Mölltaler Gletscher

Dva tragédi odvrženci se s rychlou domluvou rozhodli ještě protáhnout lyžařskou sezónu, resp. ji aprílově uzavřít.

S ohledem na dostupnost a jarní podmínky padne volba na ledovcovou jistotu, nejblíže snad Mölltal.

V pátek po práci, 6,5 hod cesty sdíleným osudem vcelku uteče, ubytujeme se v příjemném Gasthausu Alpenblick ve Flattachu.

Milou, leč v němčině trochu nejistou, zřejmě maďarskou paní domácí vytáhnem z postele, ale ve všem ochotná. Vše potřebné funguje, ráno snídaně a vyjíždíme k vláčku na ledovec.

První den se ukáže poněkud náročnějším, na závěr sezóny žádný z nás nepomýšlel na nějaký servis, ledovec je hoden svého jména, s tupými hranami a po předchozím, dolní končetiny zatažujícím tělocviku dost plavem. K tomu trochu větrno, honící se mraky prosvítajícímu sluníčku příliš neumožní prohřátí sjezdovky, navíc oblačné stíny zvláštním způsobem ovlivňují viditelnost. I když je v zásadě polojasno, žádná mlha, tak dostáváme dost zabrat. Zvláště, když odpoledne kvůli větru zavřou přeci jen měkčí sjezdovku.

Večer však přichází příjemná regenerace nejprve v infrasauně s následným uvolňujícím doplněním tekutin a vydatným občerstevením. Zírám, kterak Čárlí po 20-ti letech slušňákování přechází do modu carpe diem, což prezentuje poněkud ve stylu strýce Pepína, až jeden neví, zda se bavit či zalézt pod stůl.

V neděli míříme nahoru s mírnou nejistotou, neb předpověď obdobná, naštěstí přichází kýžený obrat, slunci nyní nic nezavazí, vítr žádný, lidi žádní, takže paráda. Dopoledne sjíždíme nižší partie, které odpoledne již dost měknou, tak po obídku v centrální "chatě", která jak nenabízí malebnost horských chatiček, o to více vyvažuje pestrosti nabídky za vcelku příznivých cen, si následně užíváme již méně tvrdých podmínek centrálního kopce. Takže se nakonec nějaký brzký odjezd nekoná. A dole již jaro, kvetou podběly, na polích se hnojí a přez Katschberg vcelku pohodově k domovu s ještě předpůlnočním přijezdem...

BAJKA

O MRAVENCI A CIKÁDĚ

Klasická verze:
Žijí spolu mravenec a cikáda.
Mravenec pracuje celé dlouhé horké léto. Postaví si dům a vytvoří zásoby na zimu. Cikáda si říká, jak je mravenec hloupý, takové pěkné počasí a mravenec se jen dře. Směje se, tancuje a užívá si. Pak přijde zima, mravenec se schová do tepla domu a pochutnává si na zásobách, najednou u mravence žadoní, ten však zavře dveře, cikáda se venku třese zimou a bez jídla brzy chcípá...

B. verze :

Byli, žili spolu mravenec a cikáda. Měli spolu domeček, pak i broučky. Mraveneček pracuje celé dlouhé léto, snaží se zabezpečit vše na zimu, zároveň se i o broučky postará. Nemá sice křídla jako cikáda, pod kterou by ji přikryl a zahřál, ale zas jí dělá jiné všemožné pomyšlení.
A cikáda? říká si, jak je ten mravenec nudný, život je přeci zábava, poesie, je třeba si jej užít, dokud svítí slunko. Lítá si z větve na větev, chce se slunit, chce se vznášet. Mraveneček za ní na tu větev taky tu a tam vyleze, pomějí se spolu, pobudou, pokochají, vyrazí tu i onde. Myslí si, že oba jsou takto spokojeni. Ale jakmile začal trochu nabádat - hele cikádo, pojď taky domů, zima se blíží , je třeba udělat nějaké zásoby, vymést pavučiny a tak - se zlou se potázal. Jsi trapný, nudný mravenečku, nevíš, co je život...a vůbec, já jsem teď unavená, tak mě nech...Mraveneček pokorně slezl do domečku a dál se věnoval mravenčí práci. Co cikáda? Lítala sem a tam či ... odpočívala. Našla si další cikády, se kterými mohla poletovat, které ji podpořily, že přeci život musí být vzrušující, občas se třeba i nějaký jiný brouk najde, který má větší křídla. Nad mravenečkem si stále více naříkala, jaký je to patron. Ten ještě s ní tu i onde pobyl, ale stále více ztrácel chuť jí dále jen dělat pomyšlení.
Inu řekla si cikáda - to je zas nuda a ten můj mravec na mě kašle, já tak strádám, jsem tady tak sama. Musím se poohlédnout po jiném broukovi. I poohlédla.

Ale! Tomu mravenci to taky nedaruji. Přeci jsme měli společný domeček, zásoby, broučky. To mi zákonitě taky patří, mravenci o vše se rozděl se, nebo uvidíš... bude zle!!