Tradiční grupa dřívějších spolužaček, složitými životacestami se různě přetmelující, poté co opustila stacionární model jarních setkání na Vysočině, se nyní dynamicky pro změnu na podzim, kolem státního svátku 28.X.,každoročně posouvá po horách českých. Tentokrát do těch nejvyšších, v zázemí stylové Ježkovy boudy.
Za naši část pozdější dojezd do již rozběhlého pobytu pozdním večerem, přístup horský, lesní serpentiny a pak 300m po svých, odvoz na kolečkách a tak, nocleh ve světničce na kožešince...
Trefíme na stupňující se nevlídno.
Pozdějším příjezdem mineme sněžkový summit day, takže jen večer sdílíme výstupovou euforii a 100% úspěch včech zbylých účastníků, včetně těch odkázaných na podpůrné pomůcky, či druhdy nezbedná dítka překonávají své domnělé limity! Kloubouky padají ! Někdo si pak vyběhne ještě opakovaně, testujíc na Sněžce vývoj přibývající sněhové pokrývky a sílící sílu větru.
Odpočinkový den se outdoorově otrlejší procvičí alespoň v lukostřelbě. Sobota přeci jen umožní vytáhnoput paty.
Takže výstup na Růžohorky, kde všechny boudy i v tomto nečase narvány, sílící větr a s výškou přibývající neviditelno odradí od doplňkového výstupu na Sněžku, tak si aspoň se statečnějšími dítky výlet prodloužíme o Portášky, kde pohostinství pro změnu prázdné a pak úspěšným hledáním zkratky.
A jinak pestro, veselo, více či méně aktivně... v permanenci kulečník, šipky, ministolní tenis, nějaké šachové partie, další společenské hry s osadnickou krizí, Activitami, Jmény krycími a čím vším ještě. Mužská část se vydatně posauní.
A do toho kachní hody, nechybí tradiční rampušáci, když dojde energie- ta elektrická, tak přijdou vhod i studené párky.
Zpěvník po čase oprášen snad téměř celý až někde do dávné prehistorie, se širokým záběrem od Wabich po P.Horňáka.
Staré, nové hlášky...pro postížené vadou sluchového aparátu se dostane poučení, kterak...čuchat nohy.
Wi-fi kontakt se světem umožní s jistými obavami sledovat notně varovné meteovyhlídky. Čímž dilema, sjet, nesjet? Necháváme však osudu.
Neděle ráno skutečně není na korekční výstup. Fičák, bez elektřiny. V nevlídnu pendlujeme s bagáží. Odjezd, za velké radosti dětské posádky, brzdí padlé stromoví. Ale po poledni k jejich neradosti, že je školní týden nemine, cesta volná a nakonec kolem všech těch hasičů a odklízených překážek, zdárná...cestu nakonec více než klimatické podmínky, komplikuje spánkový deficit...
Žádné komentáře:
Okomentovat