Po několikerém odmítnutí nastane letos příznivá konstelace se zúčastnit tradičního zimního (či v předposlední víkend března již vlatně jarního) přechodu slovenského pohoří. Samozřejmě nic nemůže jíti hladce. Poté co se podaří vše vyjednat, dohodnout termín a okolní náležitosti, přichází obsílka od jisté instituce. Již to vypadá na značně hybridní variantu, nakonec množství písemné i telefonické korespondence obměkčí úřednici a můžu vyrazit plnohodnotně, přidaje se k rekordní výpravě, s postupujícím časem se již stávající i vícegenerační.
Klapne logistika přesunu auty do Liptovské Lužné, jedno zůstane, další přesun do Mikuláše a busem na Čertovicu. Startujeme v sobotu ve 14:30 od mrtvé lišky do zimně jarní nádhery.
Jen opět zkušenost, že by bylo taky fajn si doma zkontrolovat výbavu. Vak teče, hůlky zakorodované...Hřeje vydatně, takže záhy odkládání svršků, pod nohami tímto měkko, tak sněžnice velmi k užitku. Cestou dosti skialpinistů, kráčíme na pohodu, různě se kochajíce i členíce, Rovienky, Panská hoľa...Obrácejí se generační zodpovědnosti - od : kdo mi dohlíží na synka? na : kdo ti nyní dohlíží na tatu? A po 18 hod. Štefánikova chata, kde se setkáváme s další části výpravy. Užíváme si dobrot i moc milé obsluhy, jen kolega snad i díky fyziologické batožině poněkud indisponován... Necháváme jej za dohledu synka doregenerovat a za svitu čelovek vyrážíme na Ďumbier, pak se pro něj záchranně vraceje. Mezitím výprava zastanuje, někdo si nechá ulítnout tyče, tak se balí do pseudožďaráku a ostatní se ukládáme. Ve větrném lomozu sic oči zamhouřeny, ale mysl zůstává ve stavu polobdělém.
Ráno však čilí, příjemno, jen lehce pod mrazem. Někteří ještě otálejí, tak na etapy raději na mačkách kráčíme k Chopku. Zde relax na Kamenné chatě, která se změnila v luxusnější restaurant, odklidíme si sníh kvůli slunění na terase, ale že by za službu nějaká odměna? Pěkně si za pivko ta 3 E...
Posečkáme déle, nemaje nikterak naspěch a dávaje znova regenerační prostor méně disponovaným. Nicméně otce i syna opustí duch, resp. možná je naopak osvítí (jak se časem ukáže) a rozhodne se využít přepravních zařízení luxusního resortu k ústupu.
Pro ostatní se rýsuje krásný, leč nekonečný hřeben: Dereše, Poľana... a daší technické potíže, madeinLidl sněžnice se zcela rozpadá resp. odpadnou všechny nýtky. Takže další postup je s opakovanou reparací, hledaje adekvátní fixaci. Nakonec se osvědčí urologicko-instalatérská materiální připravenost. Další mladík sice vesele skotačí jen v botkách, ale probořování co pár metrů psýcha ani koleno moc nedávají. A zas do kopce, odporná Kotliská, přechod jak alpským hřebínkem a znova nahoru, Chabenec však překonán vcelku rychle a pak již plouživý sestup na chatu pod Ďurkovou. Naštěstí dle očekávání téměř prázdná, trochu pošpičkování se s chatárom, polo či celotělová hygiena ve studánce, která ukrytá pod 2 m pokrývkou a liška popřeje dobrou noc.
Ráno nás vítá poměrně nevlídno, mhla, na hřebeni fičí, sněhu ubývá, občas lze pojíst brusinek. Ďurková, Latiborská hoľa, to se již vyčasuje, vítr se tiší, mlha zvedá, slunko prosvítá. Na Sedle pod Skalkou opouštíme hřeben a sestupujem po žluté do L. Lužnej. Šoféři vyrazí pro auta a zbytek pošetile očekávaje jejich brzký návrat nesmyslně klepe kosu venku před hospodou, nechaje se alespoň bavit moudry domorodkyně o vajciach v lavore...jakožto test mužovy milostné avantýry...keď vyplavú...šmyk...
A nazpět ještě stíháme bryndzu i veteránské součástky
Žádné komentáře:
Okomentovat