Běžky 19

Resp. sezona 18/19

Předvánoční mokrý Praděd 22.12.

Snahu změnit stopu počasí zmaří, na Nové Vsi se spustí liják, tak zpět do auta a zamíříme kousek výše, po 14 dnech opět směr Praděd.

I Ovčárna mokrá, na vrchu fičí řádně, do kopce téměř vynáší, dolů na slepo, sjezd na Švýcárnu již lepší, ještě trochu zakroužení kolem Kurzovky a kyvadlo dolů v půl.

Tak na rozběh nějakých 15 km

Silvestrovká Jizerka

A opět déšť nutí rezignovat ze sjezdovek a hledat hořejší partie. Směr k Jizerce řádně klouzavý, míjení se na zrcátka nakonec zdárné, improvizovaná převlékačka v kůlně a ve 4 okruh kolem Jizerky, mokře sněží, ale přijatelno, půvabné občerstvení v Kiosku a jinudy zpět, završeno 17km.

Večerní různé pozoruhodné hrátky s okolnostmi daným pitem a jiným nealkem...a jde to!, nové seznámení se s I know a starými českými filmy, pobavení Dixitem a silvestrovské dopoledne opět odvelí nahoru, kde mezitím podmínky konečně dokonalé! Stopa, sníh, počasí, úžo! Jizerka, Smědava, další doplňkové okruhy a završím si Jizerskou třícítku.

Večer v otevřeném domě se míchají různé lidičky, páni se seznámí s VW California, koštuje se domácí tvorba, čokoládová fontána se promění ve vybuchlý gejzír, intenzivně se hrábne do strun, hraje se, pěje se, pubescenti předvedou dramaticko taneční kreace. A Nový rok skrápí pro změnu deštík.

Intenzivní jesenický víkend 12.,13.1.

Stará Ves-Skřítek (přes Zelené kameny)

S přáteli autem do Staré vsi, složité zaparkování, nástupu trochu pomůže vlekař a pádíme krásnou zasněženou krajinou a stopou ke Škaredé jedli, kde mezitím mineme pokaženou rolbou, tak jen jakžtakž vyjetou stopou krásně podél Podolského potoka, spěstřím si ještě táhlým výšlapem k Zeleným kamenům, kde již mlha a pak nemilý sjezd na Skřítek, kde milé shledání s další spřátelenou rodinkou. Cestou zpět již rolba uzdravena, tak čerstvá parádní stopa, děvčata dělají andělíčky, zakroužíme kolem hory a závěr... možná kruciální...

27km

Ramzová-Milíře-Skřítek

A abych toho neměl málo, tak vyslyším výzvu osamělého kamaráda na neděli. Klasika do Ramzové, dále již však velmi neklasicky. Tentokrát výlet nikoliv z kategorie suprovních, ale přeživších s překonáváním limitů. Zajímavá trasa z Petříkova cestou Milíře, ale sníh se od začátku lepí, nepomůžou různé voskovací i nevoskovací hokuspokusy, přidá se kamarádova kamarádka, která nás strčí do kapsy, sjezdy nějak občas nedávám, přichází výzva výšlapu neupravenou sjzdovkou na Paprsek, na které 30 cm nového bořícího se sněhu, říká se tomu opruz. Po příjemném občerstvení objevíme nový okruh Růžovku, kde pro změnu soudruzi rolbaři se rozhodli učit zúčastněné bruslení, takže bez klasické stopy, ale nevadí, výzvám se má čelit. Kmitáme zpět dolů z Paprsku, opět drsný plužící sjezd, tentokrát bez karambolu a vlak za 5 min! 30km.

Lipová-Jeseník 19.1.

Ač churavý, v rámci spestření programu jesenické konference se přikřením ke kamarádské dvojičce.Vlak do Horní Lipové, sraz s dámou, zastávka v Lesním baru, krásnou stopou na Luční vrch a pak netradičně traverz dolů, se snahou nějak dojít až do Priessnitze. Značená je cyklostezka, kterou ale zatím nikdo neprošlapal, jen občas nějaký jelen, na krustě 20cm prašanu, tak si statně, ne vždy k libosti dámy razíme cestu, níže spíše promrzlo a cesta již prochozená, nějaké běžecké lajny nepatrné, tak protesty sílí. Pod Kopřivným, kolem lomů, Smrčníku k Pomezním jeskyním, vleče se to, táhne se to a místo očekávané stopy odhrnutá, promrzlá cesta, tak již stmíváním ještě 4km chvílí pěšo chvíli trochu brusle. No tak jsme to zkusili a pak odměna či pokus vyhnat virozu v sauně.

Docela dost pestrých 25km.

Skřítek-Rabštejn 1.2.2019

Pololetní vycházka s dětmi i spřízněnou neúplnou rodinkou. Dcerka překvapí výkonem, druhý mladík si odbývá premiéru se závěrem, že toto asi nebude jeho šálek, potkáváme věrné druhy a na chatě přecpáváme megaknedlíkem. Jen cesta zpět se mírným stoupáním poněkud protáhne.

18km

JeLyMan 24.2.2019, aneb jak ze sebe na Paprsku udělat totálního jelimana

Sněžnice, lyže, takže chvíli běžkařská pauza, zato nyní intenzivně. Kamarád zláká na výzvu, poté, co v nohách 2 dny intenzivního lyžování. Ale vše vyzkoušejte, dobrého se přidržte...očekávám sranda akci, místo toho profi impréza, i hobíci velmi vybaveni, řeší odborné voskování, se svými pološipunami jsem hned za exota. Ještě, že nakonec odolám 42km výzvě a pustím se na polovic. Sníh promrzlý, navolíme klystýr a go...První 2-3 km ještě jdou, borci odlétnou, ostatních se držím, i v kopci ještě jde šlapat...Pak se ale mazání sjede a začíná holé utrpení, do kopce podkluz, z kopce to nejede, začínají předjíždět dříve předjetí dědkové i slečinky. Když po 10 km prosviští i ne úplně štíhle imponující babička, je to již na ručník...K tomu ledové sjezdy, předjedu slečnu, držka, znova dojedu, opět držka, obitý pravý i levý bok. Jako zbitý jelimam se již sotva plahočím od Medvědí boudy, kde ťapkám stromečkem a zezadu se vyřítí soupaž stoupající borci jedoucí druhé kolo, čili na 2 hoďkách jsem sjet 20km...

No taky zkušenost, alespoň stran nutné investice do výbavy. Ještě si něco zakroužím, čekaje na kolegu dávajícího si plnou maratónskou porci a pak dolů do Vrbna. Tímto Paprsek již komplet projet.

Celkově něco přes 30 km

Takže ze letošek necelých 200km...tož na Jizerskou 50tku to ještě není...

Nassfeld III/19

Prázdniny trefí na půli března, což již věští jarní lyžování, bohužel ještě poslední týden high season.

Ačkoliv se ještě v září jeví sdílené nadšení 4 podobně strukturovaných rodin, tak se ukáží úskalí organizace takto početné grupy. Po první nabídce odpadne jedna část, necelé 3 týdny před odjezdem nečekaně další, takže zůstaneme s druhy nejvěrnějšími, ale ve finále konec dobrý, všecko...

Pobyt tentokrát delší, od soboty do soboty, ubytovací Waldhof nad Hermagorem je skutečně trochu samota u lesa, takže nerušený klid, venku kvetou meruňky a vyhlížíme nějaký ten sníh. Uvnitř nebývale prostorné zázemí i s nezbytnou saunou. Vůči rakouským dámám opět nelze míti jakékoliv výhrady.

Nedělní seznámovací lyžování je poněkud strastiplnější. V horních partiích obtížně proniknutelná mlha, na měkko je nejen sníh, ale i spolubojovnice, která si v obdobných podmínkách loni způsobila déle léčenou frakturu. Přes veškerou snahu o soudržnost se nakonec přeci jen ztrácíme, naštěstí každá rodinka pohromadě. Souputníci v zásadě rezignují, nám se podaří najít krajní bezmlžnou sjezdovku, byť s rozbředlejším sněhem, takže se ještě slušně rozlyžujeme.

No a další dny vše změklé krásně zmrzne. Počasí již nádherné, leč některé svahy značně hladké. Naštěstí i naši menší širóni, resp. nebojácné sjezdařky, zvládnou bez úhony.

Objevují se nové atrakce, technika pokročila, nyní bezpoplatkové slalomy, měřené úseky s natáčením, takže i trocha toho závodního adrenalinu s následným shlédnutím profi videí na stránkách i s menším konfliktem, kdo že to byl či nebyl z paralelního slalomu vyignorován či jak je to mezi děvčaty...

Jezdíme do zavíračky, překonávají se rekordy, tak dnové pak poměrně kratší, chtějíc vměstnat pánskou saunovací družbu, stolní hrátky, povečeření i nějaké to pobesedování. Pár hodin pak nějak chybí.

Přijedou další známí, ale potkáváme se skoro jen v rámci onoho pánského relaxu. Jinak se dobudou pirátské ostrovy i Mars, a podceňované holčičky to nandají chytrolínům v asociačních dovednostech Krycích jmen.

No a díky rozvernostem nejen holčiček sice víme, co se stalo 22.5.2009, ale již nikoliv, jak se to vlastně jmenuje ta matka Niki Laudy, kolem hučí Johny Deep,Däpp, deep, daep...i české cypaté blues s chcíplou kozou i kozlem.

Po třech dnech vyježdění se shodnem na pauze. S ohledem na zbytkové zahlenění rezignujem na aquahrátky, místo toho zdoláme opuštěný hrad Khünburg, projdem mezisezonní jak místo duchů působící Weißensee, kde asi ještě nedávno velmi živo, dle zbytků bruslařských i běžkařských drah. Oceníme ojedinělý stánek, vyzkoušíme ještě tloušťku ledu a pak přijde vhod večerní prohřátí.

Na čtvrtek zařadíme výlet do Italského Tarvisia, nějakých 50 km po dálnici je za chvíli, očekáváme trochu jarní břečku, přichází velmi příjemné překvapení. Zejména dopoledne perfektní podmínky, minimum lidí, genius loci poutní vesničky na kopci s kulisou Julek a dominantním Mangartem. Lyžařské i horské srdce plesá. 3,5km FISka bez lidí láká k překonávání rychlostních rekordů, promineme jim italský ledabylejší přístup ve značení a zázemí. Rozdíl oproti Rakušákům je poněkud patrný. Projedeme vše, zjistíc, kudy již pro značné změknutí ne, přichází velké úskalí vybrat si ze 4 pizzerek ve vesničce, nakonec se snad všichni uspokojí svými těstovinami, pizzami, pidilasaněmi apod. Odpoledne jž zataženěji a měkčeji, ale stále příjemná jízda až dolů. Poplácáme se za dobrou volbu.

Závěrečný Nassfeld rovněž nezklame. Krásně, původně zledovatělé sjezdovky akorát změknou, takže zůstane veskrze pozitivní dojem. Ještě nějaké to poměření se, dojezd v kaši někdo úplně nedává, ale otrlejší si dáme i repete, nacházeje si úzkou okrajovou stopu, zatímco otrlí méně si vychutnávají čokoládu a plesají na Laudu či Deepa z radosti, že přežili bez úhony.Na dálnici se poněkud dohledáme neb některé to ještě táhne do Itálie a ještě si odbudou Mc premiéru...

Murphyho skupinové zákonitosti :

• poté, co část vystojí frontu na skipas, tak si někdo ve zbytku vzpomene, že by navštívil toaletu a fronta na lanovku dále naroste a ostatní si přeci dále počkají.
• čůrání vůbec nabízí více modifikací zmíněného.
• před dyskomfortem ranního o 20 min. dřívějšího vstávání je upřednostněn dyskomfort 30 min. fronty na lanovku
• pro klid jednoho (zejména, co se týče stravování) je zvolena nejméně přijatelná varianta pro zbytek, spokojen je jeden...

No a závěrem ještě nekorektní hádanka s útokem do vlastních řad:

• když se chceš skupinově vyfotit a složitě šteluješ celou grupu a někdo ti tam na poslední chvíli vleze, jakoupak asi mluví řečí?
• když na dalším fotopointu všichni pořídí svůj snímek a uvolní místo dalším, jen jedna skupinka jej obsadí na několik min. s tím, že si snímků potřebují udělat alespoň 10 z 5-ti různých úhlů, jak se jmenují členové oné grupy? Ano, velmi pravděpodobně tam bude Jacek, Gosia či Piotrek.
• Když si hlídáš 6-sedačku pro 5 osob jednoho týmu, včetně pár dětí, a na poslední chvíli se před tebe dostanou 2 osoby, čímž můžeš vyšachovat buď vlastní dítě nebo nechat odjet ony 2 osoby samotné a brzdit plynulý provoz, je nabílední, že se bude jednat o příslušníky spřízněného slovanského národa.
• zcela analogicky modifikovaná verze s kabinkou, kde tak akorát vlezete obě dvě rodiny, ale náhle vás vyšachuje jistá dvojice
• Když se po sjezdovce šine skupina 10-ti neumětelů, tvořící jakýsi kompaktně nekompaktní celek, ani souvislý had, ani volně rozptýlení jedinci, že nevíte , jak je předjet a podivně je (ne)řídí nějaký mírně pokročilejší přechytřelý lídr, tak je to velmi pravděpodobně pan Bartosz, kterého si severní sousedé dovezli jako pseudoinstruktora, aby ušetřili za profi rakouského.
• když jsem četl poprvé tyto řádky , tak mi to přisla jako již poněkud urážlivá nadsázka, nyní nějak chápu...

Semmering - Kreischberg II/19

Poslední únorový víkend, konečně krásně, ale ten ne, ta ne, ten též ne...tak co už, nebudu v 10 st. koukat na azurové nebe z okna...jen velkolepé plány většího areálu je třeba zreálnit...

Pátek večerní lyžování v Semmeringu, dojezd na pohodu, první 3/4 hoďka parádní, vše upravené, osvětlené 3 sjezdovky, fajn FISka, strmá, členitá, ale předchozí oteplení je znát, hora se postupně vyhladí do ledova. O kabinku na stojáka se dále nutno dělit s nadšenými sáňkaři, kterých je tak polovina.

Nezklame ani prostší rakouské ubytko (Gästedorf Waldheimat).

Po zvážení očekávaných stejných ledových podmínek a víkendových návalů na Stuhlecku, z tohoto zrezignuji a přesunu se dále na Kreischberg, což nakonec volba výborná. Vícekrát se jelo kolem, vidno u cesty akrobatické skokánky, jezdí se zde svěťáky, tak lákalo vyzkoušet. Ač parkoviště poměrně plné, na kabinku se kolem 10-11 hod. chvíli počká, pak se již lid, zejména maďarský, rozptýlí. Pár 4 km sjezdů dolů pěknou černou, pak se již taky obrousí, nahoře však zůstává tvrdší prašan, žádné muldy, žádné čekání. Ideál. Nějaká ta kotva se snese, jinak moderní i méně moderní sedačka, kabina...Jen závěrečný sjezd náročnější, když se všichni rozhodnou šinout černým již notně zplotnovatělým sešupem. Večerní návrat, aby tělo dále dostalo další den zabrat, udělaje ze sebe jelimana na Jelymanovi...což již jiný příběh.

Karlov II/19

Víkendík se sehranou rodinkou na univerzitní chatě. Doprava na dvě etapy, část pojezdí vše poměrně zledovatělé v sobotu a nakonec se vyřádí na Klobouku ... my žereme pěnu, my pěnu žereme..., posté kaměňáky (šli 2, co byli veselá 5-ka...), chlapská družba, Vše vím tj. hra, kde se dozvídáme, kdy lidstvo dosáhlo mety 2 mld či který chlapík byl v roce xy největším sympaťákem.

V neděli mj. objevení snowparku, snowblejdění, teplota ještě stoupá, další předražené restaurace, čokoláda a trádá...