Tak CK Bohe.cz v letní sezoně potřetí. Ideální počasí třetího zářijového víkendu.
Ryze hoší záležitost a nová výzva s dalším rozšířením grupy, jak se asi skloubí značně nesourodé světy?
V Raxech zůstává restík Königschusswandu. Tak nějakou chatku, kterou je na hoře mraky a něco vymyslíme...A jejda, se mi ještě nestalo, že by v úterý před víkendem hlásili všichni plno. Přijde 5 zamítavých odpovědí! Buď celá Rakousko míří na krásný podzimní víkend nebo koronasituace značně redukuje kapacitu? Pár dosti stresujících dní a telefonátů. Tu přijde potvrzení 4 lužáku- ideál, aby další den byl s omluvou zrušen, že systémová chyba a vedle, že nabízí alternativu s omluvným panákem...No vedle se ukáže jako vedlejší pohoří...Tak znova. Někdo by chtěl střechu nad hlavou a raději sejde dolů a stan? Někomu je jedno širák. Tu se objeví pěkný bivak. Tu bleskne myšlenka to ještě jednou zkusit u mile komunikující Susi vom Habsburg, co tak Winterraum. Odpověď pozitivně překvapí: Ihr könnt Ihn haben, s jakousi omluvou, že aber alles ist sehr Rustikal. Kein Problem fur uns. Tak opět úprava trasy a opět ty naše Rakousko, na tebe dopustit nedáme...
Páteční 3/4 úvod s chutnějším nerakouským pivkem leč nechutnější českou obsluhou. Huronské pokusy techniků obejít techniku a udělat z netechnika volka, samozřejmě neúspěšné, on ten settopbox nakonec fakt je potřeba. Úspěšnější je snaha si poradit se zapeklitou kostkou. A ráno, díky přespání můžeme vyrazit překvapivě na čas, s jistým bolehlavem přežít další vztahové peripetie a 100x opakované vývody Bazze Rakeťáka a v 10 hod již vyrazit do kopců. Výprava se ukáže hutnou nejen fyzicky, ale i sociálně. Tu se potkáváme po 20-ti letech s vš spolužáky, další do chabé sbírky soudržných párů, s přejícím povzdechem. Na rozejití a otestování grupy míříme na Heidsteig. Pohoda, jen dost zástupů kupodivu většinou slovanských národů. Že zrovna tuto sobotu se agentury a vůdcové rozhodli nabídnout polezení na této cestě. Někteří jsou ochotní se nechat předejít, někteří méně, tak se trochu roztrhnem, občas čekání, které navodí zajímavé sociální situace a nové družby. Na pohodu k madonně a pak veselé sdílení s krnovským harémem u kříže Preinerwandu.
A pak to pravé polezení, batohy do kosodřeviny a sutí hledáme nástup na Königschusswand Steig. To je již jiné kafe. Nikdo se nemotá, trochu zabrat dá, ale žádná divočina, škálování je poněkud nadhodnocené. Občas padá nějaký šutřík, pobaví skalní štěrbina, kde někdo trochu pozápasí, ale celá čtverka nakonec úspěšně za 45 min. na vrchu.
Jdeme se občerstvit na Neue Seehutte a tam dávní nejen školní souputníci. Oproti dřívějšku se i pivo točí, je veselo, vzpomenutí na toho i onoho, shrnutí 20-ti letého životaběhu, bavíme 10-ti letou dcérku (ne)odborným výrazivem, a co to znamená...já tomu nerozumím...a co je to kopřit? Chvíli ještě stejný směr, pak se rozpojujeme, oni na Ludwiga my na Habsburg. Dozvídáme se, co vše leckdo dokáže při tandémovém seskoku, pak kochačská hřebenovka a tipovačka, kolik, že asi šlechetné Susi vom Habsburg bude? 30+, 40+? Vítá nás bodrá 60-tnice, snažíc se zavděčit, že se jí uvolnily nějaké postele. Gramofonová deska přeskakuje, nakonec dosáhneme svého kýženého winterraumu - pro nás luxusní světnička, 4 postele, svíčky a výstup přímo ven, žádné noční blomcání po hausu, žádní cizí chrápáči. Zmatky s jídlem, úchvatný západ slunce, teplota padá, někteří trvají na své periférní izolaci, někteří vezmen zavděk hospodě s weizeny, enzianschnappsem i jihočeské kolegyňce, kterou sociálně " zdatný" Pepin důkladně vyzpovídá nepoberouc, jak může sama ženská vyrazit do hor...
Tam jsme byli předloni ubytováni v moc hezkém Gasthofu s dokonalým interiérem. Prostě taková alpská romantika, kterou zná člověk z Doktora z hor a podobných seriálů. Nás to hodně uchvátilo, protože jsme do té doby v Rakousku nikdy nebyli. Možná tam jsou i krásná místa a třeba Innsbruck je fajn, ale tohle bude prostě vždycky naše první vzpomínka na Rakousko a první dovolenou. :)
OdpovědětVymazat