Po všech prázdninových štrapácích se chce jakési pořádné primitivní chlapárny, kdy A=A a ne B+C/D*E2.
Napodruhé se zdá, že počasí je poměrně příznivé k tomu vydat se do Švýcar s touhou pokusit se vyškrábat na kopce Jungfrau a Mönch.
Jede se přes noc v pětici urostlých hochů, kterým i jinak prostorné SUV příliš komfortu neskýtá.
Ráno parkujeme v Grindelwaldu, nad námi pověstný Eiger se svou severní stěnou, přebalování, při kterém zjistím, že jednomu nešťastníkovi vytekl vak s vodou...přímo do mé bagáže. Dostáváme příděl nutných i méně nutných potravin a vzhůru něco přes 1km půvabnými alpskými loukami, úpatím Eigeru, za kraví zvonkohry na Kleine Scheidegg, pro většinu přestupní, pro nás nástupní stanici legendárního vláčku. Nastává první šokově kontrastní moment.Po osamělém výstupu nás najednou čeká multikulti dav, se kterým jsme pak konfrontování ještě několikrát.
Za dost peněz se narveme do vagónu s neukázněmými muslimy a krotkými, do svých ipodu zabranými asiaty.Pokocháme se výhledy na zastávkách Eigerwand a Eismeer a jsme vyvyrhnuti na Top of Europe, Jungfraujoch (3454 m.n.m). Jsme stále trochu v Jiříkově vidění z toho bybylonského hemžení, úspěšně se v něm ztrácím. Snad jediní se plahočíme s přetíženými batohy, složitě se vymotám ze skalního areálu, nacházeje své druhy vně mezi sněhem skotačímí obůrkovanými arabkami, indy, japány s novými zvěčňovacími technickými výdobytky, blýskajícími si ty své vysokohorské selfie...Mezi části aktivnějších turistů se vydáváme asi ještě 2 km vyrolbovanou stezkou na naše útočiště dní příštích- chatu Mönchjochhütte (3650 m n.m.). Téměř probděná noc, výška a 1300m výstupu je znát, pozvolna se doplahočíme, což nám trvá asi hodinu (jinak bez nákladu a aklimatizovaní zvládáme v čase polovičním). Na chatě se nás ujme v tu chvíli vcelku sympatické děvče jménem Katharina, přidělí 12-ti místnou cimru a nastává aklimatizační čas, který někteří zvládají lépe, jiní hůře (viz střípky níže). Snujeme plány, co dříve, zda "lehčí" Mnich či větší respekt vzbuzující Panna. Lepší předpověď počasí rozhodne o náročnější variantě, i když rozpaky ještě více podnítí po zuby ozbrojený, leč vrcholově neúspěšný Japonec.
Budíček ve 4:30, ale vymotáme se až kolem 6 hod. jako jedni z posledních, kdy čelovky prvních výprav blikají již daleko na hoře. Na Jungfraujoch se odpojuje jeden souputník, nepovažujíc se ještě za dostatečně aklimatizovaného, i když již polevil urputný bolehlav. Svítání osvětluje cíl našeho bláhového počínání. Od sedla ještě nějakých 200m klesáme, poctivě lanem svázáni, následuje mixové lezení, kde již zapolíme každý za sebe. Čeká nás bílá pláň a další půvabné výhledy hory. Podmínky jsou skvělé, sníh tak akorát, ač pohled na následující traverzování, strmý výstup do sedla Rottalsattel a zejména vrcholový úsek vzbuzuje velký respekt a bázeň, kdy kamarád kněz vyslovuje alespoň ústní závěť. Ale začíná prosvítávat i jistý optimismus, i obezřetný velitel zahlásí " začínám tušit, že bychom to dnes mohli dát". Předháníme pár výprav, přetraverzujeme pod sedlo, na který je výstup sice strmý, ale již prostoupaný, takže se přehoupneme bez potíží, očekávaje jakési zklidnění a...následuje jen výhled do díry na druhé straně, další strmý traverz a pak již vrcholové stoupání, kde se motá pár dalších výprav. Na sedle to otáčí další člen a sformuje se tímto 3-členná vrcholová skupina. Pokračujeme s velitelem a páterem, každý za sebe, moc nechápaje vzájemně svázané 2-3členné skupiny, neb jak je nám známo, "zachycený pád lanového družstva nebyl popsán". Nakonec si vysvětlíme jako nutnou psychologii zřejmě přítomných profivůdců. Následuje již ne stoupání, ale lezení 40-50 st.svahem, kdy cepín i mačky odvedou svou práci, složitě se mijím s dvěmi výpravami, jedna se vrací, další předcházím, pohled upřený jen 0,5m před sebe, na chvíli jej zvednu a...po holé panenské pláni se nekonvenčně drápou dva magoři! Pohled druhý identifikuje mé dva soudruhy! Naštěstí se postupně napojí na výstupovu trasu a před 10 hod. dosahujeme vrcholu Jungfrau (4158m). Je to paráda, ani nefouká, výhledy všude, dopřáváme si zasloužené občerstvení a připravujeme na neméně náročný sestup. Klesáme čelem k hoře, hrot cepínu, 3 kroky, hrot...Jak u babičky z půdy. Trochu to nemá konce, ale šťastně se dopakujeme pod sedlo, kde si dopřáváme druhou fázi euforie. Nikde nikdo, bílo-hnědé hory, táhlý ledovec Aletschgletscher, modrá obloha a vrchol za námi! Opatrný velitel velí se pod kopcem ještě navázat, jak praví metodika, na ledovci vždy...Platonická snaha o vzpouru vyhasíná v zárodku a poctivě se podvolíme. Cestou k Jochu nás dále pozitivně nažhaví dva Angláni, jak se posléze ukáže- spolubydlící, na "snadný" výstup na Mnicha...co kousek jsou tyče, je to v pohodě...
Dorazíme na sedlo, kde znovu babylónská pecka, nějací Indové v polobotkách si fotí domnělé horolezce, jakýsi mi sahá na tepnu, potkáme své zbylé druhy a v trvající euforii, vytěsňujíc cizorodý lid, si ještě projdem zdejší atrakce, ledový palác, vyhlídky, namachrovaně se cític jak prozřelí mezi neosvícenými. Na chatě nás trochu spraží Katharina vyinkasujíc od každého 10 F navíc za vodu a odpadky, bez předchozího avíza. Vody si bereme trocha, zákaz nikde není, jen asi nečekají, že někdo se nezalekne upozornění na nepitnost, jinak si vodu poctivě vynášíme ze stanice...Tímto považujem však i za předplatné. Jako jediní kuchtíme své těstoviny, kuskusy apod, což je zde asi další provokující faktor, ale dalších 40 F za polopenzi je přeci jen privela. Nálada v týmu je o poznání optimističtější a radostnější než dne předchozího, Britové sdílí své smělé plány zdolat během týdne ještě další velikány vč. Matterhornu a Mt.Blancu, pak jsou asi trochu zaskočeni pádrem slouženou mší. Opakují snadnost výstupu na Mnicha.
Ráno nikterak nepospícháme, počasí poněkud horší, jak se ukáže milosrdně mlhavější, čeká nás hned snad náročnější mix a pak...hřebínek, úzký sněhový, občas nějakou tou skalkou přerušený chodníček...Vyhlížíme slíbené jistící tyče, které sice jsou, ale ve strmějším úseku, který po předchozí hoře nepovažujeme za nikterak složitý a jsou poměrně dál od sebe. Takže pro výstup vyhodnotíme jako k ničemu a opatrným krokem se nečekaně ocitáme po 1,5 hod. na vrcholu. Pobyt tentokrát kratší, úspěšně celý tým, pro některé první 4-tisícovka a cesta zpět...Jsa vybaveni lanem a maje nadbytek času, spíše z hecu a pro zábavu využíváme tyče ke slanění, učíc se "te správné metodice", kdy vůdcovské žezlo přejímá více lozicí kamarád Tomáš. Až tady potkáváme další většinou dvojičky lezců. Nedovedu si představi míjení na hřebínku...
Následuje další euforický večírek, občas znovu popíchnuti Kačenkou, zda i sklo na pivo budeme mít vlastní či další vodní patálie...Smekáme před snad 80-ti letým Angloaustralanem, vydávajícím se sólo na zdejší kopce. Vyhodnotíme časové možnosti, kdy jediným kloudným řešením je chytnout první ranní vlak, který bohužel až v 9 hod.
Ráno tímto nijak naspěch, dopřejeme si nevídaného luxusu prázdného Jungfraujochu a sjíždíme o zastávku výše před cílovou stanicí na Eigergletscher, spoříc tímto závratné 2F. Vytěžujeme ale alespoň jinou sestupovou trasu přímo úpatím Severní stěny, ve které můžem třeba porovnat otisk dlaně zdejšího famózního lezce Ueli Stecka. Bohužel se zatahuje, mlží a nakonec i rozprší, tak ze stěny vidíme spíše útržky, třeba Bílého pavouka. Po obídku na kapotě auta pelašíme k Budějicím, kde se ocitáme po 22 hod, čeká nás gulášové překvapení, rychlopřebalení a další noční jízda na východ...
Střípky z hor :
Hoši, to je...mě ta hlava fakt bolí, nevím, co mám dělat (20x)
Japonec ověšený lezeckými proprietami- to jsem vše použil, ale stejně nahoru nevylezl... aha...
Závěť pátera P: hlavně žádný klerikální pohřeb, raději pozvat poslední babičku...
B, ani nevíš, jak jsem rád u tebe (po krátkém sólo, resp. duo asi 47 st. intermezzu)
Kurňa, nevrť se tady ! Na vrcholu JF
Sklenice budete mít taky vlastní ? (chatařka- servírka, při objednávce piva)
Metodika praví se na ledovci vázat za každých okolností...no slaňovací metodiku tak neznám...
jak je to s tím pusríkem, prusíkem či bursíkem? (7x)
Hoši, nestůjte na té převěji!! zvoláno z jiné...
Když jdeme z JF, tak bereme vodu na JFJ, když z M tak na MJ ...pohotový vůdce na narážku chatařky stran čerpání vody, po obhajobě předchozího dne, že voda byla námi pracně donesena
když jsem vyspanej a najezenej, říkám si, že tam bylo celkem hezky :)) Ale cestování v 5 lidech a navíc na bidýlku uprostřed, už nikdy víc. Dovětek jednoho člena
Žádné komentáře:
Okomentovat