Na Sv. Václava se 3 podobně laděnými hochy realizujeme retro výpravu k východním sousedům. Vzpomínky 20 i více let staré ožívají. Žádné auto, pěkně přestupy vlakem, na nádraží v krajské Žilině nové časy připomene snad jen pár digitabulí, na zádech plná bagáž...Slovenských poměrů neznaje (že nástupiště může mít i 3 koleje) a trochu se zakecaje, si necháváme jako malí hoši uject vlak přibližující k jedinému busu. Naštěstí přijede rychlík, kterým namačkání v chodbě, sedíce na batožinách honíme čas, v Mikuláši chytáme taxíka, kterým nakonec úspěšně doháníme žádoucí bus do Podbanského.
Plánem je druhý pokus o spojení Tater se Západními (po neúspěchu pár let zpět).
Z Podbánského kráčíme nekonečnou Tichou dolinou k tajné chatě, v druhé půlce již za vydatného lijáku. Nouzová situace vede k nouzovému řešení, užijeme si vcelku komfortní nocleh, posušení s nadějí, že ta předpověď třeba úplně nevýjde...Bohužel vyšla...Znovu za mokra vystoupáme do Tomanovského sedla, nové goratexy chvíli statečně odolávají, až nakonec taky popustí...Na sedle nevlídno velmi, čímž opět nutno na obdobném místě, jak před 4 lety zavelet ke změně plánu. Ústup tentokrát do Polska, zprvu asi km velmi hustou klečí, kde zažíváme jak se asi cítí auto v moderní myčce. Azyl nacházíme v Schronisku na Hali Ornak, kde se mačká snad několik set turistických nadšenců. Až po čase nacházíme útulek v sušárně a kuchyňce. Po pár hodinách nezbývá než se vydat opět vzhůru. Co jsme sklesali, nutno znovu nastoupati.Takže přez Przelęcz Iwaniacką, Ornak na Gáborovo sedlo,kde k mokrému nevlídnu se přidávají podmínky zimní, rozbředlý sníh, fouká, čímž i pláštěnková ochrana jde vniveč...Překutálíme se přes sedlo a dolů Gáborovou dolinou ke Kolibě pod Klinom. Po všem utrpení přichází průlom, postupně zahlédneme oblohu i okolní kopec, v dolině úroda borůvek...Složíme se v relativně útulné kolibě, v noci jsa svědky jakési záchranné akce.
Den další jakoby nám příroda chtěla vynahradit utrpení předchozí či odměnit za vytrvalost. Podzimní nádhera, nahoře modro, kopce poprášené, jen dole ještě mokro. Stoupáme na Račkovo sedlo a dále hřebínkem na západ - Končistá, Hrubý vrch, Volovec. Tam rovněž dosti nahusto, odpoutáme se přes exponovaný Ostrý Roháč, Plačlivé a ze Smutného sedla na Žiarskou chatu. Tam si nadšeně polebedíme, neděle večer vcelku prázdno.Provedeme ledovou koupel, vyfasujeme místnůstku s palandami. Chvíli ještě koketujeme s myšlenkou dopolední okružní tůry, nakonec jen procházka cintorínem, kde pomnu spolužáka ze SŠ a pádíme polomenou dolinou k busu, vlaku, stihnouc pak ještě večerní vyjížďku na lodi s rodinkou...
Žádné komentáře:
Okomentovat