Na červencové svátky dám dohromady dosti nesourodou skupinu 4 hochů a jedné dámy, ale jak je známo svět je malý, zvláště na východě ČR...
Iniciativa vzejde paradoxně z půvabnější části posádky, že by jako ráda nějakou ferátovou iniciaci. Tak mě napadnou nejbližší Raxy. Cestou proběhnou x-milionové propady na trhu komodit při letošních rozmarech počasí a následně záchranné akce, taky nějaké morbidity. Pak někteří s jistými rozpaky přijmou ubytování horského typu v hromadném turistraumu poměrně nově zrekonstruované chaty Weichtalhaus, ale nakonec se všichni zdárně adaptují. Chata moderní, udržovaná, čistá, paní domácí Slovenka, tak dohovor bezproblémový, leč režim poměrně přísný (žádné vlastní vaření, žádné odpadkové koše). První noc přinese jisté rozlady pramenící z hromadného noclehu, někoho ruší chrápání, čímž vzbudí i zbytek atd.
Ubytko je i se snídaní, pak první den dáme trochu kondiční test. Soutěskou Weichtalklamm vylezeme k zavřené chatě Kienthalerhütte a zde první ferátová ochutnávka - kraťoučky, leč příjemný výstup na Turmstein. Následují lesní serpentiny a pak již trochu nekonečné stoupání kosodřevinou a trávou na vrcholovou kupoli Schneebergu resp. Klosterwappen ( 2076m). Vrcholový kříž a observatoř stále na dohled, ale jaksi se nepřibližuje. Všichni však v 1500m převýšení obstojí a zvládají, i s polezením na Turmstein za necelé 4 hod. Na vrchu pak občas trochu procesí lidu přibliživšího se lanovkou. Přichází vrcholová odměna, což ale někteří nepochopí, že Jägermeister neslouží k uhašení žízně...Tu pak adekvátně hasíme na blízké chatě Fischerhütte. Schneeberg skutečně ještě poměrně sněžný, tu a tam nějaké pole zůstává. Po příjemném občerstvení pokračujeme rozkvetlou alpskou loukou, kde napočítáme snad 20 druhů květěny, přes Keiserstein smyčkou po modré do údolí.Zpět pod Turmsteinem pak již nikoliv soutěskou, ale pohodovou paralelní chvíli cestou, pak lesní stezkou. Po základním občerstvení si ještě zadovádíme na skalce u chaty s mnoha cvičnými ferátovými cestami od B po E, kde v polovině cesty jsa bez odsedky, nakonec vyměknu. Večírek následně nenápadně intenzivní, který lze shnrnout do jediné message: za většinu tělesné i duševní trýzně může, s odkazem na Jožku Ráže, zanedbaná intimní interakce a obnově adekvátní kondice pomůže dostatečný přísun banánů. Protagonista se pak poněkud vyčerpá, že poté, co ještě obhlídneme zítřejší nástup, stráví část noci na venkovní lavičce, alespoň nerušen chrápáči, odnášíc si dopňkovou message, že leccos neradno kombinovat.
Ráno však již všichni fit, vyrážíme na opačnou stranu, s očekáváním plnohodnotného klettersteigového výstupu. Nejprve asi hodinový nástup. Značení trochu matoucí, radno se stále držet údolím trochu vpravo, pak odpočka vlevo a již první žebř Alpenvereinsteigu. Trasa lezecky nenáročná, krásným údolím, ale mezi lany a žebříky stoupá velmi a taky trochu nekonečně, než dorazíme k vyhlídce Losbühel. Odtud pak náhorní plošinou pohodově na Ottohaus.Celkově nějaké 3,5 hod. Zprvu se vyčerpaně tvářící mládenec nám ukazuje záda, za což se následně nezlobíme, vítajíc nás plným podnosem, kteréžto role se zhostí po celou výpravu...Parádně, lidí akorát, následuje delší relax, někdo vyřídí obchodní aktivity, někteří si ještě vyběhnem na Jakobskogel. Strýko Pepin krom obligátních banánových řečí, prezentuje znalost kompletní diskografie Queenů a klipem Ohne dich Rammsteinu navnadí na další výstup, což je kraťoučká, leč záživná a uvolněným štandem náročnost zvyšující ferátka pod chatou, na skalní vrcholek Törlkopf, kde teprve si někteří zažijí tu pravou iniciaci. Vracíme se přes vyhlídku, zprvu stejnou trasou, pak odbočka na Gustav Jahn Steig, což je vcelku atraktivní traverz a sestup místy poněkud kluzkým Geislochsteigem. To již někteří nožky cítí...Na chatě již není pomyšlení na další skalní skotačení, spíše pozorujeme jiné, někteří provedem oblažující říční koupel a necháme se obsluhovat usměvavým leč mírně zmateným Nepálcem.Po dalším večírku usínám s nadějí, že někdy snad připlují zbožní rejnoci...
Na nocleh jsou již všichni plně adaptováni, nějaké menší chrápáče již nikdo moc neregistruje, balíme a přichází chuťovka, závěrečná odměna v podobě D-kové (reálně C/D) cesty Hans von Haidsteig.Tentokrát však předchází pro změnu dámská indispozice, která je však přes úvodní rozpaky pohledem na první lano statečně překonána. Naštěstí se nenaplní i varování o značně frekventovanosti. Parkoviště v Griesleitenhofu poloprázdné, na cestě se potkáváme jen s jedním českým párem. Asi o víkendu vypadá vše jinak. Zase hodinový vcelku pohodový nástup, který neženeme po kolmici, ale poklidně po cestě, rozpustí se i temná mračna. Napjaté očekávání nováčků je syceno opakovaným vnaděním na "kurzi žebříky", německy překlad stromové... Lezení si užijeme, i zmíněné vždy jednostranné šprušle, chvíli relaxace u Černé madony, pak dolez a vrchol Preinerwandu (1783m), závěrečné občerstvení na Neue Seehütte, tentokrát láhvové, pozorujeme krkolomné střemhlavé vrtulníkové manévry a lyžařsky sbíháme sutí notujíc si Olympic. K tomu ještě odměna v podobě kamzičího stáda oblehájícího jeden šutr a mlsné pokoukání na E-trasu, zda je či není schůdná...asi je.
Počasí na 1-ku, na závěr ještě ledová koupel, 5* z 5.
Někdo ještě prahne po suvenýrech a presu, tak završíme v Reichenau, nemohouc se dočkat svých Eiskugelů. Cestou zpět se vyhneme zácpám v Poysdorfu míříc skrz Břeclav, kolem se honí temnotemná mračna, která nás naštěstí nechytla na kopcích.
Žádné komentáře:
Okomentovat