Prolog
Kdys na podzim přichází Rádík s ideou, co tak podniknout nějaké vzdálenější hory, ve třech s Danem, přelom roku …a Bodíku, co ty na to, tož ja… S blížícím se termínem však entuziasmus opadá, ceny letenky nedostupné, ale agilní Radík nabízí alternativu, místo toho v létě Kanada… já bych vzal Markétu, nějaké 2-3 týdny…zvaž…uía, zvažuji, nějak prosadit doma a člověk si někdy v životě splní sen. Začátkem ledna po noční akci budí telefonát: Dan musí booknout letenky, musíš se rozhodnout, první tři týdny v červenci a je to od čtvrka do neděle ( a do prd…)a Dan bere přítelkyni (do prd…2 ). Ale kdy se zas naskytne taková šance? Já vás…! S příchodem června situace doma houstne, ale alea iacta est…
Mezitím Danova Táňa vyřeší víza, což neskutečná lustrace, výpisy z účtů, a kde na vojně, a kerý velitel, ale na ambasádě nakonec bez potíží...
Úvod
30.6. v 7 odlet z Ruzyně, v Praze tvrdnu již od večera, poznávajíc noční mezinárodní život v metropoli, kdy váhám, zda jsem ještě v ČR, jak tetka z venkova zírám na ty zahraniční nápisy… ráno shledání v hale- pětice odsouzená spolu následujících 25 dní vyjít: vůdce Rádík s Markétou, Dan s Táňou a křen zpravodaj. Posila budějovickým mokem, přestup v Amsterdamu a 9 hodin letu do Vancouveru. Toť nová zkušenost. Usedět se dá, zabavit se dá, ale ty větry! Kam až se může břich nafouknout?... Zastavuje čas, přilétáme někde ke 14 hodině.
Ve Vancouveru povinné procedury, kdy nás jistě ne domorodá asiatka přísným tónem znovu prolustruje, co tu chcem a co budem dělat, zásoby jídla nechává nepovšimnutě. A pak již vyzvednout booknutý vůz, fasujeme bouráka Chrysler Town Country včetně gps a obrazovek, bohužel dvd-ka již nedodali...Dan se hrdě jímá volantu a vyrážíme směr severovýchod, vstříc kanadským dálkám. Cestou první mekáč, což se stane navzdory zásadám jednou z našich hlavních občerstvoven, absolvujeme povinný velkonákup, problematické shánění bomb na vařiče a taky nás čeká zjištění, že pivo neseženem v běžně sámošce, nýbrž ve speciálních Liquor Storech. Večer odpadáme někde u města Hope v kempu u megařeky Frazer. V noci vydatně sprchne a já poprvé zkouším autonocleh.
Kapitola 1. Údolím Frazeru a Wells Gray
Ráno 1.7. prekérka, auto nejde nastartovat, nakonec naskočí, ale běží krizové scénáře, co když se to zopakuje v divočině. Nakonec však jedeme a děj se vůle…Předpisově pádíme podél Frazeru, jejím kaňonem, občas nějaká ta vyhlídka, železnice s vlekoucími se megavlaky, vagónů nepočítaje, stále více hornato, ale méně sterilno než na alpských cestách, tu a tam smutný pohled na i zde upadající venkov, vesničky duchů, dřevěná stavení zašlé slávy s orezlými stroji… Míříme k prvnímu parku.
Odpoledne návštěvka Infocentra v Clearwateru a pak již 70 km do nitra parku ke stejnojmennému jezeru. Nacházíme kempík (Pyramid camground) za slušných 16 $ za místo a pak objížďka zdejších krás, vyhlídka z kopce na zalesněné nekonečno, procházka k jezírku, kdy poprvé poznáváme odvrácenou tvář divočiny a to zde všudypřítomné komáry. Chvíle pokochání se neobvyklou florou, fousatými lišejníky či tetřívkem na stromě je vykoupeno několika boláky. Zvláště si smlsávají na nebohé Markétě. Další lesní cestou k prvnímu megavodopádu Helmcken falls potkáváme svého prvního méďu, kterak se popásá na kraji lesa u cestičky. Jak již někdo někde psal, vodopád velkolepý, úžasný vyhloubený kotel, ale ve srovnání s medvědem je těžce druhý. S Radíkem rozpoutáváme první zoologický spor, zda se jedná o mladého grizzlíka či medvěda černého. Rádík má pochybnosti o zdraví mého percepčního aparátu ( "já se nebudu přít, že ten hnědý medvěd není černý"), nicméně mě se stále zdá barevně příliš výrazný a knihy mého synka praví, že "medvěd černý tzv. baribal se vyskytuje v různých barevných variacích od tmavě hnědé po černou", ale nakonec kapituluji. Večírek poprvé u ohně se zde všude připraveným roštem. Poprvé si pochutnáváme na šťavnatém stejku, což se dále stane jednou z hlavních krmí a objevujeme značku Molson-Canadian na spláchnutí.
Ráno zapůjčujeme 2 kanoe za ceny příznivější než ve velkých parcích, přidáme permit za nocleh u jezera, přibalujeme možná zbytečně opatrně lodní pytle. Při dotazu na podmínky a možnosti z exaltované recepční vyloudíme jen samá absolutly a perfectly, dostáváme mapku s tábořišti a hurá na olej. Zprvu trochu Lipno, pak se přeci jen objeví zasněžené vrcholky, abychom se cítili "jak v Kanadě", že. Zaparkujem na druhé straně jezera, kde si dopřáváme osvěžující 13-ti st. koupel, kocháme se mj. přičinlivou veverkou, těše se na krásný bivak. Tu se však zjevuje další flotila a začíná psychologická hra hodna pokerových hráčů - čí bude tábořiště? Kdo zůstane a kdo se vydá dál. Nakonec první rozdáme karty, stavíme stany, s tím, že poplujem dál a případně se vrátíme pro věci. Pádlujeme další km po jezeře s návštěvkami jiných kempovacích místeček, ale původní volba se jeví nejšťastnější, ostatní mokré a již plné. Po návratu se ukazuje, že tento druh táborničení je zde poměrně populární, naše zdající se opuštěné místečko se zaplnilo, i rodinka zůstala, ještě, že stany již stojí. Vydáváme se na poměrně strmý výšlap pralesem na orlí vyhlídku (Eagle view), kochajíce se jezerem obklopeným nekonečnými lesy a opět bojujíce s obtížnými moskíty. Tohle jste nám pane Jacku Londone jaksi zamlčel… A již nastává těšení na večerní klobásky s místním chmelovým mokem. Ohýnek plápolá, všechny přílohy připravené a párečky… nejsou. Vyčítavé pohledy, kdo za to může, k čemuž se Rádík postaví čelem - Bodíku jedem…Ostatní se snaží zběsilý nápad odvrátit, jsou přeci nějaké nudle, ale hrdost je hrdost…Vydáváme se na zpáteční, několika km plavbu večerním jezerem. Chtíc to po nás někdo na Lipně, tak jej pošlem někam…Statně se perem s poklidným jezerem, potkávaje další posádky, hulakajíce něco o tom, že se vracíme pro sausages… A po nějakých 2 hod. jsme vítězně zpátky. Další den zpětná plavba, s diskusí, kdo že je vlastně na této výpravě porcelánem… Před deštěm úkryt na dalším tábořišti, pak již autíčkem zpět, s další procházkou kolem hučících peřejí, údajně překonávanými lososi. V Clearwateru nákup, který nám skasíruje veselá Češka. A po předkrmu jedem v lijavci k jednomu ze zlatých hřebů programu -Mt.Robsonu.
Kapitola 2. Mt.Robson
V sympatickém kempíku se sprchou pod Robsnem stavíme již naštěstí po suchu, k pečínce koštujem domácí zásoby, čímž se večírek, ne všem k libosti, stává bujarým. Rádík konstatuje příznivou konjunkci Venuše a Jupitera (čímž volně asociačně rozvíjí přítomnost sprch a nepřítomnost křena ve stanu) a další přispěchají s adekvátním jménem pro případné plody - Robson či Molson?
4.7. registrace v infocentru, kolem další Češi a s plnou bagáži vzhůru Berg lake trialem. Jak praví průvodce - nejkrásnější trek na světě. (Tento se ostatně kouzelně střídá v superlativech, absolvovali jsme ten nejlepší na světě, kontinentě, planetě…a když již chybí slov, tak je to prostě vistaladen extravaganza).
Za pohodovou hoďku jsme u prvního tyrkysového jezera Kinney lake, pak kolem něj horem dolem, záhy ztrácejíc nabyté metry k stoupavému úseku, krásným filmogenickým údolím tisíců vodopádů. Nejmasivnějším Emperor fall se necháme sprchnout a pak dále úmorné stoupání. U Berg lake již není nikoho, kdo by toho neměl dost, někdo rozedrané puchýře, další bolavá záda u jiného jen ochromující únava, což poněkud neutralizuje euforizující pohled na majestátný Robson, ze kterého padá ledovec do tyrkysového jezera. Doplahočíme se do tábořiště, kde se nás jímá zimnice, ale pak nádhera! Občerstvení, kolem stanů projde jelen, který předmětem druhého, již ne tak afektovaného, zoologického sporu, je to jelenec ušatý či caribou? Toho pak vylučuje spřízněný pan ranger, takže dorovnávám skóre.
Další den je Rádík snad poprvé přehlasován s více ambiciozním výletem na sedlo zvané Snowbird pass, čímž ale získává další trumfy - máte, co jste chtěli, tak to vypadá, když se veliteli oponuje…Ne že by cestička jak botanickou zahrádkou se zadním pohledem na ledovou horu, relaxem na louce s roztomilými všudybyly svištíky a syslíky nebyla pěkná...ale jaksi nepatřičně dlouhá, často sutí jak po ostravských haldách a sedlo? Nic! Výhled do Nikam, jen bílá pláň s jakýmsi pseudokopečkem. Tak a zase zpátky…Jistě však utkví v paměti Táni, která absolvuje dvojí zkoušku odvahy. Nejprve jsa nucena překonat vodní cestu pod vodopádem, což si hned pro jistotu zopakuje zpět, zjistíc slepou stezku a pak statečně ustojí pozdravení baribalem v našem stanovišti. Večír ještě dorazí náš jelínek, aby setkání se zvěří bylo dovršeno.
Dne dalšího sestup, s Rádíkem ještě kondičně vyběhnem na Tobogan falls, abychom těch vodopádů a kýčovitých pohledů na Robsna neměli málo a pak s pohnutým svědomím pádíme za opuštěnou Markétou. Doháněje ji, smočíme svá propocená těla v ledové říčce a pak již nekonečný sestup, zpestřen sympatickým rangerem, který poučí o místní zvěři, dále zkratka řečištěm ke Kinney Lake a pak již odpočítáváme neubíhající km, (potkaje mj. organizovanou českou výpravu), motivujíc se třeba trippleburgerem.
Žádné komentáře:
Okomentovat