pondělí 17. února 2020

Turracher Höhe - Bad Kleinkircheim II/20



Volný víkend na přelomu ledna/února a s tradičním druhem testujeme další relativně dojezdovou oblast.
V high season všude plno, opět se vyplatí pohledat přímo na stránkách přilehlých vesnic. Po 6 hod. se ocítáme v Ebene Reichenau u bez mála 90 leté babičky a jejího synka, u kterých se zastavil čas v minulém století. Alles neues is verruckt... Design jak u staré tetky, ale čisto, teplo, voda teče, výborná domácí snídaně, levno, tak co víc si přát. Večer po procházce zamrzlým polem příjemně pobudem mezi domorodci a ráno na kopec.
Letošní způsob zimy se jeví poněkud nešťastným, i zde v údolí holo. Druh získává indiánské jméno Erwartete Man, ale nějak se k té deváté doplahočíme štrúdlem aut a busů na sedlo. A ejhle, mělo to být neznámé středisko bez lidí a zde není skoro kde zaparkovat. Krásné počasí a pololetní víkend asi udělalo své, slovinské, české busy a fronty na 15 min. Toto bohdá v Alpách nebývalo.



Středisko u jezera má jistě genia loci, převozový skútr, na dalším babka rozváží prosecco, ale dopoledne marně hledáme byť zaúpadlejší lanovku bez čekání. Sjezdovky jsou na alpské poměry kratší, je i spousta možností na doplňkové vyblbnutí, skicrossy apod. Sněhu je sice dostatek, ale taky již nějaký čas nedosněžilo, tak místy notně zledovatělý, zejména fiska a černá již poměrně souvisle a stává se zkouškou naštěstí nově nabroušených hran.
Odpoledne se alespoň periferie již vyprázdňují, tak závěr dne intenzivnější.
Relax v Römerbad, i když ke slovenským či maďarským teplotám něco schází, hospodu nám zavřeli, tak doleraxujem u ovocného míchaného nápoje, jak s těmi druhými, třetími, čtvrtými volbami?


Neděli již neriskujeme a na stejný skipas sjíždíme do Bad Kleinkircheimu. Dobrá volba. Ráno nikde nikdo a v tom všem potkávám souputníka z mládí, azurové nebe a sníh promrzlý akorát. Takže parádní sjezdy Franzem Klammerem, poklona Rakušanům, jak z toho mála jsou schopni vykouzlit a udržet sníh až dolů. Chceme stihnout vše, tak postupně přesun na St. Oswalda, na který přeci jen dopadá jižní slunko a dole měkne a akorát návrat. Parádička, retrostyl má jistě svůj půvab, ale některé obstarožní vleky by již stály za výměnu. Čas využijeme do západu slunka a vjezdem do středozemě se spustí obleva. Nutná Leberknodelsuppe musí být nutně v Rosenbergovi, kterého hledáme tak dlouho, až jej zavřou a nutno se spokojit se zapečenou houskou. Pozdní noční návrat a ráno rozlámán do práce...

Mt.Jedová 20 No XY



Snad již XI. ročník apalušské akce začíná doprovodnými komplikacemi. Řádící virozy, paralelní akce atd, takže doposledka velká neznámá. V pátek se nakonec potkávají jen tři tatínci, kteří si večer náležitě užijí, s patřičnými přesahy do dalšího dne.
Naší posádce se podaří vypravit alespoň ve 2/3 na zkrácenou verzi.
Opět dánská převaha, ale jak po letech zjišťujeme, jenom jedním Danem pravým.
Objevují se nové, byť nesmělé, tváře, posádka již od loňska trojgenerační, expediční výstup tentokrát cestou křížků a JV hřebenem, je zmrzlo, hledají se vhodná klouzadla...ne, na kůře to opravdu nepojede...pubertální část odmítne televizní subexpedici, rozuměj odlovení pozoruhodné kešky a podělený peleton se zdárně setká na vrcholu, s kýženými odměnami i následným posezením v Boudě.


Bujarý sestup, pidiboje, rozhledna, málem zlomená noha a tradiční slovenské hody.
Filmový večer pro děti i tatínky končí rozbroji, co s mezigenerací pubescentů. Tentokrát se podaří najít konsensus a fotrové mohou rozjímat o rozporech(?) konzervativního či liberálního směřování na pozadí Dvou papežů.
Poté u domácího chleba postupné povšechné odpadnutí a ráno hutná a výstižná nedělní krmě o autoritách. Nerušíc rozezpívanou mládež se stařešinové odeberou dále rozjímat do zmrzlých luhů a hájů, pak složitě konejšíc jeden sourozenecký konflikt.

pondělí 10. února 2020

Rok 2019

Česku dále vládne nenasytný oligarcha kupující si masy nerozumným leč umně manipulativním rozdáváním, ovládající rétoriku 100x opakovaných lží či nátlakové bezobsažné komunikace, s podporou zlomyslného žlučovitého, ale stále méně obsažného hradního staříka.

Koblihová logika je přímo kouzelná:
Naše země je na tom blbě, protože byla vytunelovány prekabátěnými komunisty. Takže si zvolíme prekabátěného komunistu, privatizačního tuneláře a přímo estébáka, aby bylo líp.
Pokračuje vláda v duchu zloděj křičí chyťe zlodějíčka...zesiluje se buzerace drobných prodejců, babka prodávající jahody je pérována a on Pán ČR je usvědčen z neopravněných dotací, které pak asi bude vracet z peněz oněch babek a drobných hokynářů...
Stále je dost těch, kteří podlehli manipulaci - všeci kradú a kradli, Andrej se nás aspoň zastane- před zlým světem, dá zdarma to či ono, slevní nám jízdné...co na tom, že se sociální systém pozvolna hroutí.

Konaly se četné ba i početné protidemonstrace proti špatným vládcům a špatnému světu, zůstává však otazník (jak má odbojný Spolek i v logu), jaký to vlastně je ten dobrý a kdo by byli ti potenciání dobří vládci. Zatím ni vidu ni slechu.
Paradoxně však milionový spolek jistě sympatických entuziastických mladíků bojuje za demokracii tuto popírajíc. Jistě je třeba nemlčet vůči nešvarům vládců, ale diktovat kdo má či nemá odstupovat, protože se nám, dle našich kritérii
( kdo je určí) nelíbí? Noví burcující aktivisté a jejich řečníci se tváří politicky neutrálně, ale skutečně? Paleta je přepestrá, jsou zde šířitelé nekonečného neuchopitelného dobra, zelení zachránci planety či i lidé kteří vládce Andreje přímo stvořili. Bohužel navíc odbojné síly jsou prosyceny neolevicovou ideologií, snažící se tvrdit, že dobro vznikne smícháním a setřením rozdílů, proudy podporující politickou korektnost, genderismus, multikulturalismus či klimatický alarmismus. Čímž samozřejmě stále naráží u lidí tu prostých, tu selskorozumných, byť manipulované domnělým dobrým bydlem. A točíme se v kruhu.
(Tak nějak ZDE)

Bezskrupulozní komunisti prosadili zdanění církevních restitucí...To co oni nakradli a stát horkotěžko našel nějakou formu financování i jako součást procesu odluky od státu, tak tito zhatí, populisticky těžíc z primitivních antiklerikálních nálad národa. A prezident to podepíše. Načež ústavní soud shledá, že zpětný či dodatečný zásah do již uzavřených dohod jaksi nemá co do činění s dobrými právními mravy. Ještě občas záblesk normálnosti a právnosti státu českého, byť je to Kocourkov.

Evropa, potažmo svět se pozvolna proměňuje, podle nových věrozvěstů pokroku a politické politické korektnosti by měl být nejlépe bez aut, plastu i soukromého vlastnictví; světem, ve kterém se budou rodit děti do rodin s dvěma muži nebo třemi ženami; světem, v němž se bude chodit po špičkách kolem agresívních ideologií, vypalujících křesťanské kostely a vyhánějících evropské Židy. A nedovolíte si s těmito módními tredny nesouhlasit, stanete se bez milosti neslušným člověkem, extremistou, xenofobem. Nebo ještě něčím horším. Třeba nacistou. (volně cit. Stoniš)

V polarizovaném světě si leckdo postěžuje na extremismus protestních hnutí, ale proroci pokroku se již jaksi neptají, odkud se vzal. Že je přirozenou, byť zmatenou obranou vůči revoluci nadřazené elity, ponižovaní lidé ztratili vztah k elitě, která jim vnucuje budovatelskou utopii nové společnosti.
Politika přestala být přízemní a kompromisní, podléhá budovatelskému ideologickému futurismu. Místo aby se výlučně rozhodovalo jen o tom, kolik dáme na školství a kolik na obranu, kolik na chudé a kolik na výzkum, místo pragmatické diskuse o hospodářské výkonnosti a konkurenci, místo optimálních daní a byrokracie se lidem snáší na hlavu nové restrikce (antidiskriminační), cenzura tzv. politické korektnosti, propagace genderistických úchylek, multikulturalismu a mnoha dalších nesmyslů popírajících tradici, lidskou přirozenost i individuální svobodu. (cit. Tomský)

Takže v tak druhdy civilizovaných zemích jako např. Francie již nejsou matka a otec, ale rodič 1,2

Někteří zastánci onoho pokroku si třeba myslí, že normální rodina neexistovala ani neexistuje, tak o ní nemá smysl usilovat. Dle stejné logiky - zdraví nikdy neexistovalo, tak o ně ani neusilujme. Dejme prosto všemu, všem, všichni jsme jedna rodina...vyprodukujme více hybridů, kočkopsů, vše dovoleno, smíchejme do jedné kaše a pak se divme, že se nedá jíst a přijdou noví autoritativní věrozvěsti nabízející řád.

Takto dnes uvažují vládci Evropy, se stejně utopistickými myšlenkami, jakým byl komunismus. Nakonec vše aby drželo, bude nutné držet totalitně.

S proměnami světa se vypořádavají i filmaři...a novým Agentem 007 se stává...černošská žena.

Svět se dále otepluje, Evropa vysušuje (jakási průměrná nejnižší teplota poprvé v dějinách neklesla pod -10°C ), což možná oprávněně burcuje ekoalarmisty. Ale že by se za záchranu planety mělo bojovat pomocí nastrčené akcentované a hysterické teenegerky? Jistě, i Johanka z Arcu byla podivínka...
A zase- ekošílenství je většinou úzce spjato s "progresivistickými" proudy, popírajícími zdravý rozum, dělající dětem v hlavách guláš tvrzeními, že "gender" je fluidní apod. To si pak vyberme.

Velká Británie se chystá na brexit a ne a ne v tom najít nějakou dohodu, poté, co si na eurokratech vyláme zuby normální politička, tak nezbývá než žezlo předat kašparovi trumpovského typu. A pak poznejme, co je akce a co reakce, co je příčina a co následek...

2.10. umřel ikonický Karel Gott a stát truchlí s bláznivými nápady státniho pohřbu! Proboha! Toť zrcadlo národa.

A jakýsi zhrzený hypochondr vystřílel v Ostravě náhodně vybranou čekárnu.

No a nakonec vánoce jsou opět na blátě...a to dost hnusném.