivní účastí médií a aktivistických žurnalistů pak vyplývá iluze, že elektroenergetiku lze bezproblémově zajistit pomocí OZE, jak vyplývá z průzkumu např. zde. Přitom Němci už na tom pracují desítky let a výsledky jsou i při jejich výhodných přírodních poměrech přímořského větrnějšího státu značně nepřesvědčivé, o čemž svědčí zatvrzelá snaha zprovoznit plynovod Nord Stream II.

Zdroj: https://blog.idnes.cz/milansalek/zdrazovani-energii-vysledek-zelene-politiky.Bg21100926

Zdroj: https://blog.idnes.cz/milansalek/zdrazovani-energii-vysledek-zelene-politiky.Bg21100926

A proč se to všechno stalo? Protože se přestalo počítat. Možná se občas dokonce zakazovalo počítat. Místo toho se plamenně mluví. Příkladem budiž můj oblíbený výrok, jehož autorkou je Geneviève Ponsová, kterou server Politico považuje za jednu z nejvlivnějších žen v Bruselu. Ta před necelým rokem obhajovala v Praze nutnost ještě většího snižování emisí CO2 těmito slovy:

„V této věci, která je důležitá pro nás pro všechny, je ale nutné být rozhodný. A doufat, že s touto rozhodností přijdeme i na způsob, jak toho dosáhnout. Doufáme, že nalezneme způsob života, který nám umožní vypouštět méně oxidů uhlíku.“

A to je přesně ono. Nevíme, jak to udělat, ale musíme být rozhodní. Výsledky tohoto přístupu teď vidíme. Je na čase se vrátit k počítání a neoblékat si košili přes kabát, ale pod něj.

Zdroj: https://kesnerova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=777594

Green Deal pochopili obchodníci jako mega příležitost na zbohatnutí. A okradení ostatních. Získání monopolu obchodu s energií na burze si zajistili miliardové zisky. České elektrárny a ani jiné nesmí prodat elektřinu jinak než přes spekulanty na burze.

Pomoc nejde lidem trpícím vysokou cenou energií, ale jde přímo do kapes spekulantům.

Green Deal má Evropskou unii zbavit závislosti na dovozu fosilních paliv." V jedné větě se potvrzuje co se ví, tedy že tady vůbec nejde o CO2 a nejde zde o klima. Je to jen a pouze o politice a o tom, že někdo je fuj a proto od něj nebudeme odebírat zdroje i kdybychom měli padnout na hubu.

Zároven s tím místo abychom koupili plyn či ropu přímo, koupíme ji násobně dráž přes naše "spojence" na západě. A to se vyplatí.

Dá se tomu zelená nálepka a dav to přijme jako stádo

Stručně řečeno, tzv. dekarbonizace (elektro)energetiky bez spolehlivé náhrady jadernými elektrárnami je nebezpečný experiment s neměřitelným efektem na klimatickou změnu, ale se značnými a měřitelnými negativními dopady na obyvatelstvo, a to jak v oblasti cen energií a následně zboží a služeb, tak i zhoršenou energetickou bezpečností. Což se zcela jistě odrazí v následných ekonomických a sociálních problémech a pochopitelné nespokojenosti občanů.

Zdroj: https://milansalek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=777494

Sázka na modernizační skok- na technologie, které ještě nejsou vyvinuté !! 

Rakouské zelené pokrytectví - Blog iDNES.cz

Také je důležité potvrzení, že takzvaná zelená transformace činí státy Evropy stále činí stále více závislejšími na ruských dodávkách plynu, přičemž případné náhrady jsou velmi pravděpodobně nedostatečné a zcela jistě podstatně dražší.

Zdroj: https://milansalek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=783038

Rakouský energetik si postěžoval, že větrným a vodním elektrárnám, tedy těm úředně „zeleným“ zdrojům, se klade stále více překážek z důvodu skutečné ochrany přírody, která je často v rozporu s klimatologicko-ideologickým třeštěním. Ty větrné elektrárny je totiž ve střední Evropě vhodné stavět kvůli vyšší energii větru většinou ve vyšších polohách, které jsou však považovány za cenné z hlediska krajiny a životního prostředí.

Zdroj: https://milansalek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=783038

 Přitom soběstačná Česká republika svou levně vyrobenou energii povinně „vyváží“ na německou energetickou burzu, kde se k její ceně přirazí marže spekulantů s emisními povolenkami a další zelené nesmyly, což nakonec končí tak, že český spotřebitel platí nejdražší energii v Evropě.

Řádově dražší než německý, který si sice masochisticky vypíná jaderné elektrárny, ale sám sedí na ruském plynu, který nám přeprodává za… darmo mluvit.

 

https://www.autoforum.cz/predstaveni/technicky-sef-mercedesu-rekl-smutnou-pravdu-o-budoucnosti-elektromobilu-ani-on-uz-se-nepretrvaruje/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_vert_ab=0&dop_vert_id=leg0&dop_req_id=WqsdTrNGzCo-202204061101&dop_id=16035829

Aktivistický zelený boj proti změnám klimatu, fosilním palivům a jaderné energii přivedl Evropu k drastické závislosti na čím dál tím dražším ruském plynu

Plány na odstřižení Putinova plynu jsou naprosto přemrštěné - Seznam Zprávy (seznamzpravy.cz)

Zelení aktivisté v ruském žoldu - Blog iDNES.cz

...absurdních rozhodnutí jsme však v souvislosti se zelenou politikou zaznamenali celou řadu. A nejen v Německu, ale i v rámci celé EU. On je totiž absurdní už samotný zideologizovaný a překotný přechod od fosilních paliv k „občasným zdrojům energie“ (OZE). Navíc v kombinaci s takovými peckami, jako je třeba direktivní nahrazování aut se spalovacími motory elektromobily, které nároky na elektrickou energii a infrastrukturu jen zvyšuje do nepředstavitelných rozměrů. A to vše bez jakýchkoliv realistických plánů na to, z jakých stabilních zdrojů (kterými sluneční svit ani vítr vážně nejsou) elektrickou energii získávat.

Zdroj: https://lhotska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=791726

To celé je zkrátka tak neuvěřitelně hloupé, až člověka napadá, že to mohou prosazovat jenom lidé, kteří buď nejsou „nejostřejšími tužkami v penále“, nebo jsou prostě navedení. Respektive zaplacení. To druhé je podle mne pravdě blíž. Zelený aktivismus se totiž už dávno změnil z dobrovolnictví v dobře promazaný stroj na vydělávání peněz. Což potvrdil třeba i bývalý šéf Greenpeace Patrick Moore (zde). Kdo však má aktivisty na výplatní listině v tomto případě?

Zdroj: https://lhotska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=791726

 Aktivisté v převleku za seriózní politiky nejprve obsadili Brusel. Pak vyhlásili „závazkový“ boj proti uhlíku. A ve svaté zelené válce začali omezovat využití klasických zdrojů, jakými je uhlí nebo jádro, a dohodli se, že nám v budoucnu musí stačit takzvaná zelená energie z větru nebo slunce. Co se stalo? Co se dalo čekat. Vítr nefouká a slunce nesvítí tak, jak si tito inženýři budoucnosti vypočítali na svých sluncem a větrem poháněných kalkulačkách. Jaderné elektrárny zavírají, plyn, který si jako dočasný zdroj – než vypukne bezuhlíkový ráj – dohodli kupovat a dovážet od Putina, neproudí, protože je na východě válka, všude vůkol zuří sankce a naši američtí přátelé nám prodávají zkapalněný plyn za cenu tak vysokou, že je pro jistotu tajná. Co se v dané situaci dá dělat lepšího než vylézt na komín koksovny a protestovat proti vyrábění tepla z koksu?

Pořád je toho dost

Třeba dále nechávat v provozu systém emisních povolenek, které brutálně zdražují cenu elektrické energie a na klima mají vliv asi jako vytí vlků na Měsíc. Nebo se v Evropě donekonečna bičovat snižováním uhlíkové stopy, přestože se starý kontinent na emisích uhlíku celosvětově podílí zhruba sedmi procenty. Jako jediní jsme ochotni kvůli absurdním klimatickým plánům ožebračit vlastní obyvatelstvo. To, že budeme za veřejné peníze, tedy na dluh, nakupovat elektrická auta pro zduřelé státní úřady a zaměstnance, protože jsou přece uhlíkově neutrální, je už jen třešnička na hodně žluklém evropském dortu

Nemá proto valného smyslu smát se aktivistům, kteří o víkendu zaútočili na koksovnu v Ostravě, většina evropských politiků není jiná: převlékla se za aktivisty, leze po komínech elektráren, přivazuje se ke stromům nebo se lepí k vozovkám vteřinovým lepidlem.

Budoucnost je bez uhlí, limity jsou oni a zdanění bohatých už je také na stole.

Hlava to ale nebere.

Marek Stoniš: Budoucnost bez uhlí aneb Svět užitečných idiotů | Reflex.cz

Profesor Smil rozbíjí český sen: „Žádná jaderná energie tu nebude.“ - Seznam Zprávy (seznamzpravy.cz)

Energie je pořád levná. Evropané plýtvají cestováním i rychlou jízdou na dálnicích, říká Smil | Plus (rozhlas.cz)

EKOLOGIE: Zelené iluze (radovan.org)

Od klimatického aktivismu ke klimatické tyranii - Blog iDNES.cz

Nositel Nobelovy ceny: „Příběh o klimatické krizi je podvod globální elity“ - Echo24.cz

3 chyby Evropy (Křetinský)

Tou první bylo stanovení ambiciózního dekarbonizačního cíle bez racionálního základu, jak ho dosáhnout. Z Green dealu se stala hodnotová otázka a to je konkrétně v oblasti energetiky chyba. Energetika se nedá dělat hodnotově, ideologicky ani s emocemi,“ řekl Křetínský.

Druhá chyba byla podle něj předčasná a nadměrná investice do obnovitelných zdrojů, jako je fotovoltaika, předtím, než byla vytvořena potřebná infrastruktura a než byly evropské firmy připravené. Tím se podle Křetínského Evropa vzdala svého technologického náskoku a umožnila Číně v této oblasti dominovat. „Obrovské peníze nevedly k praktickému výsledku,“ zdůraznil

Třetí chybou bylo podle českého podnikatele nedostatečné zajištění evropské konkurenceschopnosti vůči Spojeným státům. Poukázal na to, že cena megawatthodiny plynu v USA je 11 až 12 eur, zatímco v Evropě je to 50 eur. Podobně cena elektřiny v USA je 40 eur, zatímco v Evropě činí 140 eur. „Nehlídáme si v Evropě konkurenceschopnost,

Nechápu, jak se mohl téměř celý evropský establishment shodnout na manipulaci trhu a domnívat se, že lze dotacemi a zákazy urychlit energetický vývoj na ochranu klimatu a neničit při tom průmysl a životní úroveň obyvatel?

Jiří Weigl: Opakování neblahé historie

JINÝMA OČIMA, 22. 7. 2024

Již podruhé v poválečné historii naší země ti, kteří jí vládnou, přijali za svůj cíl uskutečnění levicové utopie. Zavázali se k tomu zahraničním hegemonům a iniciativně se jej snažili a snaží realizovat.

Prvním případem bylo budování komunismu, tím druhým je naše současnost s jejím bojem proti klimatické změně a vším ostatním s tím spojeným. V obou případech se jedná o pokus uskutečnit utopickou ideologickou představu zdánlivě opřenou o výsledky vědeckého poznání. Komunismus se oháněl jediným vědeckým světovým názorem – marxismem-leninismem, který tvrdil, že vědecky odhalil zákonitosti vývoje lidské společnosti od vykořisťovatelských formací k beztřídní společnosti, a s tímto oprávněním realizoval násilně radikální společenské změny, které měly vytvořit utopickou nirvánu. Dnešní zelená levicová utopie se opírá o nesystematický konglomerát zvulgarizovaných vědních disciplín od klimatologie po genderové teorie a další zmutované sociální vědy. Je antihumánní, v centru její pozornosti stojí namísto člověka neosobní planeta.

Tato dnešní ideologie má stejný cíl jako staří bolševici – zničení dosavadní přirozeně vzniklé západní svobodné společnosti a její nahrazení novou, rovnostářskou, všestranně státem kontrolovanou a regulovanou multikulturní a multirasovou společností řízenou globálně podle představ samozvané avantgardy. Tu v minulosti představovala komunistická strana, dnes je to amalgám aktivistů a velkého kapitálu. Ti dnes tvoří novou nomenklaturu, na kterou se omezení uvalená jimi na společnost nevztahují.

V obou případech levičáckých pokusů o uskutečnění radikálního společenského experimentu hraje nezastupitelnou úlohu státem organizované ožebračení velkých skupin majetnějšího obyvatelstva, které jsou v obou případech považovány kvůli své početnosti, životnímu stylu a hodnotám za překážku uskutečnění levičácké utopie. V případě komunistického experimentu bylo jedním z cílů politiky zničení tzv. vykořisťovatelských tříd a „zespolečenštění výrobních prostředků“ jejich konfiskací a znárodněním. Ekonomické postavení společenských vrstev režimem označených jako nepřátelské pak bylo definitivně podlomeno u nás tzv. měnovou reformou v roce 1953, která anulovala jejich finanční úspory a podstatně snížila životní úroveň obyvatelstva. Výsledkem bylo zglajchšaltování společnosti vydané na pospas totalitní moci.

Logika současné moderní levičácké utopie je podobná, liší se pouze metody jejího uskutečňování. Stejně jako tehdy jde mimo jiné o potlačení a likvidaci majetnějších vrstev společnosti, jejich životního stylu a hodnot, které jsou pro pokrokářskou avantgardu nepřijatelné. Tentokrát se však nehovoří o likvidaci nepřátelských tříd a vrstev, nyní jde pouze o ochranu klimatu na planetě, kterou má být ospravedlněna politika směřující k umělému podstatnému snížení životní úrovně, masové spotřeby a likvidace konzumního způsobu života většiny obyvatel, který byl pro dnešní vyspělou kapitalistickou společnost dosud příznačný.

Nástroji této změny má být umělé zvýšení životních nákladů obyvatelstva emisními povolenkami, uhlíkovými daněmi a cly, inflací a zvyšováním daní. Lidé mají být postupně zbaveni prostředků na pokračování v dosavadním konzumním způsobu života, mají zásadně změnit své stravovací a spotřební návyky a tradice, mají být zbaveni dosavadní úrovně mobility a učiněni všestranně závislými na státu a jeho dávkách a dotacích. To je logika Green Dealu a na něj navázaných dalších programů – umělé zdražení paliv a energií a přes ně všech dalších stránek života je zásadním nástrojem k dosažení postulované uhlíkové neutrality. Lze jí dosáhnout pouze radikálním a všestranným omezením spotřeby na všech úrovních, a to je bez podstatného zdražení všech stránek života lidí nemyslitelné. Žijeme tedy v éře radikálního útoku těch, kteří nám vládnou, na náš blahobyt, životní úroveň a prosperitu.

Vše je ospravedlněno šířením strachu z budoucí klimatické apokalypsy, kterou prý způsobí nadměrné emise CO2, které dosavadní vyspělá západní civilizace produkuje. To hlásá zkorumpovaná klimatická věda a jí příbuzné disciplíny, jejichž role představuje jedno z nejděsivějších selhání vědy v historii lidstva.

Každému myslícímu člověku musí být jasné, že pokus řídit změny klimatu umělou pauperizací obyvatelstva Západu má asi obdobný efekt, jako modlitby či lidské oběti božstvům v dobách minulých. Neexistuje snad v našem světě složitější systém, než je klima na naší planetě, které ovlivňují gigantické kosmické, sluneční i planetární síly, ať mají povahu fyzikální, geologickou, hydrologickou či biologickou. Tvrdit, že změny klimatu jsou svou podstatou monokauzální a že jejich příčinou jsou emise CO2, je v této perspektivě zjevný nesmysl. Na toto poznání nemusí být nikdo klimatologem. Ještě větším nesmyslem je představa, že změnami emisí CO2 mohou lidé podle svých potřeb vývojem klimatu manipulovat.

V tomto kontextu je zjevné, že v celé dnešní klimatické kalvárii o klima ve skutečnosti vůbec nejde. Vracíme se zpět o tři čtvrtě století a prožíváme opakování děsivého pokusu o uskutečnění levicové rovnostářské utopie. Zažíváme něco, o čem jsme si po roce 1989 mysleli, že už nikdy nemůže přijít.

O to děsivější je to, že ti, kteří nám dnes vládnou, jsou ochotni tuto politiku realizovat. Naše poslední vlády a ta současná především, vše nejen poslušně na evropské úrovni schválily, ale také všechny součásti tohoto šíleného plánu iniciativně uskutečňují. Jestliže komunisté v padesátých letech své ideologii většinou nadšeně věřili a také se báli stalinského teroru, pro dnešní politiky najdeme ospravedlnění jenom těžko. Sami v zelená dogmata pravděpodobně nevěří. Dnes je jejich motivací hlavně servilita, kariérismus, zaprodanost a nezodpovědnost. Dnes levičáckou utopii u nás neuskutečňují zelení fanatici, ale údajně středopravá vládní koalice. Dobře při tom vědí, jaké všestranně negativní bude mít Green Deal dopady na jejich spoluobčany a také se jejich hněvu bojí.

Proto Fialova vláda odložila na neurčito projednání aplikace do našich poměrů závazků z Green Dealu, na jejichž přijetí sama aktivně pracovala především v době našeho předsednictví v EU. Premiér Fiala a jeho ministr Síkela bezostyšně a zbaběle hovoří o tom, že se nic zdražovat nebude, dobře při tom vědouce, že právě to je podstata přijatých závazků a celého projektu Green Deal.

Připomíná to slova prezidenta Antonína Zápotockého v předvečer měnové reformy v květnu 1953, který také vyloučil, že by mělo dojít k tomu, co se pak následující den stalo, a obavy z měnové reformy nazval fámami, které šíří třídní nepřátelé. Dnes by řekl Putinovi dezinformátoři.

Nenechme se proto ukolébat falešnými sliby a ujišťováním premiéra Fialy a jeho ministrů. Udělají všechno, co se jim řekne. Udělají to potichu, za našimi zády. Udělají to tak, aby za to pokud možno nemuseli nést zodpovědnost. Neblahá historie se opakuje a nový rok 1989 není bohužel na dohled.

Jiří Weigl, 22. 7. 2024

...Stejným omylem je greendeal, kdy společnost přijala dogma o revoluční náhradě fosilních paliv obnovitelnými zdroji a tzv. zelené transformaci společnosti, s předpokladem, že zbytku světa poskytne vzor , který bude následován. Vše pro zajištění vyššího cíle, záchraně společnosti před dopady změny klimatu . Tohle už tady jednou taky bylo. Výzva bolševického Ruska ke světově revoluci, která jednou provždy odstraní vykořisťování člověka a přinese blahobyt světu. Dekarbonizace společnosti je správná volba, ale greendeal je duševní slátanina, která nerespektuje společenské a přírodní zákony a EU vede k úpadku ekonomickému i společenskému.

A proto je nezbytně nutné odmítnout od základu jeho realizaci v navrhovaném formátu

 

 trend k obnovitelným zdrojům je logický. Problém Evropy je, že se z nich stalo náboženství, ideologie, o které se nesmí diskutovat. Z těch velkolepých plánů, které Evropa má, se něco uskuteční, něco ne, něco se podle mě ani technicky stát nemůže. A myslím, že to narazí na peníze mnohem víc, než si všichni myslí. Jestli chceme udržet sociální blahobyt, podporovat Ukrajinu, budovat silnou armádu a investovat do boje s klimatickou změnou, tak mi to nějak nevychází s vyrovnanými rozpočty. Netuším, jak to skončí, ale není na mně, abych se k tomu vymezoval. (Tykač XII/24)

Skandál v Bruselu. Evropská komise platila neziskovky za šíření zelené politiky  

Podle informací nizozemského deníku De Telegraaf komise uzavřela tajné smlouvy hned s několika environmentálními nevládními organizacemi (NGO) k propagaci ambicióznějších zelených plánů bývalého eurokomisaře Franse Timmermanse. Tyto dohody a dotace byly součástí domnělého „stínového lobbingu“, jehož cílem bylo ovlivnit členské státy a poslance Evropského parlamentu, píše nizozemský deník.

Německo s odstavením uhelek nespěchá, termín je nastaven myslím na rok 1938, proč tak chvátáme u nás, když, jak říkáte, nemáme uhlí čím nahradit?

To je to, čemu my vůbec nerozumíme celé ty roky. Neprosadili jsme si včas kapacitní mechanizmy na stávající uhelné zdroje, jako to udělali Němci a Poláci, oni to mají skutečně posichrováno. Poláci mají dokonce ještě další výjimky, že můžou provozovat uhlí až někam za rok 2040.

My jsme nic z toho neudělali, jsme mnoho let zpožděni s výstavbou nových jaderných bloků, nestavíme velké paroplynky, malé modulární reaktory v nedohlednu a myslíme si, že když skočíme do propasti, takže si za letu přivážeme nějaké záchranné lano. Jestli jsme se v něčem zdrželi, tak ne ve výstavbě obnovitelných zdrojů, těch máme odpovídající množství na naše klimatické podmínky, ale zdrželi jsme se zásadně ve výstavbě skutečně bezemisních jaderných bloků.

My v podstatě nemáme alternativy. Já jsem zastánce nízkoemisních zdrojů, ale musí to být jádro – velké jaderné bloky a malé modulární reaktory, to je cesta, ne obnovitelné zdroje. Ty můžou být součástí výrobního mixu, nikoli jeho základem. Navíc všechny komponenty a drahé kovy pro výrobu obnovitelných zdrojů, větrníků, solárů ovládá dneska Čína. A my si koledujeme o to, že nás Čína jednou bude držet pod krkem, co se týče dodávek surovin potřebných pro výrobu OZE. (Jan Vondráš, jehož firma Invicta Bohemica zpracovávala v roce 2024 pro prezidenta Petra Pavla analýzu odchodu ČR od uhlí. Vondráš je také členem spolku Realistická energetika a ekologie)

Zelená energetika bez příkras: německý gigant padl, realita účtuje | Deník TO

Když si někdo postaví své podnikání na produktu, který je dotovaný a jeho odběr je preferovaný, vypadá to jako skvělý plán. Nevýhodou však je, že tento plán stojí na socialistických principech: stát mi dá peníze a stát mi zajistí odbyt. Což vždycky nějakou dobu funguje.

Jenže dříve či později se objeví situace, kdy státu dojdou peníze, nebo se objeví technologické problémy, které stát není schopen odstranit. Případně rovnou obojí. Což je zřejmě to, co se stalo Enerparcu a co by mělo co nejdřív potkat i všechny ostatní dotační podnikatele v energetice.

Nakolik můžeme důvěřovat zprávám o změně klimatu?

Značná část výzkumu souvisejícího s klimatem je financována vládami a mezinárodními organizacemi, které stanovují priority, vypisují grantové výzvy a rozdělují finanční prostředky. Projekty, které představují změnu klimatu jako naléhavou hrozbu, mají větší šanci získat dlouhodobé financování než výzkumy zdůrazňující nižší citlivost klimatu, značné možnosti přizpůsobení se změnám nebo relativně malé celkové dopady.

Není také žádným tajemstvím, že odpor vůči fosilním palivům souvisí s progresivní kritikou demokratického kapitalismu a s představou světa řízeného nevolenými technickými odborníky. Klimatologové, výzkumníci a aktivisté se nepoměrně častěji hlásí k levicovým postojům. Tento jev je dobře zdokumentován v řadě průzkumů a analýz politické orientace akademických pracovníků, příspěvků na volební kampaně i jejich vlastního ideologického zařazení.

Podobně výrazná politická nevyváženost se projevuje také mezi vysokoškolskými pedagogy v oborech environmentálních a geologických věd. Průzkum z roku 2018 na vybraných amerických vysokých školách zjistil mezi akademiky v těchto oborech poměr registrovaných demokratů a republikánů přibližně 25 ku 1, respektive 27 ku 1. Rozsáhlejší studie akademického prostředí ukazují, že příklon k levici v posledních desetiletích zesílil.