Irsko V/08

Tak jsme se rozhodli na poslední chvíli navštívit Bláňu s Jirkou v jejich dočasném bydlišti v Dublinu než se s očekávaným potomkem na stálo usadí zpět v ČR.

Dítko tentokrát zůstalo na týden u babičky a dědy, nijak tím nestrádajíc.

Letoun společnosti Rynair nás dopravil tam i zpět za bratru 2000 Kč.

První 3 dny korzování po Dublinu a okolí, nejprve Trinity College, nejstarší to univerzita Irska, založená královnou Alžbětou v roce 1592, původně protestantská kolej, následně obléhána bratry katolíky.

Dublin-Molly

Dále samozřejmě místní kostely, největší z nich Katedrála sv. Patrika je nám bohužel skryta pod lešením, hrad, parky atd. Příjemnějším zpestřením je výletík místní hromadou mimo město na blízký poloostrůvek Howth, již s typickou irskou scenérií, vysokými břehy, majákem, a v blízkém přístavku se nám podaří narazit i na tuleně.

Howth

Večer pak rekognoskace místních nezapomenutelných hospůdek s nereprodukovatelnou atmoškou, včetně Temple Baru, zřejmě nejznámější hospody v Dublinu, podle které je pojmenována celá čtvrť. Podnik to spletitý, s porůznu rozesetými výčepy, obvykle s živou kapelou. Výběr piv velmi bohatý, pochopitelně všude místní Guiness, no bohužel nezanedbatelných 4-5 E ...

Na další dny si půjčujeme autíčko, byť hledáme usilovně nejlevnější, nakonec zjišťujeme, že ceny jsou stejně všude srovnatelné, jen někteří uvádějí cenu komplet, jiní sice lákají na nějakých 25-30 E, nakonec se se vším pojištěním (kdo by si v levopruhé zemi lajznul nepojistit?) stejně vyšplhá na skoro 50 E/den. No co se dá dělat...Není důvod si vypůjčovat nějaké fáro, na zdejší silničky Nissan Micra bohatě vystačí.

A je čas s bázní vyrazit: Samozřejmě chvíli trvá adaptace na opačný provoz, šaltrpáka vlevo, občas mimoděk zašmátrám po dveřích, ale jakžtakž se dá. Nejhorší jsou však pověstné kruhové objezdy. Zprvu projíždím bez větší bázně jaksi intuitivně, samozřejmě vjíždí se po směru hodinových ručiček, ale není mi jasné, proč někteří dávají blinkr vpravo. Sebevědomí mě opouští, když si zažijeme doprovod s policejním majáčkem a velmi rozhorleného policistu, který se mě snaží vystrnadit od volantu a dokola vykřikuje něco o accidentu a pokutě. Nakonec se naštěstí nechá oblomit směsí ženského šarmu a cizinecké naivity.S dalším houkáním nás vyprovází z města jako navigátor přes několik dalších kruháčů...Alespoň trochu uchopuji zdejší dopravní logiku, zádrhel se ukázal v tom, že se kruhový objezd nesmí obkroužit ve vnějším pruhu, kdo se jednou zařadí vně, musí vyjet na prvním výjezdu, bliká tudíž vlevo. Kdo sjíždí až na dalších, při vjezdu, i když odbočuje jakoby vlevo(po směru hodin), bliká vpravo, zařadí se dovnitř. Toť irská logika. Tímto se každý další kruháč - a že jich v Irsku je neúrekom, stává skutečnou fobií, odpadá obvyklá výhoda, že když se člověk hned nezorientuje na křižovatce, může si klidně zakroužit a najít správný sjezd. Zde raději opakovaně blbě sjedu než riskovat další majáčky...

Jinak mimo města cesta většinou pohodová, předpisy poměrně velkorysé, několikrát nevěřicně zírám na rychlostní omezení 110 km/h na klikaté silnici odpovídající tak naší III.třídě. Krom hlavních tahů cesty hrbolaté, úzké, že oceňujeme malé autíčko. Naštěstí provoz nijak závratný.

Nejprve směr přímý na západ, navštívíme Galway, projdem město a přímořskou promenádu, pak západním pobřežím k první větší atrakci - Cliff's of Moher.

Velmi působivé, prakticky vertikální 200m útesy, přijíždíme až na večer, čímž se vyhneme parkovnému a davům turistů. Klidný večer a západ slunce ještě více akcentují mysteriózní atmosféru... Nocování v autě.

Cliff's of Moher

Další den putujeme hrabstvím Clare, všude božský klid, projíždíme pohořím Burren, což je slovy klasika "Místo, kde nepověsíte muže. Místo kde není dost vody nechat ho trpět žízní. A když konečně uspějete a podaří se vám ho zabít, nemáte ho kam pohřbít. Všude není nic, než kameny…"

A někde na těchto pláních jeden z irských nejznámějších dolmenů Poulnabrone, starší než egyptské pyramidy, sloužící pravděpodobně jako hrobka, dle nalezených pozůstatků asi 20 lidí s věcnými dary.

Poulnabrone

Zastávka ve vesnici Kilfenora s ruinami kláštera a typickými keltskokřesťanskými kříži někde z XII.stol.

Kilfenora

Krajina je poseta pozoruhodnostmi, každou chvíli nějaká ruina, tu starý kostel, hřbitov hrad či pevnost, někdy více působivé, někdy jen uspořádaná hromada kamení...namátkou Carran
Church, zřícenina Leamaneh Castle, Caherconnell Stone Fort...

Někde v odlehlých končinách mezi hrabstvími Clare a Galway nás uchvacuje klášterní komplex Kilmacduagh s hřbitovem, dominantní pošikmělou válcovitou věží , na který naražíme jen tak mimoděk, bez větších upoutávek, ale o to impozantnější. Atmosféra zvláštního poklidu, kterou dokresluje mezi budovami pasoucí se kraví stádko...

Kilmacduagh

Pak již nahoru, opět přes Galway skrz národní park Connemara, krajinou vřesovišť, rašelinišť a nádherně kvetoucích rododendronů, mezi jezery a v Irsku méně obvyklými pahorky. Lemujeme křivolaké západní pobřeží, zkoušíme pevnost mořského dna za odlivu a trochu zbytečně strachujeme, abychom stihli návrat...

Connemara, Diamond Hill

Zkoušíme i menší túru s nereálným plánem výstupu na Diamond Hill, vyhání nás liják a nakonec zanocujeme v městečku Letterfrack na ubytovně skutečně prazvláštní, s mystickým názvem Old Monastery Hostel, který nezapře hippie rukopis. První dojem zvláštního, ale nijak rušivého nepořádku, kolem jakoby skladiště všelijakého haraburdí, starých kol apod. Další zážitek jak z pohádky Kráska a zvíře, nikde nikdo, všude otevřeno, chybí jen samy se otevírající dveře, někde v dáli oldies hudba, jakási ani vnitřní ani venkovní teráska, bar se zvláštní patinou, pavučinami, v podivných kamnech plápolající oheň, neuměle působíci rekvizity jako zpovědnice vedle vodní dýmky, žádná povrchní stylizace. Vnitřek však vcelku čistý a útulný, po delší chvilce někde v suterénu natrefíme snad na majitele, který bez větších oficialit nás uvede na pokoj, stále jsme jak ve zjevení, ráno dostaneme misku s vločkovou kaší a kávou, na ruku dáme nějakých 15 E a dál pádíme

Connemara

ke Kylemore Abbey velmi to fotogenickému klášteru, v romantickém, neogotickém hávu, bohužel větší přiblížení se vyžaduje vstupné, na což rezignujeme a míříme dál na komercí nezasažená místečka. Kratší zastávka u jediného irského fjordu a pak směr sever

Kylemore Abbey

na největší irský ostrov Achill Island. Od Irska jej odděluje přemostěný úzký pas moře. Na písečné pláži Keem Bay si dopřávám osvěžující květnové atlantické koupání, autíčkem rozháníme černotlamé ovce a ještě navštěvujeme vesničku duchů "Deserted Village". Po obyvatelích, které zřejmě vyhnal mor a hlad někdy v předminulém století, zůstaly zříceniny kde se Jana snaží identifikovat kuchyň či WC...Na cestě zpět z ostrova ještě obdivuje volně kvetoucí kaly, málem přejedem trojičku skotačících lišek a pak již směr Sligo. Projedem kolem zdejší posvátné hory Croagh Patrick, na výstup bohužel není času nazbyt.

Achill Island a zátoka Keem Bay

Deserted Village

Ještě stihneme Carrowmore - jedno z rozsáhlých megalitických pohřebišť v Irsku, které se vztahují k tradici chodbových hrobek (passage tombs). Pohřebiště se rozkládá na ploše větší než jeden kilometr čtvereční a mnoho hrobek se nachází na veřejných prostranstvích či soukromých pozemcích. Krom dolmenů s kamenným okružím, jedna větší mohyla, datující se někde do roku 3,5 tis. př.n.l. Na blízké hoře se tyčí Medb's Cairn, 18 metrů vysoká a zdálky viditelná mohyla královny Mab, což by rovněž stálo za výstup, ale nestíháme.

Carrowmore

Nocležíme ve Sligu za nějakých 20-25 E, poznáváme bujarý noční život, ale bohužel nikde se nám nepodaří narazit na všude avízovanou živou hudbu, asi proto, že není víkend...

Další den ještě stihneme zajet k jezeru Glencar se stejnojmenným vodopádem pod stolovou horou Benbulben a pak již návrat směr Dublin.

Poznáváme, že ne nadarmo se Irsku říká smaragdový ostrov. Všechno je tu zelené a jen občas všudy přítomnou zeleň vystřídají obilná pole a skalnaté kopce, či jezera a rododendronovo-vřesovitá rašeliniště v oblasti Connemary.

S Jirkou a Bláňou se ještě vydáme na Dublinskou pláž, počasí nyní i docela přeje, byť trochu větrno. Jsme svědky pozoruhodné irské turistiky, kdy lidičky si vyjedou autem na výlet na pláž, zaparkují na písku, ale... z auta nevylezou.

Takže vozů plno, ale na pláží je nás pár, zkusíme koupání...ale takový hnus jsem ještě nezažil, voda sice překvapivě poměrně teplá, ale špinavá, s koncetrací asi 10 medůz na 1 m².

Večer ještě k nelibosti Jirky trochu místního skotačení s Guinessem no a v noci s místním Polákem polotaxikářem na airport...

více FOTO ZDE