Podzimní vycházky

Chlum : říjnový víkend, krom pár bedel žádná houbová sláva, ale košík plný neb školák plní úkol sběru pár listí na 1500% , k tomu nějaký šípek ...Výjimečně žádné bloudění, prošmejdíme vrcholkové kráterky, snad zbytky dřívější vojenské aktivity a již setmělou stezkou kolem rybníčku do Přestavlk...

Dobývání hradu Tepenec: houby opět žádné, jeden zarputilý člen ukazuje, jak se dá na kopec vyskákat pravou nohou vpřed (poté, co druhá jest potřísněna nešikovným močením), nějaké zdivo nalézáme...ale nápad pustit se střemhlav dolů, vedle lomu břidličnatou strání zasypanou listím, se ukázal nebýt z nejšťastnějších, ocitaje se nakonec odříznuti u nepřemostěné říčky, kterou nejmladší účastnice se rozhodne nešikovně brodit, smáčeje končetinu a tímto končíc na ramenou otcových, s náhradní tepelnou ochranou- ve snaze uchovat chabé zdraví. Penetrujíc levý břeh, výkony místy lezeckými, se nakonec podaří šťastně a bez úrazu dosáhnout zaparkovaného vozidla.

Mladečský okruh (NS Třesín): 2. listopadovou neděli, již bez houbařských ambicí absolvujeme krásný okruh s jedním pádem, který zkompenzují až průchod jeskyní se sice nenalezením pokladu, ale zato netopýrka v přírozeném prostředí, a nálezy dalších pokladů... Čertová brána, Rytířská síň, vyvěračky, Podkova...jen ta dálnice poblíž ruší...

Svatováclavský Králický Sněžník

Poněkud nečekaně se sejde více příznivých okolností, kdy zbytek rodinky má svůj oslavný program, po nepříliš meteorologicky příznivých týdnech se rýsuje fajn předpověď...a kumpánovi onemocní dítko, čímž zbaven rodičovských povinností. V pátek na bujaré teambuildingové akci pípne zvací smska...ráno se uvidí. Uvidělo...po rekordním 1/2 hodinovém sbalení potřebné bagáže peláším na vlak. Po poledni dáme miniobídek ve Starém Městě a pak kolem bunkrů, nových sjezdovek ve Stříbrnici, chvíli trochu stoupáním k chatě Návrší a dále již pohodovou lesní cestou na hřeben. Je pěkně, tak dolů kráčí dost lidu, zdržíme se borůvkami, po pár hoďkách jsme u slůněte, osvěženi v prameni Moravy a za chvíli na vršku. Tam je ještě pár partiček, občerstvujíc se sledujeme pasování polských dobývačů hor. Dále navazujem družbu s hochy záložáky, zabivakujem...Při sběru ještě pěkného množství borůvek a brusinek se kocháme západem slunce za doprovodu...jeleního koncertu...Říje je v plném proudu, tajemné bučení se rozléhá se ze všech stran. Nádhera. Složíme ohýnek, který poslouží jako společenské jádro, postupně se vystřídá několik moc milých polských partiček.

Ráno ojíněné, foukavé, takže po pokochání východem slunka slézáme níže, kde v lepších povětrnostních podmínkách si teprv dáme snídaňové občerstvení...dále po hranici, po zelené : Kladské sedlo-Paprsek-Petříkov (MAPA), kde odpolko shledání se zbytkem rodiny, čímž zpět odvoz autem...

Dachstein 2013

13.-15.9.2013

Vývoj počasí obrátí vniveč plán výletu na Jungfrau a místo toho je zvolena rádoby dietnější varianta Dachsteinu. Ta se nakonec ukáže krom nadmořské výšky stejně výživnou a hutnou, či řečeno adolescentním expresivem opravdu hustou...Ale po pořádku.

8-členná, tentokrát ryze pánská výprava , včetně jednoho kněze a jeho svěřenců, pod patronací osvědčené "CKKrejci" vyjíždí navečer z Budějic, cestou sichrujíc rezervaci na Dachstein-Südwand-Hütte, slibujíc nástup kolem 22:30...Parkujeme u dolní stanice lanovky v Ramsau. Než se však vybalíme, opláštěnkujem do vytrvalého deště, tak i když jsme na chatě za 1/2 hodiny, tak se blíží hodina půlnoční... Za 17 E dostaneme vlastní "pokojíček", bez cizích řezáčů, čímž se ukáží v zásadě zbytečné úvahy, zda je lepší se vybavit ušními špunty či chemickým dopingem (myšleno hypnotikem). Občerstvujíc se, bláhově snujem plány dalšího výstupu.

Ráno, navzdory mírně optimistické předpovědi, nás čeká nevlídno... Krom relativně očekáváného vlhka ještě množství sněhové nadílky, díky které záhy složitě hledáme trasu, s ambiciózním plánem vyšplhat pověstnou ferátu Johann (Johann Klettersteig). Už cesta nástupu má k pohodovému přiblížení daleko - cesta mokrým sněhem po skalním základu, první to má jistě těžké s nacházením a prošlapáváním cesty, ale ti další pak již místy obtížně hledají opěrné body v mazlavé skalnaté klouzačce. Občas nějaká sice nevelká lavinka ze skalní stěny dokreslí atmosféru. Adrenalinové pocity se metamorfují v chabě potlačované napětí a páter poopravuje své heslo z Pán se stará na Pán čeká ...Nějak jsme nakonec na klíčovém nástupním místě feráty, pod skalním převisem, hodnoceném písmenkem E... Pokouším se o nástup, na zádech téměř 20kg...třetí, čtvrtý chyt...a dolů. Poprvé sjíždím do ferátového setu...Ruce slábnou, prsty mokré od sněhu křehnou...nejde se ani vyháknout. Mezitím se podaří nalézt šlachovitému kolegovi (jak říká vůdce- některým je dáno, někteří si vše musí vydřít...). Učiním druhý pokus. Začínají mě přepadat nikoliv libé horské pocity, marnost, v rukou slabost, třes. Má sebeúcta dostane další trhlinu, když sice s problémy, ale naleze i velebný pán, byť ustrnujíc 10 m výše. Naštěstí přichází záchrana v podobě zhodnocení naprosté nelezitelnosti cesty, kterou pokrývá souvislý sníh, lana zledovatělá, mokrá, občas pod sněhem a k tomu padající lavinky...Otáčejí i dorazivší další dva čeští odvážlivci a my vymýšlíme alternativní plán postupu na Adamek-Hütte "normálkou"...Vydáváme se klouzavým traverzem pod stěnou, serpentinami do prvního sedla, kde chvíli normální, nezasněžená cesta, potkáváme i běžné turisty, aby je záhy opouštíc, vydavaje se ten den zjevně jediní do dalšího sedla. Stoupáme opět přibývající sněhovou pokrývkou, místy po kolena, tu a tam za pomocí nezasněžených zbytků lan, kolem několikrát prolétne vrtulník, monitorujíc asi potenciální záchrannou akci, na vrchu mlha, pátrání po značkách, ještě, že se již najde i někdo vybavený moderní navigační technikou, umožňující orientaci. Radek nezklame s dovybavováním...S dalším sestupem opět rozbředlejší hmotou, činící s běžných balvanů minitobogány, únavnými i když již ne nijak strmými horodolky, dorazíme nakonec asi po 8 hodinách promočeni na chatu Adamek. Ta tentokrát lidnatější, ale nikoliv přeplněná, tak se nám opět dostává komfortu vlastní místnosti s dvojlůžkovými kójemi, asi pro iluzi jakéhosi soukromí, rozhodně ne zvukové izolace. Na chvíli vytuhnem, aby si pak užít trocha společenského večera u weizena. Večer pak proběhne i večerní mše...v jedné kóji pravověrní, v druhé kacíři či nevěrní...

Druhý den nás přivítá mírně pozitivněji. Ne že by snad vysvitlo slunko, ale mraky jsou nahoře, zlepšuje se viditelnost, že dohlédnem i vrcholový kříž Dachsteinu. Stejně s ohledem na auto nám nic jiného nezbývá, než se vydat přes... Chvíli prošlápnutou cestou kolem cvičných týmů, zkoušejících záchranu z trhliny, nakonec opět razíc chvíli vlastní cestu, pozoruje zvláští typ sněžných můr podivně posetých po sněhu, márně se dohaduje o účelu jejich konání (žeby poslední cesta?). Vyšplháme na hřeben a dále nástupujem vrcholovou ferátu. Jindy obezřetný Rádík zavelí, že je A-čková, to se není třeba vázat...což pak u vrcholového kříže sebekriticky ohodnotí, jako metodicky špatně...Za nějaké 2,5 hod jsme na vrcholku Höher Dachsteinu (2995m), kde již blaženě, výhledy tu i tam, i slunko občas prosvitne. Sestupujem již bezpečněji, s poctivým jištěním, octnouc se na strmém ledovci, pod náma velká trhlina, stopy žádné... Jen tam někde dole známky civilizace s urolbovanou cestou a okruhem pro Bauery a spol. Role odvážného pionýra se ujme páterův bratr, traverzujíc úpatí skály a pak strmě dolů, poctivě vážic každý krok...Po chvíli jsme euforičtí na cestě, i to slunko zahřeje, že na chvíli se uplatní i mazání, brýle a krátké rukávy. Plánujem oslavného weizena na chatě Dachsteinwarte

(Seethalerhütte), kde končí...Johann...jak Radek opakovaně ujišťuje, kdyby někdo nevěděl...Chata však prázdná, občerstvení žádné...kuk dolů, na závěrečné Johanovo lano...třeba někdy...a dálnicí k vrcholové stanici lanovky. To se již spouští opět mlha, takže ačkoliv vyhlídky Skywalk jistě nabízí impozantní podívanou, tak si je jen... projdem. Velitel koketuje s myšlenkou ochránit bolavé klouby a využít lanovky, myšlenka za 20E se však jaksi neujímá a sestupujem prý normálkou, občas zajištěnou lanami...Polovina je teda normální feráta, opět pod sněhem, údržba místy vázne, ocelová lana uvolněná či pro jistotu doplněna lany textilními, čím níž, tím směs sněhu a kamení, které občas padá...zdárně jsme však podvečer na Südwand-Hütte, s radler-weizen přestávkou, pokocháním se, kudy jsme to vlastně prošli, za den kupodivu sněhu výrazně ubylo, takže zahlédneme jen zbytek svých výstupových stop, v 19 hod u auta, čímž ušetříme další E za vjezd...a možno pelašit směr ČB...

a ZDE fotodokumentace

Rakousko (Štýrsko)-Chorvatsko (Istrie) 13

Rodinná dovolenka připadá tentokrát na nejnevhodnější plnou sezónu prvních 14 srpnových dní, jak už to u nás bývá - s letmou přípravou, s cílem zastávky v Rakousku a pak poznání končin chorvatských dosud nepoznaných...

Po 4-5 hodinách zakotvíme u půvabného, leč dosti využívaného jezera Tieberteich, asi 5 km od městěčka Mixnitz. Pravda, mezi dálnicí a železniční tratí, ale se skalnatými výhledy, čistou vodou...Vyhodnotím jako dobrý basecamp na plánované výstupy. Táži se na možnost kempování - a je nám nabídnut kout na druhé straně jezera, stany žádné, zázemí veškeré... ejhle- i v kapitalistickém Rakousku něco funguje na dobré slovo...

Koupačka ranní a večerní, koupalištnímu hemžení se vyhneme utíkajíc do hor, poté je opuštěná pláž naše, teplá voda, hvězdnatá obloha s padajícími hvězdami...co si více přát.

Výlety se tentorkát ukáží býti náročnějšími. Plánovaná 6km procházka k Dračí jeskyni (Drachenhöhle) sice není dlouhá, ale zato čím dále strmější, aby nás nakonec potkalo řetězy zajištěné lezení. Ale odměna stojí za to... Obrovská jeskyně, přes 500m dlouhá, netopýři nad hlavou...Následuje zrada průvodce, avízovanou okružní cestu se nepodaří najít, po nastoupání dalšího sta metrů další cestu nenalézáme, takže stejný sestup, který ve strmém terénu...přeci jen náročnější, ale zdárně ...i se 4-letým dítkem zvládnem.

Po této eskapádě však dozná trhlin plán projítí Medvědí soutěsky. Odvahy ale dodá mladý turista u Dračí díry, že soutěska je prý lehčí než dnešní výstup...Pro jistotu vezmem nosítko a...ještě, že tak...Zatímco předchozího dne si užíváme horské samoty, tato trasa je nepoměrně frekventnější, snad i tím, že nevhodně volíme sobotu. Stoupáme nekonečnými žebříky, někdy v dlouhých štrúdlech, na zádech ratolest asi dvojnásobně překračující nosnost sedačky, ale je to krása... a na vrchu hospůdka, s domorodou štýrskou muzikou, po horách se rozléhající garmoškou s basující tubou...no atmoška...

Dále přetáhnem o koupací odpočinkový den, za což přichází trest v podobě echtovní noční bouřky, stan však zdárně přečká ... a hurá k moři...

ZDE další FOTO

Začátek je deprimující, rekognoskujíc pobřeží od Rovinje narážíme na přeplněná letoviska, rozpačitá pokrčení ramen recepčních...až nakonec se západem slunce zakotvíme ve vesničce Barbariga, vezmouc zavděk ubytování v jakémsi apartmánovém ghettu, ale s milou paní domácí.

Pláž vcelku přijatelná, skalnatá, občas oblázková, či skalnatá plata. No dítka nejvíce zaujme přistavený lunapark...

Podniknem lodní výlet na souostroví Brijuni s vilami prominentů, následně koupání na ostrůvku Sv.Jerolima, po výletě ještě seznámení se s Fažanou a jejími fádními dlouhými plážemi...

Průvodci opěvují istrijskou historii, takže vyrazíme i na okruh za zdejší minulostí. Zástavky u kostelíka Sv.Fošky, krajem posetém kamennými kulatými domečky tzv. kažuny, nejasného stáří a účelu, počkáme si na mumie ve Vodnjanu. Kostel pln relikvií, prohlídem nebalzamované mumie 6 světců , údajně zázrak... Jak už to u Chorvatů bývá - nechají si vše zaplatit, vstup a další vstup...

Jeden den strávíme v Medulinu, volíc ne zrovna vydařenou pláž, tak si spravíme chuť v pozním odpoledni, na zdejším kulatém poloostrůvku a pak již nezbývá příliš času na plán poohlédnutí se za možností ubytování. Cestou necestou doputujem do letoviska Duga Uvala, která svými hotelovými komplexy nezaujme a noční návrat...

Zataženou oblohu využijem na prolez polostrůvku s pevností Punta Christo, více pak zaujme večerní a noční Pula, s návštěvou amfiteátru, centra s různými kejklíři a akrobaty...

Příjemné dopoledne strávíme v historickém, ale nekomerčním městečku Galižana, kde kavárnička, pokec s italskými domorodci...

Směrem k ubytování na jihu stavíme za Pulou, kde v pevnosti Verudela je sympatické mořské akvárium. Po předchozí náhodné domluvě se na pár dní přemisťujem do Banjole, apartmánu u kempu Indie. Tam večerní grilovačka, příjemná oblázková pláž pod kempem, s blízkými dvěma ostrůvky. Dojem však poněkud skalen synátorovými tu karetními tu vodně dyskomfortními eskapádami...Když se přidají další zdravotní neduhy choti a vypršení termínu, další ubytko již nehledáme a zavelíme k návratu.

Na závěr ještě výlet na Kamenjak, kde se prodíráme prašnými cestami, stavíme nejprve u Safari baru, což pěkné, ale přelidněné místo, nabízející jeskyňku, skoky do vody ze skály apod.

Dále nám nedá navštívít nejjižnější jih ostrova a na samotný závěr ještě jistě půvabná, ale rovněž hojně navštívená oblázková pláž...

Cesta zpět nakonec stejně Slovinskem, s občerstvovací zastávkou restaurantu Marché, Z Premantury pak po 9 hod. doma...a další zjištění, že fotky z karty jsou v čudu, nakonec část zachrání PCmág...

Chorvatské střípky:

musím vyhrát ještě 17 x ( prší alias cyp)...mě teče do očička...tady jsou další mobilhajzly...a nemluv po tatínkovému...

a taky počítání HR SPZek, pobavení Koubkem či inspirace líným rodičovstvím, ...

ZDE další FOTO

Morava 13

A je tu další prázdninová aktivita...po pár kratších platonických pokusech vyrážíme po letech na plnohodnotnou vodu. Volíme pro začátek dobře dostupnou Moravu. Equipa čítá 3 bratry a jednoho bratrance s choťmi, jejich 8 dítky (jen nejmladší zůstaly u babičky), rozmístěni na 3 pálavách a jednom těžkotonážním raftovacím plavidle...

Čtvrtek navečer vybalujeme v Postřelmově, zírajíc, jak z Felicie se vysouká 5 osob, dva stany, 50 l soudek a gril rozměrů nemalých...ten pak udělá dobrou občerstvovací službu. Jen v tábořiští suchého dříví se příliš nedostává, načež nám pan zemědělec předvede, jak se dělá oheň, s ekologickou úpravou místních dřevin...Mezitím ratolesti předvedou nepříliš vyvedený pokus o chůzi po uhlíkách resp. skok do popela, s náležitou odezvou imponující třetistupňovou popáleninou...

Ještě večer převoz auta a ráno hurá na vodu...Ta zprvu příjemná, tekoucí, postupně proud přeci jen stagnující... Zatáboříme v kempovišti u Vily Háj, kde se různě pomějem, pojíme, popijem i zapějem, doplňujíc se se zdatnými sousedy...

Ráno kouknem na koníčky a pokračujem v plavbě již bohužel více olejnatým úsekem do Litovle. Nekonečný olej je zpestřen tu zarputilými lodními bitkami s následným nepřátelstvím na život a na smrt, tu stromovými skoky do vody či nějakým tím jezem...

Mijíme se střídavě s partou opojených sombreráků, chytrých učitelů(-ek), majících jasno, kdo je v lodi kormidelník a za pozdních večerních hodin se doplahočíme do litovelské loděnice, kde dáme zavděk zdejšímu občerstvení.

Po odpojení raftu, překonání ranní indispozice, zbylé tři posádky pokračují po Malé Vodě (chráníc tím kulíka říčního hnízdícího toho času na hlavním toku), točíc se okrajovými meandry, občerstvujíc pizzou v Březové a končíc u Hynkovského jezu, kde konečně zpracujeme převážený bigmeloun, zaskotačíme v peřejích a pak po zhodnocení nereálnosti splutí až do Horky balírna... ještě utonouc v bahně vyschlého ramínka u hynkovského mlýna...Zatímco robátka skotačí na průlezkách, rozdají si partičku dospělého petanque, maminky poklábosí v hospůdce, tatíci vyfukují, rolují, balí a svážejí ...no a snad další dobrá tradice.

Sovinec 13

Pár příjemných červencových dní trávíme na zapůjčené chaloupce v sovineckém pod(nad)hradí, kde soužijeme s přírodou- jednak v domestifikované podobě kocourem Elvisem, dále plchy, myškou, úžovkou, poznávanými motýly...

Po slezení Soví skály se nás ujme a hradbami provede místní snílek, majitel to podhradních pozemků, pár koníků a oveček, kupící různé zemědělské relikvie s velkolepými plány rozvoje podhradí...jen sehnat štědrého donátora, kterýmžto se bohužel neukážeme...takže zatím z permakulturního ozdravného centra nic nebude...

Dne dalšího nás čeká krásný okružný výletík na Jiříkovský kopec s malinami, srnkami, motýly, ale také krizovou loukou, jaksi dítku přerůstající přes hlavu, kteréžto trauma z pošimrání travinami nevykompenzuje ani úspěšný lov pokladu.

Účastni hradního Honu na bestii musíme dne nedělního čelit synátorově úprku nikoliv před ní, ale sličnou agilní tanečnicí...rodinka je u artistů vůbec v kurzu, čeká nás ještě maminčin žonglérský výstup...

Kozinec-Ostrý

V první červencovou neděli po chaotické domluvě pohodový výletík s hodinovým čekáním na občerstvení na kozinecké chatě a pak s hromadou dětí tempem 10 borůvek /hodinu, s občaným poponesením nejmenších statnými tatíky či tetkami. V závěru mezigenerační běh do kopce, kde si tatící dokáži, že ještě jakžtakž stačí na prepubertální dítka(-o), v hbitosti však již nikoliv. No a jiné zas neunese tíhu prohry a nějaký ten šrám z pokusu o skok střemhlav...

Salza 13

V kontextu doznívajících povodní druhého červnového víkendu se vydáváme pro někoho provokativně na divokou řeku, co na tom, že mimopovodňovou oblast.Vodočet hlásí nějakých 200cm ve Wildalpenu, což průměrný průtok...

Nakonec zvládnem trocha složité logistiky skloubením moravské a jihočeské větve, naplníc moravské auto v Brně a strávic příjemný večírek v Budějovicích u Karla IV.

Ráno další sraz a doseznámení, mj. se zjištěním, že i v rámci marketingových akcí se doopravdy dá něco vyhrát, vidouc nablýskanou oktávku jedné z účastnic...

Cestou do Rakous a startovního Wildalpenu nás nevídaně pozlobí navigace, snažící se opakovaně vnutit delší cestu horami (když po opakovaném pobloudění ignorujem, tak najednou naskočí cesta o několik 10min. kratší!), takže na startu jsme až po poledni. Následuje seznámení s neoprény, rozmístění aut, a na svěží vodu vyráží 6 posádek zapůjčených barak...S kolegou na háčku se ani nenadějem, když u slalomové tratě na první větší peřeji se ocitáme ve vodě. Zjišťujeme, že s pádlem a obrácenou lodí dostati se ke břehu je slušná fuška a stojí pár minutové úsilí...Takto pokřtěna vzápětí i další posádka.

Další plutí je již vcelku zdárné, peřeje jsou prakticky trvale, stav vody umožňuje překrytí a přeplutí většiny záludných kamenů, ještě se přihodí jedná nehůdka, kdy háček s nelibostí nese pádlování nedominantní končetinou a v nejméně vhodný okamžík přehodí pádlo...Cestou si ještě užijem adrenalinové skotačení seskokem ze skály do proudu. No a na závěr parádní soutěska...

Po vylodění v kempu pod Palfau trocha nejistoty, sprchne, nesprche, grilovat či jen svačit a vyrazit ještě do hor...Nakonec po částečné grilovačce se obloha roztáhne a tým se večer rozdělí na keškaře a feratáře, kteří absolvují kratší výstup Kaisergams - Klettersteigem překonávajíc mj. umělé zábrany v podobě plotu a hrozby policií a soudy... První skupina se vrací neúspěšně, popálená, popícháná, druhá krom zdolání vrcholu urve i 5* kešku. Takže zprůměrovaně mise obou splněny... Pokračuje grilovačka, inspirováni vedlejšími Maďary zjistíme třeba původ některých vulgarismů... Bujarý večírek dál živí v hromadném stanu nebojácný kolega s nyní FranzJosefovskou image, mj. statečně se vrhající paraglajdem do jezera, čelíc pak útoku labuťáka a jak má těžké soužití s leguánem Karlem ...

Neděle nás vítá modrou oblouhou, tímto ale i větší frekventovaností řeky, kdy se ani nedostanem na oblíbený skokánek... Zas chvíle logistických dilemat, kterak skloubit program s kajakáří a paraglajdisty, toužící se nejen svézt, ale i snést... Obmění se posádky i fotografistka, jístíc a dokumentujíc ze břehu. Je patrna nabytá zkušenost neb koupelí je tentokrát výrazně méně... Bohužel nás čeká trochu trpká tečka na závěr, kdy v úvodu soutěsky se cvakne kolega kajakář, po pár stech metrech se naštěstí dostane ke břehu, nepodaří se však zachytit kajak, který pak skončí uvězněn o čnějící skalku...Více jako hodinová mise s příčinlivými Maďary se ukáže neúspěšnou :( . Ještě, že škoda jen na majetku a nikoliv na zdraví... Tak místo pozorování plachtících kolegů interakce s policií a sušení a balení...

další foto

Šestá Vysočina

Pro změnu opět v přibližně tradičním termínu a s tradičním počasím na novém místě- opouštíme Poslední "Majli" a přesun pár km do Křižánek na penzión Bukáček. Sestava tentorkát notně okleštěná, scházíme se ve 4 rodinách, z čehož jedna v polovině končí.

Tradičně nepříznivá předpověď nutí notně improvizovat.Vydáme se hledat tajemnou štolu, od které nás odřízne nedoceněná říčka Svratka, některé menši cyklisty horkotěžko dotlačíme asi 20 km cyklookruhem, mj. kolem Mílovských perníčků, kde další neúspěch nenalezení pokladu, dále kolem Karlštejna a shledání s necyklisty ve Svratce.

Po stopách pílnikářů vyšlápnem na místí Český kopec s úchvatnou vysočanskou krajinou.

Po odpojení spřízněných cyklistů další dny strávíme autopěšmo. Jednou cesta na sever s milými zastávkami v Předhradí na hradě Rychmburku proměněného v azyl psychotiků, u rozhledny Borůvky,kde si bohužel paní rozhlední zrovna odskočila, kamenném domečku ve Zderazi, kde nám jen tak zapůjčí klíče,s občerstvením v Polance u servírky Kačenky s následným cílem v Nových Hradech.Ty příjemně překvapí postupným rozkvétáním v rukou soukromého vlastníka, od rokokového zámku, přes labyrint se Stalinem po procházku daňčí oborou. Městečko jistě čekají světlé zítřky...

Další den i zčásti invalidní horda obdivuhodně dobude tajemný hrad Štarkov, následně se občerstvíc 12-ti stupňovým mokem za 16Kč a hledajíc Broučky v Jimramově dá zabrat místnímu muzeu, resp.nervům paní průvodkyně.

Taky nelze opomenout tradiční návštěvku Blatinské farmy, se zklamáním v místní kavárničce.

Mezitím proběhne milión hádanek, počítání jehňátek, soutěž lučištníků a jedna oslavka.

A na závěr z tradice Poslední míle s očekávaným koupaním v Mílovském rybníce, kde se k Péťovi přidá tentokrát více koupáčů za hysterického povyku některé z maminek: " já pak nebudu na paragrafu!!"

Katschberg 13

S ohledem na pedagogy a nikoliv dítka ještě ne školoupovinná, lyžovačka trefila nyní na jarní prázdniny v 1/2 března. Domluva 4 rodin s 4 předškoláky padla díky pracovněstudijnímu pobytu a zkušenostech jedněch na oblast Katchbergu v Korutanech kousek od Obertauern. Pro Komáří nemoce nakonec vyřešena dilemata ject-neject, (ne)risknout? seskupením do jednoho auta, za cenu pozdního výjezdu a patřičného tělesného dyskomfortu... 500km zvládáme za nějakých 5 hod, ubytováníčko kousek od St. Michael im Lungau na příjemném statku, sice kousek od dálnice, ale nikterak rušivé. Nemůžeme si vynachválit - soukromí, společná kuchyňka s přebývací místností, příjemná farmářka, výdatné domácí snídaně, nikterak rušivá vůně kraviček, která pak po lyžování se stává pro dítka další atrakcí, již se vždy těšíc na dojení a krmení...

Počasí nám tentokrát příliš nepřeje, ale při té bídě nakonec lyžovačka zásadnější chybu (až na den poslední) nemá.Ceny již Nebensaison, předškoláci ještě zdarma, dojíždění únosných 10km, vždy za pochmurných vyhlídek, deštivo, mlhavo, aby nás pak čekalo již jen zlepšení- déšť přejde v přijatelný sníh, či jen v nížinný, mlha se jeden den změní v krásnou inverzi, kdy se dostanem nad mraky nabídnou se i nějaké vyhlídky na hory i nebíčko... Jen dne pátého se mlha ne a ne zvednout...Sedačky povětšinou až na pár výjimek vcelku rychlé, moderní, občas nějaká ta kabinka...Akorát těch Čehůňů kolem poněkud přespříliš. První den volíme basecamp Katchberhohe, aby následně vyhodnotíc zbytečné šplhání na sedlo, kotvíc v St.Margarethen. Probrázdíme celé středisko rozloženo mezi horami Aineck a Tschaneck. Nakonec největší popularitu získá 6km "dálnice" z Ainecku, která po další kolenní indispozici a měsíční rehabilitaci se ukáže i pro invalidu tak akorát...

Sníh všeho druhu, od vrcholného prašanu, po spodní ke konci již poněkud rozbředlou hmotu...V rámci skipasu jeden den volíme příjemnou změnu za komornější blízké středisko Grosseck-Speireck, kde robátka největší atrakci naleznou v prolézání skalek a děr na keškové vyhlídce a některé maminky zvýší svou lyžařskou aprobaci o další černé mety...

Večerní stravování vymyšleno elegantně- střídajíc se po rodinkách ve službách, takže jeden večer vaříme a pak se necháme hostit...Poté vedle předškoláckého dovádění lká ukulele i další strunný nástroj a poznáme třeba co je sedmeso ...

Jen den poslední nám příliš pohody nedopřeje, kdy po mlhavé lyžovačce se prodíráme zpět sněhodeštěm přes hory, doly, ještě navíc i světlo kiksne, tak oproti příjezdu nabíráme 2-hodinovou ztrátu...

FOTO