Rudické propadání

Z jednoho jubilejního dárečku se zrodí cesta do Moravských hlubin. Narozeninový poukaz jisté agentury hřešící na zážitkových dárcích nabídl oslavenci za moc peněz pramálo muziky (za velkohubými slovy o speleoexpedici se skrývalo jedno krátké slanění a vyráchání v blátivé tůňce). Tak tento pojme nápad si spravit chuť velkolepým Rudickým propadáním. Vhodný termín se šikne na Den boje za svobodu.

Vypraví se nás, ne úplně k libosti pana guida, celkem 13. Sami milí lidé od Brna po Budějice.

Večer se srazíme v hospůdce v Jedovnici , sdělíme novinky, kterak jeden kamarád se chystá stavět s půvabnou paní Irenkou, jiný si nechává ošetřovat chrup Monikou Bellucci, někomu se pozvolna zdárně chystá na svět třetí dcérka a také si vytrvalými věrozvěsty rozšíříme obzory v brakové literatuře. Přesto kelnerce připádáme asi příliš nudně, snažíc se nám neustále vnucovat "nějaké panáky". Setkání pokračuje na fotbalové ubytovně, kde mastíme duchaplné prší objevivšími se kartami playboykami někde ze 70-ých let.

Ráno je sraz u větrného mlýna, dojede další pár kamarádů z dávných dob. Ujme se se nás dvojka jeskyňářů, starší Lojza a hlavní velitel snad Roman.Nafasujeme overaly, něco jako rybářské galoše, helmy s čelovkami a přes louku kráčíme k propadu Jedovnického potoka. Průvodce avízuje poslechem vodopádu více vody a tímto zajíměvější výpravu. Klesáme do hlubin, přes zajišťující dveře pak již soustavou žebříků přes 100m pod povrch. Žádné jištění se nekoná, prostě každý dává pozor na sebe. Sestoupíme do Hugonova dómu, kde se setkáme v podobě vodopádu dorazivším potokem a pak již pokračujeme broděním. Místy po kotníky, místy nad kolena, hlubší místa jsou zajištěna dvěmi lany typu opičí dráhy. Taková podzemní ferátka. Docházíme k vyústění údajně nejhlubší suché propasti v ČR - Rudické, hluboké 153m. Kolem již krásná výzdoba, kašna i zdejší artefakt- Zkamenělý žebřík, který tady nechali někdy před 100 lety a zatím stačil hojně "obrůst" sintrovou hmotou. Postupně dojdeme k nejnáročněšjímu místu tzv. Chodbě vzdechů, neboli K...a chodbě, kde již nutno se vsoukat a dále snad 50 m proplazit, resp. se dá po kolenou, ale bez nákoleníků dost sebetrýznící. Nakonec zvládnou i klaustrofobně disponováni jedinci. Po více jak 2 km docházíme k cíli - Rudickému dómu, kde následuje občerstvení, zatím ješt z vlastních zásob, ale jelikož se nachází přímo pod hospodou, kdo ví, třeba někdy spustí nějaké trubky. Někteří se vydají ještě na další průzkum zjišťujíc, že dále se podplazit sifóny skutečně nejde. Takže následuje cesta zpět stejnou trasou. Pokračujemem již svižněji. Brody, lanové traverzy, plazivka, žebříky a po nějakých 3,5 hodinách jsme venku. Souhrnem necelých 5 km...

Někteří jak se rychle zjevili, tak rychle mizí, ostatní si polabužíme u oběda v restauraci Olšovec v Jedovnici a sychravým odpolednem rozjezd...

Beskydy -Bečva 2016

Jak úžasné kamarádky z vysoké školy s úžasnějšími muži a nejúžasnějšími dětičkami strávili spolu podzimní prázdniny kolem státního svátku 28.října. Toto cvičení ze stupňování přídavných jmen má nahradit údajně již omšelé úvody o pedagožkách a tak...

Jedná se o volné pokračování akcí Vysočina Nr.XY. Tentokrát přesun na Moravu do Beskyd, kde strávíme příjemných 5 dní na Chalupě pod Bukovinami. Sešlo se 6 rodin se souhrnem 17 dětí.

Chalupa poskytla bohaté vyžití, od stolně tenisových mačů, přes kulečník až po bazének i saunování, kde si mnohá dítka zažijí svou horkou iniciaci. A to ještě nedošlo na možnost velkého tenisu.

Počasí je střídavé, ale umožňující nějaký ten outdoor, čili vyrazit na výlet:

nejprve blátivý Martiňák, který někteří nedojdou, zvláště když je zhacena motivace zavřenou hospodou. Odolnější část pokračuje partyzántskou stezkou hrdinů operace Tetřev, kterou zpestří smrdutá Běla ( hravý pejsek kamarádů, vyválivší se v jakési mršině) i jakési houby cestou a bohatá výzdoba červených muchomůrek.

Další den se koná výjezd na Pustevny a magistrální výšlap kolem Radegastu na Radhošť. Jurkovičovy symboly jsou bohužel poloviční, místo shořelého Libušína již jen základy překrývající jakási ocelová konstrukce. Podzimní krása se snoubí s již poněkud pod kůží zalézajícím chladem. Dítka vytvoří různé spřízněné podskupinky, postaví několik kamenných panáčků a cesta k věrozvěstům vcelku uteče. Zvládne i Ládík s pohybovým omezením o francouzských holích, cestou zpět již dajíc zavděk svozu. S dcérkou zvolíme individuální postup dřevářskou stezkou, kde na rozdíl od výstupu nepotkáme ani živáčka, navštívic v závěru i zamřížovaný vchod do jeskyně Cirylky. Tak velkou grupu nepojme žádné běžné turistické zařízení, tak proběhne aspoň venkovní občerstvení kyselicou či haluškami.

Večer se děti těší na bazén, ignorujíc přechlorováni a pánové na saunu.

Přichází příjemné poznání, že dítka jak rostou a zrají su lecjakou zábavu jsou schopny připravit samy, tak nyní je čeká stezka odvahy, jiný večer strašidelná párty.

Skupina je akční, tak se žádný day off nekoná, jen sestup do nížin. Vypravíme se do Rožnova, kde skanzén všechny neláká, tak část tatínků s aktivními ratolestmi zamíří do Gibon parku, kde si prolezou lanovou dráhu, část se vypraví po selské historii a nakonec se potkáme v dřevěném městečku, abychom se zdejší dominantě úplně nevyhli. Krom pozoruhodných stavení má však stejně největší úspěch návštěva kavárny a pro dámy palírny s ochutnávkou aróniového likéru. Naše rodinka ještě vyskotačí na kopec, kde na poslední chvíli stihne Jurkovičovu rozhlednu.

Večer pak slaví mj. úspěch pelhřimovské okurky, u menšího osazenstva Osadníci a dojde i na sladké dřevo a staré vykopané songy.

Na závěr se vypravíme na protější hřeben, od Soláně na Tanečnici, mladší dítka, zejména excelující Sára, hledají trpajzlíky, bohužel bez Sněhurky, skotačí blátíčkem, starší osazenstvo vede nepřerušovatelné dialogy. Na vršku již vlezle chaldno, tak po spořádání prošlé polské bomboniéry z doktorských zásob pelašíme zpět, natěšeni na halušky. Jsme rádi za první dostupnou chalupu, která pojme celou skupinu, na kterou však razovitá kelnerka není schopna adekvátně reagovat, tu vytahuje teplé pivo, tu slibuje hodinové čekání, tak se část odhojí. Následně proběhne poněkud dramatičtější drakiáda. Díky čínským soudruhům, kteří patřičně nezajistili provázek, se pokusíme o zoufalou leč neúspěšnou záchranu nového draka z koruny vzrostlého smrku, ponechaje přitom dcérku na dračišti, čímž vznikne u některých maminek dramatická panika z potenciálního pohřešování. Dítě nalezeno, zachráněno, pársetkorunový drak však nikoliv.

No a neděli již všichni pádí k domovům bez dalších mezipřistání...Bohužel pro mě bez dalších příště...