Po čase se znovu vracíme k jižním Slovanům, což vyhodnocujem za nejlepší mořskou variantu s ohledem na vzdálenost a dítka dorostlá do plateb za event. let. Bohužel nenalézaje vhodné parťáky se nepodaří vychytat poslední mimosezonní možnost, naopak vyrážíme v sezóně nejžhavější - vprostřed prázdnin.
Vyrýsuje se přijatelně aktivní varianta spojujíc horské Slovinsko s mořským Chorvatskem. Polovinu samotná rodinka, v Chorvatsku se dále sdružujíc.
Na rychlo pořizujem kempovací propriety a míříme směr
Bled. Cesta s menšími svízelemi- tu ještě v ČR havárka s kolonou, tu dítku nedobře, ale nakonec odpoledne první příjemná zastávka v Klagenfurtu ve zdejší atrakci
Minimundus , což je park asi 150 miniatur světových budov v měřítku 1:25, mezi kterými pojíždějí vláčky, na říčkách parníčky, tu si ratolesti poperou o ovládání radaru, tu vláčků, poskotačí na průlezkách apod. Synek samozřejmě nedá vydechnout nutíc absolvovat všech 150 rekvizit přesně po pořádku.
Vyhneme se tunelu pod Karavankami a místo toho auto dostává zabrat překonávajíc atraktivní horský hřeben přes Lojblpass. Cestou mijíme jistě zajímavou soutěsku Tscheppaschlucht, ale to snad někdy příště, až robátka povyrostou.
U
Bledu nejprve trocha nepříjemné překvapení v podobě přeplněného kempu, alternativně zakotvíme v trochu vzdálenějším tábořišti zvaném
Sobec, který až na slovinsky přemrštěné ceny velmi příjemný. Jeví se jako ideální výchozí místo pro aktivity horské, vodácké i cyklistické. Nacházíme fajn místečko u řeky a těsně před zatměním zakolikováváme nového Colemana. Ratolesti nadšené, odbývají si stanovací premiéru (i když v noci musíme řešit tu čůrání, tu odkopání ze spacáku). My rodičové řešíme nedořešenou autolednici, kde nejprve uschováváme maso na cesty, aby nám pak došlo, že mimo jízdu nám toho moc nepochladí a my zde plánujem pár dní pobýt. Krabičky uschováváme ve zdá se trocha studené řece Sávě pod kameny, abychom se za pár dní shledali již jen s některými, no ale aspoň něco jedlého zbylo.
Další den projdeme dřevěné lávky soutěsky
Vintgar, nápadně připomínající loňské kanadské vandrování. Sice nás skásnou každého o 4 E, ale procházka příjemná, i cérka velkou část zvládne po svých, i když jsem pohotovostně vyzbrojen sedačkou. Zpět kolem gotického kostelíka Sv. Kateřiny a traverz pastvinami s krásným rozhledem na Julky a okolí Bledského jezera, kde posléze nadšeně v odpoledním žáru smočíme propocená těla, kochajíc se exkluzivním výhledem na hrad a ostrůvek s kostelíkem. Na tento nakonec doveslujem zapůjčenou lodičkou, pak horkotěžko usmlouváme odpuštění o pár minut přetaženého času.
Pohodičku v kempu naruší jen útlocitní Švýcaři, rušeni ve 23 hodin poklidným kytarovým brnkáním. Nadšeni z kraje, si jeden den přidáváme, což dobře děláme. V programu další jezero- tentokrát Bohinj, rovněž čisťounké, ale koupání trocha studenější. I Zuzka statečně vyšlape k Savickému vodopádu, samozřejmě, jak jinak za vstupné- zde 2,5 E. Poté, co již vyberou parkovné. Jen synek trochu zklamán, že v bezprostřednímu přístupu brání kovové zábradlí. Z altánku nás čeká pohled na dvojvodopád ve tvaru A-čka a na druhou stranu kousek jezera. Zde trocha slovanské družby s početnou chorvatskou rodinkou, slibující mailové zaslání fotek (ale jak již u těchto náhodilých setkání bývá, čekáme marně). Ještě koupačka v teplejší části Bohinjského jezera, sledujíc přistávání paragladistů a kochajíc se výhledy směrem k Triglavu a pak si hoch navíc vydupe slíbený Bledský hrad, i když již podvečer, naštěstí otevíračka delší. Prolezeme sami s mrňaty, šetříc nějaká ta E-čka, krásné spíše pohledy z hradu na jezero s ostrůvkem, na hradě expozice o osidlování okolí apod.
Ceny: Vintgar 4 E vodopád Savica 2,5 E Bledský hrad 8 E loďka 10 E vodopád Savica 2,5 E
Další den balíme a pádíme za zvyšujícího se horka směrem na jih směr Ljublana, Novo Mesto, zkratka Slovinským venkovem na Črnomejl a Vinici, čímž se vyhneme části mýtné dálnice, dále již konvenční dálnice směr Zadar. Nevděčná dítka cestu sice trocha opepří, nemohouc skousnout závěrečný výpadek DVDčka, ale jinak cesta i v exponovanou sobotu vcelku plynulá. Blížíc se moři před tunelem Sveti Rok poměrně houstne, ale zůstává souvislou a odpoledne se shledáváme s dříve i nyní dorazivšími přáteli v městečku
Ražanac u Velebitského kanálu. Zprvu trocha rozpaků, když se sečte náhlý teplotní rozdíl, pohled na přeplněnou pláž, trocha obtíží s nalézáním ubytování, poněkud vyšší ceny než očekávané a netrpělivý kontakt s mořem na kamenité ostré nepláži. Ale ty postupně opadají jednak sblížíc se se zbylými druhy a nakonec i smíříc se sice s dražším, ale zato společným a
příjemným bydlením kousek od moře. Další dny se i prostředí vcelku rehabilituje nacházejíc sic mírně vzdálenější, ale klidnější plážové místečko, které nabízí vše potřebné: poklidný oblázkový vstup i skalnaté okraje s bohatým vodním životem, i možnosti poskákání i trocha přirozeného stínu pod pár cipřiši apod. A absence otevřeného moře zcela vykompenzuje masív Velebitu. Jen dítko čerstvě 3-leté je třeba na kamenitých průlezech trocha více dohlížet.
Čas ubíhá příjemně, pro zpestření se vydáme k Pažskému mostu, nacházeje zdánlivě opuštěnou plážičku, na které nás bohužel vyruší Rakušácké rodiny z kategorie los primitovos, hlavy holé vně i vnitř, potřebující je zaplnit ducduc duněním.
Příjemné společenské večírky jsou zpestřeny vzájemným ochutnáváním grilovacích specialit od konvenčního vepřového přes rybu, cukety po různé mušle a nově objevujeme delikatesní olihně.
Ve snaze sekundovat dovednosti nabývajícímu kajťákovi, jedno odpoledne strávíme na pro tyto kraje neobvykle písčité pláží u vesničky Ljubač, kde dítka najdou zalíbení v bahnitím přítoku, kde stráví bahněním několik hodin, zatímco ostatní sledují kajtéra, pokouší se plavat v sotva 0,5m vodě, či se věnují hrám zvaným Reklamace či Stupido. Nevíme zda výsledkem bahnění, či nočního náletu bodavého hmyzu, ale synek je druhý den celý opupínkovaný, kdy diferenciálně diagnosticky vzniknou i úvahy o atypických neštovicích, které se naštěstí následným průběhem nepotvrdí.
Jeden večír věnujeme se spřízněnou rodinou návštěvě Zadaru, kde drahoušci najvětší zalíbení najdou v megazmrzlině, průlezkách a čepicovém fotbalu na slunečnéch hodinách u mořských varhan.
Poněkud zhýralou sestavu se nepodaří přesvědčit na vyzývající Velebit, což jejich škoda. Trocha si přivstávajíc, vyrážíme navzdory protivenstvím sami s klukem na
Velkou Paklenici. Jsme tam akorát v 8:30, kdy se ještě vejdem na skorohorní parkoviště, zaplatím 50 Kn a čekají nás krásné vápence, kaňon, kde se to proháněl Rudý náčelník, nyní spíše spousta horolezců. S nadšeným synátorem shodnotíme, která lezecká cesta by ještě byla či již nebyla v naších silách, v ranním stínu se jde příjemně, ani nevíme, jak uteče hoďka a jsme na rozcestí k jeskyni
Manita Peć. cestou tam již začíná pražit, ale za 40 min.akorát stíháme první otevíračku v 10 hod. Jeskyně poskytne příjemný chládek a 3 poměrně prostorné dómy s bohatou krápníkovou výzdobou s dominantní např. ježibabu či "varhanami". Cesta zpět pro synka trochu "šmiklavá", ale uteče rychle, pro tentokrát ještě rezignujem z dalších turistickcýh ambicí a pokračujeme v odpoledních vodních radovánkách.
Jeden den je vyčleněn na poznání Pagu. Na pár hodin zakotvíme na příjemné oblázkové pláži v Šimuni, jištěné žádoucí stín poskytujícím borovým lesíkem, jen rekognoskace poloostrůvku je doprovázena hned trojitým synkovým zraněním s následným hodinovým intenzivním emočním doprovodem. Krom oděrek z prolézání skalek jej nešikovně žahne do rtu zřejmě se ode dna uvolnivší sasanka. Podvečír projdem městečko Novalja, návštívíme sýrárnu s nákupem předraženého pažského sýra a vracíme se kombinací západu slunka a úplňku.
Zvažujíc možnosti a alternativy návratu - 2 auta vyrážejí v, jak se později ukáže, nejnevhodnější čas sobotu dopoledne, naše osádka se rozhodne prodloužit ještě pobyt u moře o téměř celou sobotu. Poslední den kluk ještě nadšeně objeví kouzlo šnorchlování a zaujat podmořským světem zjistí, že plavat se dá i bez kruhu.
Balíme v bujaré atmosféře domácích sezvoucí své přátelé na jehněčí grilovačku. Čeká nas dříve zapovězena cesta nocí. Po důkladném zhodnocení netových diskutérů zvolím objížďku konvenčního CR/SLO přechodu Macejl, kde několikahodinové kolony, po trase Zagrab-Varaždin- Zavrč, která zcela pohodová, jen za Varaždinem navazuje jedna obec na druhou, což trocha svádí k dilematu, zda riskovat překročení rychlosti na prázdné silnici. Pak ještě objížďka slovinské dálnice, na kterou nám již nevyzbala známka a další kupovat nehodlám, po trase Ptuj-Lengart-Pesnica-Graz, kdy potřeba zvýšené pozornosti umožní alespoň udržet noční bdělost, o kterou se dále stará kamarádka Zuzka. Tu pak vykládáme ráno po 10-ti hod. jízdy, zatímco kumpáni jedoucí konvenční cestou v autě strávili hodin 14...
A formální rekapitulace:
zmrz 6-7 kn pivo 12- 15 kn pizza 40 kn espresso 10 kn pažki sir 121 kn pršut 192 kn
akt. kurz : 3,6 Kč
Svatý Václav s Komáry v krásném prostředí na kraji lesa mezi Opavou a Hradcem n.M. v chaloupce, kterou ochotně zapůjčil jeden politicky vysloužilý rodič.
