Pololetky 17 v Řece

2 rodinky se stejně starými dítky přijmou pozvání na podbeskydskou chaloupku. V týdnu běžící virové indispozice sice vnášejí pochybnosti, ale nakonec přeci.

Možnosti výplně daleko převyšují časovou kapacitu, tak se místy trochu složitě, ale nakonec vcelku zdárně, i když za cenu mnohých kompromisů, slaďují jednotlivé zájmy a možnosti: zdravotní šetrnost s ohledem na dozvuky chorob, rekonvalescence po zlomenině žeber a tímto paradoxně běžkové preference s tužbou po hřebenových výkonech, pro někoho polská "exotika", touhy po sněhových stavbách, řada indoorových možností a v neposlední řadě vývoj počasí s výrazným oteplením po mrazivém měsíci.

Pokus o iglú skončí nezdarem. Jednak záhy vezme za své lavorová forma, jednak sníh je mokrý až příliš, takže za chvíli již třetí rukavice nejsou k dispozici, jindy zas odradí pozdější návrat ...

Ale chuť se spraví na svahu, kde podmínky výborné, lidí málo, horké čokolády dostatek, soudě podle politých stolů...

Běžkařské ambice rovněž dosáhnou svého. Je z toho nakonec trochu retrovýprava, poskládaje někteří výbavu i doplňky z dob minulých, jednosedačka na Javorový již pamatuje své. Zatímco po polské straně Beskyd vzniká jeden areál za druhým, tento razovitý kraj jaksi zatvrdl...Investuje se asi jen do hokeje, místní zbohatlíci raději ukládají do svého luxusu, čímž nejen zdejší dominantí vršek je jak před 30-ti lety, ne-li hůře. Několik arálů z dětství chátrá, www stránky a další poutače hrdě hlásí o Řece něco o nejdelší sjezdovce v Beskydech a umělém zasněžování...co na tom, že několik let není v provozu a sjedou se po ní tak akorát skialpinisté...Tak natěšené pány lyžaře musím opět zklamat.

Ale zpět k běžkám. Sníh i na hoře notně rozbředá, cestou ale sejdeme ke stopě, kde již parádní vrstevnice až na kýženou chatu Ostrý. První km proběhnou zdárně, zdatnější jedinci krouží, vracejí se, kde jste...ale pak i těmto některým dojdou síly a došourají se na ocase. Borůvkové knedlíky však vrátí náladu a poslední 4km na Kozinec již víceméně z kopce...jen tatínky čeká ještě sestup a cesta k lanovce pro auta. Někteří jaksi ignorujíc, že dvoudenní oteplení se sněhem udělalo své a mocimermo se snaží o běžkový sjezd...

Na domečku příjemná občerstvení, neposeda ukuchtí tu palačinky tu pizzu. Dítka bohužel přes opakované snahy o regulaci poněkud propadnou TV hrám a pak nedojde na jiné...

Dvě kytary se jakžtakž sladí, zdravotně indisponované hlasivky však již méně, čímž vzniká místy poněkud bizarnější, ale o to nadšenější hudební produkce. Předvedou se i nástupci...

Závěrem je zvolena již spíše dietnější lyžovačka opět v Řece, přes oteplení podmínky ještě velmi obstojné.

...a na závěr ještě obligátní holčičí představení...

Mt.Jedová 17

A další tradice, tentokrát připadnuvší na poslední lednový víkend. Tatínků 10, dětí 16 v rozmezí asi od 4 let nahoru, kde se již rozplývá hranice ještě dětského účastníka. Někteří si odbývají bezdětnou premiéru a náš vklad je v kostrbatých časech 2/3-ový.

Zima po dlouhé době opět přeje, jen rosničkami avízované sluníčko jaksi ani nemrklo... Podmínky umožní tentokrát zvolit nový expediční postup. Pro změnu hned "zrána" se rozdělíme na údernou grupu lyžařskou, za týlové podpory pěchoty.

Vyrážíme bez předsunutých táborů přímo z BC jižní nikoliv zelenou normálkou, ale alternativní zimní cestou.

Ne bez svízelů dosáhneme výškového tábora v podobě Pohořanské boudy. Ojedinělí jedinci pravda s velkou časovou ztrátou, neumožňující již další výškový postup. Zbytek odloží dále již neužitečnou výbavu a úderně vyráží k vrcholu Jedové, kde nějak po poledni v syrovém klimatu završíme úspěšně své snažení.

Naděje na kýžené spočinutí na Boudě jsou s ohledem na poměr kapacita - náš počet malé, ale nakonec k překvapení postupnou expanzí se tento výškový tábor podaří obsadit a mnozí se dočkají svých horkých čokolád apod. Sestup je již mnohem veselejší neb to i menším ratolestem jede. Jistý tatínek se dokonce obětuje do role táhnoucí lokomotivy a 3 dcérky si tak užívají vláčku, jinde se zvoucí kuligem. Sestup proběhne tudíž zdárně, vrchol zdolán alespoň jedním zástupcem každé podexpedice, takže je výprava zhodnocena jako úspěšná.

Po občerstvení tradiční slovenskou kyselicou skupina nezahálí a mrazivý čas využívá k BruceLeení... byť bez Chucka Norrise.

Večer přichází opět kvalitní filmová produkce, pro děti Malý princ, dospělí povětšinou (až na výjimky) neschrupnou u japonského Průvodce.

Jared připraví opět kvalitní duchovní občerstvení, s úctou se zakontempluje o studu, nějaké to hrábnutí do strun o 35 kremrolích či táborově nešťastných Bramborách, zamrzlý rybník vyláká k dalšímu bruslení, dojí a dopijí se zbytky a zas do roka...