Slepičí hory V/18

Jedna májová oslava spojena s cyklovyjížďkami po nepoznaném okolí někde u Kaplice. Opráším cyklonosiče, při páteční hektičnosti a provozu raději dřívější sobotní výjezd.

Milé setkání v areálu tábora zašlé slávy s lidmi blízkými i dosud vzdálenými, nacházíme si cyklokumpány z rodných končin, terén trochu zvlněný, občas se i potlačí, ale krásné, nové cyklostezky, pustoprázdno. Ze slepičince pro někoho výjezd, pro někoho výstup na vůdcovského Kohouta, skalky a tak.

Večer prasátko a urputný klukovsko-holčičí fotbalový mač.

V neděli přehrada a krásné skály se zbytky zříceniny Sokolčí, při návratu neplánované setkání s částí budějické grupy rozhodne o ještě společném obědě, no tu zavřeno, tu sice krásná tvrz Žumberk u rybníka, ale obsluha notně vázne, opomene to i ono, tak se výjezd notně opozdí s přesunem na další oslavku na východní konec...

Bílý kámen 18

1.máj v trojkové sestavě a o co jsme se nepřipravili:

1.potrénování kondice do mrsklého kopce
2.znovu si sáhnutí na šutr s připomínkou legendy
3.následně již pohodovou 85 km vyjížďku s luxusním počasím
4. výborného Matouše, rozuměj pivo černohorské...
5. ukázku legionářů s kvéry 2.světové
6. kolektivní soudržnost v řešení krizové situace (defekt, děravá náhradní duše, lepení bez lepidla...)
7. otevřený chátrající kostel v Libavé s ukázkou časů zašlé slávy a sáhnutí do svědomí národa
8. jediný dochovalý větrný mlýn v širokém i dalekém okolí
9. pokoukáníčko na lezce na Ráblu a dole poskakující pstruhy
10. brodění Bystřičky...když jedna osůbka nijak nedala
11.skoro opuštěnou Hrubou Vodu s posezením v zařízeních kontrastní soc. úrovně...kterak lze býti s lidem prostým i snobským
12. O krásné cestě podél Bystřičky netřeba hovořit
13. závěrečné posezení v předělané zastávce
14. bezpočet milých čekaných i nečekaných setkání po cestě...

Takový jeden dubnový víkend

Jak se o jednom víkendu dá prožít tak za deset:

Seznámit se s Jeronýmem (tím Pražským) spolu s uvědomělým O.Vetchým,

koupit kytky, vyrazit na tvargle s mistními pivovárky, absolvovat Tour de beer, tentokrát než lesními cestami necestami si spíš pozpěvujíc s jmenovcem barda, kterak je cesta prach a štěrk ..., zahájit plaveckou sezonu, pobavit se s Taptapy, potkat několik milých stvoření od Řecka po NewYork, obohatit pitný režim o Long Island,

krom běžné duchovní krmě pak s V.Bělohradským dojít k pokornému poznání svých intelektových limitů, potkajíc další milé lidi, okoštovat tvarůžkovou zmrzlinu, kdo by to očekával v dubnu téměř letní koupání a ještě být u toho téměř inzultován již ne tak milou bytostí a poznat skrze kamaráda, jak nemilá příhoda na bicyklu může přehodit někomu životní výhybku.

Na konci neděle pomnu formulku druhdy učitele mj.realxační techniky, že než se falešně ujišťovat v jakémsi pozitivním myšlení růžových brýlí, je lepší autosugestivní realističtěšjí konstatování: že život je...zajímavý...