Kapitola 5. Vancouver Island a Vancouver city
Posledním cílem je Vancouver Island. Vystojíme frontu na trajekt, který za nějakých 120 $, vylodíme se v městečku Nanaimo a pak nekonečný přejezd na druhou stranu ostrova k Pacifickému pobřeží. Co na mapě vypadá kousíček je nějakých 300 klikatých celodenních km. Počasí je nevlídné, svízelně, ale nakonec přeci jen nacházíme kemp někde mezi městečky Ucluelett a Tofino, chtějíc absolvovat další NP- Pacific Rim.
Dne dalšího, to jest již 20.7. absolvujeme různé okruhy po zdejším deštném pralese, obsahujícím údajně 10x více biomasy než prales amazonský…Průvodci sice poněkud zveličují avízujíc 2 metrové přesličky a kapraďorosty, přesto kombinace mohutných cedrů, popadaných dřevin v různém stupni rozkladu, sloužící jako podklad novému rostlinstvu všelijakých divokých tvarů vskutku vytváří magickou atmosféru pravěkého světa, k čemuž se přidávají dojmy z rozervaných břehů ponurého Pacifiku, kterým odliv přidává na divokosti, či naopak rozlehlých písečných pláží s množstvím naplavených klád, tu a tam v dálce zvuky štěkajících tuleňů či zapískání snad kosatky. S Radkem se nám dalekohledem i velrybí ocas zahlédnout podaří. Závěr dne je však ponurejší než zdejší počasí. Nejprve se nám v místní indiánské rezervaci ztrácí Markéta, snažíc se zafixovat nějakého toho kytovce, čímž jí zbytek zmizí v muzeu. Z toho vzniklé napětí, kdo za to vlastně může, je záhy po příjezdu do tábořiště překryto pohledem na padlý stan a zjištěním, že tento má na svědomí medvěd vandal, který byl již ráno zde zahlédnut. Sčítáme škody, což bohužel odnáší Radek s Markétou jednak roztrhaným stanem, ale zejména rozsápanými karimatkami. Tyto se pak Radek po celý večer vytrvale leč marně snaží reparovat. No a nevyřčeně za vše může pisatel, kterýžto dne předchozího vylil těstovinovou polévku, přitom opařil Dana, po těstovinách ráno ani stopa, Radek pomnul, že v noci na něm spočinula jistě tlapa medvěda opouštějícího hody no a dnes, byť jsme na jiném místě, šel méďa na jisto po těstovinách a v naštvání, že tyto nenalézá alespoň z pomsty či hravosti si pohrál s podložkovým molitanem…
Poslední den na ostrově alespoň trochu slunečno, ale poněkud prováháme zvažovanou lodní výpravu za zdejší mořskou zvířenou. Když už se začne zajídat pralesní zeleň, tak končíme na pláži, kde si někteří i ve vodě zaskotačíme, nepřítomné velryby či tuleně nám kompenzují orli bělohlaví či překvapivě bohatý podmořský život patrný na odlivových útesech od různých korýšů, po hvězdice, sasanky apod. Navečer se již přesouváme na pevninu, chtěje si plnohodnotně dne posledního i velkoměsta užít. Končíme v kempu někde za Vancouverem, kde s Radkem narozeniny příjemně oslavíme, probírajíc všemožné od bezohledných pejskařů přes meze přátelství až po charitu.
A máme zde finále, dne 22.7. Dopoledne okupujeme outdoorový market, ve kterém si mj. Radek chce vykompenzovat zničenou karimatku nějakou výhodnou koupí. Něco pokoupíme, ale slevy až tak závratné nejsou. Následně několik hodin strávíme ve Vancouver Aquarium, které za to přes přítomné davy skutečně stojí, zhlédnem všelijaké mořské živočichy a atrakce, dále drezúru delfínů a běluh či "4D" projekci s "autentickým" ošplícháním velrybou či píchnutím elektrickým úhořem. Projdeme se kolem totémů ve Stanley Parku a pak pod mrakodrapy. Postupnou apatizací s blížícího se závěru nejsme schopni se dohodnout na kloudnějším občerstvovadle, že nakonec končíme…opět v McD. Následuje zběsilé zevlování po souvenirshopech, chtějíc obdaříc své blízké všelijakými těmi javorovými sirupy, sušenkami apod, zapomínaje na kapacitu letadlových zavazadel. Večer, jelikož jest zrovna pátek, jsme svědky pozoruhodné proměny města, kdy nejrušnější centrální silnice uzavře nahoře i dole policejními kordony a uvnitř vzniká tímto zábavné centrum. Narážíme na americké pojetí svobody, kdy při snaze vstoupit i do zdá se běžné hospody, musíme projít rukami šacujících zle vyhlížejících chlapíků. Toto nemáme zapotřebí a nakonec je nám dobře někde na okraji v irské s Guinessem. S Danem a Táňou nám to ještě nedá zakončíti více stylově se zdejším molsonem. Pak přichází luxusní nocleh ve zdejším B&B.
23.7. nás již čeká přesun na letiště, zbavení se svinčíku z auta, podělení se o zdejší rekvizity,jako sekýrka, plachty apod., za cenu dalšího nárůstu váhy zavazadla a pak nervozního stepování u odbavení. Markéta musí přebalovat, čímž mi notně stoupne tlak maje o několik kg více. Odbavovačka se však slituje či přehlídne, aby další nepřehlídla snahu dostat do letadla plastickou trhavinu ukrytou v oblíbeném burákovém másle, se kterým se tímto musím smutně rozloučit. Let ubíhá někomu s muzikou jinému s filmy. Poučeni z letu předchozího se Radkem snažíme o pravidelné odplynovací intervaly, takže let přečkáme v relativním poklidu, i když v Amsterdamu dolehne časový posun a všichni odpadnem.
Toť naše letmé zkušeností s krásnou, zelenou zemí, krajem skalnatých zasněžených vrcholků Skalistých hor, tisíců vodopádů, tyrkysových jezer, nekonečných divokých lesů, s bohatou faunou, kdy větší zvěř se paradoxně objeví spíše u cesty, zemí, kde vše je v jiném měřítku než jsme zvyklí. Megavzdálenosti, megauata, megavlaky, megavodopády … Krajina krásná, nedotčená, možná se ale po čase již jeví jednotvarná… Zemí dodržovaných pravidel, jak na silnici, kdy i na volné nekonečně rovné cestě nikdo nemá potřebu předvádět závodnické dovednosti, tak v čistotě, nenarážíc ani ve frekventních ani odlehlých kempech na relikty proběhlých stravovacích či hygienických činností. Zemí očekávaně mezinárodní, místy majíc pocit, zda jsme si nespletli kontinent a ocitli se spíše na vzdáleném Východě. Taky zemí jiných cenových poměrů, jídlo západně dražší, naopak překvapí ceny benzínu kolem 22 Kč, příznivé kempovné kolem 100Kč za osobu, platí se sice vjezdy do parků, ale pak nikdo nevybírá za každé jen trochu atraktivní místečko či parking, no ale i drsné reality "dostupnosti" zdravotní péče. A taky poznamenané prohibicí, že chvíli trvá, než se zadaptujeme, že pro pivo musíme do speciálních Liquour storeů…
A děti se doma ptají- tacínku, cos dělal a cos nám přivez z té Kandady?
Žádné komentáře:
Okomentovat