V divných časech měníme kumpány i plány. Raději rezignujeme z pršavé a zamořené Prahy, kde již leccos domluvené, místo toho má být snad trochu lépe na jihu. A bylo!
Tentokrát si užiji roli účastníka zájezdu, a taky návrat ke standartu, že domluva platí, čas platí, jsou lidi a rodiny, na které je spolehnutí a nenechají se vyrušit dětskými rozmary. Hallelu!
No ale v předčase prekérka, hošan se vrací pozdě a bez mobilu, čímž narušena příprava, neúspěšné hledání, mrzutost...Zároveň skok do podzimu a pubertální růstová akcelerace! To malé, to tlačí, to již neseženeme. Ale, co nemáme, nepotřebujeme, a co máme, s tím přežijeme.
Sobota ráno vychází předpověď nečasu, ve Vranově n.D se potkáváme přesně, prohlídka hradu, seznámení se s Althány a odpoledne ukáže. Zapeklité parkování, městysek moc možností nenabízí a na jídlo se zahříváme v polovenkovním saloonu. Zataženo, leč nedeštivo umožní odpolední výšlap do přírody. Ubytování v Šatově, převezeme auta a překvapivě krásným dubovým lesíkem zamíříme na úchvatnou Saesfieldovu vyhlídku, o kterémžto pánovi ani takto hlubokém kaňonu Dyje jsem neměl ponětí. Kolem se míhají i nějací oburčákovaní cyklisti, což poněkud drásá ochranářské kamarády. Další vyhlídka a ruiny starého mlýna završují první seznámení s NP a ještě přesně načasovaně stíháme večeři, nikoliv již otevřené sklépky s šumivým moštem. Vedle kulečník vtáhne natolik, že promeškáme vinnou pohotovost, dítka se akorát seznámí s novými pravidly rozšířených Osadníků, že již nemá cenu zahajovat.
V neděli dle předpovědi všude deštivo, jen Podyjí hezky. Paráda. Parkneme v Čížově, seznámíme mladší generaci se Železnou oponou, sbírajíc šípky a nechajíc se poučit o floře, případně fauně dojdeme k obelisku Ledových slují a pak atraktivní Pašerácká stezku stezkou na vyhlídku k Hardeggu. Úchvatná, pod námi Dyje, městečko, hrad. Kochačka, svačinka. Sestoupíme do města, kteréžto nemá nic společného s anglány a tudíž není tvrdým vejcem leč něco ze staré němčiny a pevnosti v lese. Na hranici minivýstavka pádu opony, jak most druhdy představovaly jen nevybedněné traverzy, alespoň zevní pokochání hradem a pak proti proudu Dyje. Vodácké srdce chvíli zajásá, ale si skrz zákazy NP musí nechat v plánech zajít chuť, labuť zápasící s proudem, zasvěcení kumpánů do zákeřného slovního fotbalu a 15 km příjemně uteče. Očekává nás večeře, tak dáme lehčí pošimrání břich v hospůdce. Ještě nějaký ten kulečníkový mač, který černá rozhodne, vinnou pohotovost tentokráte nepromeškáme, byť degustace již poněkud chladnější. Dítka si dají svou připravenou partii a my ostatní se můžeme přesunout z Moravy do Irska.
Na sváteční pondělí opět vyjde předpověď - tentokráte mizerná, tak dáme zavděk znojemskému podzemí, což docela nadchne, ještěže jsme stihli den dříve rezervaci, pak věž, jídlo, bonus pivní expozice a dítka si ještě vymohou rozlučku sladkou tečkou.
Žádné komentáře:
Okomentovat